Eroze základních lidských práv postupuje nebývalým tempem

Posledních pár let lze celosvětově pozorovat podivné veletoče v oblasti základních lidských práv ve všech vyspělých západních společnostech. To, co by ještě před patnácti lety bylo nemyslitelné, začíná být akceptovatelné. Nemine téměř týdne, abych při otevření novin nenarazil na další důkaz toho, že tzv. demokratické státy nastupují stále jasnější a otevřenější cestu k totalitní planetě. Potlačování základních lidských práv totiž už není záležitostí jen jedné země nebo státu, ale začíná být doslova globální. Na obou polokoulích vyskakují stále častěji ohníčky totality, společným jmenovatelem u všech je naprostá absence jakéhokoliv odporu veřejnosti. V mnoha případech se veřejnost sama dožaduje ještě přísnějších a více omezujících zákonů.

Ztráta soukromí, šmírování, udávaní, které bylo povýšeno na zákon, kontrola názorů a dokonce i myšlenek. Posuďte sami:

Presumpce neviny by měla být garantována Ústavou a Listinou základních lidských práv. V případě obvinění ze sexuálního harašení ovšem neplatí. Argumentuje se tím, že případy sexuálního obtěžování je pro žalující stranu těžké dokázat, proto bylo průkazní břemeno přesunuto na žalovanou stranu. Postačí obvinění (které často nemusí ani obsahovat detaily) a je na obviněném, aby prokázal, že je nevinen. Na tento postup už doplatily desetitisíce mužů, většinou dobře situovaných. Model začal ve Spojených státech a byl postupně převzat Kanadou, stejně jako Austrálií a Evropským společenstvím.

Nedotknutelnost osobního vlastnictví. Toto právo bylo celkem dlouho respektováno. Pokud je mi známo, poprvé dostalo vážnou trhlinu v kanadském Ontariu, kde feministky protlačily zákon umožňující zabavit mužův majetek a převést jej v průběhu 24 hodin zcela do vlastnictví partnerky, aniž má postižený partner jakoukoliv možnost se bránit. S tím souvisí i právo na bydlení ve vlastním domě a právo stýkat se s vlastními dětmi, o které rovněž obviněný partner automaticky přichází. Domnívám se, že je pouze otázkou času, kdy podobné legislativní úpravy budou vloženy do zákonů dalších zemí. Psal jsem o tom v článku Stačí zvednout telefon a muž přijde o veškerý majetek.

Rodičovská práva byla rovněž vážně narušena ve prospěch jejich dětí. Dětem je ve školách vštěpován názor, že mají možnost své rodiče soudit pro jakoukoliv hloupost, jsou povzbuzovány k donášení na své rodiče, apod. Např. děti v základních školách zde v Kanadě vyplňují "test", kde je také otázka, kolikrát viděly své rodiče nahé. Pokud je to více než třikrát, doporučuje se zavést policejní vyšetřování, zda se v rodině nejedná o sexuální zneužívání dětí. Rodič, který by dítěti na veřejnosti naplácal, se vystavuje kriminálnímu stíhání a je vysoká pravděpodobnost, že o své děti přijde. Děti v rozvinutých západních společnostech mají absolutně všechna práva a žádné povinnosti. Rodič nesmí vyžadovat po dětech více, než ony samy dobrovolně dělají, nesmí je trestat za špatnou práci, nesmí vyjádřit zklamání, pokud jejich potomek nepodává zrovna nejlepší studijní výkony. Soutěživost je něco nepěkného, razí se cesta rovnostářství a utajování výsledků tak, aby děti nevěděly, jak se učí ostatní. Např. vysvědčení se rozdává v zalepených obálkách a učitel nesmí veřejně před třídou vyjádřit, že některý student zaostává.

Právo vidět a číst, co chci. Objevil se index knih, oficiálně ne zakázaných, ale nedoporučených. V tichosti se tyto knihy vyřazují z veřejných a školních knihoven. Postihuje to především klasické autory, např. Dobrodružství Toma Sawyera dnes ve školních knihovnách nenajdete, stejně jako Chaloupku strýčka Toma, snad proto, že v knize se vyskytují slova jako negr. Nedávno na to doplatily i knihy Jacka Londona, ten byl zase feministkami označen jako womanizer (sukničkář). (Na místo vyřazených knih přicházejí knihy nové, popisující krásy homosexuálních vztahů, ale rozebírat tento trend už by bylo o něčem jiném).

