Vojenské obkličování a globální nadvláda: Rusko kontruje proti americkému raketovému štítu z moře

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2012/11/5204-vojenske-obklicovani-a-globalni-nadvlada-rusko-kontruje-proti-americkemu-raketovemu-stitu-z-more.htm

Mahdi Darius Nazemroaya

Pentagon pracuje na obklíčení Euroasie a obchvacuje euroasijský trojspolek skládající se z Číny, Ruska a Iránu. Avšak každá akce má svoji reakci.

Ani jedna z těchto tří euroasijských mocností nebude sedět s rukama v klíně jako pasivní cíl USA. Peking, Moskva a Teherán mluví ve vztahu ke strategii Pentagonu vojenského obkličování o vlastních razných protiopatřeních.

V Indickém oceánu rozvíjí svoji vojenskou infrastrukturu Číňané, v rámci toho, co Pentagon nazývá čínský „pás perel“. Irán prochází procesem námořní expanze, jejíž pomocí se snaží nasazovat své námořní síly stále dále od svých domovských vod v Perském zálivu a Ománském zálivu. Všechny tři tyto euroasijské mocnosti, spolu s několika svými spojenci, mají rovněž umístěné lodě u pobřeží Jemenu, Džibuti a Somálska, v geostrategicky důležitém námořním koridoru Adenského zálivu.

Americký globální raketový štít je součástí strategie Pentagonu obklíčit Euroasii a tyto tři mocnosti. V prvním případě je cílem tohoto vojenského systému nastolení jaderné převahy USA tím, že se neutralizuje ruská a čínská jaderná odpověď na útok USA nebo NATO. Globální raketový štít má zabránit jakékoliv reakci či jadernému „druhému úderu“ Rusů a Číňanů v odpověď na „první jaderný úder“ Pentagonu.

Americký globální raketový štít versus ruská námořní expanze

Všechny nové zprávy o tom, že jsou větve amerického raketového štítu vytvářeny v dalších částech světa, jsou uváděny jako senzace v tom smyslu, že vykreslují geografickou expanzi tohoto systému jako nějaký nový vývoj. Tyto zprávy ignorují fakt, že raketový deštník byl zamýšlen jako globální systém s komponenty strategicky rozmístěnými po celém světě od samého prvopočátku. Pentagon to plánoval v 90. letech, a možná mnohem dříve. Japonsko a spojenci Pentagonu z NATO byli více či méně partnery v tomto vojenském projektu od počátku.

Již před lety si jak Číňané, tak Rusové byli vědomi globálních ambicí Pentagonu u raketového štítu a ve společných prohlášeních to odsoudily jako destabilizační projekt, který naruší globální strategickou rovnováhu moci. Čína a Rusko dokonce společně přišly v červenci 2000 s multilaterálními prohlášeními, spolu s Kazachstánem, Kyrgyzstánem a Tádžikistánem, kde varovaly, že vytvoření globálního raketového štítu Pentagonem by bylo proti mezinárodnímu míru a že je to v rozporu se smlouvou o protibalistických raketách (ABM). Americká vláda byla opakovaně varována, že kroky, které podniká, zpolarizují planetu a vytvoří nepřátelství, které může připomínat studenou válku. Toto varování padlo na hluché a arogantní uši.

Rusové nyní odráží globální raketový deštník Pentagonu prostřednictvím velmi praktických vlastních kroků. K těmto krokům patří rozšíření přítomnosti této země na volném moři a modernizace ruských námořních kapacit. Moskva plánuje otevřít nové námořní základny mimo své domovské vody a mimo jak Černé moře, tak Středozemní moře.

Ruská federace již má dvě námořní základny mimo ruské území; jedna je v ukrajinském přístavu Sevastopol v Černém moři, a druhá v syrském přístavu Tartus ve Středozemním moři. Kreml nyní jako na vhodná místa pro nové ruské základny pohlíží na Karibské moře, Jihočínské moře a východní pobřeží Afriky (v blízkosti Adenského zálivu). Kuba, Vietnam a Seychely jsou primárními kandidáty na domov nových ruských námořních základen v těchto vodách.

