Penězoměnci žijí ve strachu

„Kdokoliv kontroluje množství peněz v naší zemi je naprostým pánem veškerého průmyslu a obchodu… a když pochopíte, že celý systém je velmi snadno kontrolován, tím či oním způsobem, několika mocnými muži na vrcholku, netřeba vám říkat, kde mají původ období inflace a krize.“
– prezident James Garfield, 2 týdny před svým zavražděním

Většina lidí ve Spojených státech má již dlouho podezření, že existuje „stínová vláda“ a že skutečná moc v zemi se nachází na temných místech, nikoliv v naší volené vládě. Občané instinktivně vědí, že naši volení představitelé nejsou ve skutečnosti ničím víc, než pouhými najatými slouhy penězoměnců a jsou jim povinováni, pokud si přejí své mocenské pozice udržet.

Rychlý pohled na oponu, za kterou se ukrývají, odhalí jednu stínovou organizaci, která zastupuje zájmy těchto penězoměnců – Mezinárodní asociaci swapů a derivátů, známou také jako ISDA. K vedoucím a ředitelům této organizace patří i některé největší hedge fondy a většina velkých bank na světě, včetně největších bank ve Spojených státech. Jedním z účelů ISDA je určovat, jestli „úvěrová událost“ je skutečně krach. Pokud je „úvěrová událost“ prohlášena za krach, pak nastupují na scénu úvěrové swapy (CDS).

Většina lidí o úvěrových swapech a derivátech slyšela, ale není si celkem jista tím, co to skutečně je. Než budu v tomto článku pokračovat, uvedu krátký popis těchto dvou finančních nástrojů. Mějte s tím prosím strpení, protože to bude brzy zajímavé.

Úvěrový swap (CDS) lze obecně považovat za pojistku vydanou bankou (prodávajícím) a převzatou investory (kupujícími), chránící před krachem v rámci jejich investičního portfolia. Problémem s CDS je, že zatímco pojišťovny jsou regulované, aby zajistily, že společnosti jsou schopné své pojistné události vyplatit, CDS vydávané bankami jsou neregulované.

Deriváty jsou finanční nástroje, jejichž hodnota je založena na hodnotě dalšího finančního nástroje. Když se člověk podívá na fotbalový tým: vlastní stadion, má kontrakty s hráči, má reklamní práva, má televizní kontrakty atd. Každý z nich je ekonomickým subjektem schopným vytvářet příjem. Deriváty lze považovat za sázky, které lidé na tyto týmy činí. (Úvěrové swapy jsou formou derivátů).

Takže co s tím mají úvěrové swapy a deriváty společného, jak ovlivňují lidi na ulici, a proč se jich penězoměnci tak obávají?

Podívejme se na následující tabulku ze zprávy vytvořené Bankou pro mezinárodní vypořádání (BIS).

Zdroj: Banka pro mezinárodní vypořádání

Když se podíváte na zvýrazněnou oblast, uvidíte, že celková hodnota úvěrových swapů za r. 2011 představuje neskutečných 32,409 miliard dolarů! To je 32 bilionů! Abychom to dali do perspektivy hrubého domácího produktu (GDP) Spojených států v r. 2010 – celková hodnota veškerého zboží a služeb vytvořených v celé zemi v tomto roce činila 14,6 bilionů dolarů. Objem úvěrových swapů držených bankami silně převyšuje celkový ekonomický výstup Spojených států. Neexistuje žádný způsob, jak by tyto banky mohly kdy zaplatit byť jen zlomek těchto pojistek. Celkový objem derivátů činí nepředstavitelných 707 bilionů dolarů, plus mínus pár set ubohých miliard. Celý tento systém je domeček z karet, čekající na pád jediné karty. Na celé této planetě není dost peněz, aby tyto kontrakty pokryly.

Zpráva Správce měny uvádí, že největších pět bank v zemi – JPMorgan, Chase, Citigroup, Bank of America, HSBC a Goldman Sachs – drží téměř 95% celkové expozice odvětví u derivátových kontraktů. To znamená, že 5 největších bank má nad hlavou meč přes 30,000 miliard dolarů, a to jen u vydaných CDS.

A zde to začíná být zajímavé

Vzpomínáte, že jsem na počátku článku uvedl, že jedním z účelů ISDA je určovat, jestli je „úvěrová událost“ v krachu? Pokud je „úvěrová událost“ prohlášena za zkrachovalou, pak nastupují do hry kontrakty úvěrových swapů. Zamyslete se nad tím – stejné banky, které musí vyplatit pohledávky těm, kteří si tyto kontrakty koupili, určují, jestli je „úvěrová událost“ skutečně v krachu. Vše, co musí banky udělat, je neprohlásit za zkrachovalé nic, a nemusí platit! Pokud by musely platit, pak by se domeček z karet zřítil. Velké banky by byly okamžitě nesolventní a penězoměnci žijí ve strachu z tohoto.

