Trest smrti - neúčinný a nehumánní přežitek

V časech rostoucí zločinnosti a postupující brutalizace společnosti se radikalizuje i veřejné mínění. Stále větší množství lidí začíná volat po obnovení pořádku a veřejnost se stále více přiklání k obnovení trestu smrti, který má tomuto cíli napomoci. Cílem tohoto článku je ukázat, jak je pro ochranu společnosti neúčinné, a především nehumánní zbavovat zločince života.

Trest smrti se obvykle používá k potrestání nejtěžších vražd, ale v některých zemích se za zločin hodný smrti považuje i velezrada, různé druhy podvodů, cizoložství nebo znásilnění.

Statistiky trestů smrti

Podle statistik Amnesty International z prosince 2009 si 58 zemí a území uchovalo trest smrti, ačkoliv mnohé z nich ho ve skutečnosti nepoužívají. (V roce 2008 se z 59 zemí, které si uchovaly trest smrti, provedly popravy pouze v 25 z nich).

Největší počet popravených vykazuje Čína - podle odhadu z roku 2008 jich bylo 1718). V tomtéž roce se na druhém místě v umístil Írán (346 popravených), dále USA (111), Saudská Arábie (102) a Pákistán (36).

Humánní způsob poprav? - Neexistuje

Podíváme-li se na hlavní způsoby provádění poprav, zjistíme, že všechny jsou nedokonalé a mají daleko k humánnosti.

– Smrtící injekce je kombinací tří chemických injekcí - jedna má odsouzence přivést do bezvědomí, druhá paralyzovat jeho svaly kromě srdce a poslední látka zastavit srdce a způsobit smrt. Oponenti ale namítají, že pokud jedna z těchto chemikálií selže nebo je aplikována špatně, pachatel trpí nesnesitelnou bolestí.

– Věšení způsobuje zlomeninu mezi druhým a třetím krčním obratlem, přetrhne míchu, poškodí mozkový kmen a vyvolá zástavu srdce. Stále se praktikuje v některých částech světa. Správné provedení si ale vyžaduje přesnou kalkulaci - je-li provaz příliš krátký, odsouzenec nemusí zemřít okamžitě, je-li příliš dlouhy, oddělí mu hlavu, jak se tomu stalo v případě Saddámova nevlastního bratra.

– Poprava elektrickým proudem. Během 15 vteřin projede tělem 2450 voltů, celkem na třech místech: na hlavě a obou lýtkách. Houba namočená v solném roztoku, která působí jako dobrý vodič, se připevní na hlavu. Dávka voltů ale nemusí být dostatečná, aby zastavila srdce, a odsouzenec občas potřebuje více než jednu dávku, a to navzdory těžkému poškození vnitřních orgánů.

– Plyn se používá v pěti amerických státech. Kyanid využívá schopnosti lidských buněk přenášet kyslík. Vědec Christopher Cooper popsal tuto bolest jako kombinaci mozkového záchvatu, infarktu a udušení. Odsouzenec může své utrpení výrazně zmenšit hlubokým dýcháním, ale v praxi je to velmi obtížné.

Bývalý poslanec za konzervativní stranu Michael Portillo v dokumentu pro BBC Two's Horizon si při svém hledání bezbolestného způsobu popravy nejprve na vlastní kůži vyzkoušel popravu udušením:

– Plynová komora. Společně se skupinou dobrovolníků se vystavil nikoliv smrtelnému, ale vysoce odpudivému plynu, který vyvolává podobné tělesné reakce jako jeho smrtelný protějšek kyanid, používaný v popravčích komorách. CS plyn využívá armáda k simulaci chemických útoků. Podobně jako kyanid vyvolává hrozivé podráždění kůže, očí a plic, jakož i lapání po dechu, zmatenost a zvracení. Aby byly plynové komory relativně bezbolestným způsobem odchodu ze života, odsouzeným se doporučuje, aby otravný vzduch vdechovali v klidu a zhluboka. Reportér se o to měl pokusit v místnosti simulující plynovou komoru, a k tomu říct své plné jméno a datum narození, což se mu podařilo srozumitelně vyslovit až napotřetí. Pocity? - "Bylo to naprosto strašné, kvůli štípání jsem nemohl oči na chvíli udržet otevřené, oči z toho byly totálně rozhozené, bylo značně obtížné mluvit. Nemohl jsem ze sebe ani dostat celé své datum narození. Ještě že už jsem odtamtud pryč."

