Cesta k transformaci společnosti

Kritických článků o stavu naší společnosti je mnoho, ale podstatně méně článků obsahuje i návrhy, jak stav změnit. Protože raději tvořím, než kritizuji, předkládám také jeden návrh. V první části článku jsem považoval za vhodné udělat krátký a jednoduchý přehled politicky aktivních subjektů u nás včetně jejich základních charakteristik.

Současná politicky aktivní část naší společnosti se dá rozdělit na několik fragmentů, skupin a podskupin. Upozorňuji, že následující dělení a „škatulkování“ je zjednodušené v souladu s účelem textu a jeho relativní krátkostí.

Nejznámějším a vzhledem k tomu i nejvíce medializovaným fragmentem jsou politické parlamentní strany, k nimž se dají přiřadit i nyní již neparlamentní strany – SZ a KDU-ČSL. Z vnějšího celkového pohledu na tyto strany se jedná o politické subjekty, jejichž (takřka) jediným cílem je boj o moc a peníze, i když hlásají něco jiného. Nutno ovšem u těchto stran rozlišovat mezi funkcionáři (stranickými i státní správy) všech úrovní, řadovými členy a voliči těchto stran.

První skupina ve spojení se šedými eminencemi ze sféry korporací a byznysu (podle některých informací i mafie) je naprosto jednoznačně zaměřená na získání moci a peněz. Zda se jedná pouze o spolupráci či o vztah nadřízenosti a podřízenosti a kdo koho vlastně řídí, ponechám na zralé úvaze každého čtenáře. Je však zřejmé, že zde existují jisté neformální skupiny (na všech úrovních snad s výjimkou malých obcí), které mají většinou velmi významný vliv na rozhodovací procesy státní správy.

Druhá skupina má ještě stále své vize o „správném“ uspořádání a fungování společnosti. Z jakýchsi důvodů, které jsou většinou málo pochopitelné pro členy ostatních parlamentních stran a ještě méně pro ostatní občany, si příslušníci této skupiny myslí či dokonce věří, že jejich strana má nejvíce předpokladů pro realizaci jejich vize.

Třetí skupina jsou voliči strany, kteří však zároveň nejsou členy ani první ani druhé skupiny. Ve většině případů stranu volí z toho důvodu, že mají pocit, že volba této strany je nejmenší zlo a hlasování pro některou z neparlamentních stran je přidání části svého hlasu všem parlamentním stranám včetně těch nejméně oblíbených či dokonce nenáviděných.

Druhým fragmentem jsou neparlamentní politické strany a třetím fragmentem občanská hnutí, sdružení a aktivity. Vzhledem k tomu, že až na výjimky mají neparlamentní politické strany a občanské aktivity charakteristiku podobnou, budu se jim věnovat jako relativně jednotnému celku. Tyto dva fragmenty politické scény lze rovněž rozdělit do několika skupin.

První skupina, kterou představují zejména již existující (či vznikající) menší politické strany, jsou subjekty, které se svými zájmy a cíli nijak zvlášť neliší od parlamentních stran. Pravděpodobnost toho, že jejich chování jako celku i jejich jednotlivých členů by se po začlenění do parlamentu a obsazení funkcí nijak zvlášť nelišilo od chování existujících parlamentních stran, je poměrně vysoká. Zkušenosti se stranami TOP, SZ a VV jsou dostatečně přesvědčivé.

Druhou skupinu tvoří sdružení a aktivity, které mají zájem na změnách pozitivních pro většinu lidí, ale zároveň svým způsobem počítají, že by tyto jejich aktivity mohly být výtahem do odpovídajících funkcí. Část příslušníků této skupiny z toho důvodu, že v patřičné funkci by mohla realizovat své vize a část z toho důvodu, že by mohla realizovat své skrývané mocenské či finanční ambice.

Třetí skupinu tvoří aktivity, sdružení i jednotliví lidé, jejichž skutečným zájmem je transformace společnosti a někteří lidé z této skupiny jsou této myšlence opravdu oddáni tělem i duší. Tato skupina se rovněž dělí na dvě podskupiny.

