„Nezávislé Kosovo“: Patologická zločinná struktura globální úrovně (I)

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2012/08/5084-nezavisle-kosovo-patologicka-zlocinna-struktura-globalni-urovne-i.htm

Anna Filimonová

Na „Republice Kosovo“ západní mocenská centra vypilovávají metodiku vytváření nových kvazi-státních útvarů, které lze klasifikovat jako „anomální kriminální struktura mezinárodního měřítka“. Jde o překreslení mapy jihovýchodní Evropy, kdy je na země Evropy nepatřící do „prvního sledu“ uplatňována formule „zpět do otroctví a barbarství“. Je to model autoritativního vnějšího řízení a s ním souvisejícího plundrování přírody, vyvlastnění zdrojů, vytvoření neživotaschopné ekonomiky (katastrofické ekonomiky) a „impotentních“ orgánů státní moci, na pozadí zbídačení obyvatel. Nicméně to není vše. Pro udržení kontroly nad rozsáhlými prostory je nutné nejen odříznout národní státy od samostatné cesty rozvoje, ale také vytvořit destrukční potenciál, především kriminálního charakteru. Proces urychlené kriminalizace regionu východní Evropy (včetně Balkánu) již započal. Kriminální síly dosáhly takového vzestupu, že, jak poznamenává francouzský kriminalista Jean-Francois Geir, je v chodu téměř dokonalá laboratoř pro vytváření deviantních států jako součásti zločinné struktury nové Evropy (1).

V kriminálně-korupčních kruzích, které se zmocnily Balkánu, hraje roli mafiánské bašty „Republika Kosovo“, která pod ochranou vojenských základen USA nerušeně rozvíjí nejnebezpečnější obory zločineckých aktivit. Především se jedná o přepravu drog.

Základní proud drog do západní Evropy vychází z Afghánistánu a asijských zemí, pokračuje přes Turecko a balkánské cesty. Balkán hraje klíčovou roli: jde přes něj 80% drog. Balkánské drogové cesty se dělí na severní heroinovou cestu (Afghánistán – Turecko – Maďarsko – Rumunsko) a jižní kokainovou cestu (Turecko – Řecko – Makedonie – Albánie – Itálie). Nejsilnějším „opěrným bodem“ narkomafie se stalo Turecko. Dokonce i ta nevelká část nákladu, který se dostane do rukou policie, je impozantní: jen ve druhé polovině r. 2011 bylo v Turecku zkonfiskováno více drog, než v 27 zemích EU dohromady. Tranzit a dodávky balkánského heroinu do západní Evropy zajišťují z převážné části albánská zločinná uskupení, napojená na černohorské, turecké a kurdské drogové kartely (ty mají na území Iráku, Iránu a střední Asie obrovskou síť cest dodávek drog z Afghánistánu), a také na kavkazská zločinecká uskupení (2)

„Republika Priština“ plní dvě kriminální funkce. Na jednu stranu je sama o sobě zdrojem organizovaného zločinu, o čemž svědčí existence polovojenského diverzně-teroristického uskupení s názvem Kosovská osvobozenecká armáda (UCK), jen kosmeticky zamaskovaná pod názvy Bezpečnostní síly Kosova a Kosovská policie. Na druhou stranu je to zóna „přelévání zločinnosti“ do Evropy a dalších částí světa.

První zločinecká funkce „projektu Kosovo“ spočívá v naprosté kontrole kvazi-státu „Republika Kosovo“ bývalými bojovníky UCK. Ti zastávají strategické posty, zcela řídí „státní aparát“ a společensko-politický život; občané jsou vystaveni institucionalizovanému politickému, psychologickému a fyzickému teroru.

