2011: Lekce, ze kterých se lidstvo nepoučilo

Když přijde řeč na lekce do historie se již odebravšího roku 2011, tak první, co se vybaví, jsou jeho „rámcové“ události:

a) druhá etapa globální finanční krize

• „téměř krach“ amerického dolaru
• obrovské problémy euro, hraničící téměř s rozpadem eurozóny a hrozbou bankrotu značného počtu v ní sdružených zemí

b) ohrožená stabilita existence lidské společnosti, v důsledku probíhání a záměrného šíření pandemie „řízeného chaosu“ do stále více regionů světa

• řada „oranžád“, počínaje „arabským jarem“, které vedly ke svržení vlády v řadě suverénních států na Blízkém východě a v severní Africe
• ideologická podobnost zmíněné revoluce s trockistickou permanentní revolucí a její lavinovité šíření do zemí evropské civilizace ve formě různých hnutí („Obsaď náměstí“, „Okupuj ulici“, „Za skutečnou demokracii od Tunisu po Ural“)
• přesycení ekonomicky vyspělých evropských států přistěhovalci z chudých regionů, zachvácených chaosem „revolučního“ pozdvižení
• demonstrativně tvrdé – ne-li téměř v přímém televizním přenosu vysílané – exemplární likvidování národních vůdců, hájících suverenitu své země

c) konečná likvidace norem mezinárodního práva a přechod na praxi „mezinárodních trestních agresí a intervencí“

• zasahování NATO do „libyjské revoluce“
• vyhrožování zásahem NATO do „syrské revoluce“
• půlroční ujišťování o jaderné válce proti Iránu a přemílání jejích variant (fakticky „spouštěči“ třetí světové)

d) cynické podkopávání veřejné morálky a zavádění nenávisti a krutosti mezi lidmi jako normy

• vystavení mučení a vraždy vůdce bývalé Libyjské džamahírie M. Kaddáfího a záběrů spousty zvěrstev žoldáků NATO v Libyi na oči a odiv celému světu
• šílené hromadné zločiny pseudo-nacionalistů, ve formě teroristické akce norského „Unabombera“ Breivika
• teatrální prezentace lidožroutství evropskými médii, která měla dokázat, „že na lidskosti není nic zvláštního“ (1)
• hromadné – ne-li všeobecné – šíření v zemích zvítězivších nad chaosem takových jevů, jako obchod s lidskými orgány

Pokusíme se odmyslet si působivý obal zřejmých „historických mezníků“ r. 2011 a podívat se na to důležité, skrývající se v jejich stínu.

Lekce 1. Dokončení procesu globalizace

Ano, globalizace byla ukončena. V každém případě ve svém základě – u ekonomické základny. A tento nejdůležitější závěr nespočívá na spekulaci, ani na konspirační spekulaci, ale je dán přísně matematicky – ve skvělé důkazové studii švýcarských vědců (2), kteří ukázali, že již nyní „ovládají svět (světovou ekonomiku) super korporace“.

Za použití databáze Orbis C z r. 2007, obsahující informace o 37 milionech společností a investorů z celého světa, z nich skupina vědců z univerzity v Curychu vybrala 43,060, patřících nadnárodním korporacím (TNK) a odhalila jejich aktiva. Ukázalo se, že pokud se vytvoří model rozdělení ekonomického vlivu TNK formou kontroly jedné společnosti nad ostatními (vlastnictví fondů, podíly na zisku atd.), tak se ukáže, že existuje jádro tvořené 1,318 společnostmi, velmi úzce propojených s více než dvěma přidruženými partnery (v průměru činí jejich počet 20). A i když vlastní souhrnné příjmy tohoto „jádra“ jsou omezeny pouze na 20% celosvětových příjmů, tato částka po zohlednění výsledků aktivit jejich satelitních firem výrazně narůstá. Takže se ukazuje, že tímto konglomerátem TNK ke v podstatě kontrolována většina světových společností a přibližně 60% celosvětových příjmů.

Dokonce i tato hodnota umožňuje mluvit o světové ekonomice jako o kompaktním unitárním systému. Nicméně švýcarští vědci pokračovali ve zkoumání vnitřních propojení a vztahů, tentokrát již pouze mezi společnostmi „jádra“. Bylo zjištěno, že v jeho rámci nejméně 75% společností představuje jen účelové mezičlánky globální finanční super entity („super jádra“), obsahujícího 147 firem, kterým je fakticky podřízeno přibližně 40% světové výroby.

