Vysoké sázky u represí v Bahrajnu

Spojení teček současných dramatických událostí v Bahrajnu splyne v jednu nezaměnitelnou zprávu – USA podporovaný režim Al Khalifa visí na politické oprátce. Zoufale se pokouší porazit odhodlané prodemokratické hnutí, které se prostě nesloží ani neodejde. Tento sunitský režim bojuje o samotné své přežití, pod nepolevujícím tlakem především šíitské populace, která nepoleví ve svých požadavcích na lidskou důstojnost a svobodu, bez ohledu na to, jak moc je brutalizována a terorizována. Avšak v sázce není jen přežití režimu Khalifa, ale i celého USA podporovaného řádu arabských monarchií, které fungovaly po šedesát let a nyní se zde objevují trhliny v přehradě. Tento řád historicky zaručoval Západu spolehlivý zdroj ropy; a v poslední době je klíčovým pro podržení zbankrotovaného petrodolarového systému, na kterém anglo-americký globální kapitalismus závisí. Navíc jsou arabské diktatury v Perském zálivu lukrativním odbytištěm pro americký a britský zbrojní průmysl. Životní zájmy posledně zmíněného byly zdůrazněný minulý týden návštěvou britského premiéra ve Spojených arabských emirátech a v Saudské Arábii – kdy jeho výhradním posláním tam bylo prodat těmto režimům vojenská letadla za 9 miliard dolarů.

Tyto klíčové geopolitické vyhlídky pro Bahrajn vysvětlují eskalující represe proti civilním protestujícím v tomto malém ostrovním královstvíčku, kdy režim zakázal všechny veřejné demonstrace. Bloggeři a organizátoři, kteří byli chyceni nebo jsou podezřelí z agitace v sociálních médiích, putují okamžitě do vězení.

V minulém týdnu přišli vládci s mimořádným orwellovským krokem a zrušili občanství 31 bahrajnským prodemokratickým vůdcům – s krokem, který šokoval pozorovatele lidských práv a který je v rozporu s Univerzální deklarací lidských práv OSN. Představte si, že vládá udělá z vlastních lidí „duchy“? Jak zvrhlé to je? Tyto drakonické kroky následovaly po podezřelých explozích v hlavním městě, Manamě, a ve vesnici Eker na počátku tohoto měsíce, které si vyžádaly životy dvou indických pracovníků a policistů.

Z posledních údajných explozí v Manamě v pondělí nevolený bahrajnský sunitský režim obvinil „teroristy“ z řad aktivistů napojených na libanonskou šíitskou skupinu odporu Hizballah. Nikdo se k výbuchům nepřihlásil. Bahrajnské úřady nepředložily žádné důkazy, které by jejich tvrzení podpořily, a při svalení viny použily chabou logiku. Bahrajnská státní média, BNA, uvedla: „Jejich teroristické praktiky dokazují, že byli vycvičeni mimo království. Charakteristické znaky Hizballahu jsou křišťálově jasné.“

Pomlouvačná kampaň byla rozšířena, fantasticky, aby do toho bylo možné zahrnout Irán. Bahrajnské ministerstvo informací BNA řeklo, že pachatelé záhadných bombových atentátů jednali podle principů daných íránským nejvyšším vůdcem, ajatolláhem Ali Khameneim. Hizballah bahrajnská obvinění tvrdě odmítl a uvedl, že tyto násilnosti organizují vlastní jednotky tajných služeb tohoto režimu, aby ospravedlnily vzrůstající státní represe.

Bahrajnské prodemokratické zdroje tvrzení režimu také odmítly. Tyto zdroje poukázaly na to, že nikdo neoznámil, že by slyšel nebo byl svědkem následků smrtících explozí, ke kterým údajně došlo v hlavním městě.

Navíc bahrajnské úřady tvrdily, že během několika hodin po údajných událostech zatkly řadu nejmenovaných jedinců a že další zatčení budou následovat. Kdokoliv, kdo v posledních letech sledoval aparát bahrajnské státní bezpečnosti a médií, pozná, že tato „teroristická choreografie“ se řídí dobře odzkoušeným vzorem – v podstatě tak dobře zajetým, že jsou takové manévry zcela předvídatelné a jsou směšnou parodií.

