Rockefellerova globální chapadla odhalena v roce 1959 Sovětským svazem

Rockefellerovo globální ropné a bankovní impérium bylo předmětem mnoha kritických komentářů na internetu. Nicméně chapadla Rockefellerovy chobotnice sahající do všech aspektů amerického bankovnictví, aparátu ropného průmyslu (prostřednictvím kontroly Standard Oil), armády, vzdělávání a zahraniční politiky byla odhalena v monografii připravené Sovětským svazem v r. 1959. Anglický překlad sovětského článku připravený sekcí zahraničních dokumentů Ústřední zpravodajské služby, s datem 16. prosinec 1959, byl odhalen v archivu CIA. Tento dokument nese název „O těch, kteří jsou proti míru“.

Argumenty v sovětském dokumentu obecně souhlasí s argumenty prezidenta Dwighta Eisenhowera v projevu k Američanům na rozloučenou, krátce před uvedením do funkce prezidenta Kennedyho v lednu 1961. Ve svém projevu Eisenhower Američany varoval před nebezpečími pro americkou demokracii představovanými „vojensko-průmyslovým komplexem“.

V sovětském článku není nic, co by ohledně Rockefellerů znělo falešně… Tato oligarchická rodina uplatňovala kontrolu nad americkou zahraniční politikou prostřednictvím svého částečného sponzorování CFR, Trilaterální komise a skupiny Bilderberg – všechny tři temné organizace třídy světové elity, která určuje monetární, zahraniční a vojenskou politiku za zavřenými dveřmi. Rockefellerovo financování univerzity Columbia a univerzity v Chicagu pomohlo vnutit Spojeným státům některé nejnestoudnější neokonzervativní sračky a týpky uvnitř, i vně vlády.

V dokumentu se uvádí: „V r. 1957 Rockefellerova oligarchie amerických ropných průmyslníků měla pod kontrolou kapitál ve výši 61,4 miliard dolarů. Přesná velikost Rockefellerova majetku je v Americe státním tajemstvím: americký tisk jednou poznamenal, že jsou přijímána zvláštní opatření, aby údaje týkající se největších majetků v USA nebyly zveřejněny.“

O padesát tři let později je majetek americké elity stále tajný, jak lze vidět na tajnostech kolem republikánského prezidentského kandidáta Mitta Romney u daní a finančních holdinzích v zahraničí, v místech jako Kajmanské ostrovy, Švýcarsko, Bermudy a, podle některých zpráv, na Britských panenských ostrovech.

Ale Rockefellerové napsali knihu o ukrývání svého obrovského majetku v korporátních mechanismech a na tajných bankovních účtech, což je snadná práce vzhledem k tomu, že vlastní banku Chase Manhattan, která je nyní známá jako JP Morgan Chase.

Sovětský článek také odhaluje tolik vychvalovanou Rockefellerovu „filantropii“ a „pracovní etiku“. Článek odhalil: „Rockefellerové nekupují jachty za mnoho milionů, jako magnáti Vanderbiltů; nepořizují si do svých paláců zlaté kliky od dveří a fontány. Ale láska k luxusu jim není cizí. Dům na hraní, kde děti Rockefellerů skotačí, stál půl milionu dolarů. Buržoazní noviny, ochotně na takové „prkotiny“ „zapomínající“, sdělují se slzami v očích, jak si děti miliardářů vydělávají na kapesné pěstováním králíků, čištěním bot, a dokonce likvidací much za deset centů za stovku.“

Dnes nástupci stejných „buržoazních“ médií roku 1959 žvaní o tom, jak to měli Mitt a Ann Romney po skončení univerzity „tvrdé“. Anderson Cooper ze CNN, syn dědičky miliard Glorie Vanderbilt, žvaní o tom, jak tvrdé pro něj bylo dostat se do zpravodajských médií, jako by jeho matka neměla s jeho rychlým vzestupem v korporátních médiích nic společného.

Sovětský dokument vykresluje obrázek Rockefellerů, který je podobný dnešnímu obrázku rodiny Romney: „Lidé chtějí znát pravdu. A pravda o bohatství Rockefellerů se skládá z temných činů, tisíců zruinovaných rodin, stovek tisíc pracujících v mnoha zemích světě utrápených prací nad jejich síly. Pravdou je utajená historie mnoha válek – je to ropa smísená s krví.“ Samozřejmě, že dnes lze totéž říct o na Rockefellery napojené rodině Bushových, jakož i o Dicku Cheneym, Georgi Sorosovi, Rupertu Murdochovi a rodině Rothschildů.

