Co bychom měli vědět o PNAC

Internet je těhotný informacemi. Poslední dobou mívám problémy vybrat a přeložit pro Zvědavce ten nejvhodnější článek. Je jich příliš mnoho - a všechny usvědčují současné americké vedení ze zločinů proti vlastnímu národu.

Pokusím se v tomto článku spojit informace z několika zdrojů. Hlavní kostrou bude článek Jochena Boelsche Der Krieg, der aus dem Think Tank kam, který vyšel v těchto dnech ve Spieglu. Podstatnou část tohoto textu zde uvádím téměř doslovně. K tomu budu přibalovat informace z dalších zdrojů.

Nešlo o spiknutí. V roce 1998 publikovala ultrapravicová skupina plán pro nastávající období americké dominance světu, ve kterém je už počítáno s odstavením OSN na vedlejší kolej, a s útokem na Irák. Autoři původně nebyli bráni vážně. Nyní udávají tón.

"Saddamovy zbraně nejsou důležité," napsal německý žid Uri Avnery. "Je to čistě válka o světovou dominanci v obchodě, politice, obraně a kultuře."

Existují pro ni reálné modely. Byly vytvořeny v devadesátých letech krajně pravicovou skupinou think tank (terminus technikus, něco jako myšlenkový koncern) složenou ze zastánců studené války z nejvnitřnějšího kruhu zpravodajských služeb, z evangelíků, z majitelů zbrojařských a naftových firem; tato skupina vykovala šokující plán pro nový světový pořádek.

V plánech těchto supů se objevila doktrína - "silný má vždy pravdu" - a nejsilnější, samozřejmě, bude poslední supervelmoc - Amerika.

Takto vypadá jejich vize světa: Spojené státy musí použít všech prostředků - diplomatických, ekonomických a vojenských, dokonce i války a agrese k dosažení dlouhodobého cíle směřujícího k ovládnutí nerostných zdrojů planety při současném permanentním oslabování možných rivalů.

Tyto plány z devadesátých let, včetně odstavení OSN na vedlejší kolej a série válek k ustanovení světové dominance, nikdy nebyly tajné. Téměř všechny scénáře byly publikovány, některé lze nalézt ještě dnes na Internetu.

Po dlouhou dobu byly tyto plány přehlíženy, byly chápany jako čirá fantazie, archerotypické myšlení Reaganovy éry nejstudenějších válečníků studených válek, hibernovaných v akademických a lobbyistických skupinách. Dokud se tito lidé nedostali k moci.

Saddamův pád byl plánován v roce 1998

V celkově liberálním a uvolněném ovzduší Clintonovy éry si téměř nikdo nevšiml návrhu PNAC (Project for the New American Century, oficiální stránky jsou zde http://www.newamericancentury.org/ - nenechte se mýlit přátelskou vizáží a zdánlivou mírumilovností) z roku 1997. V tomto plánu je energicky vyznačena cesta k americké světové vládě. 28. ledna 1998 napsali autoři projektu PNAC Clintonovi dopis, ve kterém požadují radikální změny v přístupu k OSN a likvidaci Saddama Husseina.

"Ačkoliv není jasné, zda Saddam vyvíjí ZHN (zbraně hromadného ničení), " uvedli autoři v dopise, "je jistě ohrožením Ameriky, Izraele, arabských států a obývá území s 'nezanedbatelnou částí světových zásob ropy'."

"Krátkodobě to znamená vést vojenskou akci bez ohledu na diplomacii. Dlouhodobě to představuje odzbrojení Saddama a likvidaci jeho režimu. Věříme, že Amerika má podle existujících rezolucí RB právo podniknout nezbytné kroky, včetně války, k zajištění svých životních zájmů v Zálivu. Americká politika by v žádném případě neměla být ohromena chybným trváním na jednomyslnosti RB.

Plán na ofenzívu

Tento plán mohl klidně žloutnout v archívech Bílého domu, pokud by nebyl chápan jako základ pro dlouho žádoucí válku. I přesto by mohl být zapomenutý, kdyby deset členů PNAC, kteří jej podepsali, neseděli dnes v Bushově vládě. Jsou to: víceprezident Dick Cheney, velící důstojník Lewis Libby, ministr obrany Donald Rumsfeld, jeho náměstek Paul Wolfowitz, vedoucí oddělení pro globální bezpečnost Peter Rodman, státní tajemník pro armádu John Bolton, bývalý ministr zahraničí Richard Armitage, ministr pro bezpečnost v Reaganově vládě, nyní šéf ministerstva obrany Richard Perle, Bushův poradce William Kristol, šéf PNAC, jinak známý jako "prezidentův mozek", a bývalý zvláštní vyslanec v Afghánistánu, současný vyslanec u irácké opozice Zalmay Khalilzad.

