QE-4, krádež nekonečnou inflací socialistickým globálním zločinným syndikátem centrálních bank

Není to ani čtyři týdny, co evropská odnož zločinného globálního syndikátu centrálních bank (ECB) oznámila, že chce tisknout neomezené množství euro, aby monetizovala dluh bankrotujících zemí PIIGS, což bylo uvítáno trhem, jehož účastníci se postavili do fronty, aby se zbavili dluhopisů PIIGS koupených za mnohem vyšší úrokové sazby (nižší ceny) a hodili je na krk převážně německým daňových poplatníků, neboť je to Německo, kdo podporuje euro jako zdravou měnu, spíše než jeho řeckou nebo španělskou verzi zimbabwského dolaru.

Nicméně slib daný super Mariem Draghi ohledně neohraničeného programu odkupu dluhopisů zemí PIIGS eurozóny, „další pokus“ (OMT), je již cupován, kvůli háčkům psaným malým písmem, které neodpovídají daným slibů, a kvůli základnímu faktu, že stejně jako všechna předešlá nouzová vyplácení to v nejlepším případě koupí pro eurozónu jen trochu času a dokope jí to do poloviny roku 2013, protože to nijak neřeší jádrový problém eurozóny, kterým jsou ustavičně velmi vysoké a zvyšující se deficity vůči GDP v rámci celé eurozóny, které zajišťují bankrot, coby důsledek neschopnosti pokrýt vládní výdaje, nemluvě o obsluze dluhu.

Takže to pro super Maria vypadá jako konec hry, neboť vidíme, že výnosy dluhopisů PIIGS rostou a eskalují protesty populace v Řecku a Španělsku, která se valí ulicemi měst Středozemí a hrozí revolucí, a dokonce rozpadem celých států, kdy se zbankrotované decentralizované regiony Španělska pokouší svalit zodpovědnost za vlastní selhání na ústřední vládu.

Podle mého názoru je populace těchto zemí v reakci na poslední kolo oznámených úsporných opatření stále více rozčarována, a to je jen pouhým zlomkem zdrojů na nouzová vyplácení, které se snaží vyrazit primárně z německých daňových poplatníků, aby se odložil bankrot v důsledku nesplacených dluhů v naději, že se deficity podaří srazit na udržitelný poměr vůči GDP, což je skutečně přelud, protože nechápou, že to, co požadují, je nemožné!

Země jako Španělsko a Řecko, a velká část zbývající eurozóny, si žijí značně nad poměry, jak ilustrují rozpočtové deficity, které posílají poměr dluh/GDP do stratosféry, směrem k nekonečnu, přesto však nejsou lidé schopni, či ochotni, pochopit základní fakt, že na vině této krize jsou oni, protože oni (populace kolektivně, včetně zbankrotovaných bank) v posledních 10 letech utráceli jako zběsilí, jako notorik na flámu, a nafukovali mzdy bez odpovídajícího nárůstu v produktivitě, platili nízké úrokové sazby, které neodrážely rizika, a aspoň Řecko zveřejnilo podvodnou ekonomickou statistiku, která měla zakrýt skutečnou úroveň zadlužení, to vše v důsledku faktu, že byli součástí eurozóny, a proto neexistoval žádný tržní mechanismus, který by odhalil pravdu o skutečném stavu jejich ekonomik, protože již neměli měny, které by takové nezodpovědné chování odrážely ve ztrátě kupní síly – inflaci.

Mnozí v médiích mylně viní Němce, protože jsou to jejich banky, které jsou příjemci zdrojů z nouzových vyplácení prostřednictvím bankrotujících PIIGS. Toto a fakt, že relativně slabé euro oproti tomu, co bývalo silnou německou markou, mělo za následek posílení německých exportů. Nicméně hlubší prozkoumání za rámec obzoru oficiálních médií odhalí opačný obrázek, protože německá ekonomika rostla ve skutečnosti méně, než by rostla, kdyby byla mimo eurozónu, kdy v důsledku rozdílností mezi zeměmi eurozóny německé mzdy klesly o 10%, zatímco pracovní náklady v mnoha zemích eurozóny vzrostly až o 40%. A podobně i míra německé inflace byla vyšší, než by byla, v důsledku slabší měny, což mělo za následek pokles reálných mezd, a tudíž následně nižší spotřebitelské výdaje, což bylo důsledkem importu inflace ze zemí eurozóny, které utrácely jak o závod. Navíc můžeme vidět, že většina obchodních přebytků vytvořených prostřednictvím slabého euro byla, a je, rozhazována nejdříve za bezcenný odpad amerických nebonitních hypoték, a pak za nouzová vyplácení PIIGS, takže v podstatě němečtí pracující strávili nejméně deset let těžkou prací za nic! Nižší mzdy, vyšší ceny a komínem vyletivší obchodní přebytky, to vše kvůli socialistickému projektu euro, který je prakticky odsouzen ke krachu!

