Jen mrtví se neangažují

Německý spisovatel Günter Grass, který ve své básni v próze Co řečeno být musí označil židovský stát a jeho jaderný potenciál za hrozbu pro světový mír, má zakázaný vstup do Izraele. A cože tak hrozného vlastně napsal, že se na něho vrhla média v Německu i ve světě? Neřekl nic jiného než to, co stejně všichni už dávno vědí. „Jaderná velmoc Izrael ohrožuje už tak křehký světový mír,“ dovolil si napsat Grass v době zvýšeného napětí mezi Izraelem a Íránem.

Židovský stát disponuje už roky za nejpřísnějšího utajení jadernými zbraněmi - asi celkem 300 jadernými náložemi, respektive jadernými hlavicemi, mimo jiné na svých balistických raketách Jericho 2 s doletem až 4000 km a má k dispozici i několik supermoderních útočných ponorek made in Germany, které slouží mimo jiné jako nosiče protizemních střel s plochou dráhou letu, které v jaderné verzi mají dolet až 1500 km. Ve světových médiích se již objevily možné scénáře izraelského úderu na Írán. Co je dovoleno Jobovi, není dovoleno volovi - Izraelci jaderné zbraně mít mohou, i když jen jejich pouhou existenci odmítají vůbec přiznat, či se o tom jen bavit. Íránu ale stejné právo vlastnit jaderný potenciál přiznat odmítají. Z Íránu přitom nedávno zaznělo, že oni jsou sice schopní technologicky jaderné zbraně vyvinout, ale touto cestou nepůjdou. Írán navíc už 200 let nikoho nenapadl, naopak se sám stal obětí agresí. Navíc je tu hrozba z USA i Izraele, které by okamžitě po jakémkoliv jaderném útoku či i jen pokusu o něj proměnily jaderným protiúderem Írán v radioaktivní ruiny a spáleniště. Militantní politika izraelského establishmentu spolu s hrozící válkou se nelíbí také mnoha Izraelcům včetně spisovatelů, jako je Amos Oz nebo David Grossman.

Grass nekritizuje podle svých slov Izrael, ale předsedu (pravicové) vlády Benjamina Netanjahua, ministra obrany a ministra zahraničí, které označil za narušitele míru. Proč? Protože z Íránu farizejsky vytvořili strašáka, a to pouhou domněnkou, že chce vyrobit atomovou bombu. Také americký odborník na zbrojení William Pfaff uvedl, že veřejnosti mediálně vnucovaná obava z íránských (jaderných) raket je od samého počátku blamáží a že žádná taková hrozba vůči Západu neexistuje. Írán je navíc stále ještě velmi oslaben z minulosti devět let trvající válkou s Irákem za vlády Saddáma Husajna.

„Pokud by Izrael, pravděpodobně s takzvanými normálními, konvenčními bombami a hlavicemi, napadl íránská jaderná zařízení, mohlo by to vést ke třetí světové válce,“ řekl také nositel Nobelovy ceny za literaturu Grass, který se na stará kolena (narozen 16. 10. 1927) prostě rozhodl dále už nemlčet tváří v tvář stále větší hrozbě války. Jeho báseň vyzývá vlastně k dialogu o těchto palčivých problémech. Již dopředu ale věděl, že bude jako už mnoho jiných před ním označen za antisemitu. Věděl, že na něho vytáhnou jeho minulost, kdy byl na konci 2. světové války jako 17letý mladíček odveden do zbraní SS, tedy se tam nehlásil dobrovolně jako mnozí jiní.

Günter Grass je mimo jiné autorem světoznámého románu Plechový bubínek (česky vyšel poprvé v roce 1969) s jasným protifašistickým poselstvím. Nyní proti němu izraelský establishment použil zákon zakazující bývalým nacistům vstup do země a na jeho základě byl označen za nežádoucí osobu, protože prý rozdmýchává plameny nenávisti proti státu Izrael a jeho lidu. Grass podle svých vlastních slov přitom jen kritizuje jeho politiku, která vytváří Izraeli stále více a více nepřátel. Ale i v samotném Izraeli mnozí lidé vidí, že (často i oprávněná) kritika oficiální politiky Izraele se běžně ocejchuje jako antisemitismus. A například Larry Derfner napsal: „Günter Grass řekl pravdu, měl odvahu, že ji řekl, měl odvahu, když přiznal, že byl ve Waffen SS jako teenager a tím, že se vyslovil proti útoku Izraele proti Íránu, prokazuje Izraeli velkou službu, zatímco většina Izraelců a amerických židů následuje Bibi Netanjahua skokem z útesu.“