Další krok však již autoři výzkumu nedělali: neměli k tomu ani odvahu, ani spolehlivě potvrzené údaje. Vždyť informační zdroj, na jehož základě proběhlo namodelování, obsahuje jen oficiálně uvedené údaje a neumožňuje vyhodnocení neformálních vztahů mezi členy a zakladateli. Nicméně v této studii je uveden seznam 50 nejvýznamnějších členů této super GFS, na jehož základě lze „z fleku“, tj. intuitivně tvrdit, že vládnoucí skupinu ve světové ekonomice a politice tvoří pouze několik (méně než prstů na ruce) bankéřských klanů (seznam top 50 je uveden níže, a zájemci se s ním mohou nejen seznámit, ale za použití zveřejněných materiálů i doplnit chybějící). (Od dob West India Company a East India Company a jejich podílníků se nezměnilo zhola nic – p.p.).

Na základě tohoto lze říct, že pokud zůstalo něco v procesu globalizace nerealizováno, tak je to strukturální restrukturalizace globální moci, udělení zákonného statutu dnešním hegemonům, no a nakonec samozřejmě jejich vnitřní demontáž (přerozdělení sfér vlivu, koncentrace vlády atd.).

Prvních 50 ze 147 super propojených společností:

 1. Barclays plc
 2. Capital Group Companies Inc
 3. FMR Corporation
 4. AXA
 5. State Street Corporation
 6. JP Morgan Chase & Co
 7. Legal & General Group plc
 8. Vanguard Group Inc
 9. UBS AG
10. Merrill Lynch & Co Inc
11. Wellington Management Co LLP
12. Deutsche Bank AG
13. Franklin Resources Inc
14. Credit Suisse Group
15. Walton Enterprises LLC
16. Bank of New York Mellon Corp
17. Natixis
18. Goldman Sachs Group Inc
19. T Rowe Price Group Inc
20. Legg Mason Inc
21. Morgan Stanley
22. Mitsubishi UFJ Financial Group Inc
23. Northern Trust Corporation
24. Société Générale
25. Bank of America Corporation
26. Lloyds TSB Group plc
27. Invesco plc
28. Allianz SE 29. TIAA
30. Old Mutual Public Limited Company
31. Aviva plc
32. Schroders plc
33. Dodge & Cox
34. Lehman Brothers Holdings Inc*
35. Sun Life Financial Inc
36. Standard Life plc
37. CNCE
38. Nomura Holdings Inc
39. The Depository Trust Company
40. Massachusetts Mutual Life Insurance
41. ING Groep NV
42. Brandes Investment Partners LP
43. Unicredito Italiano SPA
44. Deposit Insurance Corporation of Japan  45. Vereniging Aegon
46. BNP Paribas
47. Affiliated Managers Group Inc
48. Resona Holdings Inc
49. Capital Group International Inc
50. China Petrochemical Group Company

* Lehman v datové sadě z r. 2007 ještě existovala

Lekce 2. Kolaps světového finančního systému

Oprávněnost tohoto tvrzení není pro mnohé na první pohled patrná: „Jaká „katastrofa“: ke krachu nedošlo, dolar se nepropadl, euro nekrachlo, měny jsou mezi sebou směňovány a svoji kupní sílu neztratily.“ Jistě, ale podívejme se na dynamiku cen nejdůležitějších typů surovin – nafty a zlata – a začneme ve stejném okamžiku, kdy USA odeslaly „hlavní světovou měnu“ – dolar – na cestu volného floatingu.

Necháme stranou výklad a posouzení toho, jak třicet let (1971-2001) machinací bankéřů ze super GFS s monopolem na stanovování cen zlata jim poskytlo možnost nebývalého obohacení se a rozkradení mnoha států. To již bylo rozebráno, a ne jednou (viz např. (3)). Proto „krachograf“ (obr. 2a) je zde uveden spíše z čistě ilustračních důvodů. A z něj odvozený fázový diagram dolarové hodnoty ropy a zlata (obr. 2b) a graf dynamiky změn jejich hodnoty vůči sobě (obr. 2c) jsou celkem názorné.

