Benjamin Netanyahu čelí po vítězství Baracka Obamy riziku „odplaty“

Bylo těžké si představit, jak v rezidenci izraelského premiéra v Jeruzalému bouchají po opětovném zvolení Baracka Obamy špunty od šampaňského. Mnohem pravděpodobněji tam panovala nálada pochmurné rezignace, možná opepřená znepokojením, protože Benjamin Netanyahu vsadil vysoko na špatného koně.

Soudě podle rychle poskytnuté oficiální reakce žádný problém neexistuje: Netanyahu a Obama budou pokračovat ve svém blízkém, vřelém a strategicky shodném partnerství.

Nikdo, kdo zaznamenal prohlubující se ochlazování vztahů a vzdalování se těchto dvou vůdců v posledních čtyřech letech, to pravděpodobně nebaští. Ale, za předpokladu, že Netanyahu bude po izraelských všeobecných volbách 22. ledna, den po Obamově inauguraci, stále premiérem, budou oba muži nuceni svůj složitý vztah překalibrovat.

Zde má Obama morální výhodu, poté, co izraelský vůdce otevřeně podporoval Romneyho. Není pravděpodobné, že Obama udělá stejnou chybu při izraelských volbách, nicméně může soukromě doufat v Netanyahuův odchod.

Pokud bude mít americký vůdce sklon být k Netanyahu milý, jednou z možností je prezidentská návštěva v Izraeli v r. 2013 – něco, co jak Romney opakovaně zdůrazňoval, v jeho prvním období chybělo. Na dotaz jen pár minut po Obamově vítězné řeči, jestli návštěva může pomoct napravit vztahy, Dan Shapiro, americký velvyslanec v Izraeli, řekl: „Vím, že prezident Obama se těší na příležitost přijet, návštěvy jsou očividně důležitou součástí tohoto vztahu.“

Ale někteří pozorovatelé věří, že Obama bude usilovat o „odplatu“ za Netanyahuvou panovačnost, pokusy zastrašit USA a donutit je k tvrdšímu přístupu k Íránu, odmítnutí zastavit rozrůstání osad na Západním břehu a ve východním Jeruzalému a za vměšování se do amerického volebního procesu.

Oficiální Netanyahuovou reakcí na výsledky byla, samozřejmě, gratulace. „Budu pokračovat ve spolupráci s prezidentem Obamou, abych zajistil životně důležité bezpečnostní zájmy Izraele,“ řekl a dodal: „Strategická jednota mezi Izraelem a USA je silnější, než kdy dříve.“

Ministr obrany Ehud Barak přišel s trochu jiným prohlášením a zmínil rozpory mezi spojenci. „Nemám pochyb, že Obamova vláda bude pokračovat v politice, kde je bezpečnost Izraele jejím samotným základem, stejně jako snaha vypořádat se s výzvami, kterým čelíme v regionu všichni; a nadále se bude snažit o pokrok v mírovém procesu. Věřím, že v tradici hlubokého přátelství a s vyhlídkou sdílených zkušeností nahromaděných prezidentem Obamou bude také možné překonat jakékoliv rozpory, v případě, že by vznikly.“

Někteří politici možná usilovali o politickou výhodu u napětí posledních let. Yair Lapid, bývalý televizní komentátor kandidující proti Netanyahuovi v lednových volbách, řekl, že premiér „jednal a mluvil způsobem, který byl interpretován jako nestoudné vměšování se ve prospěch republikánského kandidáta, v rozporu s obvyklými vztahy mezi státy“. Měl by „podniknout bezprostřední kroky, aby otřesené vztahy mezi ním a vládou ve Washingtonu napravil“.

Danny Danon, zástupce předsedy izraelského parlamentu, nabízející odlišný názor, vyzval Obamu, aby „obnovil svůj kurs ve vztahu k Izraeli a našemu regionu pro příští čtyři roky, místo aby diktoval špatně míněnou politiku, která ohrožuje blahobyt jediného skutečného spojence Ameriky na Středním východě. Nyní je čas, aby se prezident Obama vrátil k moudré a časem prověřené politice „nulového denního světla“ mezi našimi zeměmi“.

V příštím roce budou vztahy mezi USA a Izraelem charakterizovat dvě záležitosti. První je Írán. Netanyahu, prozatím, ustoupil od své válečnické rétoriky z počátku tohoto roku, a ve svém, projevu v září v OSN jasně naznačil, že není pravděpodobné, že Izrael zaútočí na íránská jaderná zařízení dříve, než na jaře nebo v létě.

To následovalo po Obamově odmítnutí, navzdory maximální Netanyahuově snaze, nechat se donutit ke specifikaci bodu, kdy jsou USA připraveny podniknout vojenskou akci, zatímco trval na tom, že to zůstává jako možnost, pokud diplomacie a sankce selžou a íránský program nezastaví.

Izrael – jeho politické, vojenské a bezpečnostní vedení, stejně jako obecná veřejnost – by upřednostňoval společnou akci s USA, v neposlední řadě kvůli otázkám ohledně vojenské schopnosti Izraele zaútočit jednostranně. Ale Obamova zmínka o „časové nevhodnosti války“ v jeho vítězném projevu naznačuje jeho silnou averzi k vojenské konfrontaci s Íránem.

Druhou záležitostí je pokrok u řešení konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. To je s největší pravděpodobností oblast pro možnou „odplatu“, obzvláště pokud se Obama rozhodne, stejně jako mnoho předešlých prezidentů v druhém období, že chce, aby zde po něm něco zůstalo.

Netanyahu, který tíhne k „řízení“ stávající situaci, ve které miliony Palestinců žijí pod okupací, místo k přistoupení k řešení dvou států, se pokusí tlaku vzdorovat.

Předpokladem je, že Netanyahu bude premiérem nadále, jak naznačují současné průzkumy mínění. Ale výsledky amerických voleb mohou ovlivnit izraelské volby tím, že vybídnou k vytvoření nové centristické strany či bloku, vedené bývalým premiérem Ehudem Olmertem a bývalou ministryní zahraničí Tzipi Livni, což učinilo z dysfunkčních vztahů mezi Netanyahu a Obamou, a následné hrozby pro „zvláštní vztahy“, klíčový bod takové kampaně. Takový krok by mohl v Izraeli zahýbat s volebními grafy a změnit paradigma jak ohledně Íránu, tak Palestinců.