- Poprava injekcí. Další hledání humánní exekuce přivedlo bývalého poslance k profesorovi Gronerovi, který mu vysvětlil, oč jde při popravě injekcemi. Kromě zmíněné možnosti selhání jedné ze tří účinných látek podléhá tento způsob popravy i technickým problémům, k nimž patří potíž v přístupu k cévám odsouzeného. "Při mnoha popravách intravenózní aplikace selhala, byla nesprávně vpravena, někdy látka ucpala intravenózní dutinu. Dále zde chybí možnost monitorovat odsouzeného."

"Je pro mě zarážející, že vězeňský systém zaznamenává, kolik odsouzený snědl kousků posledního cukroví, ale pak přejde do popravčí komory a o popravě nikdo nic neví. Neznají jeho srdeční tep, nevědí, kdo mu podal látku a v jakých dávkách. To všechno se prostě ztratí. Vůbec nevědí, jestli reagoval na nějakou bolest, prošel anestetickým testem...," dodává Groner.

Josepha Clarka v Ohiu mučili jehlami 45 minut. Nakonec je požádal, jestli nemají něco, co by mu dali ústy, aby to už skončilo. A s tím, kterého popravovali po něm, to trvalo tak dlouho, že si musel vzít přestávku. Šel se vymočit a pak si znovu lehnul, aby na něm mohli pokračovat.

"Zcela upřímně, lethální injekce je trapné předstírání medicínské procedury, užívá se totéž zařízení, které používáme v operačním sále, včetně léků, injekcí a monitorů, ale neprovádí to žádný odborník, v nejlepším případě nějaký medicínský technik. Důvodem tohoto předstírání je, že to dělá zabíjení přijatelnější. Myslím, že je to technika, která pochází z nacistické éry. Jako lékařská procedura je to společensky přijatelnější," tvrdí prof. Groner. Na základě Hippokratovy přísahy se lékaři nesmějí účastnit poprav. A to navzdory tomu, že jejich účast může přínést popravovaným úlevu a zabránit nepohodlí.

– Akcelerační komora. Jakmile vyloučil všechny tyto hlavní metody, zejména kvůli riziku bolesti, začal Michael Portillo zkoumat jinou možnost - hypoxii.

Hypoxie znamená nedostatek kyslíku pro tělesný metabolismus. Při snížení množství dodávaného O2, který spotřebovává zejména mozek a celá nervová tkán, bývá nervový systém postižen jako první: nastávají poruchy logického myšlení, krátkodobé paměti, a smyslů - zejména zraku. Hipoxie se běžně se užívá při zabíjení laboratorních zvířat, poněvadž to uchovává jejich tělesné tkáně.

Ve fyziologickém centru nizozemských vzdušných sil se nachází malá skupina vědců, kteří běžně přivádějí pokusné osoby na okraj smrti pomocí hypoxie.

Doktor Ted Meeuwsen připravuje bojující letce k tomu, aby přežili tento nebezpečnýý stav, který je smrtelně ohrožuje, když provádějí extrémní manévry.

Aby stav hypoxie zakusil sám na sobě, nastupuje Michael do lidské centrifugy. V ní bude jeho tělo podléhat masivnímu nárustu gravitační síly, které je známé jako G force (přetížení). Jedná se o silové působení na organismus, které je větší nežli tíha. Vzniká při zrychleném pohybu tělesa, např. při startu rakety, anebo třeba v centrifuze Dochází při něm ke stažení tělesných pohybů a nepříznivému průtoku krve. V centrifuze se odkrvuje mozek, což vede zpočátku ke ztrátě vidění, poté k bezvědomí, nakonec přichází smrt. Centrifuga vypadá jako obrovský klíč na matice, který má na jednom konci rakev.

Michael v centrifuze komunikuje s řídící centrálou: "To, co se mi nalilo nohou, to je krev?"

Dr. Meeuwsen: "Přesně tak, protože přetížení působí na tělo, stáváte se těžším a stejně tak těžknete i uvnitř těla."

Michael: "To je prostě děsuplné."

...

Michael: " Má ruka váží tunu. Sotva to zvládám (úkol dotknout se rukou nosu)... má ruka je tlačena dolů. Cítím strašnou tíhu a nemůžu udržet hlavu rovně...

...

Michael: "Moje hlava je strašně těžká, mé periferní vidění odchází. Začínám cítit obrovskou tíhu..."

