Klaus je mrtev, ať žije Klaus!

Volba V. Klause presidentem znamená několik okamžitých a několik dlouhodobých důsledků.

Předně je jasné, že Špidlovo vedení ČSSD selhalo na celé čáře a vrch ve straně získalo početně poměrně slabé, ale politickou obratností a schopnostmi konkurenty převyšující skupina Stanislava Grosse. Grossovci se ve druhé volbě postavili proti Zemanovi a ve třetí definitivně i proti Špidlovi, čímž svou pozici posílili natolik, že momentálně není představitelné, že by se jakékoli vnitrostranické rozhodnutí obešlo bez jejich souhlasu.

Nové poměry se patrně neprojeví do sjezdu strany, ale na něm lze očekávat zcela zásadní přeskupení sil. Strana ve třemi "křídly" nebo frakcemi nemůže reálně fungovat, takže buď jedna z frakcí - pravděpdobně nejslabší, tedy Špidlova - resignuje a bude hledat své uplatnění o jedno politické "patro" níž, nebo celá strana přestane vinou pokračujících rozbrojů fungovat i v běžných parlamentních hlasováních, což vzhledem ke stávající stojedničkové vládní koalici bude znamenat "rychlou smrt" vlády.

To, že se Klaus vrací do hry v mimořádně silné a ústavně téměř neomezené pozici, změní z dlouhodobého hlediska zejména společenskou reflexi transformace 90. let. Stíhání privatizačních a poprivatizačních machinací už nebude možné, milost nebo její slib zajistí klidné spaní i Vladimíru Železnému.

Akce Čisté ruce bude pohřbena dřív, než mohla reálně začít, a pohřben je i koncept celospolečenského konsensu a sociální volby, který začala vytvářet - byť s mnoha chybami a nedůslednostmi - Zemanova vláda, a v jehož budování pokračovala současná vláda koaliční. Opoziční smlouva jakožto mechanismus brutálně "přemosťující" vůli voličů poškodí společenské klima do té míry, že v příštích volbách, budou-li se konat v řádném termínu v roce 2006, jíž výrazně převáží negativní a protestní hlasy nad hlasy pro koncepce konstruktivní. Což je velmi dobrá zpráva pro KSČM, a velmi špatná pro všechny ostatní.

Nepříliš nadějná je perspektiva vývoje ústavními mechanismy zajišťované rovnováhy složek státní moci. V. Klaus je obratný, bezskrupulózní politik, který bude bez nejmenších pochyb své pravomoci využívat (a zneužívat) v daleko větší míře, než činil jeho předchůdce. Kromě praktických důsledků, jako přeobsazení České národní banky a uplatnění práva veta při nominaci soudců nejvyšších soudů, to povede k restauraci té formy vládnutí, kterou Vladimír Špidla programově odmítal, totiž tzv. opoziční smlouvy.

Minimální důsledky lze naopak očekávat ve vztahu ČR k Evropské unii. Klaus je příliš dobrý taktik, aby nechával emoce, řečeno s klasikem, "cloumat svým majestátem", a pozice skeptického eurorealisty může být České republice pouze ku prospěchu. Sebeoslavným tirádám, které se vzhledem k typologii nového presidenta jistě dostaví, bude přikládán význam pouze vnitrostátně, nikoli v evropském nebo globálním kontextu. V Evropě už zažili leccos, s lecčíms se umějí vyrovnat a lecčemus se rádi zasmějí.

V pátek 28. února 2003 se uzavřel jeden dramatický oblouk českých dějin. To, k čemu došlo, se v politologické terminologii nazývá restaurace. Klaus je mrtev, ať žije Klaus!

Článek byl se svolením autora převzat ze serveru Sprcha www.sprcha.com