Útok na média v Americe

Čtvrtá velmoc nebyla ve Spojených státech nikdy pod tak velkým tlakem, jako za Obamovy vlády. Na 40. výročí skandálu Watergate, který sesadil Nixona a jeho vládu, díky ráznému a nezávislému americkému tisku, se mnoho novinářů otevřeně ptalo, jak by s aférou Watergate naložila dnešní korporacemi ovládaná média a stále sužovanější nezávislá média. Mnoho novinářů došlo správně k závěru, že dnešní tisk by nechal Nixonovi a jeho vládě volnou ruku a neproběhlo by žádné vyšetřování, odvolání nebo prezidentská rezignace.

Po celých Spojených státech novináři čelí tlakům ze strany vlády a korporací, které by byly před čtyřiceti lety neslýchané. Po únicích od nejmenovaných vládních zdrojů týkajících se procesu rozhodování u provádění cílených vražd pomocí bezpilotních letounů a podrobností počítačového malware Stuxnet a Flame a použití Flame pro provádění špionáže íránských počítačů v rámci operaci CIA Olympijské hry, zahájil vrchní státní zástupce Eric Holder trestní vyšetřování těchto úniků. Novináři nejsou u předvolávání před velkou federální porotu vyšetřovateli ministerstva spravedlnosti, aby tam odhalili své zdroje pod přísahou, imunní.

Reportér New York Times Jim Risen čelí tomu, že vláda zruší dřívější rozhodnutí federálního soudu o anulování jeho předvolání před soud, aby odhalil svůj zdroj nebo zdroje. Ve své knize Válečný stav: Tajná historie CIA a Bushovy vlády Risen odhalil operaci CIA Merlin, program sabotování prvků íránského programu jaderné energie. Holderovo ministerstvo spravedlnosti, chránící program Bushovy vlády, chce, aby Risen svědčil o vině bývalého příslušníka CIA Jeffrey Sterlinga a označil ho za zdroj informací.

Sterling byl obviněn velkou porotou pod pláštíkem Špionážního zákona z r. 1917, který je používán ke stíhání dalších lidí, kteří údajně nechali uniknout tajné informace, a který je zbraní používanou k umlčení ostatních potenciálních vládních alarmistů.

Protože noviny redukují svá vydání na pár dní v týdnu, jsou prvními oběťmi redukce investigativní žurnalisté. BP, využívající spousty PR firem, aby lhaly o dopadech ropné katastrofy Deepwater Horizon v Mexickém zálivu na rybolov a turistiku, si musela řádně oddechnout, když neworleanské Times-Picayune snížily svůj náklad a periodicitu na tři dny v týdnu. Prvními oběťmi, jak je tomu u všech náklady snižujících novin, byli investigativní reportéři, z nichž někteří přinášeli informace o ututlávání ropné katastrofy představiteli BP, kontraktory a politiky, kteří dostávali od této ropné společnosti obrovské příspěvky na kampaň. Stejné zeštíhlování ovlivnilo investigativní informování Chicago Tribune a Chicago Sun-Times, kde se reportéři, kteří vrhli světlo na pozadí Obamy, chicagského starosty Rahma Emauela (bývalého Obamova šéfa personálu Bílého domu) a Obamovy politické poradkyně Valerie Jarret, ocitli v důsledku škrtů bez práce.

Zatímco americké ministerstvo zahraničí mělo tu nehoráznou drzost připomenout světový den svobody tisku tím, že ministryně zahraničí Hillary Clinton bědovala nad údajným nedostatkem svobody tisku v zemích jako Rusko, Čína, Kuba a dalších, spadly Spojené státy v ročním hodnocení svobody tisku organizace Reportéři bez hranic na 47. místo. Spojené státy se propadly na seznamu těsně za Comoros a Taiwan. Jako jeden z hlavních důvodů propadu z loňského 22. místa bylo uvedeno zatčení spousty novinářů – ze všech forem médií – na protestech Okupuj Wall Street po celých Spojených státech. Na summitu NATO v Chicagu byli zatčeni další novináři, nebo byli zastrašováni obušky a zbraněmi mávajícími policisty.

