Bukvice pochodovaly Prahou

Několika tisícový dav se dnes ve 14 hodin vydal od sochy Svatého Václava (jak by se mu to asi líbilo?) směrem k Můstku a pak po ulici 28. října, Národní třídě až na Střelecký ostrov. Prý až deset tisíc účastníků. Ne všichni v tom davu byli homosexuálové a lesby a jejich příznivci, myslím, že většina přišla ze zvědavosti. Nádherné slunečné odpoledne vylákalo další. A organizátoři pochodu bukvic umí svůj case prodat. Jasné, veselé, hravé a optimistické barvy, alegorické vozy, zajímavé kostýmy, zkrátka pastva pro oči. Kdo by se nepodíval?

Proti tomu stála zhruba padesátka střízlivých a nevýrazných mužů v létech – příznivců sdružení D.O.S.T. Nic nepomohlo inteligentní a dobře formulované prohlášení D.O.S.T. uveřejněné například v Parlamentních listech, kde se praví:

Podle našeho názoru má Prague Pride ostře konfrontační charakter a propaguje nesnášenlivou ideologii homosexualismu. Akce D.O.S.T. je proto hluboce pobouřena skutečností, že se zmíněnému festivalu dostalo záštity a podpory některých politiků a institucí veřejné služby.

Už sám název festivalu prozrazuje charakter jeho ideologie, která činí ze specifických sexuálních praktik předmět zvrácené pýchy a základ podivného elitářství. Domníváme se, že sexualita může jen těžko být předmětem oprávněné hrdosti. Neumíme si například představit, že by se někdo pyšnil svou přirozenou heterosexualitou. Může-li být člověk na něco hrdý, pak jsou to přínosné výsledky jeho volních rozhodnutí, například dílo, které vybuduje vlastní prací, domov, který spoluvytváří a podobně. Optika Prague Pride je však, jak se zdá, zcela opačná.

Odpovědí na to musí být hlas normality. Akce D.O.S.T. proto pořádá na tomtéž místě shromáždění občanů, kteří účelové provokace Prague Pride odmítají a chtějí svůj odpor vyjádřit veřejně. K účasti zve nejen příznivce tradičních rodinných a společenských hodnot, ale každého, kdo považuje sexuální život za oblast intimní, jejíž prezentace nepatří do ulic.

Homosexuální chování se v průběhu evropských dějin sice vyskytuje také, vždy však jen v dobách mravního úpadku a společenského rozkladu. V případě akcí typu Gay Pride však nejde jen o propagaci homosexuality, ale o daleko závažnější a pro společnost ještě ničivější jev. Prezident Václav Klaus jej trefně nazval homosexualismem, tedy ideologií, která stojí bok po boku jiným výrazně levicovým a sociálně-inženýrským projektům, usilujícím o odstranění přirozeného mravního řádu a tradičních sociálních vzorců chování. Kulturní revolucí vykořeněný a své přirozené identity zbavený člověk je pak snáze manipulovatelný diktátem politické korektnosti.

Také pojmy hrdost a normalita jsme zvolili záměrně. Nevystavujeme tím na odiv naše biologické dispozice, ale to, že jsme si v dnešní době postmoderního relativismu uchovali, tváří v tvář posměchu a ostrakizace ze strany soudobých intelektuálních elit, smysl pro normalitu a přirozenost. V tomto smyslu si lze představit, že na naší straně může stát i nejeden homosexuál

Je zvláštní, na jak neprostupnou hradbu mlčení, ignorance a podrazů narazilo sdružení při svém volání po normálnosti. Dopis předsedy sdružení Michala Semína, Petru Nečasovi se žádostí o záštitu zůstal bez odpovědi, stejně tak jako podobné dopisy primátoru Prahy MUDr. Bohuslavu Svobodovi a místopředsedovi ODS, JUDr. Jiřímu Pospíšilovi.

Sdružení D.O.S.T. zřídilo na protest proti pochodu facebookovou stránku pod názvem „Obrana hrdosti normálních lidí“. Po dvou dnech Facebook stránku zrušil. Bez vysvětlení a bez zdůvodnění. Noviny o tom nepsaly. Místo toho ale psaly o tom, že facebookové stránky festivalu Prague Pride zaútočil hacker. A jak se to projevilo? Rozesílal prý nepravdivé informace o změnách v programu. Takže katastrofa. Co proti tomu je nějaké směšné úplné zrušení stránek protistrany, že?