Toto neprohlášení krachů ze strany ISDA je přesně to, co zničilo MF Global, který spekuloval silně na evropských dluhopisech. Nakonec se stalo to, že v Evropě bylo dosaženo dohody, že investoři budou muset odepsat 50% řeckého dluhu v dluhopisech. Nyní měl MF Global leverage někde kolem 40:1, až 80:1, v závislosti na tom, číslům koho věříte. Předpokládejme, že MF Global měl leverage 40:1, to znamená, že nemohli ani absorbovat malou 3% ztrátu, takže když byl dohodnut „haircut“ 50%, byl MF Global vyřízený. Pokusil se své ztráty zastavit tím, že zločinně sáhl na účty jednotlivých klientů, a všichni víme, jak dopadli klienti, kteří přišli o své peníze.

MF Global může být jen špička ledovce, který nás ještě čeká.

Nicméně MF Global si myslel, že má bezrizikovou spekulaci, protože nakoupil CDS od velkých bank, aby se ochránil pro případ, že jeho sázka na evropské dluhy nevyjde. MF Global byl chráněn svými CDS, ale protože ISDA neprohlásila řeckou „úvěrovou událost“ za krach, MF Global si nemohl své ztráty pokrýt, což způsobilo jeho kolaps.

Zamyslete se nad tím na chvilku. Pokud byste vy nebo já zaplatili jen 50% své hypotéční splátky, zcela určitě by to bylo prohlášeno za krach. Nicméně odpis řeckých dluhopisů ISDA za krach neprohlásila. Takže tu v podstatě máme situaci, kdy banky ovládající ISDA prakticky určují vlastní osud.

Nyní, kdy se v Evropě probírá, že by investoři měli u některých evropských dluhů odepsat 70%, bude toto prohlášeno za krach? Pochybuji, protože, opět, to by uvrhlo 5 největších bank ve Spojených státech do nesolventnosti. Problémem se stává, kdy to ISDA prohlásí za krach? Při 70%, 80% nebo 100%, když Řecko nebo nějaká jiná země se prostě na své dluhy vykašle? Jakmile bude prohlášen ISDA krach, jsou banky v tahu, a penězoměnci to vědí! Konflikt zájmů v této situaci je jasný. Tyto banky vypsaly pojistky, inkasovaly prémie, a přesto mají naprostou kontrolu nad tím, jestli budou muset platit.

Peníze vydělané prodejem těchto derivátů jsou přímo zodpovědné za obrovské zisky a bonusy, které nyní na Wall Street vidíme. Penězoměnci sklidili v rámci tohoto schématu nechutné zisky, ale nyní žijí ve strachu, že se to vše rozpadne a veletok šlehačky ustane. Takže tyto banky musí systém leveragovat do takového extrému, že je celý domeček z karet ohrožen malou zemí s pouhými 11 miliony obyvatel. Řecko by mohlo stáhnout ke dnu celou světovou ekonomiku. Pokud by byl prohlášen krach, následné výplaty by spustily řetězovou reakci, která by způsobila celosvětové pády bank ve velkém, kdy by v porovnání s tím vypadal kolaps Lehman jako sranda.

Schopnost těchto velkých bank neplatit za úvěrové swapy, které upsaly, prodaly a vydělaly na nich, je parodie. Co se stane, jakmile další země, jako Itálie, Španělsko a Francie, zaznamenají odpisy dluhopisů: toto zločinné rušení kontraktů odhaluje něco mnohem většího, neregulovaný stínový bankovní systém derivátů. Zákon Dodd-Frank, o kterém si lidé mysleli, že bude finanční odvětví regulovat, neudělal u problémů derivátů celkem nic, z velké části díky lobbyistům penězoměnců, kteří umluvili koupené politiky, aby šlehačkovodu nestavěli do cesty žádné překážky. Máme systém, kde: zákony jsou psány slouhy penězoměnců, regulátoři jsou jmenováni stejnými slouhy, pojistky CDS jsou vypisovány penězoměnci, ale penězoměnci nedovolí žádné výplaty. Neočekávejte, že zaplacení politici nebo regulátoři s tím něco udělají.

Tito titáni Wall Street se nezodpovídají žádné vládě, ani veřejnosti. Připravili nám všem finanční krizi, mnohem horší, než ta z r. 2008. Tito penězoměnci jsou nejhorším nepřítelem lidstva. Je to další příklad papírové hry, kterou vytvořili, aby se obohatili, ale ohrožující celý svět.

No, tito Páni světa se budou muset sejít, aby naplánovali budoucnost svého světa.

* 27. výroční setkání ISDA se bude konat 30. dubna – 2. května 2012 v Chicagu

* Po něm bude následovat summit G8 v Chicagu, 19-20. května

* Pak bude následovat summit NATO v Chicagu, 20-21. května

Během 9/11 se tvrdilo, že naše bezpečnostní služby si nedokázaly spojit tečky. Nicméně zde máme situaci, kde pokud to zanalyzujete pečlivě, je spojení teček snadné.