První podskupina je přesvědčena o správnosti své vize, ale má obtíže (někdy až nepřekonatelné) s akceptací jiných vizí byť i částečnou. Přitom každému, kdo má alespoň nějaké informace z této oblasti, je zřejmé, že tyto vize jsou často obtížně kompatibilní a někdy až zcela rozporné. Pokud budou manažeři občanských aktivit uvažovat v duchu, že pouze jejich cesta je správná a ostatní to pod tíhou jejich argumentů musí pochopit, pak není šance na změnu.

Zásadním zájmem druhé podskupiny je transformace společnosti bez ohledu na osobní ambice jednotlivých členů, kteří jsou připraveni k nutným kompromisům a k hledání sjednocujících prvků.

Pro přehlednost přikládám jednoduchou tabulku

Toto velmi zjednodušené schéma občanů alespoň nějakým způsobem politicky aktivních neposkytuje na první pohled (ale možná i na druhý) příliš radostný obraz. Skupina, která by měla největší předpoklady pro realizaci demokratizačního procesu a nastartování transformace společnosti, je mediálně nejméně známá a s vysokou pravděpodobností má k dispozici nejmenší finanční prostředky. Přesto má dle mého názoru reálnou šanci získat na svou stranu většinu občanů s relativně malými náklady ve srovnání s ostatními politickými subjekty. Dva největší problémy této skupiny se jmenují kompaktnost a informovanost.

Samotnou volbou jakékoliv parlamentní strany včetně KDU-ČSL a SZ je velmi malá pravděpodobnost pozitivních změn z hlediska většiny společnosti a dalo by se říci, že se limitně blíží nule. Naopak pravděpodobnost negativních změn pro běžné lidi je vysoká. Z toho lze učinit závěr, že jedinou nadějí na pozitivní změny pro lidi je volba neparlamentních politických subjektů (bez KDU-ČSL a SZ). Pokud budeme uvažovat o volbách na všech úrovních včetně měst a obcí, tak obecná platnost tohoto závěru klesá s velikostí volebního obvodu a na úrovni malých obcí možná zcela mizí.

Z mého úhlu pohledu je tu cesta, která by při příznivé shodě okolností a vnějších podmínek mohla vést k cíli, tj. ke změnám, které by nastartovaly transformaci společnosti. Touto cestou je (velmi zjednodušeně řečeno) koncentrace na vlastní proces nastartování transformace, na proces demokratizace společnosti a ne na konkrétní cíle transformace.

Ačkoliv to vypadá možná trochu nepochopitelně, tak se pokusím toto své stanovisko vysvětlit. Představy všech skupin a aktivit o tom, jak by měla vypadat společnost po transformaci a jakými cestami by k ní bylo možno dojít, se natolik různí, že bez nějakého výrazného zásahu zvenčí (mimo ČR), nevidím reálnou naději na jejich sblížení. Dosavadní zkušenosti v této oblasti jsou bohužel poměrně smutné.

Dle mého názoru je jedinou šancí (velmi rád bych se v této věci mýlil), aby došlo k všeobecné dohodě na formě demokratizačního procesu a vytvoření občanské společnosti. Stanovení konkrétních ekonomických a hospodářských nástrojů a opatření by bylo přenecháno na všech úrovních nově zvoleným zastupitelům a do funkce jmenovaným odborníkům. Stanovení přesných politických a ekonomických kroků, které by byly realizovány po vstupu do vlády, je v této velmi dynamické době stejně velmi problematické, protože odpověď na otázku, jak bude vypadat celková situace společnosti nejen u nás v roce 2013 či v roce 2014 je skutečně „ve hvězdách“.

V této souvislosti považuji za nutné upozornit na jeden jev. V poslední době se výrazně změnila taktika při potírání nepříjemných pravd, které se začaly objevovat a rozšiřovat mezi lidmi zejména díky internetu. V dřívějších dobách byla pravda tvrdě popírána a potírána, často i za cenu drastických opatření. V dnešní době již tento způsob není v civilizovaném světě dost dobře plně realizovatelný ani dostatečně účinný. Z toho důvodu bývá používána účinnější a nenápadnější metoda, která spočívá v uveřejňování velkého množství polopravd, ve kterém se pravda snadno ztratí a běžný člověk má velký problém se v tom množství informací orientovat a pravdu rozpoznat.

