Velká nebeská revoluce

Z velice dobře informovaných kruhů jsem se dověděl, že nedávno proběhla v Nebi revoluce, tzv. Velká Nebeská Revoluce a byla tam nastolena demokracie, správně řečeno andělokracie. Důvěryhodné prameny uvádějí, že nebeským dekretem, který podepsal samotný Bůh, bylo zrušeno oněch devět nebeských kůrů, které anděly od sebe rozlišovaly a oddělovaly. Prý dokonce i samotný Bůh se stal pouze jedním z mnoha obyvatel Nebes a je rovnocenný všem ostatním obyvatelům.

My na zemi si řekneme: No konečně že už tu revoluci provedli, byl stejně nejvyšší čas, přece jakési kastovnictví, to je pozůstatek z dávných barbarských dob. A i tak jsou stejně za náma pozemšťanama o hodně staletí pozadu. Když budou chtít, tak jim radama pomůžeme, a zadarmo, poradíme jim jak provádět demokracii v praxi, ale pomůžeme pouze radama, víc ničím, přece se nebudeme vměšovat do vnitřních nebeských záležitostí.

Jenomže my pozemšťané si ještě pořádně neuvědomujeme obrovské důsledky této demokratické (andělokratické) revoluce na naši lidskou společnost. Jsou to zásadní změny týkající se každého z nás osobně a velice závažně. V podstatě ale nikdo z nás pozemšťanů zatím žádné změny nepozoruje, ale to je jenom povrchní dojem. Žijeme nadále v bláhové nevědomosti, že se převrat v Nebi vůbec neodrazil v našem životě. Ale on se už velice silně projevil na každém z nás. Bůh totiž opustil tento náš svět a ponechal nás našemu osudu. Dále Bůh odvolal naše anděly strážné a anděly zapisovatele a dokonce odvolal i anděly hrobové, takže ze světa zmizeli všichni andělé, náš svět je bez Boha a bez andělů, nejsou již andělé. No, snad si poradíme sami, vždyť jsme už docela dospělí. (Nepatrné množství andělů se ještě nachází u mne doma na zahrádce.)

Představme si jaké ale prožívají smutné a tragické chvíle naši zesnulí, když je andělé hroboví opustili. Takové duše zemřelých si od teďka nemají komu postěžovat, nemají si komu vylít svá srdce, zůstali naprosto osamoceni, v úplné samotě, beznaději a úplné opuštěnosti. No, není to situace nijak moc záviděníhodná. Ale ani my, ještě doposud žijící, si moc nevyskakujme. Už nemáme před a za sebou anděly strážné, už nemáme po pravé ruce anděla, který zapisuje naše dobré skutky, už nemáme po levé straně anděla zapisujícího naše špatné skutky, jsme také úplně osamoceni a už ani nevíme a nedovedeme rozeznat, který náš skutek je dobrý a který je špatný. Někteří lidé řeknou, že právě tak je to dobře (alespoň mohou bez výčitek svědomí lhát, krást a pod.) a druzí řeknou zase, že je to tak špatně (to lidumilové si nejsou jisti a neví, jestli doopravdy konají dobro). Nastala vskutku postmoderní situace, kdy už nelze rozeznat dobro od zla. Ale naše lidské problémy a potíže tady teď nebudeme řešit, tady a teď budeme řešit důsledky Velké Nebeské Revoluce v samotném nebi, a ty jsou také značně závažné.

Důsledkem nebeské revoluce, který se nás lidí sice přímo netýká, ale je i z lidského hlediska docela zajímavý, je fakt, že byla zrušena nebeská trestnice - Gehenna, a padlí andělé byli úplně rehabilitováni, pozváni nazpět na Nebesa a byl pro ně restituován jejich dřívější majetek. Nebesa se prostě přestrukturalizovala (a to standardním a průhledným způsobem). Struktura Nebes je dnes úplně jiná než byla včera, je prostě a jednoduše demokratická.

