Tresty za rasismus. „Koho zbili?“ „Bylo to horší. Sdíleli muziku!“

Vlastně by mohli být šťastní. Hrozilo jim až deset let vězení, ale dostali jen tříleté podmíněné tresty. Odsoudili je za to, že umístili na Facebook odkazy na skladby kapel, které jsou na internetu běžně přístupné. Zatímco jinde ve světě to nelegální není, u nás to slízli za propagaci rasismu a fašismu.

„Mám tě plné zuby, tvoje kůže není bílá,“ nebo „Budeme stát za bílou rasou, naši bitvu vyhrajem.“ Podobné věty jsou součástí textů, jejichž sdílení stálo tři roky s podmínkou na tři roky. Soudce mimo jiné zkonstatoval, že obžalovaní rozhodně nejsou tak naivní, aby sdíleli skladby, které si sami nepouštěli (!).

Víte, není to žádná prča, sdílet očima tohoto státu nějakou muziku a dost možná i nějaké filmy. Mrkněte se do svých počítačů a na své profily na sociálních sítích. Například „Cikáni jdou do nebe“ by mohlo založit na poměrně vážný problém, pokud by nějakého soudního znalce na extremismus napadlo, že tím snad podporujete řešení romské problematiky u nás. Nebo takový Čechomor.

„Až pudou cikáni seshora já si jim pohádat dám,
jen vy mě cikáni hádejte, jakou já panenku mám.
Na jedno voko je šilhavá na druhý málo vidí,
co ste mě cikání hádali to se mně nic nelíbí.
Když jsem šel z Bukovská vod milý
zlámal se pode mnou most,
co sem se navolal nakřičel,
žádnej mně nešel pomoct.
Počkejte vy kluci cikánský, já se vám chci odměnit,
však já vás na svatbu nepozvu až já se budú ženit.“

Čechomor to jistě nemyslel nijak zle, ale ochránci lidských práv by mohli velmi snadno v textu objevit diskriminaci a rasistické předsudky.

Nebo skupina Kamelot.

„Zpívali písně cikánský, v očích teplo a ve tváři kámen,
na duších špínu mnoha dní a lidí, co povídají amen.“

A co teprve taková česká lidová.

„Hoří statek, hoří sláma. Dým se valí dědinama.
V srdci láska, v boku rána, zmírá cikán za horama.
Kdo to byl? Cikán, černý cikán.“

Výše uvedené je snadné, neboť texty jsou české. Co ale v případě textů v angličtině? Aniž bych to nějak hodnotil po umělecké stránce a vymezoval se vůči jednotlivým žánrům, hodně lidí u nás poslouchá americké rappery, u nichž sdílení textů by mohlo být bez mrknutí oka označeno jako podpora rasismu. Někteří namítnou, že to není hudba. Tak to vezmeme z opačného konce. Co takový Richard Wagner. Nebo Richard Strauss či Johann Sebastian Bach, kterého si nacisté cenili za jeho rasově čistý rodokmen? Není sdílení jejich hudby podporou nacismu? A není podporou komunismu, který jsme dali na stejnou roveň, jako nacismus a fašismus, když si na mítincích lidé zpívají a sociálních sítích sdílejí budovatelské písně z doby komunistické totality?

Včera odsoudili pár lidí za sdílení muziky. Kdo a za co dostane u nás za uši příště? Vždyť pojem rasismus snese z moci úřední už tak široký výklad, že i věta „cikán mi ukradl kolo“ je na hraně, byť by to byla tisíckrát pravda.