Rusové již byli přítomni ve vietnamském zálivu Cam Ranh, do r. 2002. Tento vietnamský přístav byl domovem sovětů od r. 1979 a pak hostil ruské síly, po rozpadu Sovětského svazu v r. 1991. Rusko také udržoval post-sovětskou vojenskou přítomnost na Kubě, do r. 2001, prostřednictvím výzvědné elektronické základny, monitorující USA.

Kreml navíc rozvíjí svoji vojenskou infrastrukturu na arktickém pobřeží. Na severu budou otevřeny nové arktické námořní základny. To je součástí překrývání se s pečlivou ruskou strategií, do které patří i polární kruh. Je to prováděno se dvěma duálními funkcemi na paměti. Jednou funkcí je chránit ruské teritoriální a energetické zájmy proti státům NATO na Lomonosově předělu. Dalším účelem je, že to má sloužit ruské globální námořní strategii.

Moskva chápe, že USA a NATO chtějí uzavřít její námořní síly v Černém a Středozemním moři. Kroky USA a EU na ovládnutí a omezení ruského námořního přístupu k Sýrii jsou indikátorem těchto strategických sklonů a cílů. Kroky s cílem strategicky uzamknout ruské námořní síly jsou jedním z důvodů, proč chce Kreml námořní základny v Karibiku, Jihočínském moři a na východním pobřeží Afriky.

Rozvoj ruské arktické námořní infrastruktury a otevření ruských námořních základen na místech jako Kuba, Vietnam a Seychely prakticky zajistí ruským námořním silám globální přítomnost. Ruské lodě by měly řadu vstupních bodů do mezinárodních vod a bezpečné kotevní základny v zahraničí. Tyto základny poskytnou Rusům permanentní kotviště jak v Atlantiku, tak i v Indickém oceánu.

Budoucí zahraniční námořní základny, jako ta v Sýrii, nejsou ruskými představiteli zmiňovány jako „námořní základny“, ale používají jiné výrazy. Moskva je nazývá „zásobovací body“ či základny pro námořní logistiku, aby to znělo méně hrozivě. Na názvu opravdu nezáleží. Neboť tato námořní zařízení budou sloužit strategickým vojenským účelům, které jsou naznačovány.

Rusové v tuto chvíli mají permanentní kotviště pouze na vlastním pobřeží v Severním ledovém oceánu a v Pacifiku. Navíc má ruská námořní infrastruktura na ruském Dálném východě, na pobřeží Pacifiku, nejlepší přístup k otevřeným mezinárodním vodám. Námořní infrastruktura Moskvy v Baltském moři je geograficky omezeným prostředím a mohla by být v případě konfrontace s USA a NATO imobilizována, stejně jako ruská námořní infrastruktura v Černém moři. Doplnění námořní infrastruktury o místa jako Kuba by zaručilo, že ruské námořní síly budou mít volnou ruku a nebudou USA a jejich spojenci omezeny.

Nové ruské jaderné rozmístění na moři

Historicky bylo úkolem námořnictva ruských ozbrojených sil chránit ruské břehy. Jak Rusko, tak Sovětský svaz zakládaly svoji obrannou strategii na čelení velké pozemní invazi. Z tohoto důvodu bylo jak pro ruské, tak pro sovětské námořní síly vždy charakteristické, že vždy byly založeny na funkcích, jejichž cílem bylo pomoct v boji s pozemní invazí. Tudíž ruské námořnictvo nebylo strukturováno jako útočná síla. To se však mění, jako součást reakce Moskvy na strategii obkličování Pentagonu.

Rusko, stejně jako Čína a Irán, se nyní zaměřuje na námořní síly.

Rusko modernizuje a rozšiřuje svoji jadernou flotilu. Ruská média o tom informovala jako o novém pokusu země o „námořní nadvládu“. Cílem Moskvy je zajistit jadernou nadvládu námořnictva pomocí námořních útočných kapacit. To je přímou reakcí na globální raketový štít Pentagonu a na obkličování Ruska a jeho spojenců.