Už před deseti lety upoutali dva nejzatvrzelejší studenoválečníci pozornost světa, když jejich návrh pronikl do sdělovacích prostředků. Šlo o návrh, že doktrína zastrašování z období studené války by měla být nahrazena novou globální doktrínou, která by trvale zakonzervovala nadřazenost Ameriky nad Evropou, Ruskem a Čínou. Byly navrhovány různé metody a postupy, jak dosáhnout toho, aby se nikdo neodvážil zpochybnit vedoucí roli USA a kompletní dominanci nad Eurasii včetně práva preventivně napadnout kterýkoliv národ, který získal nebo může získat ZHN. Tradiční spojenci měli být nahrazeni koalicemi států podle okamžité potřeby. Autory tohoto návrhu byli Wolfowitz a Libby - oba jsou dnes členy vnitřního Bushova kabinetu.

Generální plán PNAC byl dokončen v září 2000 - těsně před tím, než začala Bushova éra.

V posledních doplněních, nazvaných Rebuilding America's Defences (Znovuvybudování americké obrany), se hovoří o potřebě udržování americké prvotřídnosti nepřetržitým oslabováním síly soupeřů a tvarováním globálního bezpečnostního systému tak, aby vyhovoval americkým zájmům (RAD). Autory doplňujících textů jsou (jaké překvapení) Rumsfeld, Cheney, Wolfowitz a Libby.

Noví bojovníci v první linii

Amerika se musí přezbrojit a vytvořit protiraketový štít, aby byla schopná vést současně několik válek a přitom mapovat svůj vlastní kurs. Ať se stane cokoliv, Střední východ musí být pod kontrolou USA.

Mnoho let tvrdí USA, že musí hrát klíčovou roli při definování bezpečnosti na Středním východě. Nevyřešený problém s Irákem představuje pro začátek vhodnou záminku a jasnou základnu, ale nezávisle na režimu v Iráku, je nutné zajistit robustní americkou přítomnost na Středním východě.

Při popisu amerických sil za mořem používá dokument syrových, nezastřených výrazů divokého západu. Nazývá je "the Cavalry on the New American Frontier" - kavalerií (vojenskou jízdou, obrněnými jednotkami) na nových amerických hranicích. Dokonce i mírové snahy, pokračuje dokument, by měly mít razítko Spojených států spíše než OSN.

Sotva Bush kontroverzně "vyhrál" volby a nahradil Clintona, dosadil do všech klíčových pozic autory projektu PNAC. Nejkontroverznější z nich, Richard Perle, dostal hlavní roli šéfa rady definující politiku bezpečnosti Spojených států.

Kdo je Richard Perle

aneb malá odbočka od PNAC k sionistům a jejich cílům

Richard Perle je proizraelský špión a zrádce usvědčený v době, kdy pracoval pro senátora Scoopa Jacksonse, z předávání tajných dokumentů Izraeli. Historie jeho špiónství jde více než 30 let zpátky. Už v roce 1970 byl v podezření; tehdy se FBI podařilo odposlechnout jeho telefonní hovor. V této konverzaci Perle předával klasifikované a přísně důvěrné informace někomu na izraelské ambasádě.

V roce 1983 znovu přišel do podezření, když noviny publikovaly, že obdržel velkou sumu peněz od izraelské zbrojařské firmy za reprezentaci jejích zájmů. Perle odmítl, že by šlo o konflikt zájmů. Přiznal sice, že peníze dostal, ale bylo to prý zrovna v době, kdy byl opustil jedno vládní místo a na druhém ještě nezačal.

Za normálních okolností v normálně fungujícím státě by byla osoba, jako je Richard Perle ve vězení, kde by si odpykával trest za vlastizradu. Namísto toho zastává dnes jedno z nejdůležitějších a nejodpovědnějších míst v hiearchii Bushovy administrativy - místo šéfa rady definující politiku bezpečnosti Spojených států. Může být lepšího důkazu o úplném ovládnutí Ameriky Izraelem?

Jinak není bez zajímavosti, že i další postavy v Bushově panoptiku zrůd jsou - ne-li usvědčenými špióny, tedy určitě izraelskými nacionalisty - Paul Wolfowitz, Douglas Feith, Elliot Abrams a další významní kolegové z Jewish Institute for National Security Affairs (JINSA), Center for Security Policy (CSP), American Enterprise Institute (AEI) a z Hudson Institute.