Právo na zákonně vedené vyšetřování. Pod pláštíkem boje proti organizovanému zločinu dostává policie čím dál tím větší práva. V Kanadě byla předložena novela zákona vymezujícího nová práva policie. Píše o tom National Post 6. dubna v článku Legislation allows police to break law to fight gangs. Z článku vyplývá, že policie může použít při vyšetřování prostředky podle vlastního uvážení, i když tyto prostředky porušují zákon. Policistům je předem garantována imunita. Zákon byl původně navržen jako prostředek boje proti organizovanému zločinu, proto mě poslední věta článku doslova dorazila. Praví se tam: The immunity from prosecution will apply to all undercover investigations, not only those involving criminal gangs. Čili imunita (policistů) před zákonem se bude vztahovat na všechna tajná vyšetřování, nikoliv jen ta, týkající se organizovaného zločinu. To bývalo právo stalinské policie, pokud se nepletu.

Právo na soukromí je snad nejvíce ohrožené právo. Jeho porušování je tak rozsáhlé, že bych mohl popsat mnoho dalších stránek pouhým výčtem zjevných porušení státem sponzorovaného šmírování a aktivitou stovek soukromých firem, které se snaží proniknout do našeho soukromí sedm dnů v týdnu, 24 hodin denně. O šmírování na všech stupních a o šmírovacích programech jsem už ve Zvědavci psal v článku Naprostá ztráta soukromí. Není to jen software, který často obsahuje kód designovaný ke sledování našich zvyků a odesílání hlášení kamsi. Jsou to často legální zákony států, které umožňují sledovat jednotlivce doslova všude.

Tak např. v Anglii a ve Švýcarsku mají zákon, který přikazuje operátorům mobilních telefonů shromažďovat údaje o pohybu majitelů telefonů a na požádání je předat policejním autoritám státu. Možná víte, že tecimglsrce umožňuje lokalizovatalignýkoliv moaltní tborder s widthostí height o pohspace 15 metrů. Rozborem historických dat z obřích databází lze tak zjistit, kde se člověk vyskytoval v kteroukoliv minutu několik let zpátky.

V Anglii protlačili příslušný zákon minulý rok v jediném balíčku. Jmenuje se Regulation of Investigatory Powers Act a požaduje, aby poskytovatele IS propojili své servery s policejními. Policie tak má možnost sledovat a vyhodnocovat vše, co teče po Internetu. Slyšel jsem, že podobný zákon je i v Rusku.

Americká společnost kdysi bývala baštou svobody a práv jednotlivců. Co si tedy myslet o tom, že FBI uvedla do provozu a provozuje systém Carnivore (masožravec), který kontroluje všechny soukromé emaily procházející určitým uzlem. Jestliže text obsahuje zakázané slovo nebo slova (která to jsou, pochopitelně nikdo neví), je okopírován do zvláštní databáze, stejně jako odesílatel a příjemce, a následně vyhodnocen technikem. Je-li text proti něčemu, je zavedeno další tajné vyšetřování. Tragédií není systém sám, ale to, že americká společnost proti němu nic nenamítá. 54 procent dotázaných Američanů souhlasí s tím, aby byla jejich soukromá emailová korespondence kontrolována policií.

Není to jenom elektronická pošta, která je šmírována vládou. K legálnímu porušování listovního tajemství v psaném dopise se nedávno přiznala i kanadská vláda. Zdejší celní správa si už řadu let osvojuje právo bez vědomí adresáta otevřít kterýkoliv dopis přicházející ze zahraničí, číst jej, pořizovat z něho kopie a podstupovat jej k dalšímu šetření, uzná-li to za vhodné. Činí tak v plném souladu se zákonem.

Vzpomínám si na scénu z amerického fil/b Sound of Music z roku 1965. Film pojednává mj. o nástupu fašismu v Rakousku. V jedné scéně vyjde najevo, že gestapo ví, že kapitán von Trapp má do 24 hodin nastoupit službu u námořnictva. "Myslel jsem si", chladně odpověděl kapitán von Trapp gestapákovi, "že v Rakousku je listovní tajemství zaručeno. Alespoň v Rakousku, které jsem já znal..." a podíval se přímo na velitele gestapa. "Je naší povinností vědět vše", odpověděl tento. Chtěl bych kapitána von Trappa vidět v Americe nebo v Kanadě dnešních dnů.