... (po skončení experimentu):

Dr. Meeuwsen: "Málem jste ztratil vědomi."

Michale: "Fakt? Za jak dlouho?"

Dr. Meeuwsen: "Vteřiny. Opravdu, pět, osm vteřin."

...

Michael: "Pak bych ztratil vědomí, a pokud by to pokračovalo, jsem mrtvý."

Dr. Meeuwsen: "Přesně tak."

Nedostatek kyslíku v mozku vyvolalo v Michaelovi stavy nadměrného sebevědomí a euforie podobné opilosti. Na otázku, kolik je 8-3, opakovaně odpovídal, že 4. Zážitek hypoxie pro něj nebyl nijak bolestivý. Navíc si vůbec neuvědomoval, že na závěrečnou početní otázku odpovídal špatně.

Hypoxie by mohla představovat ideální způsob popravy. Navíc je možno tohoto stavu dosáhnout mnohem jednodušším způsobem - pomocí zcela bezbolestného plynu.

Co na to zastánci trestu smrti

Když se otázali profesora Roberta Bleckera, vůdčího představitele amerického hnutí pro trest smrti, zdali by nitrogen nebyl humánnějším způsobem zabíjení, profesor rezolutně nesouhlasil. "Pokud by zabijáci, kteří kladivem roztříští obětem hlavy a pak jim proříznou hrdlo, odcházeli ze života ve stavu euforického opojení, tak tohle není spravedlnost." Takže o humanizaci poprav se neuvažuje proto, že podle zastánců trestu smrti "zabiják musí trpět".

"Rozhodl jsem se zjistit, zdali věda může nabídnout bezbolestný způsob zabíjení lidí a zjistil, že může. A myslím, že je správné něco takového hledat, protože dokud bude stát zabíjet lidi, má povinnost dělat to způsobem, který co nejméně připomíná vraždu," vysvětluje na závěr Michael Politto.

Další argumenty proti trestu smrti

Poprava nevinných

Jedním z nejpádnějších argumentů proti trestu smrti je možnost omylu a popravy nevinného. Existuje dostatek svědectví, že k takovým omylům dochází. Od r. 1973 bylo v USA 116 lidí odsouzených k smrti zbaveno viny a osvobozeno z cely smrti.

Odplata je špatná

Spousta lidí věří, že odveta je morálně narušeným a problematickým konceptem i praxí. Nemůžeme učit, že zabíjení je špatné, tím, že zabíjíme.

Pomsta

Hlavním důvodem, proč je odplata nemorální, je fakt, že se jedná jenom o přikrášlenou formu pomsty. Scény skandujícího davu, který napadá obrněné dodávky s odsouzenými na jejich cestě ze soudního dvora, a podobné výjevy ukazují, že pomsta zůstává hlavní příčinou, proč si trest smrti uchovává svou oblibu u veřejnosti.

Popravy selhávají coby odstrašující příklad

Vše nasvědčuje tomu, že trest smrti lidi neodrazuje od páchání násilných trestných činů. To, co skutečně odrazuje, je pravděpodobnost, že budu chycen a potrestán. Obecný konsenzus mezi vědci je, že odstrašující účinek trestu smrti přinejmenším nebyl dokázán.

Brutalizace společnosti:

Statistiky ukazují, že trest smrti vede k brutalizaci společnosti a zvýšenému počtu vražd. V USA dochází k více vraždám tam, kde je povolen trest smrti. R. 2003 činilo procento vražd ve státech, kde byl trest smrti zrušen, 4,10 % z 100 000 lidí. Ve státech, které praktikují trest smrti, se jednalo o 5,91 %. Tyto výpočty jsou založeny na údajích FBI. Rozdíl mezi popravujícími a nepopravujícími státy významně vzrostl ze 4 procentního rozdílu v r. 1990 na rozdíl 44 % r. 2003.

Čekání v cele smrti

"Žádný způsob popravy vám nezabrání ve vědomí, že vás stát brzy zabije," říká Jon Yorke, přednášejí práva, který v USA prováděl extenzívní výzkum v oblasti trestu smrti. "To bude mít psychologický dopad, který nikdy nebude humánní."