Skupina kolem PNAC je tvořena nejradikálnějšími sionisty. Jejich snahou je vnutit Americe válku. Proč to chtějí udělat? Důvodů je několik, jmenujme alespoň ty nejhlavnější. V první řadě věří, že špatné vztahy mezi USA a arabským světem je dobrá věc pro Izrael. A za druhé sionisté mají svědění "transformovat" (rozuměj etnicky vyčistit) území pásma Gaza a West Bank a zbavit se tam tolika Palestinců, kolik jen bude možné. Izrael to bude moci provádět v době, kdy bude Amerika plně zaměstnána masakrováním Iráčanů a celý svět bude upírat oči na Irák. Ostatně neřekl Netanyahu už v roce 1989 při přednášce studentům v Bar-Ilan, že Izrael propásl příležitost "transformovat" Palestince z jejich území, když oči celého světa byly upřeny na demonstrace v Číně a represivní akce tamní vlády?

Sionisty nezajímá, že nekonečná válka zničí americkou ekonomiku. A je jim jedno, zda při ní zahynou stovky či tisíce Američanů. Jediné, oč jim jde, je prosazení svého cíle.

Válka s Irákem a ovládnutí arabského světa jsou společné zájmy sionistů s ultrapravicovými křesťanskými fundamentalisty.

Rychlostí, která bere dech, začali sionisté a autoři PNAC uskutečňovat svůj plán. Bush potápí jednu mezinárodní smlouvu za druhou, straní se a ignoruje OSN a začal ohrožovat své spojence tím, že je staví do méněcenných, podřízených rolí. Po útoku z 11. září, kdy Spojenými státy zavládl strach a objevily se antraxové dopisy, se Bushův kabinet definitivně rozhodl, že přišel čas oprášit plány PNAC na Irák.

Pouhých šest dnů po jedenáctém září podepsal Bush příkaz války proti terorismu a Talibanu. Druhý příkaz šel armádě. Původně byl tajný. Šlo o instrukci k vypracování scénářů pro válku v Iráku.

Zkurvysyn, ale náš

Tvrzení, že Irák podporoval únosce z jedenáctého září, se pochopitelně nikdy nepodařilo prokázat, stejně jako se nepodařilo prokázat, že by měl prsty v antraxových dopisech (naopak se dokázalo, že původ antraxu je nutno hledat v amerických vojenských laboratořích). Přesto Richard Perle v televizním interview prohlásil, že válka proti terorismu nemůže být vítězná, dokud zůstává Saddam u moci.

"Tento diktátor," vyhlásil Perle, "musí být svržen, je to prioritní otázka, protože on 'symbolizuje pohrdání západními hodnotami'."

V té době hlásil tajný agent CIA z Bagdádu: "Saddam je zkurvysyn, ale je to náš zkurvysyn." O podpoře bývalé americké vlády Saddamovu režimu se obecně ví, byly o tom napsány už stohy dokumentů.

Existuje řada důkazů, že Washington hodlá změnit režim v Iráku jako součást rozsáhlejšího plánu na ovládnutí celé oblasti Středního východu. Bush to ovšem líčí jinak: "Po osvobození, při kterém je nutno překročit mezinárodní zákony, bude Irák sloužit jako dramatický a zářný příklad svobody pro jiné národy v této oblasti."

Mnozí odborníci, jako např. Udo Steinbach, ředitel German-Orient institutu v Hamburgu, má pochybnosti o Bushových dobrých úmyslech. Steinbach popsal vyhlášení amerického prezidenta z minulého týdne o cestě k demokracii v Iráku jako "kalkulované překroucení pravdy zaměřené ke zdůvodnění války".

"Neexistuje jediný důkaz, který by indikoval, že se Bush skutečně snaží prosadit v této oblasti demokracii. Speciálně Irák. Nedovedu přesvědčit sám sebe," říká Steinbach, "že po svržení Saddama by se v Iráku mohlo začít formovat něco demokratického."

Ovládnutí zdrojů nafty je ovládnutím rivalů

"Tzv. preventivní válka proti Iráku, kterou ideologové PNAC prosazují, má rovněž sloužit jako přenesení boje do Evropy a Japonska. Přiblíží americkou nadvládu na Eurasii," argumentuje Uri Avnery.

Z jeho poznámek dále vyjímám: "Americká okupace Iráku by nejen pojistila ovládnutí jeho extenzivních ropných rezerv, ale také ropných rezerv Kaspického moře a států v Perském zálivu. Kontrolou dodávek nafty mohou Spojené státy vyvíjet tlak na Německo, Francii a Japonsko pouhou manipulací s její cenou. Nižší cena bude ničit Rusko, vyšší zase poškozovat Německo a Japonsko. Proto je prevence této války stěžejním zájmem Evropy - mimo její hluboké touhy po míru."