Jak se projevily tyto změny v běžném, obyčejném životě andělů? Byly k jejich prospěchu či k jejich škodě? To se pokusím právě teď popsat. Samozřejmě nemíním nikterak snižovat fakt rovnoprávnosti všech andělů, to je nepopíratelný pokrok k lepšímu. Ale odjakživa mám podvědomý odpor k velkým slovům jako je např. Rovnost, Volnost a Bratrství. O těchto vznešených pojmech byla sepsána taková obrovská spousta ještě vznešenějších pojednání, že nemá smysl k nim už cokoliv přidávat. Tedy se podívejme na to, jak změnila Velká Nebeská Revoluce život těch nejobyčejnějších andělů.

Víme, že se vrátili, spíše byli povoláni, ze země nazpět do Nebe. Jenže co teď? Najednou, ze dne na den, byli bez práce. Jistě, můžeme říci, že teď mají více času na velebení Boha, a že mohou ono Hosana a Kadoš zpívat neustále a tudíž mohou přijímat více potravy než když byli na zemi, kde museli těžce pracovat a na velebení Boha neměli času. Když budou řádně a pořád zpívat ono Hosana a Kadoš, krásně ztloustnou, zakulatí se, přiberou špeky, no, co víc si mohou přát? A dokonce i to vzájemné kamarádské popovídání nebudou mít omezeno na dobu popracovní, kdepak, teď si mohou povídat neustále. Andělé zapisovatelé mohou dokonce ty své pracovní nástroje, tedy sešity a tužky, zahodit na smetiště a mohou dokonce zapomenout i na to, že uměli kdysi psát. Andělé hroboví už nemusí poslouchat nářky duší a andělé strážci nemusí nikoho strážit. Je to naprosto zřetelné a příkladné zlepšení kvality života. Navíc se mohou, kdykoliv se jim zachce, přemisťovat z jednoho bývalého kůru do jiných, dříve jim zakázaných, kůrů. Andělé (obyčejní) byli nadšeni a okouzleni tímto novým způsobem života. Vykřikovali v extázi: „Teď už máme co jsme chtěli“ a podobně. Našli se sice někteří jedinci, skutečně jenom ojediněle, kteří jejich okouzlení nesdíleli, ale ty nikdo nebral vážně. Copak nemáme svobodu a rovnost? Copak naši bývalí nadřízení nejsou teď na tom stejně jako my? Sice mají lepší roucha a docela slušné bydlení, ale když se budeme snažit řádně a dlouho zpívat Hosana a Kadeš, velice brzy se dostaneme na jejich hmotnou úroveň. Ostatně důležitější než hmotné statky jsou přece výsledky revoluce - Rovnost, Svoboda, Bratrství. A kdo to nechápe, je přece vůl.

Andělé osmého a sedmého kůru byli nejdříve z revoluce celí rozpačití, ale brzy se vzpamatovali a řekli si: „Poroučet jim (andělům devátého kůru) už nebudeme, je to ostatně zakázané, ale můžeme přece zřídit všelijaké ty vzdělávací nadace, abychom je pozvedli nad všednost. Zavedeme všelijaké kurzy pro chápání a dělání umění a vědy a dokonce můžeme zavést i teologické kroužky. Ano, to teď bude cílem a smyslem našeho snažení, kdepak nějaké poroučení, kdepak jakési zastaralé rozkazování, kdepak, ode dneška bude všechno pouze a jen dobrovolné. Musíme vyškolit spoustu psychologů a psychiatrů, abychom obyčejné anděly bez problémů dovedli k normálnímu zařazení a začlenění do naší demokratické andělské společnosti.“

Jenže co s armádou? Byla samozřejmě zrušena. Nač by taky byla, když se padlí andělé vrátili zase nazpět na svá dřívější místa? Jak tento problém vyřešili? Velice rozumně. Bůh v úzkém kroužku poradců, mezi nimi byl i Lucifer a další bývalí nucení emigranti, rozhodl následovně: „Armáda je dnešním dnem zrušena. Ovšem za vzorné a vynikající dosavadní služby, které armáda do včerejška bezchybně plnila, což potvrzují bývalí padlí andělé, protože za celou dobu vyhnanství se jim nikdy nepodařilo proniknout na Nebesa, vždycky armáda důsledně a úspěšně zakročila, tedy za mimořádné úsilí budou andělé šestého, pátého a čtvrtého kůru taky mimořádně odměněni. Bude velice humánní (zde asi mělo být andělské), když všichni příslušníci bývalé armády budou mít natrvalo zajištěno živobytí podle platných platových tabulek. Vyšší důstojníci a generálové dostanou navíc odpovídající odměny.“ Podepsán Bůh a vládci demokracie. Vojáci zvyklí vždy a za všech okolností poslouchat, byli spokojeni.