Toto divadlo špinavých triků a hraní pro galerii za odpudivě senzačních tvrzení o rozvracení ze zahraničí má bezesporu za cíl ospravedlnit neospravedlnitelné – používání státního terorismu a represí proti civilistům, kteří se prostě dožadují základních demokratických práv. Nicméně poslední drakonické kroky diktatury Khalifa nám říkají to, že tento režim a jeho mocní podporovatelé se dostávají pod akutní tlak a bojují o své politické přežití.

Tato Západem podporovaná monarchie čelila nepřetržitým pouličním protestů posledních 21 měsíců – od února 2011 – ve kterých bylo požadováno, aby desetiletí špatné vlády a korupce pod hlavičkou jedné rodiny nahradila zvolená vláda. Zatímco samozvaní královští vládci a jejich smečka žijí v absolutním luxusu – kdy ve svém rozmazleném životě nepracovali jediný den – většina Bahrajnců žije v chudobě a pod neustálým týráním režimních hrdlořezů a eskader smrti, najatých v sousedních sunitských zemích, jako Jemen a Pákistán.

Většinou šíitská populace Bahrajnu chce, aby byl sunitský režim Al Khalifa, vedený králem Hamadem, odstraněn – a zcela oprávněně. Tento režim je považován za podvodný, pocházející původně z Arabského poloostrova, který byl v Bahrajnu dosazen britským impériem, aby učinil toto území a přístup k Zálivu bezpečným pro britské geopolitické zájmy. Tuto funkci Khalifa, coby zahraniční nastrčené figurky amerických a britských zájmů, plní dodnes.

V posledních dvou letech se většinou poklidné demonstrace konaly téměř každý den po celém tomto na ropu bohatém ostrově v Perském zálivu, navzdory brutálnímu potlačování režimními silami, které zapříčinily od počátku povstání asi 100 úmrtí.

Vratké udržování se u moci Al Khalifa stojí na dvou faktorech. Prvním je masivní podpora ze strany sousedních monarchií v Perském zálivu, vedených primárně Saudskou Arábií. Tito nevolení sunitští králové a emírové si platili své menší a relativně chudší sousedy od chvíle, kdy si protesty vybraly těžkou daň na ekonomice a důvěře investorů. Saudská Arábie – největší vývozce ropy na světě – vyslala také vojenské jednotky do Bahrajnu, kde silně zintenzivnily represe proti bahrajnské populaci a podepřely režim Khalifa vládou teroru.

Zadruhé, Bahrajnské království bylo schopné se spoléhat na neochvějnou diplomatickou a vojenskou podporu vlády Spojených států a Británie. Mimo příležitostných jalových slov o obavách o lidská práva Washington a Londýn svého „klíčového spojence“ neustále vychvalovaly, a příliv zbraní v podstatě bahrajnskému a saudskému režimu řekl, že mají zelenou k potlačení lidové vzpoury jakýmikoliv nezbytnými prostředky. Umístění americké Páté flotily v Bahrajnu je asi nejjasnějším signálem z Washingtonu, že jeho ochrana režimu Khalifa je skálopevná.

Také neinformování o státním násilí v Bahrajnu v západních mediích je nejen odrazem věrnosti Washingtonu a Londýna bahrajnskému režimu, ale toto neinformování médií bylo použito k zamezení projevům nespokojenosti západní veřejnosti ohledně zločinů proti lidskosti páchaných Západem podporovanými režimy.

Nicméně impozantní vnější podpora represí bahrajnského režimu lidi od trvání na svých požadavcích týkajících se demokratických svobod neodradila. Slouží ke cti Bahrajncům, že navzdory obrovskému státnímu terorismu a násilnostem, střílení demonstrantů, střílení jedovatých plynů do domů, uvězňování tisíců a odsuzování vojenskými soudy, nelegálnímu věznění a mučení, pronásledování na pracovištích – navzdory všem těmto zločinům zůstali lidé ve svých požadavcích neochvějní.

Tato houževnatost lidí tváří v tvář nepolevující brutalitě režim Khalifa nejen rozzuřila. Považuje ji za hluboce znepokojivou pro své setrvání u moci. Režim vyčerpal všechny prostředky represe, a přesto lidé stále vycházejí do ulic a volají po jeho svržení a nahrazení zvolenou vládou.

