Dvanáctimiliardová otázka

Dobrá vůle dosáhnout dohody naplňovala starou vládní budovu ve Washingtonu D.C. Na čtyřhodinové schůzce mezi vysokými představiteli Izraele a jejich americkými protějšky se minulý měsíc jednalo o hotových penězích. Izraelská delegace žádala čtyři miliardy dolarů pro vojenskou pomoc a dalších osm miliard komerčních půjček. Zdůvodňovala to pokulhávající ekonomikou ohrožovanou válkou a rostoucími náklady za bezpečnost.

Tato částka by byla navíc k současným třem miliardám finanční pomoci, které Izrael získává pravidelně každý rok od vlády Spojených států. Ze všech zemí světa, kterým Amerika přispívá, je pomoc Izraeli největší. Američané nic neslíbili. Ale jeden z účastníků schůzky na americké straně, se nechal slyšet, že (cituji): "Měli jsme z toho dobrý pocit".

Tak neobvyklý požadavek by mohl dát Washingtonu do rukou silnou zbraň. Americká administrativa odložila mírový proces o řadu měsíců, zatímco se připravuje na válku. Izraelsko-palestinský konflikt mezitím pokračuje, narušuje vztahy mezi Amerikou a arabskými státy a porušuje rovnováhu v celé oblasti. Úmyslem Washingtonu je dostat za jednací stůl oba státy, "hned první den po válce s Irákem," jak se vyjádřil Paul Wolfowitz, náměstek ministra obrany. Dodal, že vláda bude vyvíjet tlak na Izrael, aby přijal alespoň přibližný časový plán vzniku palestinského státu, a aby řešil otázku židovských osad, které vyrůstají v okupovaných oblastech. Washington by si mohl dovolit položit podmínku, že za dvanáctimiliardový balíček grantů a půjček Izrael zastaví, nebo dokonce zruší některé ze 145 osad ve West Bank a pásmu Gaza. Ale bude na to mít Bushova administrativa dostatečně silný žaludek?

Pojďme se domluvit

V minulosti využívali Spojené státy půjček Izraeli jako účinnou vyjednávací zbraň. V roce 1991 požadovala izraelská vláda vedena Izákem Shamirem desetimiliardovou půjčku k financování nákladů spojených s usazováním desítek tisíc nových imigrantů. Prezident Bush (starší) a ministr zahraničí James Baker tehdy za to požadovali zastavení výstavby nových osad na okupovaných územích. Když Shamir odmítl, Amerika peníze nevyplatila - to zřejmě bylo jedním z důvodů, proč byl v následných volbách o rok později Shamir poražen. Jeho nástupce Izák Rabin s americkou podmínkou souhlasil a peníze obdržel. K tomu desetiletý odklad splácení dluhů (první splátka z této půjčky ve výši několika set milionů dolarů by měla být zaplacena tento rok). Tehdejší izraelský vůdce zahájil rozhovory s Organizaci pro osvobození Palestiny, které byly završeny mírovou dohodou v Oslo roku 1993.

Teď je izraelská vláda v rukou jestřábů Ariela Sharona. Jeho strana Likud vyhrála minulý týden v parlamentních volbách 38 křesel, dvojnásobek předchozího počtu, ale stále méně, než 61 křesel potřebných k formování většinové vlády. Sharon řekl, že se chce vyhnout koalici s izraelskými pravicovými stranami, které prosazují neomezené osídlování v okupovaných oblastech pásma Gazy a West Bank. Namísto toho preferuje společnou vládu, ve které by zasedla levicová Strana práce (získali 19 křesel - nejhorší výsledek ve své historii). Vůdce labouristů, Amram Mitzna spolupráci odmítl.

Ale ani společná vláda nemusí stačit k přitažení Sharona k jednacímu stolu. Podle tvrzení skupiny aktivistů Peace Now, se v průběhu jeho dosavadní vlády objevilo 35 nových židovských osad ve West Bank. A to bylo v době, kdy sdílel vládu se Stranou práce. "Sharon odmítne okamžité zmrazení dalšího osídlování," prorokuje jeden z jeho blízkých spolupracovníků a dodává: "Ale možná by souhlasil s určitým dočasným zastavením dalšího osídlování - řekněme šest měsíců." Bushova administrativa pravděpodobně nyní ani žádat více nebude. Rozpočtový tým Bílého domu nemůže o dvanáctimiliardové půjčce rozhodnout dokud nepřijde účet za válku se Saddamem. Jeden ze starších Bushových poradců řekl: "Všichni - Turci, Jordánci a Egypťané se domnívají, že jejich pomoc by byla snazší, kdyby věděli, že peníze jsou na cestě. Je to jen na našich lidech, jak odhadnou ceny nafty." Až se prach usadí, bude se muset Bush rozhodnout, zda bude následovat příkladu svého otce, nebo zda bude pokračovat v předávání podepsaných šeků bez vyplněné částky pro Sharona.

Konec článku

Článek byl uveřejněn 5. února na serveru MSNBC pod titulkem A $12 Billion Question.

Doplnění vydavatele: V roce 1984 byla Kongresem odsouhlasena tzv. Cranstonova doložka (Cranston Amendment). Tato doložka říká, že částka americké pomoci, kterou Izrael od USA obdrží, musí být vždy větší, než částka, kterou má Izrael splácet v roční splátce ("the policy and intention" of the U.S. to give Israel economic aid "not less than" the amount Israel owes the U.S. in annual debt interest and principal payments). Doložka byla připojena ke každé zahraniční půjčce pro Izrael od roku 1984. Jinak řečeno, ať už to Amerika vede v papírech jako dar nebo jako půjčku Izraeli, peníze se už nikdy do americké federální pokladny nevrátí.