Ve volebním roce, ve kterém Obama usiluje o znovuzvolení, připomnělo pobouření paní Clinton ohledně zacházení s novináři v zahraničí, zatímco ignorovala politiku svého prezidenta vůči americkým novinářům, text písně Farona Younga „Nehorázná drzost“:

„No, jak můžeš mít takovou nehoráznou drzost

Se teď vrátit a očekávat, že padnu?“

Dokonce i reportáže o místních zájmech jsou vládně-korporátním fašistickým režimem, který se zmocnil Ameriky, sabotovány. V Obamově domovském státu Illinois činí Illinoiský zákon o odposleších zločinem zaznamenávat akce policistů, včetně neoprávněných zatýkání protestujících, bez jejich souhlasu. Novináři filmující protesty a policejní akce čelí až 15 letům vězení, a to jen za to, že dělali svoji práci a informovali veřejnost o akcích úředníků placených z daní, jako policie.

Na fóru na Capitol Hill ve Washingtonu byl reportérovi In These Times Miku Elkovi vytržen z rukou mikrofon a byl protizákonně zadržen příslušníkem Honeywell poté, co se zeptal generální ředitele Honeywell Davida Cote na protiodborovou politiku jeho firmy a na únik radioaktivního plynu z továrny na zpracování uranu firmy Honeywell v Metropolis v Illinois. Cote je přítelem a podporovatelem prezidenta Obamy. Parlamentní policie se později Elka zeptala, jestli si přeje podat žalobu na mluvčího PR Honeywell Nicka Ferrise za nezákonné zadržení.

Nedávno byl policí okresu Alpena v Michiganu zatčen bývaly reportér rádia CBS a Scripps-Howard Bob Powell, za to, že vyšetřoval záhadnou explozi, která otřásla domy na severovýchodě Michiganu. Tyto exploze měly mít údajně původ ve výcvikovém středisku pro bojovou připravenost okresu Alpena, na zařízení letectva Národní gardy. Tolik o právu veřejnosti vědět.

Na počátku tohoto roku republikáni z amerického parlamentu nařídili parlamentní policii, aby zadržela dokumentaristu Joshe Foxe a jeho tým a neumožnila mu nafilmovat slyšení o způsobu těžby zemního plynu poškozujícího životní prostředí. Republikáni také upřeli přístup na slyšení zpravodajskému týmu ABC, který měl v plánu slyšení nafilmovat. V Pennsylvánii společnosti těžící zemní plyn hydraulickým štěpením, včetně Range Resources, najaly proti novinářům a lidem veřejně se stavícím proti tomuto způsobu těžby veterány amerických psychologických válečných operací. Tyto společnosti spustily tyto operace s tichou podporou pennsylvánské vlády, podporující těžbu hydraulickým štěpením.

Během katastrofy v Mexickém zálivu bylo týmu CBS News vyhrožováno zatčením personálem Pobřežní stráže, který evidentně přijímal rozkazy od představitelů BP.

Takové incidenty, bez „zastrašovacího kázání“ Bílého domu, aby se zdůraznilo, že současná vláda podporuje prvním dodatkem zaručenou svobodu tisku, činí Obamu, Holdera a zbytek vlády vinnými z porušování práva novinářů vyšetřovat a dotazovat se své vlády jménem občanů.

Příliš často považuje tisk ve Spojených státech, korporacemi živení novináři, kteří tvoří oficiální „tisk“, za mnohem důležitější získat přístup do Bílého domu a na další oficiální vládní večírky a události PR, než dělat svoji práci, a činí to výměnou za své mlčení. Tisk se raději bude slušně škádlit s prezidentem, než aby se chopil záplavy zdrcujících důkazů o zločinech vlády proti veřejnosti doma i v zahraničí.

Investigativní novináři ve Washingtonu se uchýlili k používání kontrarozvědných operací, aby ochránili své zdroje, včetně toho, že odstraňují baterie z mobilů během osobních rozhovorů s vládními zdroji, používají záložní místa pro setkání a nutí zdroje, které si cení nezávislých médií, aby se staly „hlasy z hlubin“ setkávajícími se se svými novinářskými kontakty na tajných místech.

Amerika v r. 2012 je zemí, kterou by otcové zakladatelé sotva poznali.