Terorizování vlastních obyvatel se realizuje, jak ukazují západní zdroje, rukama kosovské tajné služby K-SHIK, která si usurpovala trestné funkce při vypořádávání se s politickými oponenty stavějícími se proti vládnoucí klice. Schvalování takových akcí probíhá, stejně jako dříve, „pány kosovského projektu“. Tuto tezi potvrzuje bývalý šéf K-SHIK Kadri Veseli, klíčový politický partner „kosovského premiéra“ H. Thaci: „…měli jsme podporu řady partnerů – 25 tajných služeb… co se týká USA, ty nám pomáhaly velmi.“ Útvary K-SHIK rozpoutaly kampaň politického teroru po ukončení bombardování Jugoslávie v r. 1999 silami NATO a vtržení mezinárodních jednotek do Kosova. Tehdy byly zavražděny tisíce Srbů, a také Albánců, neloajálních „osvoboditelské“ UCK. Vysoký představitel USA v Kosovu (který si přál zůstat v anonymitě) potvrzuje, že sponzorem K-SHIK je CIA, a to, že na co se tato kosovská tajná služba přeměnila je nástrojem „zachování kontroly nad zločiny a politikou v Kosovu“. Veseli měl přímé kontakty s americkými a britskými tajnými službami, říká Florin Krasniči, bývalý bojovník UCK, poté člen „parlamentu“, „vše, co chtěli Američané nebo Britové jim přinesl na podnose… Kadri Veseli byl financován, podporován a dostával zásoby od jejich služeb“. USA a země NATO K-SHIK podporují nadále. A Hasim Thaci má, stejně jako dříve, podporu Washingtonu… (3)

V podmínkách nefunkčnosti orgánů řízení „Republiky Kosovo“ jsou zločinecké struktury nikoliv stínovou, ale jedinou vládou. Přičemž zločinecká uskupení nestrádají, ale od počátku jsou součástí klanového a „státního“ systému. Jejich metody jsou silně agresivní, jsou to „bojovná zločinecká uskupení“. Přičemž zločinecká uskupení mezinárodního měřítka: zločinecké kartely kontrolují celé regiony, a jejich „podniky“ si vojensky vybojovávají velká území jak v Evropě, tak i v USA, a mění je na noční můru policejních jednotek těchto zemí. Albánská mafie byla v hodnocení organizovaných zločineckých struktur na pátém místě na světě, ale má „obrovský růstový potenciál“, vznikající na půdě, která je nepřekonatelnou bariérou pro policejní infiltraci: jazyk, zvyky, pokrevní svazky. Rodinná pouta umožňují albánské mafii vytvářet nerozlučný zločinecký řetězec: představitelé albánských klanů vdají své dcery za „kolegy z oboru“ z Afghánistánu a Turecka, čímž si zajistí v drogovém obchodu řetězec výrobce – sklad – spotřebitel. A tak zločinné rodinné podnikání vzkvétá.

Získané příjmy jdou, mimo jiného, také na financování UCK („černé fondy“ drogových klanů nepodléhají žádné kontrole), která je pod ochranou patronů „projektu Kosovo“ z USA. Američané Kosovo nutně potřebují kvůli tamním vojenským základnám, zajišťujícím kontrolu nad jihovýchodní Evropou s nástupištěm do ropných oblastí Blízkého východu (a kvůli přepravě drog – p.p.). Na Balkánu jsou v provozu následující vojenské objekty, využívané NATO, a vlastní základny NATO: Maďarsko (letecká základna Tazsar), Rumunsko (letecká základna „Deveselu“, přístav Konstanca, letiště „Kogalinacseu“), Bulharsko („Novo Selo“, námořní základna „Ajtos“ u Burgasu, letiště „Bezmer“ u Jambol, letecká základna „Hrabě Ignatijev“), Bosna a Hercegovina (u Banja Luky, Mostaru a Sarajeva, a také nevelká základna u Doboj), Chorvatsko (Šepurina, Sluň, Djakovo, Pula), Makedonie („Petrovec“, základna u Kumanovo, „Krivolak“), Řecko (základna na Krétě a u Larissy) a nakonec Kosovo (Bondsteel, dvě základny „Montif“ u Gnilance, základna u Bitiny, dělostřelecké uskupení u Kačanika, základna u vesnice Balovac v oblasti Podujeva) (4). Bez podpory NATO a dalších západních mocenských center by UCK jako trestní uskupení, sjednocující, jak ukazuje Geiro, hlavy mafiánských klanů a určené pouze k surovému trestání pokojných obyvatel, nikdy nemohlo získat moc (5)

