Libye prosperuje každý den více, díky novému režimu

V posledních několika dnech Libye svět potěšila svým novým vývojem v oblasti práva, demokracie a tolerance. Jako potvrzení oddanosti zvolenému kurzu směrem k zářné budoucnosti byla vyhozena do vzduchu pobočka Červeného kříže, a dva Rusové byli odsouzeni – jeden na doživotí a druhý na velmi dlouhou dobu; zaměstnanci ICC byli vzati jako rukojmí a britský velvyslanec byl ostřelován.

Na cestě demokratického vývoje země nešetřily libyjské úřady a jejich sympatizanti úsilím, ani neztráceli čas. Je velmi zajímavé sledovat, jak země, která nedávno trpěla pod jařmem diktátora, kráčí v civilizovaných kolejích. Kdo řekl, že to vypadá jako vlak jedoucí z kopce? Jazyk takového odporného lháře bude vyříznut.

Podívejme se letmo na hlavní úspěchy. Před něco málo více než týdnem libyjský vojenský soud odsoudil dva Rusy kvůli tomu, že údajně opravovali vojenské vybavení pro al-Kaddáfího, zatímco NATO se ho snažilo bombardovat. Samozřejmě, že tribunál rozhodl, že takový odpor vůči civilizovaným mírotvorným silám by měl být potrestán nanejvýš tvrdě.

Proces byl rychlý a spravedlivý, jak se na novou Libyi patří. Proč se obtěžovat podrobnostmi? Aleksandr Šadrov dostal doživotí a Vladimir Dolgov byl odsouzen k deseti letům vězení. Mimo Dolgova bylo ke stejnému trestu ve stejné době odsouzeno devatenáct Ukrajinců a tři Bělorusové.

Ruské ministerstvo zahraničí až donedávna plamenně věřilo, že je schopno se s trojbarevnými úřady dohodnout po dobrém, a vyjádřilo Tripolisu své silné pobouření. „Vyjádřili jsme libyjskému diplomatovi rozčarování a pobouření ruské strany ohledně nepřiměřeně tvrdého a nespravedlivého rozsudku nad našimi občany. Zdůraznili jsme potřebu zvážit následné jednání o tomto případě kvůli faktu, že tito občané se neúčastnili bojů na straně jednotek bývalého režimu a že byli zadrženi na dlouhou dobu,“ uvedla tisková služba ministerstva zahraničí.

Problém však spočívá ve faktu, že není nikdo, kdo by tato slova poslouchal. Úřady, které se zakopaly v libyjském hlavním městě, lze označovat za vládu jen s hodně velkou dávkou fantazie: jsou to gangy banditů. Vyjednávání s nimi matně připomíná vyjednávání se Šamilem Basajevem, který obsadil porodnici.

Trest udělený Rusům vypadá jako orientální msta provedená s rafinovanou krutostí. Rusko bylo prostě podvedeno: během vyšetřování libyjské úřady slibovaly, že je nepravděpodobné, že dojde na soud, a pokud ano, bude rozsudek mírný.

„Ale verdikt, i s ohledem na zvláštnosti regionu, byl neočekávaný a krutý,“ řekl uražený vyslanec ruského prezidenta Michail Margelov. Jakéžto překvapení! Jak lstivé a nepředvídatelné libyjské úřady jsou. Chudák Margelov s jeho důvěřivou slovanskou duší!

„Toto rozhodnutí není tím nejvhodnějším pro budování racionální zahraniční politiky, protože poškozuje vztahy s Ruskem, Ukrajinou a Běloruskem,“ řekl Margelov. Ruský vyslanec poukázal na zjevné, ale nové libyjské úřady Moskva, Kyjev a Minsk nezajímají. Nikdy to neskrývaly, stejně jako svůj hořký odpor k faktu, že tyto tří státy nepřispěchaly s odsouzením Kaddáfího.

Nicméně, jak ukázaly následné události, nezajímá je celý svět, včetně současných horlivých pomahačů.