Němci by na tom byli mnohem lépe, kdyby se přidali ke svým středomořským bratrancům a také rozjeli 10 let trvající dluhovou párty, protože by aspoň pak bylo pro ně snazší tisknout peníze, protože by všichni byli v podobné lodi.

Protože PIIGS 10 let utrácely jak šílené na německou kreditku, i nyní chtějí pokračovat v debužírování na účet Němců, přičemž si zároveň chtějí zachovat silnou měnu, euro, aby kupní síla příjmů a úspor byla relativně zajištěna. To je přelud, protože de facto požadují, aby primární ochránce eura, Německo, buď samo zbankrotovalo, nebo zničilo euro inflačním odstřelením jeho hodnoty, protože Španělé a Řekové se nechtějí podívat do zrcadla a uznat roli, kterou prostřednictvím svých individuálních činů, činů státu, korporací a vlád, které z velké části vytvořily dluhovou krizi, ve které se nyní nachází, hráli.

Problémem se zeměmi jako Řecko a Španělsko, a v podstatě Západem obecně, je, že jaksi zapomněly, co je volný trh, a místo toho stále více provozovaly socialistické peníze a tiskly dluhy, kdy se držely zbankrotovaných ekonomických ideologií, jako třeba té Keynesovy. V tom je jádro problému a důvod, proč nemá argument dožadování se jak silné měny, tak schopnosti tisknout peníze pro výdaje socialistické vlády bez omezení logiku.

Řešením pro lidi v zemích eurozóny, jako Španělsko a Řecko, je, aby si jednou provždy vybrali, čemu dávají přednost:

a) Chtějí silnou měnu, v kterémžto případě musí mzdy splasknout, aby jim to umožnilo stát se konkurenceschopnějšími, a výdaje je třeba snížit, aby se snížil rozpočtový deficit, přičemž zároveň bude většina dluhů odepsána, aby úrokové platby nepožíraly daňové příjmy a tím měly za následek ekonomickou spirálu propadu. Klíčovým je zde se zaměřit se na reálný rozpočtový deficit (bez plateb úroků), kde se Řecko obává, že je asi 5%, protože úroky 6% a všechny jeho splátky dluhu a financování většiny rozpočtového deficitu jsou kryty ECB. Všichni nyní víme, že žádný z dluhů, které byly nahromaděny, nebude nikdy splacen, protože Řecko směřuje ke 100% odpisu. Takže strategií pro setrvání v eurozóně by mělo být odstranění deficitu a pak vyhlášení úpadku u všech jeho dluhů. Nicméně to se očividně nejeví stravitelným pro demonstrující masy, které požadují vládní výdaje, které lze poskytnout pouze prostřednictvím tiskařského lisu.

b) Nebo Řekové a Španělé a spol. chtěj iluzi, kterou přináší inflace a tištění peněz? Kde centrální banka prostě tiskne peníze, aby si koupila dluhopisy vlastní vlády na trhu, čímž vláda může do nekonečna mít deficity založené na socialistickém rozhazování, kdy velmi dobře ví, že tyto dluhy nebudou nikdy splaceny a že exponenciálně megainflační trend, který to vyvolá, vygumuje hodnotu dluhu, kupní síly mezd a úspor, a tím zvýší konkurenceschopnost, protože tržní cena drachmy/pesety bude padat v souladu se skutečným stavem ekonomiky, čímž to těmto zemím umožní vyvážet, a snižovat dovozy, jak budou ceny (inflace) růst. Samozřejmě že vydání se touto cestou také znamená dluhový bankrot, protože nemohou devalvovat dluh denominovaný v cizí měně (euro), ačkoliv mohou škrtnutím pera redenominovat dluh ve své nové měně na bázi 1 k 1, a tím provést skrytý dluhový bankrot.