Nejdále ovšem došli zatím na Novém Zélandě. Stejně jako v Anglii je i na Novém Zélandě povinností každého poskytovatele telefonních i internetovských služeb poskytovat policii na požádání všechny nashromážděné údaje. Rovněž tak všechny faxové zprávy a SMS. To ale není vše. V zemi, kde je tradičně nízká kriminalita a kde se vypravují neuvěřitelné historky o důvěřivosti tamních obyvatel, přišli se zákonem, který povoluje policii šmírovat obsah kteréhokoliv soukromého počítače v zemi. Občanům je přímo zákonem nařízeno se tomuto nebránit, naopak, je nutno umožnit bezproblémovou dálkovou kontrolu, kdykoliv si policie zamane. Četl jsem, že nápad pochází z tajné schůzky s americkými poradci FBI konané v roce 1993. Co z toho vyplývá? Domnívám se, že Amerika testuje, kam až může ve svém šmírování zajít. Pokusnou laboratoří se stal právě Nový Zéland. Projde-li to tady, proč by to neprošlo i jinde? Můžete si o tom přečíst zde.

Způsob, jakým byl na Novém Zélandě zákon přijat, se liší od způsobu použitého v Británii. Tam to prosadili najednou, na Novém Zélandě postupně jako novely existujících zákonů. A víte, jak to vysvětlují? Jako snahu chránit soukromí občanů! Prý dosud chyběl zákon, který by zakazoval odposlouchávat nebo jinak šmírovat občany. Takže se takový zákon udělá. V druhém kroku se pak ze zákona vyjmou vládní úřady a policie. Není to krásné?

Ztráta základních lidských práv se děje celosvětově, takže není kde utéct. Technologie umožňuje šmírovat způsobem, jaký ještě před deseti lety nebyl možný. Společným jmenovatelem je apatie nebo přímo spolupráce veřejnosti, které je vždy vysvětleno, že je to v jejím zájmu, jako ochrana před kriminalitou, a to i přes to, že statistiky kriminálních činů ve vyspělých tzv. demokratických státech zaznamenávají už několik let výrazně klesající tendenci. Ironicky při tom všem, vězení jsou stále plnější a plnější.

Je země obrovská /bzkumná laboratoř? Jakýkoliv drakonický zákon, směřující k potlačení základních práv a přijatý jedním státem, je brzy kopírován dalšími zeměmi. Vypadá to, jako by byl stát, který poprvé zákon uvede v život, nakažlivý. Anebo jakoby někdo, o kom nevíme, ale který určuje běh tohoto světa, si nejprve na malém vzorku chtěl ověřit, zda je zákon použitelný a pak ho rozšířil na další státy.

Jeden z důvodů, proč tak snadno vše prochází, je nedostatek osobních zkušeností západních občanů s praktikami totalitních systémů a z toho vyplývající neschopnost rozeznat totalitní prvky v zákonech. Příliš dlouho žily tyto společnosti relativně svobodně, časem usnuly na vavřínech a ztratily schopnost si svobody vážit. Druhým důvodem je masa přistěhovalců ze zemí třetího světa, která zaplavuje západní demokracie, přináší sebou svou kulturu a protlačuje svou prioritu zájmů. Třetím důvodem je klesající kvalita vzdělání. Školy na západě produkují čím dál hloupější absolventy, objem vědomostí jednotlivce se rapidně snižuje, ačkoliv žijeme v období informační exploze. Lidé jsou zahlcováni nedůležitými informacemi do té míry, že ztrácejí schopnost odlišit důležité od nedůležitého. Výsledkem je, že nepřijímají žádné informace, kromě těch nejpovrchnějších. Razí se zásada, že důležité není znát, mít něco v hlavě, ale vědět, kde informaci najdu. Obávám se, že vše se děje s tichým souhlasem a podporou příslušných vlád. Pochopitelně, s blbci se manipuluje lépe, než se vzdělanci.

Jestliže se v nejbližší době nestane zázrak, změní se tato planeta v jediný obrovský policejní systém, kde vlády a obří firmy budou mít absolutní kontrolu nad každým člověkem této planety. Upřímně řečeno, nedovedu si představit, že by ještě něco mohlo tento vývoj zvrátit.