Poslední tři kůry, ty nejblíže Bohu, během týdne provedli restituční řízení, tedy nové rozdělení a přerozdělení majetku, ke spokojenosti všech. Tím byla vlastně VNR (Velká Nebeská Revoluce) dokončena. Co se dělo dál, to už dobře známe i my. Začala vycházet spousta novin a časopisů a vysílat spousta televizních kanálů, to vše s protikladným zaměřením, takže za chvíli nikdo nevěděl co je, kdo je, čím je, a jak to vůbec je. Jen někteří to věděli. Ale neřekli mi to, takže to nemůžu zapsat.

Aby informovanost byla co největší a skutečně demokratická, vznikaly jako houby po dešti všelijaké cestovní kanceláře, které nabízely výlety snad do všech oblastí Vesmíru. Kdo měl zájem, chuť a prostředky, mohl dokonce navštívit Bezednou Propast. Tam ale většinou jezdili na výlety bývalí padlí andělé, asi z důvodů nostalgických, ale brávali s sebou i své kolegy, kteří neznali prostory Bezedné Propasti, a dokonce oficiální návštěvu oněch prostor uskutečnil i samotný Bůh se svými poradci.

Tyto cestovní kanceláře zřizovali většinou bývalí vyšší důstojníci a generálové a to z důvodu, že měli sdostatek prostředků k rozjetí firmy. Samozřejmě, že cestovních kanceláří využívali i obyčejní andělové, ale ti většinou našetřili tak akorát na výlet na zemi. Ostatně velice rádi navštěvovali svá bývalá pracoviště. Z výletu se vracívali velice smutní, protože viděli, že o jejich bývalého člověka, o kterého se kdysi starali oni, se teď nikdo nestará, a že je ponechán sám sobě. Po návratu do nebe se andělsky zaklínali, že už nikdy, ale skutečně nikdy, na zemi nevkročí a ronili mnoho andělských slz nad osudem člověka. Ovšem za nějaký čas jim otrnulo a výlet si zopakovali se stejným výsledkem.

Demokratické uspořádání Nebes

Pokusím se popsat to nové uspořádání Nebes tak, aby odpovídalo současným vědeckým fyzikálním teoriím. Víme, že před revolucí existoval na Nebesích tak zvaný teokratický hierarchický společenský systém, kde nejvyšším vládcem byl Bůh, pak následovaly po sobě jednotlivé kůry, až ke skoro bezprávným obyčejným andělům devátého kůru. Byl to prostě systém, který fungoval v Evropě ještě v minulém století. Dnes, po převratu, je tomu jinak, žádné kasty už neexistují, všech třicet miliard (dle posledního sčítání) andělů je rovnoprávných.

Těchto 30 miliard andělů, tedy nehmotných bodů, je stejnoměrně rozmístěno v prostoru našeho Vesmíru. Můžeme si je představit jako prostorovou síť, či jako krystalickou mřížku. Tito nehmotní andělé, tyto bezprostorové body, mezi sebou samozřejmě navzájem komunikují. Tato meziandělská komunikace probíhá nekonečnou rychlostí, protože není omezena hmotou a prostorem. To by pak platila Einsteinova nejvyšší rychlost, tedy tři sta tisíc km za vteřinu, u andělů však toto omezení neplatí, protože jsou nehmotní a bezprostoroví! Co si jeden anděl pomyslí, v okamžení o tom vědí všichni ostatní, všech třicet miliard. Tuto situaci můžeme matematicky modelovat. Každý jednotlivý anděl v mžiku může komunikovat se všemi ostatními. To znamená, že těch vzájemných vztahů (či vzájemných spojení) je neuvěřitelný počet, málem nekonečný počet. Je to takový naprosto dokonalý internet. Vztahy můžeme ale lehce spočítat. Dám příklad. Když by bylo andělů jenom pouze deset, tak jejich vzájemné vztahy můžeme vypočítat dle tohoto vzorečku:

10 andělů má mezi sebou tolikto spojení, kolik je 9+8+7+6+5+4+3+2+1.

