Francouzský teroristický útok má všechny charakteristiky psychologické operace a operace pod falešnou vlajkou

Článek na Zvědavci (https://zvedavec.news)

URL adresa článku:
https://zvedavec.news/komentare/2012/03/4883-francouzsky-teroristicky-utok-ma-vsechny-charakteristiky-psychologicke-operace-a-operace-pod-falesnou-vlajkou.htm

Kurt Nimmo

Mohamed Merah, podezřelý ze zabití sedmi lidí u židovské školy v Toulouse ve Francii, odpovídá vzorci aktiva rozvědky v al-Káidě. Podle BBC ho francouzské úřady sledovaly kvůli jeho návštěvě Afghánistánu a „bašty ozbrojenců“ v pákistánském Waziristánu.

Konkrétněji byl Merah řízen francouzskou výzvědnou službou DCRI „roky“, podle Claude Guenta, ministra vnitra.

Merah, francouzský občan alžírského původu, byl zatčen 19. prosince 2007 a byl odsouzen ke 3 letům vězení za umísťování bomb v jižní afghánské provincii Kandahar.

V dubnu 2011 Spojené státy připustily, že provozovaly tajné věznice v Afghánistánu, kde byli drženi podezřelí z terorismu a byli vyslýcháni bez uvedení obvinění.

Nechvalně známý koncentrační tábor na letecké základně Bagram je provozován Společným velitelstvím zvláštních operací a Střediskem obranné kontrarozvědky a lidské rozvědky DIA (DCHC).

DCHC „bude zodpovědné za rozvoj „útočných kontrarozvědných operací“… pro ministerstvo obrany, součástí čehož mohou být aktivity penetrace, oklamání a paralyzování aktivit zahraničních rozvědek namířených proti americkým silám“, oznámily Secrecy News v r. 2008 poté, co vláda oznámila vytvoření DCHC.

Pentagon a CIA se specializují na vytváření teroristů jako součásti tak zvané tajné a nekonvenční válečné doktríny, mající původ již ve druhé světové válce (viz Michael McClintock a jeho „Nástroje politiky: Americké partyzánské války, protipovstalecké aktivity a protiteroristické aktivity, 1940-1990“)

Ačkoliv to korporátní média prakticky ignorovala, je doloženým faktem, že CIA a pákistánská rozvědka vytvořily to, co je nyní známo jako al-Káida, z pozůstatků afghánských mudžahedínů po tajné válce CIA v ceně 3 miliardy dolarů proti Sovětskému svazu v Afghánistánu.

Byl to tak zvaný Safari Club – organizovaný pod hlavičkou CIA a za účasti výzvědných služeb Francie, Egypta, Saudské Arábie, Maroka a (za šáha) Iránu – který rozdmýchával hrozbu mezinárodního terorismu před, a během CIA vyrobené války v Afghánistánu (viz Peter Dale Scott, Započetí americké teroristické války: CIA, 9/11, Afghánistán a střední Asie).

Výzvědné služby se specializovaly na tajné – a ne tak tajné – vytváření teroristů, kteří pak byli používáni pro vytváření cynických záminek pro zahajování vojenských intervencí po celém světě, a také jako záminka pro vytváření a rozšiřování šmírovacího policejního státu doma.

Učebnicovým příkladem tohoto procesu je fiasko se spoďárovým bomberem na Štědrý den v r. 2009 – následně odhalené jako operace pod falešnou vlajkou – které bylo využito pro protlačení instalace nebezpečných ozařovacích pornoskenerů na amerických letištích.

Fakt, že Mohammed Merah byl v péči Společného velitelství zvláštních operací v Afghánistánu – a jeho údajný útěk z vězení Sarposa, který měl být údajně zorganizován Talibanem (také vytvořeným CIA a pákistánskou ISI) – zcela jistě vyvolává otázky ohledně útoku ve Francii, kde se budou brzy konat volby.

Telegraph uvedl, že útoky údajně na al-Káidu napojeného Meraha budou hrát ve volbách do ruky kandidátce Národní fronty Marine Le Pen, u které je nepravděpodobné, že se kdy stane prezidentkou Francie.

Nicméně útoky poskytly Nicolasu Sarkozymu záminku, aby na jihu země vyhlásil mimořádný stav a zrušil kampaně prezidentských kandidátů. Z teroristických útoků má prospěch Sarkozy, hrající nyní roli silného vůdce při národní krizi.

V krátkodobém horizontu je pravděpodobné, že z toho bude mít prospěch prezident Nicolas Sarkozy. Velmi rychle se chopil řízení. Přispěchal na scénu. Zrušil svoji kampaň. Mluvil jako prezident republiky, napsal Gavin Hewitt pro BBC.

French Terror Attack: All the Hallmarks of an Intelligence Psy-op and False Flag vyšel 21. března na GlobalResearch.ca. Překlad Zvědavec.

Článek byl publikován 23.3.2012


© 2024-1999 Vladimír Stwora
Článek je možno dále šířit podle licence Creative Common.