Již nějakou dobu (nejméně rok) mým názorem je, že většina obecné populace zemí si to není schopna spočítat, a tudíž má tendenci upřednostňovat iluzi, kterou tištění peněz nabízí, jak k tomu dochází v USA, Británii a Japonsku, spíše než čelit tomu, čemu čelí Řecko a Španělsko, tedy kdy jsou nuceny zvýšit svoji konkurenceschopnost snížením mezd a vládních výdajů (nemusí se o dluh obávat, protože ten nebude nikdy splacen, a nakonec zbankrotují, jak jsme viděli u mnoha provedených odpisů dluhu u Řecka). Proto stále zastávám názor, že Řecko a Španělsko a většina zbytku eurozónu opustí, protože vzbouřená populace se snadněji usmíří iluzí, kterou tištění inflačních peněz přináší. A podle mého názoru je to lepší řešení pro krátký prudký šok islandského stylu, tj. kdy ekonomika zemře rychlou smrtí, je očištěna o dluhy a chybné investice, a vzkřísí se udržitelnějším způsobem, kdy populace již nebude obviňovat ECB nebo Německo, protože bude mít v rukou všechny páky moci, kdy nechá svoji centrální banku vytáhnout tiskařský lis ze zásuvky, než umírání pomalou ekonomickou smrtí, které většina zemí eurozóny čelila v posledních zhruba čtyřech letech, kdy to bylo doprovázeno rostoucí posedlostí házet vinu na ostatní (Německo) kvůli nedostatku ochoty rozžhavit tiskařský lis, který samozřejmě řídí podle toho, co je nejlepší pro jejich zemi, spíše než co je nejlepší pro PIIGS eurozóny.

Hlavním však zůstává, že Řecko, Španělsko a většina ostatních eurozónu opustí, aby mohly volně vytvářet nekonečné dluhy a tisknout peníze, aby uchlácholily svoji populaci, a existující dluhy v euro budou buď redenominovány do nové měny, nebo nesplaceny, a v tomto ohledu jsem překvapen, že Řecko to dokázalo dotáhnout až do září. Je zde také divoká karta, že Německo se může rozhodnout vystoupit první, místo aby se stalo další Francií nebo Itálií.

A co banksteři?

Slyším, jak se ptáte. Ano, situace je komplexní a v posledních několika letech jsem dlouze psal o roli, kterou hrálo nouzové vyplácení bank, v kterémžto ohledu byl můj názor konsistentní hned od počátku finanční krize, a to, že těmto zbankrotovaným bankám MUSÍ být umožněno zbankrotovat! Jinak půjde převážná část zdrojů nouzového vyplácení (v závislosti na dané zemi) čistě jen na udržení zbankrotovaných bank nad vodou, jak jsme tomu byli svědky opakovaně ve VŠECH západních zemích od září 2007 (Northern Rock).

Nicméně banksteři jsou součástí a částí systému, který má ve svém jádru zločinný syndikát centrálních bank a zkorumpované politiky, kteří používají dluh a podvodné tištění peněz ke kupování moci prostřednictvím iluze demokracie, zatímco realitou je, že západní země jsou na pomalém trvalém kurzu směrem k totalitním socialistickým policejním státům, a abychom uviděli, jak konečný cíl vypadá, stačí se podívat na poslední desetiletí Sovětského svazu, kde jeho centrální banka tiskla ruble jak o život.

Co se týká eurozóny, je situace ještě horší, jak vidíme na příkladu Španělska, jehož banky se dožadují dalšího nouzového vyplacení ve výši 60 miliard euro, u kterého chce španělská vláda hodit zodpovědnost na ECB, protože není schopná tisknout eura na pokrytí závazků španělských zbankrotovaných bank podobně, jak to učinila Británie s 375 miliardami liber. Evropské banky jsou dalším primárním důvodem, proč se eurozóna rozpadne, protože to bude mít za následek run na banky PIIGS, s cashflow jdoucím primárně do německých dluhopisů, což bude mít za následek obrovské vysušení likvidity.