Zamaskovaná UCK se začíná aktivizovat a opět o sobě dává vědět jako o síle, schopné znovu přivést region do exploze. Takže v dubnu 2012 došlo v Makedonii k brutálnímu zavraždění pěti Makedonců Albánci. Pak, jak sdělují makedonské zvláštní služby, se na hranicích s Kosovem objevila velká albánská polovojenská struktura, která má na svých uniformách emblém UCK. Ozbrojené skupiny Albánců v uniformě UCK byly spatřeny také v oblasti makedonských měst Skopje a Tetovo. Bulharské „Novinite“ poznamenávají, že destabilizace Makedonie může „do půl hodiny“ vyvolat mezinárodní konflikt v Albánii, Srbsku, Kosovu, Bulharsku, Řecku, Rumunsku a Turecku (6).

Obzvláště je třeba mluvit o spojování obchodu s drogami, který vede albánská mafie, s mezinárodními teroristickými aktivitami, s radikálním islámskými uskupeními. V době kosovského konfliktu byly v Kosovu a Metochii útvary „Al-Kejdy“, a jedním z velitelů této organizace na Balkáně byl bývalý šéf albánské tajné policie Baškim Gazideda. A jedním z velitelů UCK byl Muhammed Zavahiri, bratr současného vůdce „Al-Kejdy“ Ajmana al Zavahiri (7). Dnes se Kosovo přeměnilo na mezinárodní školící centrum syrských bojovníků. Syrská „opozice“ požádala o pomoc UCK v dubnu 2012, a oplátkou slíbila uznání Kosova „novým Damaškem“. Velitelé teroristické UCK a islámští extrémisté z Bosny a Hercegoviny poskytli „pomoc“ při přípravách syrských polovojenských uskupení. Djevad Galijaševič, člen Expertní skupiny jihovýchodní Evropy pro boj s terorismem, poznamenává, že výcviková střediska jsou umístěna v dřívějších táborech UCK, které se nachází v Makedonii. Tam byl zpozorován Abdusamed Bušatlič, bývalý bojovník uskupení „Al Mudjahedeen“, jeden z vůdců wahhabistického hnutí v Bosně a Hercegovině. V Makedonii, poukazuje D. Galijaševič, se provádí misionářsko-ideologická část aktivit, a v Kosovu vojenská. Celý teroristický výcvik probíhá pod patronací KFOR (NATO). Tábory UCK byly opětovně aktivovány v oblasti Drenica (vesnice Likovac, Jablanica a Gloždany) a byly vytvořeny nové základny pro mudžahedíny z islámských zemí. Jedna z nich je také na území Drenice, druhá v Metochii (vesnice Smonica u Djakovici). Zoran Stijovič, člen zvláštních jednotek srbské státní bezpečnosti v Kosovu a Metochii v 90. letech, upozorňuje, že výcvik probíhá ve dvou oblastech: diverzně-teroristické aktivity a rozvědka. Instruktory jsou nejen Albánci, ale exportní model syrské revoluce se připravuje za pomoci instruktorů CIA, albánských teroristů z UCK a extremistů z Bosny a Hercegoviny (8). 20. července 2012 začala bitva syrské armády o druhé největší město Aleppo, během které bylo zlikvidováno 400 „povstalců“. Při jejich identifikaci bylo zjištěno, že mimo žoldáků ze zahraničí bojovali na straně teroristů i kosovští Albánci…

Zdálo by se to nevysvětlitelné: v době, kdy tajné služby západních zemí „bijí na poplach“ a přichází s podrobnostmi o „práci“ albánských zločineckých uskupení mezinárodní a lokální úrovně, u kterých tuhne krev v žilách, západní politické kruhy a mezinárodní organizace houževnatě ignorují zločinné aktivity, ohrožující bezpečnost jejich zemí…

(pokračování)

Poznámky

«Независимое Косово»: патологический криминал глобального уровня (I) vyšel 13. srpna na Fondsk.ru. Překlad Zvědavec.

Článek byl publikován 27.8.2012