Evropa nad propastí

Dochází ke krachu Řecka, nebo je již zkrachovalé – na tuto otázku již dávno nelze odpovědět jednoznačně. Tak jako tak se nikdo zachránit Řeky vážně nechystal a nechystá. Peníze bankéřů vzrušují úřady Evropské unie mnohem více, než život obyvatel Řecka. O tom vypovídá i schválení nového programu úvěrování země Bruselem, 130 miliard euro, za neexistence sebemenších náznaků účinnosti předešlého programu. Vše se dělá jen proto, aby se uspokojily choutky mezinárodních bank. Je již jasné, že tvrdá fiskální politika zemi nepomůže, ale bankéři chtějí dostat zpět své investice, nechtějí čekat, až bude Řecko schopné zaplatit dluhy samo. A může tak vůbec někdy udělat?!

Mimoto, když už je řeč o krachu, tak když ratingová agentura Standard & Poor’s na konci února snížila dlouhodobý suverénní rating Řecka o dva stupně – z „CC“ na „selektivní krach“, evropští vůdci a finanční kruhy by ho chtěli udělat „uspořádaným“, což se i děje. Protože v opačném případě, jak tvrdí experti Institutu mezinárodních financí (IIF), to přijde Evropskou unii na jeden bilion euro.

V rámci pesimistické varianty mohou Irsko a Portugalsko zažádat o dodatečné financování ve výši 380 miliard euro během pěti let. Itálie a Španělsko potřebují 350 miliard euro k tomu, aby zastavily postup dluhové krize. Výdaje související s dodatečnou rekapitalizací bank představují dalších 160 miliard euro, poznamenává IIF.

Ještě více znepokojuje analytiky ta okolnost, že sociálně-ekonomická situace se rychle zhoršuje nejen v Řecku, ale i v ostatních zemích eurozóny, jakož i v EU jako takové. Nedávný summit EU měl údajně udělat za řešením problémů s dluhy tečku. 25 ze 27 zemí Evropské unie (výjimku tvořily Británie a Česká republika) podepsalo fiskální pakt, který stanovuje, že deficit státního rozpočtu nesmí přesáhnout 0,5% GDP země, jejíž státní dluh nepřevyšuje 60% GDP, a 1% u zemí s větším státním dluhem. Porušovatele této konvence“ čekají finanční sankce ve výši 0,1% GDP. „Nejnižší bod finanční krize v Evropě je již za námi,“ bodře sdělil prezident Evropské unie Herman van Rompuy. „EU přechází od politiky krize k politice růstu,“ prohlásil předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso. Nicméně žádný ze šéfů EU není schopen vysvětlit, jak může ekonomika růst za dosti tvrdých finančních omezení. Ve Španělsku například nazrává „napůl řecká“ situace. Je jasné, že požadovat po Španělech 1% rozpočtový schodek je stejně tak nereálné, jako vzdát se corridy. Evropská komise chce od Madridu snížit schodek v r. 2012 na 4,4%. Nicméně premiér Mariano Rajoy navrhuje limit 5,3-5,5%, protože země potřebuje stimulační opatření, a ne omezení.

Složitá situace je i v řadě dalších zemí. Ve výsledku se Evropa u názorů rozdělila. Jedni zdůrazňují nutnost dodržování přijatých závazků, druzí trvají na dodatečných zdrojích pro obnovu ekonomického růstu. A neví se, čí názory zvítězí. Problém je v tom, že pakt prosadily společnými silami Berlín a Paříž, ale koncem dubna až počátkem května mají proběhnout ve Francii prezidentské volby. Zdá se, že volební kampaň vede socialista Francois Holland, a ten je odpůrcem paktu a dalšího snižování výdajů.

Prozatím se faktem evropské reality stala krize. Eurozóna je nyní, jak 6. března řekl eurokomisař pro ekonomické záležitosti Olli Rehn, ve stavu „měkké krize“. Podle revidovaných údaj Eurostatu poklesl GDP eurozóny, jakož i celé EU, ve 4. čtvrtletí 2011 o 0,3%, v porovnání s výsledky za červenec-srpen. Podle údajů vzrostla ekonomika EU v minulém roce jen o 1,5%, a eurozóny jen o 1,4%. Do krize se dostaly ekonomiky Belgie, Holandska, České republiky, Itálie, Portugalska, Slovinska a Řecka. Je to již druhá krize za poslední tři roky, takže „nejnižší bod“ krize Evropy ještě zdaleka ani nenastal.

