Zlatá bula sicilská a idea české státnosti

Dne 26. září, léta od narození Páně 1212, vydal volený římský císař Fridrich II. v Basileji soubor tří listin, z nichž nejvýznamnější, známá jako Zlatá bula sicilská, potvrzovala nedělitelnost českého státu a dědičnost královského titulu jeho panovníků. Pro příjemce listiny, třetího českého krále Přemysla Otakara I., nebyla důležitou podrobností jen výslovná zmínka o dědičné královské hodnosti, ale i fakt, že vydavatel, ač v textu mnohomluvně zdůrazňoval svrchovanost svého majestátu, neuděloval toto privilegium nově, nýbrž potvrzoval (!) je jako staré právo českých vládců. Odkazoval tím nejen na právní úkony svých císařských předchůdců či na papežské listiny potvrzující totéž, ale i na ideu, která je úhelným kamenem české státnosti, ideu jednoty v mnohosti, ideu impéria (dnes bychom řekli Evropy) jako společenství svobodných a samostatných států a českého místa v něm.

Zlatá bula sicilská tak patří do řady dokumentů, které v různých dobách, z různých aspektů a v různé míře, odpovídající aktuálním možnostem, znovu a znovu připomínají, a mocným sousedům před oči kladou, tuto pozoruhodnou ideu, kterou nakonec s příznačnou velkorysostí pochopil, vlastními činy a právními kroky naplňoval a v souhrnu konkretizoval velký král a císař Karel IV. Poselství je to jasné a nečekaně moderní. Sounáležitost s Evropou (což tehdy ale znamenalo celý křesťanský svět) musí být pro český stát posilou, nesmí ho oslabovat. Musí jej chránit před silami chaosu a otevírat obchodním a přátelským vztahům, nesmí však potlačovat jeho svébytnost a vzdalovat zřídlo moci od jeho institucí.

Je zvláštní souhrou, že si osmisté výročí vydání Zlaté buly sicilské připomínáme právě v době, kdy se s novou naléhavostí vynořují otázky po smyslu státnosti a suverenity. Myšlenka evropské spolupráce dnes zmutovala do vize unifikovaného superstátu Evropské unie, jenž předpokládá demontáž státnosti členských zemí. Po letech mlžení a lží to stále otevřeněji přiznávají i různí "proevropští" politici a tváří se, že právě tato vize má být východiskem z vleklé hodnotové a ekonomické krize. Je tomu však přesně naopak. Prezident republiky o těchto politicích před několika dny v rozhovoru pro britský nedělník The Sunday Telegraph řekl výstižná slova: "...myslí si, že završují koncept Evropy, ale podle mě jej jen ničí."

Má-li být Evropa sama sebou, musí být prodchnuta respektem k různorodým státoprávním tradicím. Tyto tradice jsou totiž nejen výrazem historické kontinuity, ale dnes zejména velmi potřebnou zárukou uchování klasických občanských práv a svobod. Evropa nesmí být jakkoli vynuceným a uměle zformovaným celkem, nýbrž společenstvím sdílených civilizačních hodnot, společenstvím volným a barvitým. V takové, a jenom takové, Evropě je místo českého státu. Jenom k takové Evropě nás odkazují naše tradice, spoluutvářené mimo jiné i historickou Zlatou bulou z roku 1212. Nezmění-li Evropská unie radikálně své směřování a nenavrátí-li se pokorně k myšlence jednoty v mnohosti, není pro český stát a národ žádným přínosem. Lze pak jen, v důvěře v ochranu svatého Václava, jenž nedá zahynouti nám ani budoucím, použít parafrázi známého výroku Františka Palackého a říci: Byli jsme před Unií, budeme i po ní!

Ladislav Jakl, uchazeč o úřad prezidenta republiky
Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T.
Petr Bahník, místopředseda Akce D.O.S.T.