Nejde o krizi, ale konečně dorazily účty!

Čas od času slýcháme o jedné z největších ekonomických krizí, která zasáhla svět na konci roku 2008, a o tom, jak musíme seškrtat naše státní rozpočty, veřejné výdaje, provést všemožné škrty ve veřejné správě, včetně počtu zaměstnanců, atd. Abych byla upřímná, zprvu většina z nás této báchorce, opakované neustále dokola ve známých a neznámých veřejných médiích, věřila. Ale vraťme se trochu v čase a uvidíme holou pravdu, a touto smutnou pravdou je, že konečně dorazily účty.

Když mluvíme o ekonomice, musíme brát v úvahu příjmy státního rozpočtu a všechny jeho komponenty, jakož i náklady a platby státu za mnoho služeb, zboží a práce. Řeklo by se, že na tom není nic neobvyklého, ale běžná veřejnost se v tom nikdy nevyznala a neviděla skutečné náklady, které vznikaly prostřednictvím vojenských intervencí v cizích zemích. Je evidentní, že daňoví poplatníci byli veřejnými médii obelháni, když citovala všemožné organizace pro „lidská práva“, které většinou sídlily v Londýně a nikoliv v zemi, která byl napadena. Tak tomu bylo v případě Libye, a nyní Sýrie, ale vraťme se nyní k ekonomice.

NATO prostřednictvím svých agresí proti suverénním zemím používalo drahé zbraně velkého dosahu, a důsledkem byla pozemní okupace země a nasazení vojenského vybavení, aby se jednotky v této cizí zemi mohly zásobovat atd. Zde nemluvíme o milionech, ale o miliardách z peněz daňových poplatníků. Zapomněla jsem zmínit všechny ty dárcovské konference vybírající peníze na obnovu ochromené země zničené NATO. Nyní se dostáváme k otázce, kde se ty peníze berou? Zcela určitě to nejsou peníze získané jakoukoliv vládou ze soukromého sektoru, nebo od nějaké nadnárodní společnosti. Peníze použité na všechny agrese NATO byly prostě sebrány občanům členských států NATO. NATO žádní občané jakékoliv země nezajímají, NATO se stará jen o sebe.

Dovolte mi říct vám jeden vtip – během vyjednávání byl zástupci nejsilnější země předložen dokument, podepsaný jeho zemí, a byl dotázán, proč podepsanou dohodu nerespektují. Následná odpověď byla pozoruhodná. Odpověděl, že je „privilegiem mocných nerespektovat ani podepsané dohody“. Privilegiem mocných je vydírat a potlačovat ostatní členské země NATO, dělat si, co se jim zlíbí, bez ohledu na dopad na slabší země. Všiml si někdo, že není průchodné zrušit členství své země v NATO?

Členství v NATO znamená, mimo požadavku příspěvku ve výši 2% GDP země, nasazení lidí, vybavení, dárcovské konference, granty, vojáky vracející se domů v pytli, zmrzačené lidi, zkrátka obrovskou díru v rozpočtu země.

V současné době mluvíme o profesionalitě, transparentnosti, odpovědnosti, hodnotách a principech, které svět zoufale potřebuje. Ale zůstává fakt, že kdykoliv někdo v nějaké konkrétní zemi chce zjistit, kolik bylo zaplaceno za mise NATO, jsou tyto informace prohlášeny za nepovolené a tajné. Jak je možné, že mne to vůbec nepřekvapuje?

Takže se opět vraťme k ekonomické krizi… Po více než deset let utrácely členské země NATO více, než kolik měly, ničily země po celém světě, počínaje Srbskem, pak přišel Irák, Libye a nyní se pokouší násilím vnutit tak zvanou demokracii v Sýrii, to vše na úkor občanů členských států NATO. Takto vynaložené „investice“ se nikdy zdroji nevrátí, mimo faktu, že rozpočty členských států již byly vážně přečerpány.

Mimo to, že jsou členskými státy NATO, stojí za zmínku, že reálná ekonomika Evropanů byla převedena na východ, a jako důsledek se Evropa naváží do rostoucích ekonomik. Ale kdo je vytváří a kdo je na vině??? Většina evropských zemí, místo aby vyráběla produkty s novou přidanou hodnotou, nafukuje obrovskou byrokracii, a prostřednictvím toho činí celou řadu dalších stupidních chyb, které nakonec přistanou na hřbetě běžných občanů, kteří byli podvedeni a zneužiti pro něčí zájmy, protože Evropa byla vedena politiky a nikoliv státníky. A nakonec mi dovolte vám říct o jakou hru jde – „Naše budoucnost je pryč; nejde o krizi, ale o to, že konečně dorazily účty.“