G-77 se probouzí

Na přípravné konferenci 13. setkání Konference OSN pro obchod a rozvoj (UNCTAD), která se má konat 21-26. dubna v Doha v Kataru, krize pokračuje.

Začala, když sever, vedený americkou delegací a švýcarským velvyslancem, odmítl poskytnout agentuře OSN jakýkoliv prostor pro diskusi o toxicitě financí a jejich reformě. Na 4. summitu BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) v New Delhi minulý měsíc silné „lokomotivy jihu“ slíbily, že podpoří summit UNCTAD, a nepřímo nabídly podporu klíčovému postoji UNCTAD u financemi tažené globalizace.

V rámci tiskové konference 49 bývalých členů UNCTAD, včetně bývalého generálního tajemníka, byla uvedena do záznamu jejich frustrace ze zarputilosti severu. Koncem minulého týdne se zdálo, že tato kritika bude smetena stejně, jako obtížný komár. A pak se spící „G-77 + Čína“ probudily.

Na zakládající konferenci UNCTAD v r. 1964 vydal blok rozvojových zemí Deklaraci 77 (v té době jejich počet; nyní je jich 132). Hlavním smyslem deklarace byl příslib těchto 77 zemí spolupracovat na novém mezinárodním rozdělení práce. Politický kolonialismus byl výrazně narušen, ale dědictví kolonialismu v ekonomické a sociální oblasti přetrvávalo – ekonomiky s jednou úrodou a ekonomiky postavené na komparativní výhodě nízkých mezd odsoudily tyto země do druhořadé pozice.

V říjnu 1967 se objevila G-77 jako formální instituce, a její Alžírská charta stanovila její základní cíl: postavit se dovozním bariérám severu a vymýtit nevýhodné obchodní podmínky, které zvýhodňovaly výrobky severu oproti těm z jihu. Vrchol G-77 přišel v r. 1973, kdy Valné shromáždění OSN hlasovalo v rámci rezoluce pro Nový mezinárodní ekonomický řád (NIEO).

Tváří v tvář NIEO vytvořily vyspělé průmyslové země skupinu sedmi (1974) a politický proces, aby podkopaly G-77 a NIEO. Dluhová krize 80. let jih oslabila a ten nebyl schopen prosazovat svoji politickou agendu. G-77 uvadala (tehdy se připojila Čína, takže nyní je to formálně G-77 + Čína). V 90. letech, jak vzpomíná tehdejší generální tajemník UNCTAD Rubens Ricupero, tlačil sever na vytvoření Světové obchodní organizace (1994) v naději, že to učiní UNCTAD irelevantní.

„Když jsem v r. 1995 dorazil na UNCTAD,“ řekl Ricupero IPS, „již tam byla v plném proudu konspirace „obvyklých podezřelých“, bohatých zemí – ne aby se změnil mandát, jak chtějí nyní, ale aby se prostě potlačila organizace, kterou nikdy od jejího početí neakceptovaly.“ Slabost G-77 zrcadlila slabost UNCTAD.

Panika způsobená bývalými členy UNCTAD minulý týden byla posílena prohlášením kolujícím na přípravné konferenci UNCTAD, s názvem „Přátelé rozvoje“, jehož autory je 10 vlivných států z jihu. Ty chtěly, aby se UNCTAD zabývala otázkami finanční reformy přímo.

Zdálo se, že Evropané a USA se těmito výzvami neznepokojovali. Přišli na závěrečné setkání s G-77. Švýcarský velvyslanec Luzius Wasescha předtím poukázal na to, že jeho teorií u současné UNCTAD je, že jih se chce šprajcnout a „vytvořit chaos“ v mechanismu, aby se navrhl konsenzuální dokument. Tato nálada vydržela až do závěrečného setkání.

Člen delegace G-77 mi řekl, že thajský velvyslanec, který G-77 vede, Pisnau Chanvitan, byl přístupem severu zarmoucen. G-77 se bude muset připojit k veřejnému prohlášení předloženému bývalými členy UNCTAD, jinak ztratí vážnost. 13. dubna vydala G-77 otevřené a neočekávané prohlášení, které zrcadlilo výzvu od srdce bývalých členů.

Prohlášení G-77 z 13. dubna znamená velký odklon od prohlášení z několika minulých desetiletí. První odstavec používá slovo „upřímný“ dvakrát a „otevřený“ jednou, což zdůrazňuje potřebu jednání narovinu, které se G-77 vyhýbalo od r. 1975. V prohlášení jsou dva obsáhlé body, jeden o procesu a druhý o aktuálních podstatných záležitostech.

Proces: Chanvitanovo prohlášení si stěžuje, že G-77 se seč mohla pokoušela být při jednáních flexibilní, ale „možná byla naše konstruktivnost považována za slabost, a naše vstřícnost za kapitulaci“. Sever „se uchýlil k chování hodícímu se spíše do dnů zakládání UNCTAD, kdy země severu cítily, že mohou diktovat a marginalizovat rozvojové země při informovaném rozhodování“.

Role jednoho z velvyslanců severu byla označena za „ostudnou a připomínající nejtemnější dny rozkolu sever-jih“.

Je pozoruhodné, že Chanvitan poznamenal, že přípravná konference byla svědkem „chování, které podle všeho naznačuje přání nástupu nového neokolonialismu“. Takové vyjádření nebylo od G-77 slyšet po desítky let. „Možná, protože jsme si přáli konsensus,“ poznamenává Chanvitan, „byli jsme vstřícní až příliš, a tato dobrá víra byla mylně interpretována a zneužita. Možná by to mělo nyní skončit“.

Záležitosti: Převážná část prohlášení Chanvitana je věnována problémům procesu. Sever neblokuje UNCTAD XIII bezdůvodně. Hlavní záležitostí, před kterou UNCTAD a další setkání letos v létě (Rio + 20 a G-20) stojí, je otázka finanční reformy a financemi vedené globalizace. Chanvitan doufá, že UNCTAD XIII přispěje k novému začátku. Základem nového začátku bude „globalizace postavená na rozvoji“, což „představuje příležitost vyjádřit vizi rozvoje založeného na rovnosti, založeného na rozlišujícím přístupu k rozvoji, a založeného na rovném respektování všech“.

Navzdory rozbouřenosti se zdá, že G-77 je připravena vyjít severu vstříc. Chanvitan píše, že G-77 by mohla přijmout „zhuštěný text“, který by z velké části odrážel přání severu, s určitými příspěvky z jihu. Během tohoto víkendu se sever sešel. Je pravděpodobné, že se v pondělí vrátí připravený bojovat zuby nehty za to, aby finanční výsledek odpovídal jejich vizi.

Pokud tomu tak je, uvidíme, jestli má G-77 prostředky udržet se na těchto nově stanovených základech. Pokud to G-77 neustojí, toto malé okno na UNCTAD XIII se zavře a budeme zpět, jak řekl Chanvitan, „v nejtemnějších dnech rozkolu sever-jih“.