Snadno můžeme tedy vypočítat podle tohoto vzorce i počet vztahů mezi 30 miliardami, akorát by nám to dalo víc práce. Abych byl trošku srozumitelnější, můžu to ukázat na příkladu pozemského internetu. Když právě teď píšu, mohu se napojit na internet a kdokoliv kdekoliv může sledovat jak nabíhají písmenka na obrazovce, samozřejmě bez jakéhokoliv zpoždění. U andělů je totéž s myšlenkami.

Proč tento obsáhlý úvod o meziandělské komunikaci? Musí být, abychom pochopili další společenské dění v Nebi. Bez tohoto úvodu bychom si mohli učinit nenáležitý úsudek o demokratické vládě a o jejím záměru.

V úzkém kroužku Boha a jeho poradců (což v nebi nahrazuje demokratickou vládu) se poslední dobou dosti často ozývaly hlasy žádající vymizení bývalých nižších kast, že prý akorát v Nebi zavazejí, překáží, pletou se pod nohama a dělají andělskému rodu ostudu. Prý je Nebe přeplněné a nikdo nemá žádné soukromí, a že je potřeba pročistit to, a že už je taková spousta andělů, že to odporuje demokracii. O tom, zdali v Nebi provedli ono pročištění a vymizení přebytečných a nadbytečných kůrů, nejsou zatím spolehlivé zprávy.

Ale s jistotou víme, že další poradci zase Bohu pravili, že provést vymizení nepotřebných kůrů nebude zase tak příliš jednoduché, vždyť cokoliv kdykoliv kterýkoliv anděl řekne a pomyslí si, okamžitě to vědí všichni ostatní. Proto je tudíž potřebné dříve než se přikročí k vymizení, zařídit, aby o tom andělé určení k vymizení neměli ani tuchu, ani ponětí. Je tudíž nutné zřídit další a další televizní kanály, aby menticida byla všeobecně rozšířena. Teprve potom si andělé kůrů devět až pět ani nevšimnou, že se provádí jejich vymizení. Toto bylo přijato jako usnesení pověřenců demokracie pod tajnou šifrou K 9 až K 5. (Jedná se o andělské kůry devět až pět. Čtvrtý kůr-generálové, byl z vymizení vyňat pro zásluhy.)

Bylo to sice usnesení přísně tajné, ale my přece víme, že cokoliv si kterýkoliv anděl myslí nebo řekne, okamžitě to ví i všichni ostatní. Toto tajné usnesení tedy bylo samozřejmě oficiálně zveřejněno, ale bylo to sepsáno tak vznešenou řečí, tak složitým jazykem, že tomu stejně nikdo nerozuměl. Hemžilo se to samými cizími slovíčky, skákalo se z jednoho jazyka do druhého, používalo se hinduistických a čínských termínů, dokonce i výrazivo Maorů bylo docela vhodné. Prostě a jednoduše: bylo to sepsáno heideggarovsky patočkovským stylem. A když přece jen někdo objevil smysl onoho usnesení a začal to vyřvávat po Nebi, v mžiku oka bylo zveřejněno dementi s tím, že je to špatně pochopeno, že je to vytrženo z kontextu, a pokračovalo se dál baudrillardovským, lyotardovským a derridovským jazykem, takže potom bylo zase všechno jasné. Navíc bylo tolik zajímavých informací, jako např. kde se hrají karty, kde mají dobré pivo, kde dobře vaří, seznamy sexšopů, milostné aférky, zájezdy do ciziny, rvačky, nehody, tragédie, komedie atp., že toto usnesení a odhalení jeho smyslu, zůstalo vlastně absolutně nepovšimnuto.