A ještě významnější je, že vytrvalost prodemokratického hnutí v Bahrajnu je ještě znepokojivější pro podporovatele tohoto režimu. Naléhavost, s jakou Saudská Arábie a ostatní šejchanáty v Zálivu posílaly v posledním roce do Bahrajnu vojáky, vyzrazuje hluboké obavy těchto monarchů, kteří se snaží zastavit arabskou vzpouru, která se rozšířila ze Středního východu a severní Afriky do Perského zálivu… Nakonec, všechny tyto monarchie vládnou svým populacím absolutně despoticky; všechny mají tvrdá omezení u svobody projevu a netolerují disent. Každá taková zaostalá tmářská nadvláda nad populací je vždy zralá ke svržení, a obzvláště ve věku globální komunikace.

Z pohledu arabských vládců představuje lidové povstání v Bahrajnu extrémně nebezpečný vývoj, nejen ve vztahu ke statutu quo Khalifa, ale pro celý monarchistický systém v Perském zálivu. Samotný Bahrajn je mezi monarchiemi v Perském zálivu nepatrným hráčem. Ale stejně jako u domku z karet je celá konstrukce monarchistické vlády v Perském zálivu jen tak stabilní, jako její nejslabší člen.

Úspěšné prodemokratické hnutí v Bahrajnu, které sesadí netečnou zkorumpovanou elitu, bude mít povzbuzující účinek na populaci v monarchiích Zálivu. Takový vývoj v Bahrajnu by byl skutečně revoluční. Představte si svobodu projevu, nezávislá média a soudnictví, a volenou vládu, která používá ropné a plynové bohatství těchto zemí pro demokratický sociální rozvoj. Saudská Arábie, se svoji velkou mírou nezaměstnanosti mladých a rozšířenou chudobou, je pro radikální změnu obzvláště zralá. Skutečně, navzdory neinformování ze strany západních médií je Saudská Arábie otřásána narůstajícími prodemokratickými protesty, které se šíří za hranice vzpurné šíitské východní provincie do ostatních částí království, včetně hlavního města Riyadhu a přístavního města v Rudém moři Jeddah. Protestující v Saudské Arábii výslovně provolávají solidaritu s protestujícími v Bahrajnu.

Již třetí týden je Kuvajt svědkem největších protestů proti monarchii Al Sabah všech dob. V UAE úřady likvidují disent, kdy několik občanů bylo uvězněno nebo jim bylo zrušeno občanství. V tomto neklidném politickém klimatu představuje bahrajnské prodemokratické povstání smrtící hrozbu pro všechny stávající vládce v Zálivu.

Západní mocnosti jsou si tohoto nebezpečí dobře vědomy. Není to nebezpečím jen pro prostou existenci pro-západních arabských monarchů. Jejich setrvání u moci je spojeno s pokračováním nadvlády Západu nad světovou ekonomikou. Saudská Arábie patří ke třem největším dodavatelům ropy USA. Asi 17-20% denní americké spotřeby je kryto ropou z arabských šejchanátů v Perském zálivu. Strategická aliance mezi USA a těmito arabskými diktaturami se také spoléhá na to, že tyto diktatury budou obchodovat s ropou výhradně v dolarech a budou své petrodolary recyklovat v amerických státních dluhopisech a aktivech, a kupovat rovněž západní zbraně za miliardy dolarů. Ve věku upadající ekonomiky Západu nabyl obchod se zbraněmi ještě většího významu.

Bez této podřízenosti Arabů Perského zálivu by anglo-americký globální finanční systém okamžitě zkolaboval. Demokratičtější Perský záliv by nejen uštědřil smrtící ránu americkému a britskému globálnímu kapitalismu, ale také by mohl docela dobře vést k vyrovnanějším srdečným vztahům zemí tohoto regionu s Iránem. A to by byl poslední hřebík do rakve geopolitických machinací Washingtonu a Londýna.

Ze všech těchto skrytých důvodů jsou represe v Bahrajnu stupňovány. Ale čím více jsou represe stupňovány, tím více to svědčí o tom, že USA a Británií podporované despotické monarchie jsou na pokraji kolapsu a stále více jim hrozí vnitřní sociální imploze.