Bezpilotní letouny: Globální nástroj války na dálku

Letecká show ve Farnborough, probíhající tento týden – se svojí specializovanou výstavkou bezpilotních systémů – bezpochyby přinese do médií více historek o rostoucím používání jak civilních, tak vojenských dronů. A skutečně, BAE Systems naznačila, že ve Farnborough budou podepsány další kontrakty umožňující společný britsko-francouzský projekt bezpilotního letounu Telemos, a společnosti se také obrací na britskou a francouzskou vládu, aby financovaly další práce na bezpilotních letounech. Tom Fillingham z BAE Systems novinářům na nedávném brífinku řekl:

„Ve Farnborough budeme rovněž hledat pozitivní náznaky od vlád, že jsou ochotny umožnit BAE, Dassault a dodavatelům motorů (Rolls-Royce a Snecma) pracovat na 18 měsíčním demonstračním přípravném programu FCAS (Future Combat Ait System).“

Zároveň s tím se tento týden ministr obrany Philip Hammond má rovněž objevit před Obranným výběrovým výborem (12. července), na zasedání zkoumajícím „aktuální záležitosti ovlivňující ministerstvo obrany a ozbrojené síly“, a může klidně říct něco buď o programu Telemos konkrétně, nebo o vývoji bezpilotních systémů obecně.

Zatímco Obranný výbor bezpochyby vznese jisté otázky na náklady a cenovou přijatelnost konkrétních programů, tím, co se od poslanců ve výboru skutečně požaduje, je to, aby pochopili svoji zodpovědnost vůči veřejnosti a prošetřili, jestli rostoucí používání ozbrojených dronů nečiní Británii – a svět – méně bezpečným. Přestože je důležité, aby výbor probral technické a finanční otázky týkající se pokroku u konkrétních dronů, stejně důležité je, aby se zabýval i širšími etickými a filosofickými otázkami. Možná, jak někteří tvrdí, je čas nasadit na problematiku bezpilotních letounů těžké váhy filosofie.

V nedávném komentáři Financial Times Michael Ignatieff uvedl argument Immauela Kanta z r. 1795, že „pokud je vyžadován souhlas občanů, aby mohlo být rozhodnuto, že má být vyhlášena válka, není nic přirozenější, než že ti budou při začínání tak špatné hry velmi opatrní“. Nyní problémem je, jak poukazuje Ignatieff (a Obranný výbor musí prošetřit), že nové technologie, jako bezpilotní letouny a kybernetické válčení, „činí pro demokracie snadnější vést válku, protože odstraňují riziko krvavé oběti, která kdysi nutila demokratické lidi být rozumnými“.

A pokud je snazší vést válku s bezpilotními letouny – jaké by mohly být globální dopady? Podle Sigmunda Freuda, dalšího filosofa 18. století, může vodítko poskytnout Rousseau:

„Ve svém pojednání „Úvahy o válce a smrti“ se francouzský filosof Jean-Jacques Rousseau „ptá čtenáře, co by dělal, kdyby bez opuštění Paříže mohl zabít, s velkým ziskem pro sebe, starého mandarína v Pekingu pouhou vůlí. Rousseau dovozuje, že by mu život tohoto hodnostáře za moc nestál“. Představte si, že by takto svoji vůli mohl vykonávat velký počet lidí. Jaké násilí by to spustilo, kolik by bylo na celém světě skolených těl lidí, kteří ani nevěděli, co je složilo?

Jen si to představte. Není příliš obtížné sledovat Rousseauovu noční můru v reálu ve Waziristánu a Jemenu.

Tyto otázky týkající se fyzické a psychologické vzdálenosti mezi těmi, kdo jsou cílem bezpilotních letounů, a operátory těchto dronů, je třeba řešit také. Filosof dvacátého století Heidegger přišel s konceptem, že moderní technologie nám pomáhá vzdálit se od reality světa a, jak již bylo poukázáno, i tato analýza by měla být do diskuse o této záležitosti vnesena.

Tento týden ve Farnborough nám budou zbrojařské společnosti bezpochyby opětovně slibovat, že jejich nové vojenské technologie učiní svět bezpečnějším místem. Zatímco je snadné udělat nablýskanými novými zbraňovými technologiemi dojem na tisk a politiky, musíme se hluboce a důkladně zamyslet nad morálními, etickými a globálními důsledky dronových válek a válčení na dálku. Jak ve svém článku zmíněném výše Michael Ignatieff řekl: „Tyto nové technologie slibují ubližování bez následků. Kant nám říká, že nic takového neexistuje.“