"Takzvaný ´fenomén cely smrti´ ovlivňuje odsouzeného dvěma způsoby," říká Yorke. "První se týká mysli. V r. 1986 na Floridě unikl Alvin Ford trestu smrti, protože se na lavici smrti zbláznil. Druhým je fyzický dopad. V Oklahomě, kde jsou cely smrti pozbaveny slunečního záření, může vězeň strávit 25 let bez vitamínu D."

Postoj křesťanství

Zmíňme na závěr článku postoj křesťanů k trestu smrti. Křesťané argumentují pro i proti trestu smrti a užívají přitom sekulární i náboženské argumenty. Výzkum prováděný v 90. letech v USA zjistil, že protestanté (kteří vykládají Bibli jako doslovné slovo Boží), byli s mnohem větší pravděpodobností příznivci trestu smrti než příslušníci jiných denominací.

R. 1997 ohlásil Vatikán změny v katechismu, aby byly více v duchu encykliky Jana Pavla II. Evangelium Vitae. Doplňky zahrnovaly i následující prohlášení týkající se nejvyššího trestu.

"Za předpokladu, že identita a zodpovědnost vinné strany byly plně uznány, tradiční učení církve nevylučuje možnost uchýlit se k trestu smrti, pokud je to jediným možným způsobem účinné ochrany lidských životů proti nespravedlivému agresorovi...

Dnes... jsou případy, kdy je poprava pachatele absolutně nezbytná, vzácné, pokud vůbec existují"

(Papež Jan Pavel II., Evangelium života)

Když už i natolik konzervativní instituce jako církev, naznačuje, že trest smrti patři na smetiště dějin, tak nad čím ještě váhat?

Zdroje:

• http://www.youtube.com/watch?v=5BY3Trq5qOk
• http://news.bbc.co.uk/2/hi/uk_news/magazine/7183957.stm
• http://www.bbc.co.uk/ethics/capitalpunishment/

Poznámka editora

Nesouhlasím. Navzdory všem těm pseudo-humánním argumentům sneseným autorem proti trestu smrti si myslím, že existují zločiny a situace, kdy je trest smrti nutný. Kdy odpadá úvaha o tom, zda provinilec zločin spáchal, a tudíž argument o popravě nevinného omylem je irelevantní. Z poslední doby máme hned dva takové případy. Případ Breivik a případ Holmes z minulého týdne. Pro oba zločince by měl být trest smrtí jediným možným řešením. Jejich zločin je neospravedlnitelný. A podobných případů by se našlo více.

Trest smrti by měl existovat v trestním řádu, měl by být ale omezen na mimořádně závažné trestné činy (např. pro masové vrahy nebo pro závažné případy rozkrádání majetku, prokázanou korupci, vlastizradu, apod.), kde neexistuje pochybnost o vině. Kdy lze prokázat dlouhodobé plánování zločinu a tudíž příčetnost zločince.

Nejde o odstrašující efekt trestu smrti. Ten je opravdu diskutabilní. Ale společnost se musí bránit proti podobným excesům. Autor říká, „odplata je špatná“. Proč by měla být špatná? Nepíše se už v Písmu oko za oko a zub za zub?

Brutalizace společnosti? Ta existuje, ale ne kvůli trestům smrti. Ostatně jsme svědky brutalizace společnosti ve všech západních zemích, přičemž v drtivé většině z nich byl trest smrti dávno zrušen. Tak jak to, že k ní přesto dochází?

Hlavní argument pro trest smrti

Považuji dlouhodobé nebo dokonce celoživotní vězení za surovější a bezcitnější potrestání než smrt. Smrt není nejhorším trestem. Nejhorším trestem je omezení svobody a čekání na smrt. Člověk (i zvíře) se rodí svobodní. Zbavit někoho svobody (i krátkodobě) je neadekvátní a drastické. Navíc není ani výchovné. A ani odstrašující. Pro společnost je navíc neekonomické.

Když už jsme u těch trestů, navrhoval bych obnovit některé středověké tresty: Například pranýř. Nebo určitý počet ran bičem. Veřejně. Zlodějům by bylo účinné vypálit znamení. I zlodějům mezi politiky. Bylo by to nejen neskonale levnější, ale i výchovnější. A hlavně - neničí to psychiku a charakter odsouzeného. Na rozdíl od vězení.

Co považuji za nehumánní, je dlouhé čekání na popravu, kdy mezi vynesením rozsudku a jeho uskutečněním uběhnou v Americe desítky roků. Odsouzený tak trpí dvojím trestem. A to je opravdu extrémně nehumánní.