Odpojování Američanů od matrixu

Američané, Britové a Západoevropané jsou zvyklí si o sobě myslet, že jsou ztělesněním svobody, demokracie a morálky ve světě. Západ zbytek světa posuzuje tak, jako by byl západ bůh a zbytek světa barbaři potřebující potrestat, napadnout a okupovat. Jak čtenáři vědí, čas od času pokládám otázky ohledně oprávněnosti extrémní arogance západu (Viz např. následující články: Bezstarostnost Washingtonu nemá obdoby a Je západní demokracie skutečná, nebo jen fasáda?).

Čína je často zemí, nad kterou moralisté ve Washingtonu ohrnují nos. Nicméně čínská „autoritářská“ vláda reaguje na potřeby lidí ve skutečnosti více, než „volená demokratická“ vláda Ameriky. Navíc jakkoliv jsou na papíře občanské svobody Číňanů neúplné, čínská vláda nevyhlásila, že může beztrestně porušovat jakákoliv práva, která čínští občané mají. A není to Čína, kdo provozuje mučící věznice po celém světě.

Již nějakou dobu se mi honilo hlavou realistické porovnání těchto dvou zemí, namísto standardního propagandistického srovnávání, ale Ron Unz mne v tom předběhl (viz Vzestup Číny, pád Ameriky a Čínský Melamin a americký Vioxx: Porovnání). Unz poskytuje příležitost se vzdělat. Nenechte si to ujít.

Unz odvedl vynikající práci. Navíc chytře podhodnocuje Čínu a nadhodnocuje Ameriku, aby příliš nepodráždil práporové fanatiky. Nicméně závěr je jasný: Číňané jsou méně ohroženi svoji „vysávací elitou“, než jsou Američané tou svojí.

Navíc je to vysávací elita Ameriky, ne Číny, kdo bombarduje, okupuje a na dálku přes satelit útočí na cizí země. Jak stojí na nárazníkové samolepce: „Buďte na Ameriku hodní, jinak do vaší země přinese demokracii“.

Co se týká ekonomického řízení, je to nesrovnatelné. Unz sděluje, že během posledních třiceti let dosáhla Čína největší míry ekonomického rozvoje v lidské historii. Navíc většina z nových příjmů plynula do kapes čínských pracujících, ne do kapes horního 1%. Zatímco průměrné reálné příjmy Američanů po desítky let stagnovaly, příjmy čínských pracujících se po třicet let zdvojnásobovaly každé desetiletí. Nedávná zpráva Světové banky přisuzuje více než 100% pokles u míry globální chudoby vzestupu Číny.

V posledních deseti letech se průmyslový výstup Číny zečtyřnásobil. Čína nyní vyrábí více aut, než Amerika a Japonsko dohromady, a připadá na ni 85% nárůstu světové produkce aut v posledním desetiletí.

V r. 1978 byla americká ekonomika 15x větší, než čínská. V příštích několika letech se očekává, že GDP Číny převýší americký.

Je to drsné, vzhledem k neskutečným podrobnostem o tom, jak špatně slouží Američanům jejich elita.

Amerika selhala, protože politická elita zastupuje pouze mocné zvláštní zájmy, které píšou zákony země, výměnou za financování politických kampaní „zákonodárců“. Aby odvedla pozornost od svých selhání, ukazuje americká elita prstem na vnější obětní beránky.

Například Čína je obviňována z manipulování měnou. Jak říká Unz, toto nahánění obětních beránků je politickým divadlem, určeným pro ignoranty a naivní důvěřivce.

Američtí ekonomové, či jejich většina, ze sebe udělali takové prostitutky, že se propaganda stala moudrostí. Většina Američanů věří, že pokud by Čína prostě nechala zhodnocovat svoji měnu vůči dolaru rychleji, americké ekonomické utrpení by skončilo. Je neuvěřitelné, že si nějaký ekonom může myslet, že Američané se stagnujícími a klesajícími příjmy by na tom byli lépe díky prudkému nárůstu cen zboží vyráběného v Číně, na kterém jsou Američané závislí, nebo že by role amerického dolaru, coby rezervní měny, hlavního zdroje americké moci, mohla takový projev čínské ekonomické nadřazenosti přežít.