Klíčovým v eurozóně je toto – Německo není dost velké na to, aby nouzově vyplatilo Řecko, nemluvě o dalších členech eurozóny, protože návrh zločinného syndikátu centrálních bank je exponenciální, tedy z vydané 1 eurovky se stane 10, pak 100, pak 1,000 a nakonec 1,000,000. Totéž platí pro dolar a libru a všechny ostatní nekryté měny.

Globální zločinný syndikát centrálních bank

Také ostatní zločinní partneři ECB měli v září napilno a urychlovali vlastní programy skrytého okrádání a znehodnocování kupní síly pomocí dluhu a tištění peněz na deficitní výdaje socialistických vlád, způsobujících inflaci, neboť jsme měli QE3 amerického Fedu, a rekordní zadlužování britské vlády, která si za srpen půjčila 14,41 miliard liber (Bank of England monetizuje jako divá), zatímco propaganda koaliční vlády tvrdila, že jejím primárním cílem je snížit dluh a deficit, přičemž ve skutečnosti nedosahuje ani jednoho.

Než půjdeme dále, musí čtenáři skutečně pochopit, že centrální banky opravdu fungují jako zločinný syndikát, není to klub spolupracujících kolegů, ale bankéři s prstem na spoušti monetárních zbraní hromadného ničení, kdy se snaží hrát hru na maximalizaci ukradeného bohatství pro své duální páníčky z elity a dotyčných vlád, a jejich nikdy nekončící snahu koupit si hlasy a zůstat u moci. Měnová válka mezi centrálními bankami je podobná studené válce s neustále eskalující peněžní zásobou, v rámci konkurence, aniž by se spustila totální monetární válka, která by měla za následek totální kolaps důvěry v nekrytou měnu a následně hyperinflační paniku. Při vedení studené monetární války nasazují centrální banky řadu propagandistických taktik, které mají k dispozici, kdy si cucají ekonomické statistiky z prstu, jako v případě údajů o nezaměstnanosti a inflaci, které neodráží ekonomickou realitu a propagují ekonomické teorie, které podporují jejich politiku dluhu a tištění peněz, jako keynesiánství, které jsou hojně šířeny coby fakt oficiálními médii. To a posedlost směnnými kurzy, které poskytují iluzi relativní stability nekrytých měn, zatímco ve skutečnosti jde o konkurování si centrálních banksterů zajišťující, že kurzy všech měn zemí, ve kterých sedí, padají volným pádem společně, tudíž vše, co kurzy ukazují, je volatilita odlišných měr volného pádu, kdy se centrální banky přetahují o to, kdo bude mít navrch, aniž by spustily totální monetární válku.

Opět musím zdůraznit, že jádrem problému je neexistence svobodných trhů, protože akce západních ekonomik, jako Británie, USA a eurozóny, se podobaly tomu, co jsme mohli vidět v Sovětském svazu, např. socialistické nouzové vyplácení bank (bohatých), v podstatě socialismus pro všechny! Reakcí trhu mělo být nechat je zbankrotovat a vyčistit systém od chybných investic. Místo toho vidíme nouzová vyplácení bank, a nouzová vyplácení u financování deficitů socialistických vlád, aby si koupily moc.

Socialismus je největší zlo, kterému Západ čelí, které, pokud mu bude umožněno pokračovat ve svém kurzu, zničí západní civilizaci prostřednictvím tiskařského lisu, provozovaného zločinným syndikátem centrálních bank, stejně jako byla tištěním peněz zničena minulá impéria, tj. Řím, Osmanská říše, Britská říše a samozřejmě Ruské impérium.

Lidem byl vymyt mozek, aby si mysleli, že vláda pracuje pro ně, zatímco ve skutečnosti je okrádá a bohatství přesměrovává k zájmovým skupinám. Lidem byl vymyt mozek a tvrzeno, že NHS je pro ně dobré, přičemž lidé v Británii platí za dvě zdravotnické služby a sotva se jim dostává jedné, jak jsem dlouze ilustroval dříve (3. března 2011 – Doktoři v NHS dávají přednost ziskům před pacienty). Problémem je neexistující konkurence svobodného trhu, kterou vláda ve skutečnosti nechce, protože oslabuje moc vlády nad jedinci. Místo toho chce, aby se populace spoléhala výhradně na vládu a její představitele.