Ačkoliv se proti pochodu gayů také vymezili prezidentův vicekancléř Petr Hájek (ten ji kritizoval jako náborovou akci homosexualismu) a tajemník prezidenta Ladislav Jakl a o par stovek metrů dále se konala podobná akce Mladých křesťanských demokratů, kterou zase podpořil arcibiskup Dominik Duka, a kam také dorazil i předseda  lidovců Pavel Bělobrádek, všechny tyto akce normálnosti vyzněly ploše, nudně a místy trapně.

Na akci DSSS na Jungmanově náměstí se sešlo více policistů než účastníků akce.

Hřebíky do rakve normálnosti

Jak hloupě s nádechem středověku a odtržení od mentality lidí 21. století v ČR asi působí transparent JEŽÍŠ TĚ OSVOBODÍ, který na obrázku (klikněte si) drží nevýrazný muž ve slamáku? Nebo nápis NÁRODE ČESKÝ, VRAŤ SE KE KRISTU či JEŽÍŠ KRISTUS DÁVÁ NOVÝ ŽIVOT (zde). Jak mohou takové nápisy dnes ještě někoho oslovit? Jak mohou konkurovat veselé, hravé atmosféře barevného, duhového průvodu rozesmátých mladých lidí? Kolik lidí taková hesla ve skutečnosti odradí a otráví?

Ačkoliv sám jsem proti pochodu gayů, nepostavil bych se pod podobný transparent. Prostě proto, že s černokabátníky nehraji.

Jinými slovy, odpor, který proti podobným excesům ve společnosti existuje, je roztříštěný, nesourodý a hloupý. Nedokážeme se ani domluvit na heslech, na tom, co vlastně budeme hlásat.

Naproti tomu gayové mají propagaci skvěle zmáknutou.

Skládá se z celé mozaiky menších či větších podfuků, polopravd a vyložených lží za podpory masmédií (komu pak asi patří?). Například 13. srpna uveřejnil iDnes článek s titulkem Homosexuála má každá rodina, říká šéf festivalu. Podpořilo ho 11 ambasád Podle prezidenta festivalu Czeslawa Walka je prý v každé rodině teplý, akorát to rodina neví. A co se těch velvyslanectví týče, jen pro úplnost, jsou to tyto: Belgie, Kanady, Finska, Irska, Norska, Švédska, Švýcarska, Velké Británie, USA, Dánska a Nizozemska. Vměšování do vnitřních záležitostí země? Kdepak.

Tento rok už české bukvice otevřeně hovořily o svých cílech. Chtějí (kromě jiného) uzákonit adopci dětí homosexuálními páry. Ta už v podstatě stejně existuje, jedinec si může adoptovat dítě bez ohledu na to, s kým žije. Ale ony chtějí legálně vystupovat jako skuteční rodiče. S tím, že se nebude říkat otec a matka, ale rodič 1 a rodič 2. Doposud o tomto svém hlavním cíli hovořily zdrženlivě, dokonce to ještě před několika roky popíraly. Ale doba dozrála a už není důvod to tajit. To považuji za velmi zneklidňující trend.

Média onálepkovala D.O.S.T. a všechny další podobné protagonisty obvyklými nálepkami xenofobie a nedostatku tolerance, jak už je zvykem. Nezapomněla při tom ani na nenápadné uklidnění veřejnosti. Redaktor Blesku, píšou na Parlamentních listech, vyzkoušel rychloseznamku gayů, za 3 minuty se setkal s 12 muži a měl zjistit, zda jsou si sympatičtí; uspěl ve třech případech. Nejodvážnějším projevem sympatií zde byl dotek na bicepsu a většina mužů hledala vážný vztah. Obávané sexuální orgie se tedy nekonaly, uvádějí Parlamentní listy. Takže je vlastně všechno v pořádku, že?

Loni o tom čase jsem zde psal podobný článek kde jsem přirovnával situaci ve společnosti k poruše autoimunity. Bohužel, za rok nemoc postoupila. K destrukci organismu naší společnosti.

Jak to říkal Kipling?

Když bezhlavost svým okem klidně měříš,
ač tupen, sám že nejsi bezhlavý,
…
pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi —
a co je víc: pak, synu můj, jsi muž!

Je to slabá útěcha, ale aspoň něco.