Navíc ten Nebeský internet není zase tak úplně dokonalý, jak se nám na první pohled zdá. Aby byl absolutně dokonalý, to bychom museli předpokládat, že všichni andělové jsou absolutně stejní, to jest stejní v bohatství, stejní v myšlení, stejní v citech atd., atd. No jo, to by ale stačilo, aby byl stvořen jenom jeden jediný anděl a potom byl jen klonován, klonován a klonován až do žádoucího počtu. Takhle si usnadnit stvoření, to Bůh přece odmítl. Máme vědecky a experimentálně prokázáno, že andělé jsou různí a že dva stejní andělové neexistují. Andělové pobývající v blízkosti Božího Trůnu Zářícího mají nejen odlišný oděv, jeden ho má ze zelených diamantů, druhý z červených, jeden je blíž Bohu a tudíž odráží či vysílá ze sebe více záření a chvění než ten druhý, který je o kousek dál.

V bývalé armádě jsou odlišní již svým zařazením a funkcí. A ti obyčejní, ať nám připadají stejní, jeden jako druhý, přece jen se liší, protože každý z nich strážil jiného člověka a tudíž každý z nich má jiné zkušenosti, ač jejich obleky a vzezření jsou skutečně k nerozeznání. Nemůžeme tudíž předpokládat, že všichni najednou v jednom mžiku oka pochopí oč jde. Představme si, že obyčejný anděl si vzpomene na svou bývalou práci, na toho svého bývalého člověka. Tato jeho vzpomínka je okamžitě v myslích všech ostatních andělů. Andělé, jeho kolegové z devátého kůru, si tuto vzpomínku okamžitě porovnají se svojí zkušeností a řeknou si: „Chudák, měl to těžší než já,“ či: „Pha, ten to měl jednoduché, to já jsem to měl obtížnější.“ Bývalí příslušníci armády si řeknou: „Jak může být někdo tak blbej a otravovat nás takovýma nesmyslama.“ No a andělé blízko Boha sice přijmou vyslanou informaci, ale vůbec ji nezaregistrují, je pro ně ničím.

A teď postupujme opačně. Andělové prvních tří kůrů vysílají své myšlenky o Bohu, o Kráse, o Spravedlnosti, o Pravdě, o Svobodě, o Rovnosti, o Demokracii, atd. atp. Samozřejmě, že i tyto myšlenky jsou v mžiku oka přijaty všemi ostatními anděly. Obyčejní si řeknou: „Jsou to vznešené myšlenky, stejně tak vznešené jako jejich roucha. Musíme být hrdi na to, že máme mezi sebou tak vznešené anděly. Sice tomu, co říkají, vůbec nerozumíme, ale vznešené to je, to je pravda.“ A co bývalá armáda? Ta má na vše stejnou odpověď: „No jo, zase ukazujou jak jsou chytří, ale nás ta jejich moudrost neoslňuje, my víme své, my víme, že pouze podnikání má smysl. Kdyby si místo svých vznešeně pronášených mouder raději zaplatili zájezd do Bezedné Propasti, udělali by lépe.“ Jenomže i tahle jejich myšlenka je okamžitě všem známa a tak první tři kůry si překotně objednávají zájezdy, a i ti obyčejní se houfně přihlašují k výletům na zem.

Vidíme, že všude vládne spokojenost, a tak to v demokracii má být.

Někdy se taky stává, že některý anděl řekne něco jen tak ze srandy a v mžiku oka to vědí všichni. Jenže někteří nepochopí, že je to sranda, a berou to vážně. Důsledky jsou srandovní.

No a to je tak vše co vím o andělech.

Malé doplnění

Na zdi univerzity v Tubingenu se v roce 1889 objevil nápis: „Bůh je mrtev.“ Podepsán Nietzsche. Příští rok se pod tímto nápisem objevil další nápis: „Nietzsche je mrtev.“ Podepsán Bůh.