Dle mého názoru je tato metoda zatím poměrně úspěšně používána i při aktivizaci občanské společnosti (nejen u nás). Velké množství aktivit všeho možného druhu (některé právě za tímto účelem tvořené), které se nyní objevilo, natolik zatím rozděluje společnost tak, že pokud nedojde k jejich sjednocení, tak se veškeré úsilí rozplyne vniveč či dokonce část bude přesměrována nenápadně k jiným cílům.

Tato taktika již byla úspěšně použita při zakládání množství malých opozičních (opozičních vůči parlamentním stranám) stran, které svojí neochotou spojit se, zapříčinily, že nemalé množství hlasů voličů ve volbách díky volebnímu systému připadlo velkým stranám. Částečně z toho důvodu, že se malé strany nedostaly do parlamentu a částečně z toho důvodu, že z obav o propadnutí hlasu i ve prospěch „nenáviděné“ politické strany volič dal svůj hlas straně, kterou považoval za nejmenší zlo.

Z výše uvedených důvodů považuji za jedno z nejdůležitějších hledisek pro rozpoznání, do které skupiny lze některou z občanských aktivit či politických stran zařadit, její potencionální ochotu spojit se s ostatními aktivitami i za cenu kompromisů a ustoupení od části svých představ.

Aby tento text nezůstal v půli či dokonce na začátku cesty, je zřejmě nutné uvést názor či návrh na to, co by mohlo být tím sjednocujícím prvkem, případně prvkem, jehož nepřijetí konkrétním politickým subjektem by bylo ukazatelem skutečných zájmů rozporných se zájmy většiny občanů. Ve zkrácené a obecné podobě jsem to již zmínil výše a jedná se o koncentraci na proces a ne na cíle.

Jako nejobecnější a svým způsobem nejvyšší (základní) cíl je dosažení co nejvyšší míry pocitu štěstí a spokojenosti podstatné většiny společnosti. Tento cíl se významně liší od současného stavu, kdy spokojenost pociťuje poměrně malá část společnosti a kdy cíle státu jsou stanovovány na základě zcela jiných hledisek, jako je výše hrubého národního produktu, státní rozpočet a výše jeho deficitu, nebo stupeň technologického rozvoje státu. Zařadil jsem jen oficiálně uváděné cíle, protože neoficiální cíle jednotlivých zájmových skupin bývají diametrálně odlišné.

Prostředkem k dosažení tohoto základního cíle je transformace společnosti. Jednotlivé kroky směřující k transformaci společnosti jsou opět jak z pohledu významnosti a obecnosti, tak i z pohledu časové posloupnosti jednotlivými cíli.

Pro tyto jednotlivé prostředky a cíle lišící se jak na horizontální ose, tak i na ose vertikální je vhodné či spíše nutné použít jednotnou formu. Touto jednotnou formou, která by mohla být přijatelná pro velkou většinu občanských aktivit, jejichž skutečným zájmem je dosažení základního cíle (spokojenosti většiny občanů), a která by byla zároveň sjednocujícím prvkem, by byla forma, která se dá vyjádřit třemi slovy: Transparentnost, Odpovědnost, Kontrola (zkratka TOK).

Transparentnost = transparentnost všech procesů spojených s transformací, správou státu a řízením firem s účastí státu a transparentnost všech osob účastných na těchto procesech.

Odpovědnost = odpovědnost nejen trestní a majetková dle platných zákonů, ale i politická a morální odpovědnost osob účastných na transformaci, správě státu a řízení firem s účastí státu. Na rozdíl od trestní a majetkové odpovědnosti, která předpokládá zavinění, by měla být odpovědnost politická a morální odpovědností za výsledek. Tato politická a morální odpovědnost za výsledek dnes v podstatě neexistuje.

Kontrola = kontrolní a zpětnovazební mechanismy zajišťující realizaci stanovených cílů a prostředků včetně transparentnosti a odpovědnosti.

Tyto tři prvky mají vzájemnou provázanost. Transparentnost výrazně usnadňuje fungování kontrolních mechanismů a zpětné vazby. Kvalitní fungování kontrolních a zpětnovazebních mechanismů umožňuje uplatňování odpovědnosti. Možnost uplatnění odpovědnosti vytváří tlak na transparentnost.

TOK je formou, která má své jednotlivé dílčí podoby ve všech fázích přípravy a realizace transformace společnosti.

