Barevné revoluce: Argentina další na řadě?

Podezření v tomto ohledu roste, jak se kritika Západu znárodňování v Argentině a odmítání „pravidel globálních financí“, v tandemu s pouličními protesty, zostřuje.

Západní média začala nadšeně informovat o demonstracích v argentinském hlavním městě, Buenos Aires. CNN, AP a BBC informovaly o protestech všechny stejně vágně a nezmínily vůdce a opoziční skupiny, které za nimi stojí, zatímco BBC obzvláště znovu omílala rétoriku „arabského jara“ a tvrdila, že „aktivisté opozice použili sociální sítě, aby zmobilizovali k pochodu, který byl, podle nich, jedním z největších protivládních protestů v posledních deseti letech“.

Západní média tvrdí, že protestující jsou naštvaní kvůli „rostoucí inflaci, vysoké zločinnosti a korupci na vysokých místech“, kdy toto vše jsou identické vágní stížnosti zanesené do ulic Wall Street podporovanými opozičními skupinami ve Venezuele. Pod těmito nepodloženými tvrzeními se skrývá Mezinárodní měnový fond, a vyhrožuje sankcemi proti Argentině, za to, že se odvrátila od amerického dolaru a Wall Street-Londýnem ovládaného mezinárodního finančního řádu.

A stejně jako v případě Venezuely začala v úvodnících všech západních médií koordinovaná kampaň proti argentinské vládě, vedené prezidentkou Cristinou Fernandez de Kirchner.

Chicago Tribune v úvodníku s titulkem „Špatný krok v Buenos Aires: Soudní katastrofa populistické ekonomické politiky Argentiny“ uvedly:

Jakážto ostuda vidět zemi tak velmi ekonomicky slibnou odchylovat se z cesty k prosperitě.

Poslední nevynucené chyby v historii začaly v r. 2007. Celostátní volby vynesly k moci populistickou prezidentku Cristinu Fernandez, která dovedla svoji zemi na pokraj katastrofy tím, že odmítla hrát podle pravidel globálních financí. Omezila mezinárodní obchod, porušila kontrakty a vydávala podvodná čísla, aby zamaskovala stoupající inflaci, kterou její politika přinášela. Při tom všem sbírala levné politické body tím, že bohaté země severu vinila z jejich údajného ekonomického imperialismu.

Argentina učinila strašlivý krok v květnu, kdy znárodnila YPF, svoji největší energetickou společnost. Toto převzetí, odsouzené na celém světě, vyhnalo španělskou Grupo Repsol, která vlastnila v YPF většinový podíl. Repsol poskytovala technické know-how a finanční investice do rozvoje obrovských argentinských energetických rezerv – včetně obrovského ropného a plynového pole Vaca Muerta.

Vyjednávání o kompenzacích Repsol za odebrání aktiv Argentinou skončí pro Argentinu špatně. Evropská unie pravděpodobně uvalí sankce. Repsol chce 10 miliard dolarů a zaslala zprávu konkurenčním energetickým společnostem, že nedovolí ostatním na této konfiskaci aktiv vydělat. Argentina bude mít problémy najít partnery, kteří by ji pomohli rozvinout to, co mělo být lukrativním zdrojem (jasně, Číňané to chtít určitě nebudou… – p.p.).

Finanční puč vůči Repsol získal silnou národní podporu. Míra obliby Fernandez přechodně vystřelila nahoru. Dokonce i opoziční strany tento krok podpořily. Vládní představitelé mluvili o tom, jak obnovili důstojnost Argentiny tím, že se postavili tomu, aby cizinci kořistili národní poklady. Mezitím Fernandez udržovala kdysi žhavou ekonomiku v chodu tím, že znárodňovala soukromé penzijní fondy, přesměrovávala peníze do půjček na bydlení a rozšiřovala sociální programy dekrety.

Nyní musí Argentina zaplatit.

Pravděpodobně budou následovat koordinované útoky, včetně sankcí, izolace, politických útoků, útoků na měnu a samozřejmě USA organizovaných nepokojů v ulicích, které mohou sahat od toho, kdy protestující jen zablokují dopravu, po eskalaci násilností zahájené nyní již nechvalně známými „záhadnými střelci“ používanými USA v nekonvenčním válčení k destabilizaci, rozděleni a zničení zemí.

Ale rovněž jako ve Venezuele, pokud bude existovat dostatečné povědomí ohledně toho, co Západ dělá, a falešných záměrů a zájmů, které vehnaly opoziční skupiny do ulic, budou tyto aktivity používané k donucení Argentiny vrátit se zpět do Západem ovládaného „světového řádu“, o kterém tvůrci politiky z amerických mozkových trustů, jako Robert Kagan, řekli, že slouží „potřebám Spojených států a jejich spojenců, kteří ho vytvořili“, nakonec zmařeny.