K ruské flotile přibude do r. 2020 přes padesát nových válečných lodí a více než dvacet nových ponorek. Asi 40% nových ruských ponorek bude mít smrtící jaderné kapacity. Tento proces začal poté, co Bílý dům Bushe ml. začal podnikat kroky k vytvoření amerického raketového štítu v Evropě.

V posledních několika letech se ruská protiopatření vůči americkému raketovému deštníku začala projevovat. Zkoušky ruských ponorek třídy Borej v Bílém moři, kde se nachází přístav Archangelsk, začaly v r. 2011. Ve stejném roce byl oznámen vývoj balistických jaderných raket odpalovaných z ponorek Liner, které měly být schopné proniknout americkým raketovým štítem. Ruská ponorka Liner tajně otestovala v Barentsově moři v r. 2011.

Budoucí kubánská raketová krize v rozjezdu?

Pokud se dosáhne dohody s Havanou, vždy existuje možnost, že Rusko může rozmístit rakety na Kubě, stejně jak to udělali sověti. Hypoteticky řečeno, tyto ruské rakety by měly s největší pravděpodobností jaderné hlavice. Zjednodušeně to lze vylíčit jako opakování scénáře, který vedl ke kubánské raketové krizi mezi USA, Sovětským svazem a Kubou v r. 1962. Avšak ohledně pozadí tohoto příběhu studené války a jeho příčin a důsledků je toho mnohem více.

Hlavním pachatelem v kubánské raketové krizi byla americká vláda. Umístění ruských jaderných raket na Kubě bylo strategicky asymetrickým tahem coby protiváha USA tajně rozmístěných jaderných raket v Turecku, které byly namířeny na ruská města a občany. Americká vláda své občany o vlastních jaderných raketách v Turecku, které byly namířeny na sovětskou populaci, neinformovala, protože by to vedlo k mnoha otázkám americké veřejnosti ohledně toho, kdo je skutečný agresor a jaká strana za vyvolání krize v r. 1962 skutečně mohla. Budoucí rozmístění ruských atomovek na Kubě by podobně bylo reakcí na jaderné zbraně, kterými Pentagon obkličuje Rusko a jeho spojence. Stejně jako v r. 1962, pokud budou opětovně na Kubě umístěny jaderné zbraně a vznikne krize, bude na vině americká vláda.

Zatím se o obnovení ruské přítomnosti na Kubě pouze mluví. Nic konkrétního mezi vládou v Moskvě a Havaně dohodnuto nebylo a žádné zmínky o rozmístění ruských raket na Kubě se neobjevily. Jakékoliv komentáře ohledně ruských kroků na Kubě jsou spekulace.

Jaderná modernizace, kterou Rusko provádí u svých námořních sil, je mnohem významnější, než jakákoliv budoucí ruská základna na Kubě nebo jinde. Nové jaderné kapacity ruského námořnictva mu v podstatě umožňují šikovně rozmístit řadu mobilních atomovek kolem USA. Jinými slovy, Rusko má „mnoho Kub“ ve formě svých mobilních jaderných lodí, které může nasadit kdekoliv na světě. To je také důvod, proč Rusko rozvíjí svoji námořní infrastrukturu v zahraničí. Rusko bude mít možnost obklíčit nebo oblehnout Spojené státy vlastními na moři umístěnými jadernými útočnými silami.

Cílem ruské námořní strategie je vytvořit protiváhu globálnímu raketovému štítu Pentagonu. Součástí tohoto procesu je přijetí politiky preventivního jaderného úderu Moskvou, jako reakce na agresivní post-studenoválečnou doktrínu preventivního jaderného útoku Pentagonu a NATO. Ve stejném roce, ve kterém Rusové otestovali Liner, velitel strategických raketových sil Ruské federace, generál-plukovník Karakajev, řekl, že ruské mezikontinentální balistické rakety se v blízké budoucnosti stanou „neviditelnými“.

Svět je stále více militarizovaným. Americké kroky a akce nyní nutí ostatní mezinárodní hráče předefinovat a přehodnotit své vojenské doktríny a strategie. Ruskou je pouze jedním z nich.

Článek byl publikován 15.11.2012


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.