Pro první fázi je nutno uvažovat pouze o krocích, které jsou v souladu se současně platnými zákony a existujícími mezinárodními vztahy se zohledněním všech existujících hospodářských, ekonomických, finančních i mocenských vztahů uvnitř i vně České republiky. Nelze přepokládat, že současný establishment (nejen český) se dobrovolně vzdá svého postavení politického i ekonomického a přistoupí na právní úpravy, které by toto jeho postavení omezovaly nebo ohrožovaly.

Omlouvám se autorům podobných petic, ale požadavek na odstoupení vlády a prezidenta a jmenování vlády odborníků (a předpokládám, že je míněno i morálních a moudrých) je představa mírně řečeno naivní. Za prvé – jaká je mocenská páka k jejich odstoupení? Přece nemůže nikdo myslet vážně, že tím je nespokojenost občanů, byť i vyjádřená v demonstracích. Za druhé – kdo vybere ty odborníky a kdo bude schvalovat nové vládě důvěru? Současný parlament?

Rovněž je třeba zejména v první fázi respektovat stav informovanosti a vědomí většiny občanů a tomu přizpůsobovat jednotlivé kroky – dílčí cíle a prostředky volené k jejich dosažení. Mnohé různými aktivitami dosud uvažované formy a cíle vycházejí z nereálných představ o převládajícím stavu informovanosti a úrovni vědomí občanů a případně dalších obyvatel této republiky.

Plná transparentnost jakožto základní prvek nutný pro získání rozhodujícího počtu občanů se musí projevit ve stanovení jednoznačných a zcela konkrétních kroků, tj. cílů a prostředků, které budou srozumitelné a pochopitelné pro většinu občanů, kteří budou mít zájem se aktivně účastnit transformace nebo ji podpořit. Jakékoliv obecné záměry byť sebevznosnější mají smysl jen v tom případě, že budou stanoveny zcela konkrétní kroky k jejich naplnění. U všech jednotlivých kroků by mělo být jasně patrné a případně vysvětlitelné, že jsou v souladu se základním cílem.

Výsledkem přípravné fáze transformace by mělo být zavedení skutečné demokracie s transparentností všech procesů, s kontrolními mechanismy a osobní odpovědností. Demokratická společnost skutečně (nejen de iure) rovnoprávných a plně informovaných občanů si po té již demokratickými procesy zvolí politické a ekonomické uspořádání včetně konkrétních právních úprav vnitřních a i vnějších vztahů a včetně konkrétních ekonomických a jiných opatření.

Existuje reálný předpoklad, že v relativně krátkém časovém horizontu dojde k podstatným změnám minimálně na úrovni Evropy, které je obtížné nyní předvídat a které budou významně měnit podmínky pro stanovení dalších kroků.

Uváděný návrh postupu je veden základní myšlenkou koncentrace na formální stránku procesu, na zvolené metody a formy a ne na konkrétní vize budoucnosti s výjimkou vize čistoty a demokratičnosti procesu.

Každému účastníkovi tohoto procesu musí být zřejmé, že za své vynaložené úsilí nemůže očekávat protislužbu v podobě jakýchkoliv politických výhod pro něj osobně nebo jeho skupinu. Každý účastník může být zvolen či jmenován do funkce ve státní správě pouze na základě svých odborných a lidských předpokladů pro výkon funkce.

Rozhodující boj se odehrává o vědomí většiny lidí. Základním bojištěm je svět informací, což jsou média. V současné době je jediné místo, kde občanské aktivity drtivě neprohrávají s establishmentem, a to je internet. Stále ještě občanské aktivity prohrávají i na internetu, ale již to není tak markantní. Z toho důvodů je informovanost běžného občana o skutečném stavu české politické a ekonomické situace (ale i ve světě) a jeho příčinách velmi malá, což je celkem logické, když všechna hlavní média jsou v rukách establishmentu. Informovanost občanů je základní a podstatnou podmínkou úspěšnosti procesu transformace. Běžný občan nebude vyhledávat informace, ale informace musí vyhledat jeho.

Neopominutelnou podmínkou transformačního procesu je důkladný kontrolní mechanismus při návrhu kandidátek na všech úrovních a přesně stanovená kritéria, která každý kandidát musí splňovat a jasně stanovená pravidla, která se zavazuje při své práci dodržovat a prosazovat.

Nekoncentrujme se na to, co nás rozděluje, ale na to, co nás spojuje.