Sýrie si utahuje smyčku kolem vlastního krku

Hlavní mluvčí syrské vlády právě potvrdil, že jeho země skutečně vlastní chemické zbraně, a může je použít proti „cizímu agresorovi“.

Napadený režim Bashara Assada se právě dokázal střelit do vlastní paty, poskytnout munici nepřátelům Sýrie a dát jim další záminku pro intervenci do její občanské války.

Západní vlády a média, která se stala hlásnou troubou syrských rebelů, přešla do plné polní a začala s vážnými varováními ohledně syrské „hrozby zbraní hromadného ničení“. Izraelští a američtí představitelé varovali, že mohou zkonfiskovat syrský chemický arzenál, aby se nedostal do rukou libanonského Hizballahu. Irák a ZHN Saddama Hussseina v bledě modrém.

Potácející se režim v Damašku byl příliš nemotorný při vysvětlování, že Sýrie získala v posledních dvaceti letech omezené množství chemických zbraní jako protiváhu izraelským taktickým jaderným zbraním. Západní média tuto důležitou věc sotva zmínila.

Během arabsko-izraelské války v r. 1973 informovala Moskva Damašek, že Izrael připravuje taktické jaderně vyzbrojené rakety, pozemní miny a bomby, aby zastavil to, co vypadalo jako syrský obrněný průlom na Golanské výšiny. I Damašek byl cílem izraelských jaderných zbraní. Sýrie se rozhodla pořídit si omezeně velký zastrašovací arzenál, aby zabránila jakýmkoliv takovým budoucím jaderným hrozbám.

Syrský arzenál yperitu, kyanidu a nervového plynu je naplněn v leteckých bombách, raketách s krátkým doletem Scud či SS-21, nebo v dělostřeleckých granátech s krátkým dosahem. Chemické zbraně nejsou zbraněmi hromadného ničení. Mají omezenou vražednou kapacitu a podléhají povětrnostním vlivům.

Alarmistické povykování západních médií prostě tento fakt ignorovalo. Stejně jako to, že lehce vyzbrojený Hizballah by pravděpodobně nebyl schopen získat nebo použít takové zbraně, dokonce i kdyby je měl a rozhodl se riskovat sebevraždu.

V typu městského válčení, odehrávajícího se nyní v Sýrii, jsou chemické zbraně prakticky nepoužitelné. Mnohem účinnější a smrtící by byly palivové bomby z výzbroje Ruska, USA a Izraele, které trhají plíce vojáků bojujících z úkrytu ve zničených budovách nebo bunkrech. Izrael má největší arzenál chemických a biologických zbraní na Středním východě.

Izraelská vojenská elita a pravičácké strany se nijak netají svoji touhou po odplatě Hizballahu, který uštědřil krátkou ostrou porážku izraelské armádě v jižním Libanonu v r. 2006. Ani expanzionističtí izraelští pravičáci se nevzdali ambicí bývalého vůdce Ariela Sharona (který zůstává naživu, ale v hlubokém komatu) přeměnit jižní Libanon na izraelský protektorát řízený maronistickými křesťanskými pravičáky. A přesměrování části libanonské vody do Izraele.

Jak boje v Sýrii zuřily, izraelský ministr obrany Ehud Barak odhalil, že požádal armádu, aby se připravila na možný útok na cíle v Sýrii, aby zajistila strategické zbraně v případě, že Assadův režim zkolabuje. Premiér Benjamin Netanyahu vypustil ohledně útoku na Sýrii podobnou hrozbu.

Izraelští představitelé také vyhrožovali, že budou okupovat to, co zbylo ze syrských Golanských výšin, údajně aby se zabránilo, že se přemění na „útočiště teroristů“. Dnes je těžké izraelské dělostřelectvo na Golanech jen 30 km od Damašku.

Dává Washington Izraeli zelenou, aby zaútočil na Sýrii, jako cenu útěchy za odložení útoku na Írán? Jistě, svržení Assadovy vlády se stalo ve Washingtonu posedlostí. Cesta do Teheránu vede přes Damašek, vykřikují američtí neokonzervativci a mnoho válkychtivých republikánů.

Jako další navýšení teploty Turecko vyhrožuje, že bude okupovat Kurdy silně obydlený kus severu Sýrie, o kterém tvrdí, že je používán k provádění útoků v Turecku. Proč Turecko uvažuje o získání dalších vzpurných Kurdů, když si nedokáže poradit s vlastními, není jasné. Ale dříve neutrální Turecko je každým dnem v Sýrii stále více zapojeno, vyzbrojuje a zásobuje proti-assadovské ozbrojence a nyní brblá o „bezpečnostních zónách“ na hranicích. Intriky Ankary v Sýrii hrozí, že zlikvidují většinu úspěchu předešlé politiky „žádné problémy“ se sousedy.

USA, Francie, Turecko a Izrael dokončily své prováděcí plány na útok na Sýrii. Největším vítězem by v takovém scénáři byl Izrael, jak tomu bylo i v americké válce proti Iráku. Uvržení Sýrie do zmatku by odstranilo nejdůležitějšího podporovatele palestinského odboje, odstřihlo by Hizballah, učinilo by ho zranitelným vůči konečnému útoku, a izolovalo by to Írán.