Washington, veden svou snahou o ovládnutí světa, se nikdy nerozpakoval zkrotit Evropu. Bush je připraven prolít enormní množství krve - za předpokladu, že to nebude americká krev, říká Avnery.

Svět bude dodržovat americkou linii

Arogance supů v americké administrativě a jejich plán na přinucení světa dodržet americkou linii, zatímco ona bude rozhodovat o válce a míru, šokovala experty, jako například odborníka na mezinárodní právo Hartmuta Schiedermaira z Cologne nebo Haralda Muellera. Agenda Bushovy administrativy je nezaměnitelně a neklamně toto: "Amerika bude dělat to, co se jí chce. Bude dodržovat mezinárodní zákony jen pokud to bude v souladu s jejími plány a porušovat je a ignorovat, bude-li třeba. Amerika chce naprostou svobodu pro sebe ve svém rozhodování, chce být vládcem světové politiky."

Posedlost válkou

Dokonce i zkušení politikové ze zemí podporujících druhou válku v Zálivu jsou konsternováni radikály v Bílém domě. Začátkem minulého roku napsal Tam Dalyell, dlouho sloužící labouristický poslanec: "Tohle bahno z ultrapravicového křídla je produktem ptačích mozků obchodníků s válkou, kteří nikdy nezažili horor války (když měli sami sloužit, vyhnuli se jí), ale jsou jí posedlí." Angličtina má pro tento druh lidí přiléhavý název chickenhawks kuře-jestřáb.

I nejdéle sloužící americký demokratický senátor Robert Byrd (pro svůj věk 86 let někdy nazýván otcem senátu) varoval, že preventivní válka, kterou pravice prosazuje, porušuje dlouhodobý koncept práva na sebeobranu a políčkem do tváře mezinárodních zákonů. "Bushovi politici," řekl, "by docela dobře mohli otočit kolo dějin zpět a položit základy anti-amerikanismu napříč celým světem."

Zbytkem světa opovrhujeme

Jeden z mála, který se odváží jednoznačně vyjadřit své názory na problém anti-amerkanismu, je bývalý prezident Spojených států Jimi Carter. Říká, že zpočátku reagoval Bush na událost z jedenáctého září dobře, ale postupně skupina konzervativců v jeho týmu se propracovala k moci a začala uskutečňovat své dlouho zadržované ambice pod pláštíkem "boje proti terorismu."

Potlačení občanských práv ve Spojených státech a v Guantanamo, zrušení mezinárodních smluv, opovrhování zbytkem světa, a konečně útok na Irák - ačkoliv tento Ameriku neohrožuje, všechny tyhle věci budou mít devastující následky, varuje Carter.

"Tento úplný unilateralismus," varuje bývalý prezident, "bude postupně izolovat Ameriku od těch zemí, jejichž pomoc potřebujeme pro boj proti terorismu."

Existují pouze dva scénáře možného konce tohoto dobrodružství. Ten první: Sionistům a válečným šílencům se podaří uskutečnit svůj plán beze zbytku. Bushova klika si zajistí vítězství v příštích volbách falšováním volebních výsledků. Na mnoho desítek let nastane Paix America - americký mír, jak to nazývají. To bude znamenat historicky cestu zpět do středověku. Globální vývoj společnosti se zastaví, nastoupí údobí totality, o jakém se Orwellovi ani nezdálo. Američané a sionisté budou kontrolovat (možná formou mikročipů implementovaných v mozku, možná jen úplnou kontrolou informačních zdrojů) mínění každého občana světové společnosti - lhostejno, kde žije.

Druhé možné ukončení: Sionisté a váleční maniaci přecení své síly. Obsadí sice Irák, ale bude to Pyrrhovo vítězství. Bushova klika si zajistí vítězství v příštích volbách falšováním volebních výsledků. Co se jim falšovat nepodaří, bude stav Americké ekonomiky. Ta přejde do hluboké hospodářské deprese. Američané konečně pocítí na vlastní kůži důsledky, navíc poznají i svou izolaci a hlubokou nenávist okolního světa. Budou žít v trvalém strachu před teroristy a kdekoliv se objeví, bude po nich stříleno. A konečně, i diktátoři jsou smrtelní. Jednoho dne umře i Bush a sebranka, kterou se obklopil.

Zdroje:

• Der Krieg, der aus dem Think Tank kam
• Rebuilding America's Defences
• Project for the New American Century (PNAC): Cheney's Monstrous Scheme
• Expatriate Richard Perle