Krach je krach, světová krize je světová krize, a změny v hodnotě indexu zlato/ropa dokonce i ve vrcholovém roce 2008 zůstaly v podstatě ve stejném pásmu, jako ve všech předešlých letech manipulací hlavních hráčů globálního ekonomického pokeru s cenami ropy a zlata (4). Zato absolutní dolarové hodnoty těchto nejdůležitějších typů surovin vzrostly za velmi krátkou dobu 4-5 krát a rostou nadále. Jinými slovy, došlo k prudkému znehodnocení „hlavní světové měny“, amerického dolaru, a spolu s ním i všech ostatních na něj navázaných cenných papírů. Současný stav světového ekonomického systému je takový, že zatímco zůstává ve starém rámci měnové regulace, je odsouzen k definitivní ztrátě systémové stability.

Fakticky se světová ekonomika po završení své globalizace ocitla před katastrofou. A nahrazení staré, fiktivně určující měnové dominanty jakoukoliv novou, bez ohledu na to, jak by se u ní politici pokoušeli líčit ekonomické úspěchy svého regionu, řešením vzniklého problému nebude, protože spolu s dolarem se úměrně znehodnocovaly i všechny ostatní měny, které si během krize zachovaly vůči němu fixní kurz.

Řečeno jinak, napravit situaci u stavu nyní již globálního ekonomického systému lze pouze kardinální (sic!) změnou buď samotného systému, nebo aspoň při nejmenším jeho regulace. A lidstvo v souladu s tím čekají v nejbližší budoucnosti nejhlubší otřesy a revoluce v historii.

Lekce 3. Na prahu velké války a chaosu

Vylíčený obrázek ještě zhoršuje fakt, že znehodnocování herních žetonů globálního finančního kasina od počátku krize v r. 2008 dodnes je doprovázeno nedostatkem likvidity, či řečeno hrubě měnové zásoby. Technických vysvětlení u toho finančníci, ekonomové a analytici předložili spoustu. Patří k nim „nesprávná úvěrová politika“, a „chyby vrcholových manažerů hlavních finančních struktur, typu Lehman Brothers Holdings Inc.“ (i když upřímně řečeno je dost těžké si představit, že si profesionální matematici, kteří si díky svým schopnostem a úspěchům zasloužili důvěru a zastávají dosti významné, lze dokonce říct klíčové, pozice v globálním finančním systému, začali náhle vést dost nekompetentně).

Mnohem produktivnější je pohlížet na vzniklou situaci tak, jak to činí M. Chazin – jako na finále dlouhodobé finanční machinace, jako na kolaps pyramidy, dosáhnuvší hranic tržní expanze a udržovanou v posledních letech těsně před krizí výhradně díky dovednostem oněch stejných vrcholových manažerů hlavních bank.

Jakým způsobem mohl v bankovní sféře jako takové vzniknout nedostatek likvidity? Oblíbené vysvětlení z r. 2008 „poskytli ji ve formě nesplacených úvěrů“ neprojde, protože přes 95% operací (z pohledu množství peněz) ve finančním systému je prováděno bezhotovostně, a tudíž tyto prostředky nemohou být, z principu, vyvedeny mimo jeho hranice. Odpověď na „filosofickou“ otázku „kde jsou peníze“ je v daném případě velmi jednoduchá.

Pokud budeme pohlížet na finančně-ekonomický systém jako na hru (a přesně tak je postaven neoliberální a neokonzervativní model), tak jak se hra blíží ke konci, rychlost jejího rozvoje se snižuje, protože „výhra“, tj. finanční prostředky a jejich ekvivalent v materiálních zdrojích, se hromadí v rukou exponenciálně klesajícího počtu hráčů. V souladu s tím klesá poptávka, protože zbídačelí a potřební si nejsou schopni opatřit prostředky, a zbohatnuvší jsou ve své spotřebě omezeni svým nepatrným počtem. (Ti, kdo sledují zpravodajská média, si zcela jistě všimli, že globalizace přinesla celému světu prudké a výrazné rozdělení obyvatel, a průběh krize po r. 2008 přinesl skokové zvýšení počtu dolarových milionářů a miliardářů, za znatelného propadu v životní úrovni všech ostatních).

