Nejvyšší soud: Diskuze je ze zákona zakázána

Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dne 16. května t.r. zamítl dovolání editora Zvědavce, ve kterém editor napadl rozhodnutí Krajského soudu v Praze. Podle tohoto rozhodnutí je editor vinen zločinem propagace a podpory hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka podle § 261a za to, že v roce 2007 publikoval v Kanadě překlad článku Cassidyho „Holocaust a jeho čtyřmilionová varianta“.

Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí na počátku zopakoval mé argumenty, nicméně zamítl je jako neopodstatněné. NS cituje názor státního zástupce, se kterým se ztotožňuje, že dovolatel, (tedy já), byl uznán vinným tím, že článkem, který přeložil (já jsem ho nepřeložil) a poté umístil na internetu, zpochybnil existenci holocaustu a metod k tomu požívaných. Pokud dovolatel namítá, že hodlal toliko vyvolat na dané téma diskuzi, pak je nutno konstatovat, že pojem diskuze předpokládá vzájemné srovnávání názorů na dané téma, tzn. jak zápornou tak i kladnou reakci. V tomto směru lze ohledně jeho úmyslů s dovolatelem souhlasit, nicméně současně poukázal na skutečnost, že diskuze, tak jak byla shora definována, je ze zákona zakázána.

Ano, čtete dobře. Honem se podívejte do kalendáře. Ne, není rok 1400 a něco. Je opravdu 21. století, 70 let po válce a žijeme v demokratické zemi. A nejvyšší soud této demokratické země, který je složen z zkušených a a vystudovaných právníků a měl by ctít ústavu a Listinu práv a svobod člověka, která je jeho nedílnou součástí, je schopen napsat do svého oficiálního rozhodnutí, že diskuze je ze zákona zakázána.

A to ještě nezmiňuji takové „drobné detaily“, že pan státní zástupce zcela přehlédl a nezohlednil skutečnost, že dovolatel sice byl shledán vinným, ale až na potřetí, až poté co jej dva předchozí rozsudky viny zbavily a při třetím rozsudku soudkyně jasně přiznala, že mě shledává vinným nikoliv na základě jejího vlastního soudu, ale proto, že musí respektovat právní názor krajského soudu. Ve svém rozhodnutí krajský soud doslova uvedl, že soud nižší instance je povinen se řídit rozhodnutím krajského soudu. Co na tom, že tento „názor“ byl vytvořen opět u stolu za zavřenými dveřmi, aniž by mi krajský soud umožnil obhajobu?

Nejvyšší soud tedy svým rozhodnutím poplival Ústavu České republiky, zejména Listinu práv a svobod člověka, kde – ať hledám jak hledám – nenacházím větu, že diskuze je ze zákona zakázána. Pod pláštíkem vznosného paragrafu o ochraně práv a svobod člověka tak Nejvyšší soud oficiálně ty svobody pošlapal.

Jsem rád, že to došlo tak daleko. Jsem rád, že celý tento proces došel až k instanci nejvyšší a že teď máme černé na bílém to, co jsme dávno tušili. Ano, je to oficiální. Nesmíme diskutovat. Tedy, abych se nezpronevěřil maximální snaze o nestrannost, můžeme, ale existují témata, o kterých diskutovat v žádném případě nelze. U těchto témat musíme jen věřit. Vítejte ve středověku.

Co bude dál?

Teoreticky zbývá poslední krok, a sice dovolání k Ústavnímu soudu. Ale vzhledem k tomu, že NS ve svém rozhodnutí cituje předchozí rozhodnutí ÚS, je šance, že by ÚS rozhodl proti svému dřívějšímu rozhodnutí, v podstatě nulová. Ještě si případné dovolání k ÚS rozmyslím, mám na to dva měsíce, v této chvíli inklinuji spíše k tomu dovolání k ÚS nepodávat.

Brzy mi přijde účet od Nejvyššího soudu na 10 tisíc korun za „neopodstatněné dovolání“. Mimo to samozřejmě platba za právní služby. Dovolání k NS není levná záležitost. Píšu tuto informaci, protože budu potřebovat vaši pomoc.

A závěr? Já pochybuji – dnes více než kdy jindy

Ano, pochybuji. A nenechám si toto své právo vzít. Slyšíte, pane Jakeši, Ligo proti antisemitismu, páni soudcové, konstruktéři zákona, který nemá ve slušně společnosti co dělat? Pochybuji o všem a nenechám si předepisovat, o čem pochybovat smím a o čem ne. Pochybuji dnes více, než kdykoliv v minulosti. A spolu se mnou desítky, stovky a možná tisíce dalších lidí, kteří dříve nepochybovali, a kteří následkem tohoto procesu nyní pochybují. To je výsledek vašeho snažení. Vy si myslíte, že jste vyhráli. Já jsem přesvědčený, že jste prohráli. Můj proces byl, je a bude gól do vlastní branky. Copak vám opravdu nedošlo, že vynucené ticho, křičí nejhlasitěji?