LIBOR: Největší skandál insider trading v historii

Mimo dalších věcí je skandál s Libor největším skandálem insider trading všech dob.

Ukazuje se také, že velké banky jsou doslova prohnilé skrz naskrz. A podívejte se na toto.

Profesor ekonomie kalifornské univerzity v Berkeley a bývalý tajemník Labor – Robert Reich – dnes vysvětluje:

Jaká je ta nejzákladnější služba, kterou banky poskytují? Vypůjčovat si peníze a půjčovat je. Dáte své úspory do banky do opatrování a banka souhlasí, že vám za ně zaplatí úrok. Nebo si od banky peníze půjčíte a souhlasíte se zaplacením úroků bance.

Jak je tato úroková sazba určována? Chováme důvěru, že bankovní systém stanovuje dnešní sazby na základě svého nejlepšího odhadu budoucí hodnoty peněz. A předpokládáme, že tento odhad je založen na kumulativních předpovědích trhu bezpočtu vypůjčovatelů a půjčovatelů na celém světě, týkajících se budoucí nabídky a poptávky po penězích.

Ale předpokládejme, že náš předpoklad je mylný. Předpokládejme, že bankéři manipulují s úrokovými sazbami tak, aby mohli vsadit peníze, které jste jim půjčili nebo vrátili – aby provedli sázky, které se jim královsky vyplatí, protože mají vnitřní informace o tom, co trh skutečně předpovídá, o které se s vámi nedělí.

To by bylo obrovské porušení veřejné důvěry. A rovnalo by se to zlodějně téměř kosmických rozměrů – bilionům dolarů, které byste jinak dostali vy, já a další obyčejní lidé, nebo které bychom ušetřili na půjčkách, a které místo toho šly bankéřům. V porovnání s tím by byla všechna ostatní zneužití důvěry, kterých jsme byli svědky, dětskou hrou.

Bohužel existují důvodu věřit, že právě to se dělo, nebo něco velmi podobného. O tom je vynořující se skandál ohledně „Libor“ (London interbank offered rate).

***

To je insider trading gigantických rozměrů. Dělá to vítěze z bankéřů a z nás všech ostatních, jejichž peníze byly na tyto sázky použity, poražené a blbce.

Fakt, že velké banky se dopouštěly insider trading u své základní funkce – nastavování sazeb na základě tržní poptávky po úvěrech – je obzvláště zničující, vzhledem k tomu, že tradiční vklady a úvěry se staly jen nepatrnou částí jejich byznysu. Jak jsme poznamenali minulý týden:

• Velké banky již nedělají příliš mnoho tradičního bankovnictví. Většina jejich byznysu tvoří finanční spekulace. Například méně než 10% aktiv Bank of America pochází z tradičních bankovních vkladů. Místo toho se zabývá hlavně finančními spekulacemi a deriváty (a podívejte na toto).
• Velké banky skrouhly půjčování, protože byly nouzově vyplaceny daňovými poplatníky… zatímco menší banky půjčování zvýšily. Viz toto, toto a toto

Obrovská část zisků bank pochází z nouzového vyplacení daňovými poplatníky. Například 77% čistého příjmu JP Morgan pochází z dotací placených daňovými poplatníky.

A Libor není jediný způsob, kdy banky obchodují s vnitřními informacemi. Jak poukazuje Robert D. Auerbach – ekonom Výbory finančních služeb amerického parlamentu po 11 let, který pomáhal s dohledem nad Federálními rezervami a profesor veřejných záležitostí na Škole veřejných záležitostí Lyndona B. Johnsona na texaské univerzitě v Austinu:

Na únicích vnitřních informací z operací monetární politiky Fedu lze vydělat miliardy dolarů. Jedním z nutných kroků k zastavení úniků je silně omezit vnitřní informace o budoucí politice Fedu na několik zaměstnanců Fedu.

To se nestalo. Kongres získal v r. 1997 informace, že nezaměstnanci Federálních rezerv navštěvovali setkání Federálních rezerv, kde byly probírány vnitřní informace. Předseda Bankovního výboru Henry B. Gonzales (Texas) a kongresman Maurice Hinchey (New York) se zeptali předsedy Fedu Alana Greenspana na zjevný únik informací o diskontní sazbě. Greenspan připustil, že lidé mimo Fed, včetně „centrálních bankéřů z Bulharska, Číny, České republiky, Maďarska, Polska, Rumunska a Ruska“, se zúčastnili setkání Federálních rezerv, na kterém byla probírána politika Fedu o budoucích úrokových sazbách. Greenspanův dopis (25/4/1997) obsahoval 23 stránkovou přílohu, uvádějící stovky zaměstnanců Rady guvernérů ve Washingtonu DC a bankách Federálních rezerv v celé zemi, kteří mají přístup minimálně k některým vnitřním informacím o politice Fedu.

Senátor Sanders vloni v říjnu také poznamenal:

Nový audit Federálních rezerv zveřejněný dnes popsal široce rozšířené konflikty zájmů, včetně u ředitelů regionálních rezervních bank.

„Nejmocnější subjekt ve Spojených státech je prolezlý konflikty zájmů,“ řekl senátor Bernie Sanders po přečtení zprávy GAO. Studie nařízená Sandersovým dodatkem k loňskému zákonu o reformě Wall Street prověřila praktiky Fedu, které nikdy předtím takovému nezávislému odbornému přezkumu podrobeny nebyly.

GAO podrobně popsal případ za případem, jak vrcholové vedení korporací a finančních institucí používá svůj vliv coby ředitelé Federálních rezerv, aby finančně obohatili své firmy, a nejméně v jednom případě sebe. „Je evidentně nepřijatelné, aby tak málo lidí mělo tak velkou nekontrolovanou moc,“ řekl Sanders. „Nejen, že řídí banky, řídí také instituce, které banky regulují.“

***

Korporátní napojení ředitelů Fedu na takové bankovní a průmyslové obry jako General Electric, JP Morgan Chase a Lehman Brothers představuje „riziko pro pověst“ Federálních rezerv, uvádí zpráva. Dát bankovnímu průmyslu moc jak volit, tak působit coby ředitelé Fedu, vytváří „konflikt zájmů“, dodává zpráva.

108 stránková zpráva udáví, že nejméně 18 konkrétních současných a minulých členů představenstva Fedu mělo napojení na banky a společnosti, které dostávaly nouzové půjčky od Federálních rezerv během finanční krize.

U ředitelů sdělujících obavy ohledně svých vlastních bank zaměstnancům Federálních rezerv neexistují v pravidlech Fedu žádná omezení. Říká se také, že mnoho ředitelů vlastní akcie nebo pracuje přímo pro banky, na které dohlíží a reguluje Fed. Pravidla, která držel Fed v tajnosti, umožnila ředitelům napojeným na banky účastnit se rozhodnutí o tom, jak velké úroky účtovat finančním institucím a kolik úvěrů poskytnout zdravým bankám a institucím v „rizikovém“ stavu. Dokonce když vznikla situace, která byla v konfliktu s pravidly Fedu, a bylo zaručeno zproštění, GAO uvedl, že zproštění byli před veřejností utajeni.

Ať už tomu budete říkat kamarádšoft kapitalismus, socialismus nebo fašismus, jedna věc je jistá – není to kapitalismus.