Akumulace prostředků v rukách nepatrné skupiny lidi se stala příčinou vyřazení velké části jim patřících zdrojů z oběhu, a ekonomická aktivita se stále více přesouvala z reálného sektoru do virtuálního. Vynořila se hrozba dosažení „finále hry“, tj. trvalého krizového stavu ekonomiky. A vlastně krize, podle mého, je zcela uměle vyvolaná a jde o pokus oddálit blížící se nevyhnutelné – posun systému do nestabilního stavu, aktivizace nevyužitých zdrojů a vytvoření nových sázek „atraktivních pro vlastníky bank“. Vzhledem k omezenosti ekonomiku a politiku ovládající super GFS to bylo technicky plně v jejích silách (Lehman Brothers byla součástí její bankovní struktury).

Jak víme, tento kalkul se osvědčil. Vlády států, podporující regionální bankovní systémy, je fakticky saturovaly a nabídli k prodeji státní majetek. Hlavní hráči ho „investovali“ a zbývající nedostatek znehodnocujících se „žetonů“ americké Federální rezervy dotiskly. Nicméně po pouhých čtyř letech jsou i tyto rezervy již vyčerpány. A lidstvo se opět ocitlo hned před několika velmi nepříjemnými alternativními variantami:

a) obrovská globální krize se všemi těmi výpadky ve výrobě a vědě, s neskutečným propadem životní úrovně a kultury, se vzpourami a revolucemi v regionech upadlých do chudoby;

b) pravidelné pokusy oddálit nastolení rovnováhy systému velkou válkou a globálním chaosem, smyslem čehož není jen „přerozdělení trhů“, jak si máme myslet, ale vytvoření nových „herních polí“ pro vítěze – podnikatelských zón a investic prostředků;

c) kardinální revoluční změna celého sociálního a ekonomického systému.

Je jasné, že první varianta představuje pro představitele super GFS nejhorší volbu, a třetí sice přijatelnou možnost, ale vyžadující si stále větší míru vnitřní jednoty, než jaká je v současném systému.

Takže „přípravy na velkou válku“ a „řízený chaos“, o čemž svědčí fakta zmíněná na začátku článku, jsou nejpravděpodobnější variantou nejbližší budoucnosti současné společnosti.

Co dělat, když je viník znám?

Dokud vládnou v různých oblastech světa, které byly ještě nedávno suverénními národními státy, loutky – dosazené GFS, ovlivňovat chod světových událostí nelze. Takže ani všechny ty nepříjemnosti, ke kterým musí co nevidět dojít. Nemá tudíž ani smysl probírat konkrétní opatření, která jsou nutná k nápravě situace (navíc jsou dostatečně jasná, vyplývají z výše uvedeného a za existence odpovídajícího vůdce je lze bez problémů zformulovat do programu, ne-li globálního, tak při nejmenším národního obrození).

Je nanejvýš zřejmé, že otřesy v sociálním a ekonomickém systému způsobené velkou válkou poskytnou globálním hráčům „Monopolů“ (5) pouze krátkodobý oddech předtím, než budou opět postaveni před realitu ekonomické krize. Je rovněž nepochybné, že jejich kalkul s „řízeným chaosem“ má jen dosti pravděpodobnostní charakter a je možné (i když ne jisté), že z toho vyplynou pro ně neočekávané a nepředvídané procesy. Takže kardinální revoluční změna celého sociálního a ekonomického systému je v jakémkoliv případě nejen nevyhnutelná, ale je i faktorem přežití lidstva. A vedoucí postavení v ní zaujme ta země nebo ta sociální skupina, která jako první nejen dospěje k nevyhnutelnosti transformace společnosti, ale také k tomu, co je pro to třeba udělat.

Odpočítávání času pro přijetí takového rozhodnutí již začalo.

Odkazy

1. Holandští hlasatelé si vzájemně ochutnali své maso v přímém přenosu
2. S. Vitali, J.B. Glattfelder, and S. Battiston (Chair of Systems Design, ETH Zurich, Switzerland). The network of global corporate control.
3. Ekonomický scénář apokalypsy O. Grigorjev, M. Chazin „; K. Gordějev: Dosáhnou USA apokalypsy?“, „Pohle skrze krizi“, „Náčrt života po krizi“
4. Tvrzení o pokerové hře není přeháněním: minimálně poslední půlstoletí jsou na vedoucích pozicích v dominantních bankovních strukturách profesionální matematici, a Nobelovy ceny za ekonomii se přidělují za práce v oblasti matematické teorie her (na kterémžto modelu je postaven poker).
5. Název kdysi oblíbené a rozšířené hry