Svobodný trh na Západě je iluze, jak jsme viděli u hromadných socialistických nouzových vyplácení bankovního sektoru s neomezenými závazky. Vláda se snaží kontrolovat a manipulovat prakticky každý aspekt jednání jednotlivce, a lidem obecně byl vymyt mozek, aby uvěřili, že to vše se dělá pro jejich dobro.

Vydělávání na dluhu a inflaci způsobené tištěním peněz

Důsledky tištění peněz, či QE (kvalitativního uvolňování), byly zjevné od počátku, a to, že to vyvolá inflaci, kterou elita (temné hory kapitálu) zprvu vyvolá a která bude namířena na trhy aktiv, specificky na trhy státních dluhopisů, aby se stlačily úrokové sazby a podpořila se vládní zadlužování a banky se učinily likvidními, aby to poskytlo iluzi solventnosti, protože banky použily QE k nákupu státních dluhopisů, tudíž si zlepšovaly svoji kapitálovou přiměřenost, jakož i dosahovaly bezrizikových zisků, tj. půjčovaly si téměř za nulu od centrálních bank a investovaly do státních dluhopisů s vyšším výnosem, které prodávají centrální bance za vyšší cenu.

Druhé kolo inflace, či fáze 2, má za cíl nafouknout ceny akcií, aby se zvýšila hodnota bankovních aktiv a větší spekulační aktiva povzbudila ekonomickou aktivitu.

Cílem třetího kola, či fáze 3, je nafouknout ceny nemovitostí, aby banky přestaly být zbankrotovanými, tj. jejich hypotéční aktiva již nebyla defektní, tedy zbytek toho na čem ještě sedí jako na tom nejhorším z toho, co již bylo hozeno na bedra daňových poplatníků, kdy země jako Spojené státy oznámily svůj záměr inflačního odstřelování donekonečna, kdy od září budou měsíčně tisknout 40 miliard dolarů, aby nakoupily nebonitní hypotéky od organizací typu Fannie a Freddie, a tím tlačily neustále se zvyšující objem likvidity do zbankrotovaných bank, dokud doslova nezačnou praskat ve švech a záplava peněz nezahltí americkou ekonomiku, což spustí co? INFLACI!

Vítejte ve výmarské Británii

Pravda o skupování aktiv pomocí tištění peněz pro prospěch nejbohatších byla odhalena samotnou Bank of England, protože ukryto v nedávné zprávě bylo přiznání, že většina růstu cen britských akcií je důsledkem QE ve výši 375 miliard liber.

„Vytlačováním cen aktiv zvýšily nákupy aktiv hodnotu finančního bohatství domácností drženého mimo penzijní fondy, ačkoliv držba je neproporcionální, kdy horních 5% domácností drží 40% těchto aktiv.“

„QE způsobilo, že ceny státních dluhopisů rostly a výnosy padaly, což obratem vedlo ke zvýšení poptávky po nich a cen širokého spektra ostatních aktiv, včetně korporátních dluhopisů a akcií.“

http://www.bankofengland.co.uk/publications/Documents/news/2012/nr073.pdf

Proto program QE Bank of England, který se snažil zacpat každou díru v britských bankách penězi daňových poplatníků v rozměru asi 120 miliard liber ročně, odměnil držitele akcií a dluhopisů a ostatních aktiv, zatímco potrestal střadatele a lidi pokoušející se odejít do důchodu (nízká míra renty), protože britské banky nemají žádný motiv nabízet rozumné úrokové sazby, neboť dosahují bezrizikových zisků tím, že si půjčují od vlády a půjčují ji zpět!

Důsledkem čehož je exponenciální inflační mega trend, jak je vidět níže, který ukazuje, že navzdory tomu, že britská ekonomika je poslední čtyři roky v krizi, přesto měla oficiální inflaci CPI 15%.

