Vztah Británie k blízkému východu, k USA a k Evropské unii

Názory britského poslance George Gallowaye prezentované v rozhovoru na katarské televizní stanici AL-Dzazira. George Gallowaye je členem labouristické strany a zástupcem předsedy výboru pro zahraniční záležitosti v britském parlamentu.

Z arabštiny přeložila a zpracovala Jana Malá.

Při protestech tohoto poslance proti válce v Iráku probíhají parlamentní zasedání obvykle bouřlivě a velké jsou i reakce tisku. Náměstek ministra pro zahraniční záležitosti Ben Bradshaw, poprvé v historii britského parlamentu, se mu musel v poslanecké sněmovně veřejně omluvit za své výpady. Nepřišel se omluvit proto, že by uznal svůj omyl, ale proto, že se jednalo o většinový názor, který ho k tomuto kroku donutil. V současnosti počet poslanců, kteří jsou proti válce v Iráku, dosáhl více než sta.

V parlamentu se projednával prodej zbraní Británie, kterých se více prodalo vládě Šarona než vládě Baraka od padesátých let. Ben Bradshaw musel přiznat, že Izrael podepsání dohody s Británií z 29.listopadu 2000 "O nepoužití britských zbraní na okupovaných územích proti palestinským civilistům" nedodržuje a nyní žádá vysvětlení od Izraele, proč tuto smlouvu ignoruje. K prvnímu trestnému činu došlo za Balfoura a v Sykes-Picotově dohodě, kteří rozhodli dát zem jednoho národa třetí straně, aniž by vzali v potaz národ, kterého se to týkalo. Britské ruce jsou tak poskrvněné krví Palestinců. Nejdříve se musí usilovat o zákaz prodeje zbraní Izraeli, než dojde i k dalším opatřením. Jde o nejhorší izraelskou agresi proti Palestině od roku 1982, kdy Izrael obklíčil a bombardoval Bejrůt. Proti palestinským civilistům je neustále používáno stovek tanků, vrtulníků Apači a stíhaček a nikdo proti tomu nic nedělá, ani USA, ani Británie, ale ani arabské země.

Všechny arabské země se svými armádami a hromadami zbraní, které nakoupily od Ameriky a Británie, na podporu jejich ekonomik, neslouží na obranu Palestiny. První co mohou arabské země udělat, je skoncovat se svými rozdílnostmi, které ochromují veškerou schopnost jejich reakce a hledat společné arabské řešení. Není potřeba válčit, je potřeba se sjednotit a domluvit se na bojkotu proti státům, které finančně podporují Izrael. Neměla by jim být prodávana nafta, nemělo by se nakupovat zboží od Cocacoly až po zbraně a letadla. Amerika by pak donutila Izrael zasednout k jednacímu stolu, protože tento postup by oslabil její ekonomiku. V Británii nyní vládne obava z dalšího zvýšení cen nafty, z důvodu možné války proti Iráku. Arabské země by měly bojkotovat tyto země, dokud nebude zastavena každodenní nepředstavitelna brutalita proti Palestincům. Je nutné, aby arabský postoj byl vyjádřen jasně v angličtině a arabštině, dokud se bude uplatňovat politika proti Arabům v Palestině a v Iráku, ať se neočekává, že s nimi budou obchodovat.

V současnosti jsou Angličané jako liliputáni, je to pro ně potupou, že jsou jen ocasem Ameriky. Když byli velmocí, Američané byli jen kowbojové a vybíjeli indiánské kmeny. Nastane čas a Británie se znova stane velmocí a zrovna tak evropskou zemí, místo toho, aby zůstala 51. státem USA. Dnes i tisk, co dříve podporoval každou válku, ji nyní odmítá. Veřejný průzkum dokazuje silný odpor proti účasti Británie ve válce proti Iráku. Národ za 11 let se naučil soucítění se situací Iráčanů, kde každou minutu a půl umírá dítě následkem hospodářských sankcí.

Problémem je, že Tony Blair lpí na specifickém vztahu k USA, kterým zajišťuje hlavní zahraniční politiku. Smlouvu Kjoto a dohodu o biologických zbraních USA odmítly podepsat, nadále používají nášlapné miny, proti kterým bojovala princezna Diana. Stejně tak trvají na hvězdné válce, Amerika si prostě dělá co chce.

Labouristická vláda byla zvolena s očekáváním, že bude také tak postupovat. Podporu získává Tony Blair jeho vnitřní politikou, změnou ústavy a dobře řízenou ekonomikou. Avšak zahraniční politika vyvolává mnoho pobouření, nesporně nejvíce než u jakékoliv jiné vlády od doby druhé světové války. Z důvodu rostoucího počtu odpůrcu proti válce v Iráku, a to i mezi ministry, existuje možnost, že dojde k rozkolu ve vládě.

Ve třech světadílech jsou britští vojáci dlouhá léta v zákopech. Lidé se ptají, proč mají bojovat ve světě a používat rakety v cizích zemích podle příkazů George Bushe. Ministr financí Jordan Braun odmítá výdaje nejenom na válku v Iráku, ale dokonce i na boj proti terorismu. Nechce vynakládat finance, které se vypařují ve vzduchu, chce je využít v zemi.

