Volby v Srbsku a scénář pro Kosovo

Jak se v Srbsku blíží řádné parlamentní volby, které proběhnou 6. května, a mimořádné prezidentské volby, jsou intriky kolem nich čím dál větší. A netýká se to jen stran a hnutí účastnících se volební kampaně, ale i kosovských Srbů, kterým úřady prakticky upřely právo splnit svoji ústavní povinnost. Sdělený důvod nevole oficiálního Bělehradu připustit své krajany k volebním urnám je obava o jejich bezpečnost. „Konání místních voleb na pozadí nevole Prištiny a značné části mezinárodního společenství, a také za neexistence podpory ze strany Mise OSN v Kosovu, je spojeno s vážnými riziky“ – takovými slovy bělehradské noviny „Večernje novosti“, s odvoláním na vlastní zdroje, zformulovaly názor převládající v srbské vládě. „Konání těchto voleb odpovídá ústavě i zákonům, nicméně musíme vzít na zřetel specifickou situaci na místě a všechny okolnosti, které hrají proti nám“ – to již není názor anonymního zdroje, ale srbského ministra pro záležitosti Kosova a Metochie Gorana Bogdanoviče (1).

A i když si ministr postěžoval u představitelů OSN a Evropské unie v Kosovu, že nepodporují organizování voleb a tudíž nechtějí garantovat bezpečnost srbských voličů v kraji, je jasné, že „okolnostmi“ bránícími uspořádání voleb je míněno něco jiného.

Především v daném případě zajímá vládnoucí koalici vlastní přežití. Neboť kosovští Srbové tradičně hlasují pro hlavní opoziční strany – především Srbskou radikální stranu Vojislava Šešelje a Demokratickou stranu Srbska Vojislava Koštunici. A v podmínkách současného společensko-politického rozkolu v Srbsku budou o osudu voleb rozhodovat i nepatrná procenta. Přesně to se stalo v r. 2008 – a prezident Boris Tadič tehdy musel vynaložit maximální úsilí (formální i neformální), aby zajistil zachování většiny v Národní skupštině pro koalici, v čele s jeho Demokratickou stranou. Je zjevné, že tato zkušenost nutí nyní srbskou vládu odstavit více než sto tisíc Srbů za hranicemi srbského státně-právního útvaru – v rozporu s ústavou země, považující Kosovo za „neoddělitelnou součást území Srbska“ (2). Vztahy mezi vůdci kosovských Srbů a úřady Bělehradu se v r. 2011 silně zhoršily, v důsledku krajně pochybných dohod, podepsaných vládní delegací s Prištinou. A proto v Srbsku vládnoucí koalice nemá ohledně své popularity v Kosovu iluze. Z toho plyne snaha „odseknout“ tak silný a opoziční elektorát.

Právo Srbska provést volby na území Kosova je plně v souladu nejen s ústavou země, ale i s rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 1244 z 10. června 1999. Konkrétně tento dokument předjímá u Kosova udělení „výrazné autonomie“, „plně respektující principy suverenity a územní celistvosti Federativní republiky Jugoslávie a dalších zemí regionu“ (3). Obdobné normy jsou obsaženy i v rozhodnutích přijímaných od r. 1999 kanceláří šéfa Mise OSN pro dočasnou správu Kosova. Nicméně to nijak nebrání současným srbským úřadům solidarizovat se s jejich „kolegy“ z Prištiny v otázce (ne)účasti kosovských Srbů v nastávajících celosrbských volbách.

Druhým faktorem, nutícím Bělehrad fakticky se zříct uspořádání voleb v regionech Kosova obývaných Srby, je postoj západu, konkrétně vedení Evropské unie. Udělení statutu oficiálního kandidáta na vstup do EU Srbsku na začátku března nutí prezidenta Tadiče a jeho okolí jednat v kosovské otázce ještě „delikátněji“. Vždyť Brusel může kdykoliv své rozhodnutí zrušit – a to by pohřbilo hlavní předvolební heslo Demokratické strany a osobně i prezidenta, kdy evropská integrace Srbska je klíčovým bodem předvolebního programu.

Nicméně soulad Bělehradu a Bruselu v otázce Kosova znamená pro kosovské Srby ještě další hrozbu, mimo jejich vyloučení za hranice celosrbského politického prostoru. Právě uprostřed stávající předvolební kampaně vláda Hašima Thaciho vypustila obvyklý „zkušební balonek“ a Srbsku a mezinárodním představitelům signalizovala svoji připravenost provést novou násilnou operaci proti kosovským Srbům a jejich institucím. „Akce podobná té, která proběhla 25. července, se stane nevyhnutelnou, ale pro vládu Kosova nežádoucí,“ řekl 11. dubna v rozhovoru pro televizní stanici KTV vice-premiér a „pravá ruka“ Thaciho Hajderin Kuči. Naznačil, že „Mise EU je v rámci svrchovanosti zákona a právního řádu povinna splnit svůj mandát a nastolit na severu země zákon“, a dal najevo, že v opačném případě bude jednat Priština samostatně. Jak zdůraznily prištinské noviny „Koha Ditore“, Hajderin Kuči „zvěstoval 25. července ještě jednu věc“. Podle těchto novin vyjádřil podobný názor i předseda kosovského parlamentu Jakup Krasniči a řekl, že v oblastech na severu Kosova „je třeba zajistit bezpečnost institucemi Kosova“ (4).

S provokačním výrokem přišel starosta albánské části Kosovské Mitrovice Avni Kastrati, který vyzval Albánce na severu Kosova, aby se „proti Srbům vyzbrojili“. V ulicích města jižně od řeky Ibar se začali objevovat „po zuby ozbrojení“ Albánci, neskrývající své záměry (5). A i když političtí vůdci Kosova výzvu starosty formálně odsoudili, události dosti připomínají scénář, rozehrávaný všemi základními postavičkami kosovské politické scény. Jeho cílem je zajistit propagandistické krytí (včetně pro představitele EU a NATO) pro násilnou operaci proti Srbům. Do tohoto scénáře dobře zapadá i výzva vůdce opozičního kosovského hnutí „Sebeurčení“ Albína Kurti, který chce zavést na severu Kosova stanné právo (6).

Jediným faktorem, který zatím v Prištině a Bruselu nejsou schopni zohlednit, je možná reakce srbských voličů. Neboť naplánovaná operace může podkopat předvolební pozice Borise Tadiče a Demokratické strany, a donutit je nějak na události zareagovat. V souladu s tím se může vývoj událostí vydat dvěma směry. Pokud západní správci Kosova nebudou riskovat poskytnutí „medvědí služby“ úřadům Bělehradu, bude násilná operace přesunuta na vhodnější dobu pro Brusel, Washington a Prištinu. V případě, že se západním diplomatům podaří pomocí zákulisních rozhovorů dosáhnout od srbského prezidenta a vlády mlčenlivého souhlasu s takovou operací, poteče v nejbližších dnech na severu Kosova opět srbská krev.

1. Vecernje novosti, 31.03.2012
2. Constitution of the Republic of Serbia. Belgrade, 2006. P.2
3. http://daccess-dds-ny.un.org/doc/UNDOC/GEN/N99/172/89/PDF/N9917289.pdf?OpenElement
4. Koha Ditore, 12.04.2012
5. Kosova Sot, 12.04.2012
6. Koha Ditore, 13.04.2012