A stejně jako platí pro americký finanční systém, platí i pro britský, že QE k dnešnímu dni, nemluvě o budoucích QE, jako důsledek bankovního systému zlomkových rezerv postačuje k tomu, aby spustilo kolosální inflaci a vyvolalo monetární potopu, která vyšroubuje ceny veškerých aktiv a urychlí spotřebitelskou inflaci, zatímco akademičtí ekonomové zůstanou nadále posedlými statistikami, které ukazují přesně opačným směrem, v důsledku procesu, který mohu popsat pouze jako systematické vymývání mozků zločinným syndikátem centrálních bank.

Kvantum inflace kvantitativního uvolňování

Ve svém nedávném hloubkovém článku (20. července 2012 – Kvantum inflace kvantitativního uvolňování přichází!) jsem podrobně vysvětlil, kam tato hra tištění peněz a dluhů vede ve smyslu skutečné dluhové zátěže, o které bude pojednávat šířeji můj příští článek, ale v podstatě je skutečná dluhová zátěž Británie asi o 30% nižší, než naznačuje nedávno zveřejněný poměr dluhu k GDP, a to kvůli faktu, že vláda platí úroky sama sobě prostřednictvím Bank of England, takže 30% veřejného dluhu je tímto zrušeno, což je důvod, proč je poměr dluhu k GDP, kterým mají akademici tendenci být posedlí, nyní nesmyslný, coby následek kvanta kvantitativního uvolňování, což je důvod, proč nevidí inflační následky toho, co se děje. Když víme, že kvantitativní uvolňování je permanentní, tak i když monetizovaný dluh může stále oficiálně existovat, byl ve skutečnosti zrušen, protože nebude nikdy splacen, ale bude tlačen dopředu donekonečna, protože inflace odvede svoji práci a požere celou jeho hodnotu.

Čím více dluhu Bank of England monetizuje, tím větší bude dopad kvanta kvantitativního uvolňování. Dokážu si velmi dobře představit, že za pár let bude oficiální poměr dluhu k GDP 100%, ale ve skutečnosti bude pouhých 50%, a cenou za to bude inflace, totéž se děje na celém světě, kdy třeba americký Fed spustil podobné aktivity a používá kvantum kvantitativního uvolňování, aby umazal dluhovou zátěž, což je důvod, proč je třeba použít strategie na ochranu svého bohatství před následky inflace plynoucí z tištění peněz, jak jsem obhajoval nejméně od ledna 2010:

a) ignorujte deflační propagandu

b) najděte si přístav pro své bohatství, který nemůže být snadno spojen nebo navázán na exponenciální inflační mega trend.

Záblesk naděje pro britskou ekonomiku

Zůstává pouze jedno skutečné řešení, tedy aby zbankrotované zbankrotovalo a tištění peněz formou QE udrželo obrátkovost peněz tím, že posílí reálnou ekonomiku prostřednictvím úvěrů a investic do skutečných podniků, které mají skutečně zisky vytvářející modely, jak jsem obhajoval již od března 2010, a ne to, co vidíme dnes, kdy QE je pro banky a vládní deficitní výdaje na černé díry socialistického veřejného sektoru.

31. března 2010 – Vyřešení ekonomické krize Británie prostřednictvím kapitálových investic mikro podniků a úvěrů

Vládou provozované investiční banky by zajistily, že minimálně nové firmy a malé podniky by již nebyly oběťmi bankovního sektoru a londýnské City a jejich chybných priorit, které nejsou v dlouhodobém zájmu Británie.

Jedinou stranou, která by podle mého mohla tak velký posun ve finanční a ekonomické politice udělat, jsou Liberální demokraté, ačkoliv samozřejmě mají nulovou šanci vyhrát v příštích volbách, minimálně by mohly do patového parlamentu přinést určitý vliv, což zdaleka není ideální výsledek.

Takže se obávám, že budeme muset čekat mnoho let, než se objeví politik, který bude schopen zažehnout skutečný kapitalismus, který by přinesl novou éru prosperity, která by byla mimo chapadla banksterské elity, jejímž primárním záměrem je udělat ze všech, včetně jedinců, korporací a vlád, dluhové otroky. Proto je stranou, pro kterou budu pravděpodobně v příštích volbách hlasovat, ta, která bude mít politiku, která zajistí zrod národním státem provozovaných mikro investic a úvěrové banky.