Američané spojují nezákonnost s nikomu se nezodpovídajícími vládami a čínskou vládu považují za nezodpovídající se. Nicméně Unz poukazuje na to, že je to Bushův/Obamův režim, který se prohlásil za nezodpovídající se jak USA, tak mezinárodnímu právu.

Ignorování Zákona o válečných mocnostech a Ženevských konvencí, a uplatňovaná moc exekutivy uvězňovat bez soudu nebo obvinění, nebo vraždit Američany, o kterých si vláda myslí, že mohou být „hrozbou pro národní bezpečnost“, jsou názornou ukázkou totalitního policejního státu, maskujícího se za zodpovědnou demokracii. V Americe je spoutána šestiletá dívka, která se nepatřičně chovala ve škole, uvězněna a obviněna ze zločinu (viz 10 nechutných příkladů zatčení velmi malých školních dětí, které byly spoutány, a policie s nimi zacházela odporně). Dokonce ani Hitler, ani Stalin nezašli tak daleko.

Američané ztratili kontrolu nad vládou, a vláda, která není pod kontrolou lidí, není demokracie. V dnešní Americe jsou sociální pojištění, zdravotní pojištění, potravinové lístky a celá sociální bezpečnostní síť ohroženy halasnou touhou zbrojařských plutokratů po válečných ziscích a finančními institucemi, odhodlaných k tomu, že náklady nekompetentnosti a podvodů banksterů musí nést obyčejní lidé.

Unzovo porovnání toho, jak se čínská média a vláda chovaly u skandálu s melaminem nebo dětskými výživami, a jak se americká média a vláda chovaly u skandálu s Vioxx firmy Merck je obzvláště průkazné a usvědčující. Byla to kontrolovaná média a nezodpovědná vláda Číny, kdo potrestal pachatele, zatímco americký svobodný tisk a zodpovědná vláda umožnily Merck v klidu dále žít.

Unzovým závěrem je, že je to Amerika, nikoliv Čína, kde je život považován za levnou cetku.

Ron Unz je americký hrdina, a velmi odvážný. Jak řekl George Orwell: „V době všeobecného podvodu je říkání pravdy revolučním činem“.

Je to dokonce ještě odvážnější čin, když pravdu nechce nikdo slyšet. Jak řekl Frantz Fanon: „Někdy lidé chovají víru, která je velmi silná. Když jsou jim předložené důkazy proti této víře, nelze tyto důkazy akceptovat. Vytvořilo by to pocit, který je extrémně nepříjemný, zvaný kognitivní disonance. A protože je tak důležité hlavní víru chránit, budou si odůvodňovat, ignorovat a dokonce popírat cokoliv, co do této víry nezapadá.“

Nebo jak bylo vysvětleno Neovi ve filmu: „Matrix je systém, Neo. Tento systém je náš nepřítel. Ale když jsi uvnitř, rozhlédneš se, tak co vidíš? Podnikatele, učitele, právníky, truhláře. Mysle lidí, které se pokoušíme zachránit. Ale než to uděláme, jsou tito lidé stále součástí toho systému, a to z nich dělá naše nepřátele. Musíš pochopit, že většina lidí není na odpojení připravena. A mnozí z nich jsou tak uvyklí, tak beznadějně závislí na systému, že budou bojovat, aby ho ochránili.“

Většina lidí, které znám osobně, není ochotná být odpojena. Předpokládám, že moji čtenáři ano, takže se chopte příležitosti se více odpojit a přečtěte si porovnání Ameriky a Číny Rona Unze.

Pak udělejte co můžete, abyste odpojili další,