Negativní tendence budou pokračovat i letos, přičemž negativní růst bude pokračovat po všech 12 měsíců. Existují i pochmurnější prognózy. Třeba belgický ministr průmyslu Paul Magnette si myslí, že Evropská komise provádí nesprávnou ekonomickou politiku, která může skončit 15letou krizí, protože plánované snižování rozpočtů, včetně sociálních výdajů, povede nevyhnutelně k dopadu na ekonomiku. Paul Magnette si myslí, že místo realizace fiskálního paktu má Evropská unie prostřednictvím ECB a Evropské investiční banky (EIB) pomoct zemím trpícím dluhovou krizí splatit jejich „historické dluhy“.

A o tom, že krize v Evropě je stále hlubší a GDP klesá, jasně vypovídá i index podnikatelské aktivity. Pokud v lednu činil 50,4 bodů, tak v únoru poklesl na 49,3 bodů. Je známo, že čísla vyšší než 50 bodů vypovídají o růstu podnikatelských aktivit, a pod o opaku.

GDP 17 zemí eurozóny poklesne v prvním čtvrtletí a v r. 2012 jako celku o 0,3%, a ekonomika 27 zemí EU vykáže za rok nulové změny, sdělil na konci února Wall Street Journal. Přičemž v listopadu loňského roku byla prognóza jiná: doufali, že v r. 2012 bude činit růst GDP eurozóny 0,5% a EU 0,6%. Nyní Evropská komise výrazně zhoršila ekonomické prognózy pro Itálii, Španělsko a Řecko. GDP Itálie poklesne letos, podle těchto prognóz, o 1,3% (dříve se očekával růst 0,1%). Španělská ekonomika se letos propadne o 1%, v porovnání s v říjnu očekávaným růstem 0,7%. Prognóza propadu řeckého GDP byla revidována z 2,8% na 4,3%. Odhad růstu GDP Francie byl rovněž snížen, z 0,6 na 0,4%. Německo, podle údajů Evropské komise, si udrží vedoucí pozici v eurozóně: po dočasném poklesu na počátku roku má za celý rok 2012 vzrůst německý GDP o 0,6%, díky silné vnitřní poptávce a stabilitě trhu práce.

Ekonomická krize, která zachvátila Evropu, vypadá velmi vážně, a její důsledky budou pociťovány v příštích několika desítkách let, myslí si americký ministr financí Timothy Geithner. Říká, že mimo ECB musí pomoct Evropské unii i MMF, ale pro to je třeba navýšit jeho zdroje. Podle výpočtů je na řešení ekonomických problémů Evropy v tuto chvíli potřeba až 600 miliard dolarů. Dříve se tvrdilo, že převážnou část těchto prostředků jsou ochotny poskytnout země BRICS a Japonsko, ale zatím se potenciální sponzoři MMF nijak nehrnou. Například v zemích uskupení BRICS, ochotných MMF půjčit, chtějí dosáhnout přerozdělení kvót ve fondu ve svůj prospěch, tedy připravit USA o nadvládu v těchto největších mezinárodních finančních institucích.

Je pravda, že Čína nepostupuje podle svých charakteristických metod. Na začátku března vešlo ve známost, že Čínská investiční korporace (CIC) dostala od vlády dalších 30 miliard dolarů na investice v zahraničí, především v těch zemích Evropy, kde krize nabyla nejakutnějších forem. V podmínkách krize slábnou tradiční politická omezení u připouštění čínského kapitálu do klíčových odvětví, a tato společnost toho hodlá využít. Takže Peking nemá v úmyslu pomoct MMF, ale nakoupit reálná aktiva a získat přístup k moderním technologiím.

* * *

Krize v zemích Evropské unie způsobila nárůst nezaměstnanosti, která podle údajů za leden činila v eurozóně 10,7%. Současná míra nezaměstnanosti je historickým maximem. Předešlý rekord činil 10,3%. Podle odhadů Eurostatu přesáhl počet lidí bez práce v 17 zemích eurozóny 16,9 milionů. V porovnání s lednem 2011, kdy činila míra nezaměstnanosti 10%, vzrostl počet nezaměstnaných v eurozóně o 1,221 milionů lidí.

Míra nezaměstnanosti v 27 členských státech EU vzrostla v lednu 2012 na 10,1% (zhruba 24,3 milionů lidí). O rok dříve činil tento ukazatel 9,5%. Za rok se počet lidí bez práce v Evropě zvýšil o 1,448 milionů. Nejvyšší míra nezaměstnanosti v rámci zemí EU je ve Španělsku – 23,3%. V Řecku činil tento ukazatel v listopadu (poslední dostupná data) 19,9%, v Irsku a Portugalsku 14,8%. A jen za poslední rok, jak sdělil Eurostat, vzrostla nezaměstnanost v 15 zemích Evropské unie.