Článek identifikuje členy klanu Rockefellerů v r. 1959: „John D. Rockefeller II neřídí své rozsáhlé impérium sám. Má pět synů – Johna D. III, Laurance, Davida, Winthropa a Nelsona. Všichni jsou to velcí kapitalisté. Každý má svoji roli, svoji sekci. Jen Winthrop se nestal slavným ničím, pokud člověk nepočítá skandální rozvod.“ Ve skutečnosti se Winthrop stal slavným později, když byl zvolen guvernérem Arkansasu v r. 1966. Jeho bratr Nelson působil jako guvernér New Yorku od r. 1959.

David je jediným žijícím ze synů Johna D. II a byl hlavním hráčem v tajných organizacích jako Bilderberg a Trilaterální komise. Podivné chování Davida Rockefellera je popsáno v sovětském článku: „Buržoazní tisk ho propaguje jako vlastníka nejlepší sbírky hmyzu na světě, a jako velmi gentlemansky se chovajícího jedince. Ale když vstoupí do kanceláře banky (Chase Manhattan) a ocelové dveře se za ním zavřou, přemění se milovník motýlů na hrabivého hladovce po dolarech. Najatí životopisci mají všechny důvody pro to, aby ho nazývali „zosobněním charakteru Wall Street“.“

Nelson Rockefeller, který se v r. 1975 měl stát prezidentem Spojených států, měl dvě želízka v ohni – prezidenta Geralda Forda – který je oceňován v sovětském článku za své intriky v latinské Americe, intriky, které hojně rozšiřoval Richard Nixon, a Fordův ministr zahraničí a Rockefellerův consigliore Henry Kissinger. Článek uvádí: „Rockefellerové byli dlouho přitahováni zeměmi v latinské Americe: dráždivá vůně ropy dosáhla z jihoamerického kontinentu až k nim. Proto Nelson Rockefeller, který se dlouho pokoušel přeměnit jižní Ameriku na své latifundie, byl najednou dosazen jako šéf tak zvaného „Úřadu meziamerických záležitostí“.“

Článek cituje levicové noviny Daily Compass, které kdysi uveřejňovaly skandální sloupky investigativního novináře I. F. Stonea, při popisu Rockfelerovy smyčky kolem amerického ministerstva zahraničí napsaly: „Politika ministerstva zahraničí se rodí v kancelářích Standard Oil. Odtud je přenášena na ministerstvo obrany, kde ji šéfové armádních složek odsouhlasují. Když se tato politika dostane na ministerstvo zahraničí, stává se politikou vlády a má být rychle potvrzena kongresem, bez jakýchkoliv změn, byť sebemenších. Když příkaz ke schválení zákonů na ochranu zájmů ropných králů přijde od samotné Rockefellerovy dynastie, celý kongres – od malých po velké – „zpozorní“ a udělá, co mu jeho chlebodárci nařídili.

Vzhledem k nedávné intervenci USA a NATO v Libyi a Sýrii, v zemích, kde je klíčová ropa, se na tom, jak je americká zahraniční a válečná politika vyráběna, změnilo jen málo.

Vazby Rockefellerů na CIA a izraelský Mossad jsou v sovětské monografii obsaženy také. Článek odhaluje, že Rockefellerové zásobovali „odnož“ americké rozvědky – Školu východních studií v Jeruzalému – penězi arabsko-americké ropné společnosti (ARAMCO). Tato škola, která fungovala s naprostým vědomím Mossadu, školila americké důstojníky v provádění špionáže na celém Středním východě.

Byla doba, kdy americká vláda a korporátní (buržoazní) tisk články jako sovětská monografie o Rockefellerech odmítaly jako čistou propagandu. Při zpětném pohledu sovětští autoři článku chápali v r. 1959 to, co začalo mnoho Američanů příliš pozdě tušit: že Spojené státy jsou ničeny mega bohatou elitou, spásající Spojené státy jako hejno kobylek.