Je zde záblesk naděje, že jako na objednávku (náhoda?) za dva roky Liberální demokraté coby součást nepravděpodobné koaliční vlády, konečně oznámí vytvoření Cables Business Bank, kterou slibovali ve svém volebním programu. Ačkoliv 1 miliarda liber je pouhou kapkou v moři, v porovnání se zhruba 100 miliardami, které by byly potřeba. 1 miliarda liber pouze pomůže asi 10,000 firmám, 100 miliard by pomohlo až 1 milionu a znamenalo by to velký rozdíl pro britskou ekonomiku, a skutečně by to zažehlo udržitelné ekonomické zotavení, u kterého jsem si jist, že by se ho mnoho zemí pokoušelo napodobit, a ano, zaselo by to sémě příští bubliny, protože by to stále byla forma socialismu, ale bylo by to lepší, než nalévání stovek miliard do černých děr neproduktivního veřejného sektoru, kde je spirála dolů nekonečná, protože skutečné udržitelné zotavení ekonomiky následuje pouze po vyčištění bordelu! Kdy bude zbankrotovanému umožněno zbankrotovat, ať půjde o malé korporace, banky či dokonce celé země.

Skutečným zlem naší doby je socialismus, kde neproduktivní je odměňováno a produktivní trestáno a posíláno ke dnu. To stejně jako v případě Sovětského svazu skončí krachem a bude nuceno se rozpadnout.

Vytváření zárodků býčích trhů

Toto vše podporuje můj stále sílící názor, který mám od začátku roku, a to, že trhy nemovitostí Británie a USA by se měly letos otočit, protože se přes trhy nemovitostí převalí neustále sílící záplava leveragované likvidity, kterou mám v plánu se zabývat v několika hloubkových článcích.

Mojí poslední předpovědí pro britský trh nemovitostí byla krize do konce r. 2011 a pak vytváření základny během r. 2012 – 3. září 2010 – Britské ceny nemovitostí a analýza trendů růstu GDP.

Mojí poslední předpovědí pro americký trh nemovitostí byl pokračující medvědí trh do konce r. 2010 – 29. června 2008 – Předpověď cen amerických nemovitostí 2008-2010.

Všichni ti, kteří poukazují na neutěšené ekonomické údaje, se dopouští chyby tím, že se dívají do zpětného zrcátka a zapomínají na základní faktor, kterým jsou býčí trhy poháněny. Jakmile jsou zažehnuty, běží až do konečné fáze bubliny, a podle mého názoru inflace v důsledku tištění peněz již zažehla embrya býčích trhů. Do r. 2016 toho bude o prospěšnosti toho, jak skrytý býčí trh nemovitostí měl za následek nad očekávání silnější ekonomický růst v předešlých 3-4 letech, napsáno hodně a mnozí budou litovat, že v r. 2012, když měli životní šanci, nekupovali!

Další příprava inflační války?

Všechny války jsou inflační, je to konečné řešení pro vlády, které urychlují vytváření dluhů a tištění peněz prostřednictvím svých zločinných centrálních bank, a odebírají lidem právo na protest a kritiku vlády, v kterémžto ohledu jsou jasné známky toho, že se připravuje další válka na Středním východě. Po mnoho let jsem ignoroval mediální zprávy o neustále hrozícím útoku na Írán, z řady důvodů, jako že americké ozbrojené síly uvízly v Iráku a Afghánistánu a o spoustě rukou v koláčích jinde, což znamenalo, že USA nemají chuť na další přetížení svých ozbrojených sil tím, že umožní Izraeli zaútočit. Nemluvě o nákladech na konflikt s Íránem, které by snadno mohly dosáhnout 2 bilionů dolarů za první 2 roky, což by zvýšilo ekonomické škody u neustále se zvětšující velehory oficiálního dluhu ve výši 16 bilionů dolarů (který Fed pilně monetizuje).

Nicméně izraelský premiér Benjamin Netanyahu to minulý týden v OSN rozjel na plné obrátky a ukazoval tam propagandistický obrázek vybuchující bomby, aby přesvědčil o naléhavé potřebě útoku na Írán, protože evidentně vidí okno příležitosti, protože reakce americké vlády by byla oslabena nadcházejícími volbami, a primární nepřítel Izraele, Sýrie, je paralyzován vlastní sestupem do pekla.