Dověděl jsem se, že s tím demokratickým převratem v Nebi je to trošku jinak. Před pár staletími se andělé dověděli od lidí, od osvícenců, že Bůh není. Samozřejmě tomu nechtěli uvěřit. Říkali si: Vždyť už několik tisíciletí se klaníme a zpíváme Hosana a Kadoš směrem k Božímu Trůnu Zářícímu, a kdyby Bůh nebyl, to by znamenalo, že naše klanění a naše oslavné zpěvy by byly k ničemu, kdepak, to nemůže být pravda, to je jenom nějaký lidský výmysl. Ale nedalo jim to, pochybnosti v jejich mysli hlodaly a hlodaly. „Nu což,“ řekli si, „přesvědčíme se sami, zdali je to pravda“. A upřeli zraky na Boží Trůn Zářící. A co to? Skutečně, Trůn byl prázdný. Ale ani pohled na prázdný trůn je nepřesvědčil, že Bůh není. Přece si mohl někam odskočit, šel třeba zkontrolovat některý kůr, zda plní správně zadané úkoly, nebo si jen tak šel někam s někým popovídat, někam si šel odpočinout, přece sedět nepřetržitě tak dlouhé věky na trůnu je únavné, proč by se někde ve stínu a chládku nenatáhl a neodpočíval? Prostě, ani prázdný Boží Trůn Zářící je nepřesvědčil o neexistenci Boha.

Navíc si říkali: „Kdyby to byla pravda, tož ta naše mnohatisíciletá námaha s klaněním a zpěvem byla úplně zbytečná, byla k ničemu, a to přece není možné. Uvidíte, kompatrioti, zanedlouho se Bůh vrátí a usedne na teď prázdné sedadlo Trůnu.“ Čekali, čekali, ale Bůh se pořád ne a ne vrátit a usednout na trůn. Až najednou uslyšeli ze Země výkřik Friedricha Nietzscheho: „Bůh je mrtev“. Andělé se vyděsili, přestali zpívat a klanět se úplně, jenom strnule zírali na prázdný trůn. „Když tedy umřel, kde je jeho mrtvola?“ ptali se tiše, „kde ji máme hledat?“ Ze Země se ozval znovu výkřik Friedricha Nietzscheho: „Mrtvola zapáchá, podle toho Ho najdete!“

No a zde se příběh zase rozdvojuje. Podle jedné verze mrtvolu Boha našli, a protože už neměli komu zpívat Kadeš a klanět se, jejich existence ztratila jakýkoliv smysl a tudíž se také rozplynuli v nicotu. Zůstalo jenom prázdné nebe, bez boha a bez andělů. V téhle nicotě zůstal pouze prázdný neobsazený Boží Trůn Zářící, kolem něho pusto a prázdno, víc nic.

Druhá verze praví, že andělská šlechta - Serafové, Trůnové a Mocnosti - Nietzschovo zvolání zpochybnila slovy: „Nevěřte nepodařenému Božímu výtvoru člověku, je to nedokonalost sama, vždyť se řádně podívejte, vždyť Bůh tam sedí pořád!“ A andělé Boha zase znovu uviděli (síla sugesce). (Andělská šlechta ovšem už dávno před Nietzchem věděla, že Bůh není!)

Nietzsche znovu zařval: „Bůh je mrtev!“

Jak může být mrtev, vždyť se Mu pořád klaníme a pořád zpíváme Kadeš, to je blbost. Ale přece jen se zase koukli pořádně na B.T.Z. a vskutku tam sedět Boha neviděli. Nechtěli si to přiznat - to máme asi špatný zrak, chyba je v našich očích.

Ale když Nietzsche zařval ještě jednou: „Bůh je mrtev a jeho mrtvola zapáchá,“ tož to andělé zůstali úplně paf, zůstali jako opaření. A fakt, za chvíli cítili zápach. Začali pochybovat: a co když je to pravda? Ale zase námitka: co když ten zápach jde z něčeho jiného? Co když zahnívá lidstvo? Prostě za žádnou cenu si nechtěli přiznat a připustit smrt Boha. Je to logické. Protože kdyby přestal existovat Bůh, existence andělů by ztratila své oprávnění. Nač by andělé potom byli? Na nic! K ničemu! Jakmile by zemřel Bůh, zmizeli by i andělé. Ale logická námitka: My andělé existujeme, tudíž musí nutně existovat i Bůh! Ne, ne, nenecháme se oblbnout Friedrichem Nietzschem.