Colin Powell hraje Samuela Becketta

Zdroje, zahraniční výzvědné zdroje, "naše zdroje," přeběhlíci, zdroje, zdroje, zdroje. Včerejší teroristické řeči Colina Powella před RB OSN zněly jako úvodníky z New York Times. Mám na mysli úvodníky inspirované vládními místy. Ostatně se tomu Powellovu projevu jistě dostane náležité úcty v ranním vydání. Trošku to celé připomíná zahřívání staré polívčičky. Neslyšeli jsme to už dříve? Můžeme tomu muži věřit? Míním generálu Powellovi, ne Saddamovi.

Samozřejmě že Saddamovi nevěříme, ale prezentace ministra zahraničí Powella byla koktejlem (úsměvy budících) nahrávek telefonních rozhovorů iráckých republikánských gard ve stylu Samuela Becketta a stařičkých materiálů o Monstru z Bagdádu a jeho dobře známé zvířeckosti. Ty nahrávky by mohly obsahovat určitý element důkazu, že Saddam opět nejedná s inspektory OSN na rovinu. Pořád ještě čekám, co řeknou Arabové na překlad ministerstva zahraničí. Ten se skládal z vět, jako "ok, kamaráde" - "považujte to za hotové, Sire" - vyslovených snad "Kapitánem Ibrahimem" z republikových gard. Proboha. A k tomu na doplnění několik hezounkých ilustrací mobilních biologických laboratoří, jejichž kamióny a vlakové traky byly v tak perfektním stavu, že se zdá, že Pentagon o zchátralosti Saddamovy armády nemá představu.

Tu starou polévku jsme začali jíst, když došlo na Halabja a porušování lidských práv a všechny staré Saddamovy hříchy, pečlivě zaznamenané zdiskreditovaným týmem Unscom (United Nations Special Commission). Možná Jack Straw o tom smýšlí jako o nejpevnějším důkazu, ale když jsme byli nuceni poslouchat telefonní komunikaci iráckých důstojníků složenou ze samých "ja," "ja?" "ja...", nebylo možné nepoložit si otázku, zda si Colin Powell uvědomuje, jaký efekt to bude mít na vnější svět.

Čas od času se na obří obrazovce za generálem Powellem objevila slova "Irák - neodzbrojil - nadále popírá a podvádí." "Bylo to CNN logo?", ptali se někteří z nás. Ale ne, to byl kanál bratra CNN, amerického ministerstva zahraničí.

Vzhledem k tomu, že Colin Powell by měl být v té skupině špatných policajtů (typu Bush-Rumsfeld) tím hodnějším, chtělo by se mu i věřit. Telefonický příkaz iráckého důstojníka svým podřízeným - "odstraňte nervový plyn kdykoliv na to dojde v bezdrátových instrukcích" - skutečně vypadá, jako by Američané objevili malý ošklivý irácký klam. Ale dramatické obrázky bezpilotního iráckého letadla, schopného rozprášit jedovatou chemikálii, se ukázaly být pouze produktem fantazie pentagonských umělců.

A když začal generál Powell žvanit o "dekádách" kontaktů mezi Saddamem a al-Káidou, věci se přestaly vyvíjet v jeho prospěch. Al-Káida vznikla teprve před pěti léty. Před dekádami pracoval bin Laden proti Rusům a pro CIA, jejichž současný ředitel seděl s kamennou tváří vedle generála Powella. Stejně tak nepřesvědčivě zněla Powellova verze lží, předložená už jeho prezidentem ve Zprávě o stavu Unie o tom, že "vědci", vyslýcháni inspektory OSN, byli vlastně přestrojení iráčtí špióni. V nové verzi se praví, že OSN sice s vědci hovořilo, ale nebyli to skuteční vědci, pouze jejich zástupci. Inspektoři OSN měli zájem setkat se s atom- a bio- chlapci, kteří na programech dělali, a ne s jejich zástupci. Powell prohlásil, že Amerika předala všechny své informace inspektorům OSN, ale nakonec bylo jasné, že ne. Vše, co Powell věděl o vývoji údajných nových zbraní (dekontaminace traku v chemické muniční továrně v Taji, nebo "čistění" továrny na rakety v Ibn al-Haythem 25. listopadu) nebylo zbrojním inspektorům doručeno včas. Proč nebyly tyto informace poskytnuty inspektorům OSN už před měsíci? Nepožaduje snad milovaná rezoluce generála Powella číslo 1441, aby všechny takové informace byly okamžitě předány Hansu Blixovi a jeho lidem? Že by Američané snad nebyli příliš aktivní?

Nejhorší okamžik přišel, když generál Powell začal hovořit o antraxu a antraxových útocích ve Washingtonu a New Yorku roku 2001. Pateticky při tom držel v ruce zkúmavku s imaginárními sporami antraxu a - ač to neřekl přímo - lživě naznačil spojení mezi Saddamem Husseinem a antraxovou panikou 2001.

Divadlo se začalo hroutit, když minstr zahraničí upozornil na iráckou podporu palestinské organizace Hamas. Jako důkaz Saddamovy podpory "teroru" uvedl, že Hamas má kancelář v Bagdádu. Pochopitelně se při tom nezmínil o americké podpoře Izraeli a jeho okupaci palestinského území. Kanceláře Hamasu jsou také v Bejrútu, Damašku a Iránu. Znamená to, že 82 letecká divize rozmetá Libanon, Sýrii a Irán?

Bylo to téměř morbidní zahájení hry, když generál Powell dorazil do RB OSN, přivítal se s delegáty pozdravem líčko-na-líčko, poplácávaje je svýma velkýma rukama. Jack Straw se stavěl k jeho velkému americkému objetí poněkud odměřeně.

Opravdu tam byly momenty, kdy se mohlo někomu zdát, že celé to shromáždění plné úsměvů, bílých chrupů a nepřetržitých potřásání rukou, je skupinou lidí oslavujících mír a ne válku. Želbohu ne. Tito elegantně oblečeni státníci konstruovali stavbu, která jim umožní zabít hromadu lidí, možná i toho obludného Saddama a jeho družinu, ale zcela jistě také podstatné množství nevinných. Pochopitelně jsme se neubránili vzpomínce staré čtyři dekády, kdy předchůdce generála Powella, Adlai Stevenson, ukazoval ve stejném shromáždění obrázky lodí přivážející sovětské rakety na Kubu.

Želbohu, dnešní obrázky nemají takovou průkaznost. A Colin Powell není Adlai Stevenson.

Uveřejněno 6. února pod názvem Colin Powell Does Sam Beckett na serveru Counterpunch a v Independent.