Tony Benn poukazuje na velmi závažnou věc, že Británie neměla jadernou zbraň, tu získala od USA, a proto je teď musí následovat krok za krokem a ruku v ruce. Koupila od Ameriky jedinou raketu pro Afganistán a dokonce požádala i o to, kam má být nasměrovaná. Británie se tváří před světem, že je vojensky velmi silná, ale ve skutečnosti jen napodobuje Ameriku. Mylná je také její představa koloniálního státu, která je příčinou odmítání k úplnému připojení k v Evropě. Je jako Trojský kůň v Evropě, není ani uvnitř Evropy a ani vně.. Není žádný ukazatel, že může usměrnit americkou politiku, je to jen hra nynější vlády. George Bush zabil tisíce lidí v Afganistánu a plánuje útok na další arabský stát s nasazením čtvrt milionu vojáků a měsíci bombardování..Ostudné pro Britanii je to, že kryje co dělá Amerika, ale i bez tohoto krytí si to ta bude dělat dál i bez nich. Taková zahraniční politika jim není zapotřebí, jsou jedním z nejbohatších států světa a jsou světoznámí.

Irák byl prvním britským obchodním partnerem. Všichni vzdělaní Iráčané vystudovali v Británii. Jejich řeč je anglická, vyučení anglické, kultura a hodnoty anglické. Kvůli zájmům Ameriky zasadila Británie Iráku tvrdou ránu a následkem toho ztratila s ním všechny obchody. Irácký národ nikdy nezapomene, jaký postoj zaujala Británie proti nim. Přišli o velké odbytiště zboží, které je 4x větší, než trh všech zemí v Zálivu. Dříve dávala Británie během jednoho roku milión víz Iráčanům, kteří jezdívali do Británie utrácet mnoho peněz. Galloway řekl osobně Tony Blairovi, že se jednou vzpamatuje, až Američani budou obchodovat v hotelech Bagdádu. Amerika necítí žádnou povinnost se spoludílet na výsledku s Británií. Ta bude poškozena, tak jak tomu došlo i v Kuvejtu. Měla tam své zájmy a o ty všechny přišla kvůli Americe, i přes její účast ve válce, proto je tento poslanec přesvědčen, že Blair se chová proti zájmům Británie. Osobně ho nezajímá obchod, jestli Arabové budou od nich nakupovat nebo ne, ale zajímá ho, že milión Iráčanů zemřelo z důvodů sankcí. Ta krev lpí i na jejich rukou.

Sledoval osobní účty iráckých občanů, ve kterých měli veškeré své životní úspory, které jim britská vláda s centrální anglickou bankou uloupila, pod nesmyslnou záminkou, že by s nimi mohli podporovat iráckého prezidenta. Sankce, které použila Británie jsou špinavější a ještě přísnější než americké. Amerika kupuje mnoho irácké nafty, americké podniky zamaskované pod jmény cizích podniků, prodávají Iráku mnoho materiálů, přes jejich prohlašování o sankcích. Británie se nechová prozíravě, trestá irácký lid, přestože ten ji byl nakloněn více než jakýkoliv jiný arabský národ. Nová generace však nezná nic jiného, než že na ně od nich padají bomby a zabíjejí je.

Britští odpůrci války poukazují na to, že překážky proti válce jsou nacionální, oblastní a státní. Dokazují úděsnost dopadu války na irácký lid, velké krveprolití, masakry a nebezpečí, že se Irák rozdělí na malé státy, které budou mezi sebou bojovat. Zvlášť, že Irák je druhá zem, která má nejvíce naftových polí na světě. Muselo by se okupovat každé městečko a každá vesnice, pak nastrčit nová vláda do Bagdádu, která by nebyla na týdny či měsíce, ale na desítky let. Útok na Irák vyvolá velmi prudký protest v arabských zemích a nikdo nebude moci odhadnout, jak se to může obrátit. Británie a Evropa musí zaujmout postoj, že používání síly k řešení rozporů ve světě je nemorální.. Když se to nestane, pak si bude generál Šaron jistý používáním své železné pěsti místo politických a diplomatických rozhovorů a smluv, násilí to je jeho politika zrovna tak jako George Bushe. Tato oblast nebude klidná, dokud Šaron bude provádět svou vražednou politiku.

Američané začali v říjnu válku v Afganistánu, a neskončí ji#Když dosadili do Kábulu loutkovou vládu, jejíž prezident sice má pěkný vzhled, avšak nikoho v Afganistánu nepředstavuje, jednou jeho vláda skončí po několika krocích z prezidentského paláce. Nelze zabít několik tisíc civilistů a pak rozhodnout o jejich vládě, a přesto to samé plánují i v Iráku. K udržení loutkové vlády budou muset zůstat v zemi stovky tisíců vojáků. A přitom několik tisíc vojáků je už problematický v Saudské Arábii. Jaký hněv to vyvolalo u Ossama Ben Ladena, jak se bude řešit, když se zrodí desetitisíce Ben Ladenů, pokud v arabské zemi bude čtvrt miliónu západních vojenských sil? Musí se dokazovat veřejnosti, že účast na této politice je maximálně nebezpečná.

Evropa není ještě dostatečně politicky rozhodná, tak jak by měla být. Před 50 lety bojovali mezi sebou a bylo zabito několik set miliónů jejich obyvatel. Její země hovoří mnoha jazyky a má 12 náboženství, nemohou si navzájem porozumět, ale přesto utvoří Unii evropských států. Představte si takovou Unii mezi arabskými zeměmi, jak by se změnil svět. Evropská politika podstatně zaostává za hospodářstvím a kulturou. Ale její politická síla se už začíná prosazovat, výraznější je ve Francii, Belgii a Německu. Tyto země silně protestují proti útoku na Irák.