Před několika dny byli v Libyi zatčeni představitelé Mezinárodního trestního soudu (rozuměj náhle sebráni a vzati jako rukojmí) – tedy lidé organizace, která byla vloni silné znepokojena válečnými zločiny Kaddáfího a jeho rodiny. Takto to probíhalo: čtyři představitelé, z nichž byly dvě ženy a jeden Rus, přijeli do Zintan, aby se setkali s uvězněným Saif al-Islamem. Po rozhovoru byl tým ICC zajat a obviněn ze špionáže a převozu nějakých tajných dokumentů Saifovi.

„Libyjské úřady nás o žádných obviněních neinformovaly, ani o místě pobytu a stavu našich kolegů. Nemáme sebemenší informace v této věci, ztratili jsme s nimi kontakt. Mohu říct, že náš tým navštívil Saif al-Islama na příkaz soudců v Haagu a na základě dohody s libyjskými úřady. Byla to oficiální mise, naši vyslanci měli imunitu a jejich zatčení je nezákonné,“ bezmocně uvedl ICC.

Velitel gangu banditů, který zadržel vyslance, měl na poslání zadržených a na dokumenty, které údajně předali Saifovi, jiný názor. „Mezi těmito dokumenty byly dopisy od lidí, kteří jsou v Libyi hledaní. Bylo tam odvolání k Mezinárodnímu soudnímu dvoru, které musel al-Islam podepsat. Vězeň také obdržel radu, aby všem, kteří ho navštíví, řekl, že je s ním ve vězení špatně zacházeno a že v Libyi žádné právo neexistuje.“ Samozřejmě, že v Libyi právo existuje. Každému, kdo o tom pochybuje, by měla být okamžitě uříznuta hlava.

Evropané to pravděpodobně nechápou. Pouze vyspělý orientální mozek může vymyslet toto: ICC pomáhá Saif al-Islam Kaddáfímu. Člověku, kterého v Haagu určitě nečeká nic dobrého.

Ačkoliv není jasné, co může očekávat v Libyi: bez ohledu na to, jak tvrdé se místní úřady pokouší být, byly schopny obvinit Saifa pouze z toho, že neměl povolení na velbloudy a nedodržoval pravidla chovu ryb.

Libyjské úřady se staly trochu bezstarostnými. Západ může začít mít podezření, že něco je v zemi, ze které měl prospěch, špatně. Představitelé ICC byli zatčeni, na britského velvyslance se v „kolébce revoluce“ Benghází střílelo, ale nebyl zabit (bandité se stále ještě nenaučili střílet), ale situace je přesto znepokojivá.

Incident s velvyslancem je pochopitelný. Ale nedávno byl v Benghází proveden útok na salon krásy. Útočníci to neudělali kvůli pudru, rtěnce a pleťové vodě. Majitelka salonu, která po mnoho let pracovala v klidu za proklatého Kaddáfího režimu, řekla, že ji bylo opakovaně vyhrožováno útokem a nařizováno, aby svůj salon zavřela, protože je to projevem feminismu a „sexualizace“ žen.

V Misurata byla vyhozena do vzduchu pobočka Červeného kříže, aby se mezinárodní společenství konečně přesvědčilo, že nová libyjská vláda je plná míru a dobré vůle. No, exploze lze chápat – jak byste přijali fakt, že zatracení zaměstnanci, nosící ilegální symboly islámu, čas od času najdou masové hroby stoupenců svrženého režimu? Ničí celý ten hezký obrázek.

V krátkosti, Libye žije a daří se ji dobře, každý den je na tom za nového režimu lépe. Libyjské úřady se očividně podrbaly na hlavě a pochopily, že lidé nebudou schopni ustát tolik štěstí najednou. A tak Libye zrušila zákon zakazující pod hrozbou vězení (tři roky až doživotí) velebit režim Kaddáfího a mluvit o plukovníkovi a jeho dětech vřele. Pozůstatky „zelené“ moci mohou nyní nostalgicky rozmlouvat bezpečně: od této chvíle nebudou uvězňováni, možná jen stříleni na ulici, ale do basy nepůjdou. Skutečně, v Libyi existuje právo.