Místo toho by upřímnou prezentací bylo, kdyby se izraelský premiér Benjamin Netanyahu vytasil s obrázkem, kterým by se snažil popsat hrozbu, kterou jaderný arzenál Izraele s nejméně 200 jadernými raketami představuje pro Střední východ a širší svět.

Ale jeho prezentace byla ve stylu nechvalně známé propagandy Colina Powella, kteréžto divadlo sehrál několik týdnů před započetím války v Iráku, kdy mával atrapou ampule s antraxem a vytrvale tvrdil, že v Iráku jsou jich uskladněny kontejnery, a proto je třeba okamžité vojenské akce, kdy pak následná invaze odhalila, že žádné ZHN neexistují, a nebyly nalezeny ani po 8 letech okupace.

Zdá se, že politici a jejich loutkovodiči z řad elity požadují takovéto zjednodušené triky, aby tupým masám s vymytým mozkem vysvětlili, co je to za hrozbu a co je třeba udělat (ve stylu Orwellovy „Farmy zvířat“) na úkor pravdy.

Jaderná válečná propaganda kolem Íránu probíhala doslova desítky let, jak odhaluje analýza Bezprostřední íránské jaderné hrozby, kdy například Jane’s Defense Weekly v r. 1984 informoval, že Írán potřebuje na výrobu atomovky 7 let (1991). Pak výrazně mladší Benjamin Netanyahu v r. 1992 informoval, že Írán potřebuje na dokončení bomby 3-5 let (1995-1997). V r. 1995 izraelští a američtí představitelé varovali, že Írán potřebuje 5 let (2000), v r. 1997 experti varovali, že 8 let (2005).

Červen 2008: Tehdejší americký velvyslanec v OSN John Bolton předpovídal, že Izrael zaútočí na Írán před lednem 2009 a využije tak okna předtím, než se nový americký prezident ujme úřadu.

Skutečnou pravdou, ztracenou ve válečné propagandě, je odstrašení. Které, ať se nám to líbí, nebo ne, je nejpravděpodobnějším výsledkem, proto není lepší budovat mosty, jak to činili Gorby a Reagan v 80. letech, ale spíše zasévat sémě neustálého držení prstu na spoušti studené války, se všemi s tím souvisejícími riziky, která by střet mezi izraelskými a íránskými šílenci mohl přinést.

Nakonec, sebevětší bombardování nezabrání Íránu, aby nakonec vyvinul jaderné zbraně, proto je neskonale lepší konflikt, který by vymazal region, vymazat. Stejně jako arabské jaro se snaží vymazat konflikty mezi Východem a Západem, kdy populace povstává proti diktátorům a totalitním státům, ačkoliv je to zároveň přesně ten směr, ke kterému Západ kormidloval, tj. západní země se staly totalitními policejními státy, kde jsou masy s vymytým mozkem v předvečer války krmeny prostoduchou propagandou, jak ilustroval obrázek Benjamina Netanyahu.

Důsledky útoku na Írán?

Představovat si, že útok na Írán by měl omezené následky, jak propagují zainteresované kruhy, je sebeklam, protože by to byla jiskra, která by zapálila roznětku řady eskalací, kdy by stále větší počet raket létal sem a tam, a navíc když se podíváme na historické precedenty, byla by součástí minimálně také invaze Izraele do Libanonu a Gazy, mimo eskalace již existující okupace Západního břehu, v reakci na neochabující vlny odvetných raketových útoků z těchto regionů, které by probíhaly paralelně s íránským odvetným útokem v Zálivu, kdy by do konfliktu s Íránem podle izraelských strategií byly zataženy USA, následky čehož by byly inflační, protože cena ropy by vyletěla do nebe v důsledku neočekávaných důsledků toho, jak by eskalující válka zasahovala produkci a přepravu ropy regionu, nemluvě o podpoře vlny teroristických útoků na celém světě, kdy by Izrael a Írán započaly válku vzájemných teroristických bombových útoků, jak jsme viděli v posledních letech u taktiky oko za oko za použití automobilových bomb.

A co jsme dokonce ani v úvahu nevzali, jsou důsledky pro další země, jako Čína, Rusko a Pákistán, které by přišly bránit Írán.