Existuje důvod, proč se setkání ISDA koná jako první. Události G8 a NATO jsou kosmetickou zástěrkou určenou pro veřejnost. Skutečná rozhodnutí učiní penězoměnci, takže jejich setkání se musí konat jako první. Na tomto setkání vyprecizují penězoměnci rozkazy pro své loutky, placené slouhy, politické vůdce, kteří se zúčastní konference G8.

Tyto loutky na konferenci G8 pak vypracují rozkazy pro armády, které řídí. Nicméně veškeré plánování „velkého obrázku“ se bude odehrávat na setkání ISDA. Penězoměnci se bojí ekonomického kolapsu, který způsobili, a budou zřejmě potřebovat vojenské dobrodružství, aby odvedli pozornost mas od svých zločinů. Samozřejmě, že placení slouhové budou plány plnit, protože nechtějí dělat nic, co by změnilo jejich mocenské postavení. Sledujte, jestli bude nalezena nějaká zlotřilá země, proti které spustí média propagandistické šílenství na podporu války, či možná dokonce dojde k útoku pod falešnou vlajkou. Tato mediální kampaň bude dalším projevem strachu penězoměnců.

Armády budou dělat to, co vždy, a budou slepě poslouchat jejich rozkazy. Setkání NATO bude použito k naplánování splnění rozkazů připravených penězoměnci.

Za pokračujícího uvalování úsporných opatření ve světě bankéři a jejich agenturami, jako MMF, Světová banka, a jejich najatými slouhy – našimi politiky, je setkání tolika nástrojů na jednom místě přirozený magnet pro protestující, kteří jsou unaveni korupcí a hrabivostí v systému. Demonstranti si budou brát za cíl i loutkovodiče, nejen loutky.

Není těžké si představit, že penězoměnci nechtějí, aby bylo nějaké z těchto setkání narušeno, a již byly vypracovány plány pro nasazení obrovského množství policejních jednotek. Již se objevily zprávy o společných vojenských cvičeních policie Los Angeles a armády. Můžete se spolehnout na fakt, že 1. dodatek utrpí „kolaterální škody“.

Chris Hedges, novinář oceněný Pulitzerovou cenou, spekuloval, že proto, že se proti NDAA postavily agentury národně-bezpečnostního aparátu, včetně FBI, NSA, které by mohly tato cvičení řídit, panuje strach, že bankéři nevěří, že je policie ochrání před věcmi, které půjdou do kýble.

„Myslím, bezesporu, že korporátní elity chápou, že věci, zcela určitě ekonomicky, se výrazně zhorší. Myslím, že se obávají rozšíření hnutí Okupuj. A myslím, že nakonec – a to je domněnka – nebudou věřit, že je ochrání policie, a budou schopni povolat armádu.“ – Chris Hedges

Není náhodou, že pro tato setkání bylo zvoleno Chicago. Elita ví, že policie bude na protesty reagovat násilně, ale v Illinois je nezákonné policii nahrávat. Takže dokumentace násilí spáchaného na ochranu zájmů penězoměnců bude silně omezena. Volba Chicaga jako místa těchto setkání je dalším příkladem strachu penězoměnců.

Počet a chování vynucovatelů, jakož i bezpočet dalších bezpečnostních agentur, které budou během setkání v Chicagu přítomné, bude zcela jistě indikátorem míry strachu, který penězoměnci pociťují, jak se svět, který vytvořili na základě zlodějen, krádeží, podvodů, leverage a dluhů kolem nich bortí.

Hnutí Okupuj posvítilo do temných zákoutí, která tito penězoměnci obývají. Toto hnutí představuje skutečnou hrozbu pro jejich privilegované postavení, protože veřejnost si začíná čím dál více uvědomovat jimi spáchané podvody a jejich hrabivost, protože nyní kradou veřejnosti ještě více peněz. Penězoměnci mají své placené slouhy, politici vyhánějící ve většině amerických měst protestující z parků. Další příklad strachu penězoměnců.

Ale…

Tito penězoměnci nyní vědí, že vše, čeho dosáhli, bylo rozptýlené hnutí, což ho nakonec ještě více posílilo. Nyní se tato zpráva šíří na vysoké školy a do komunit, kde jsou prováděna nucená zabavování domů (což dále ohrožuje piedestal penězoměnců). Pokaždé, když najatý politik pošle jejich vynucovatele pořádku, kdy policie hnutí násilně potlačí, získává hnutí na síle.

Penězoměnci žijí ve strachu, že se nevyhnou obvinění za vytvoření další ekonomické krize, jak se budou podmínky zhoršovat. Penězoměnci vědí, že od kolapsu v r. 2008 se nic nezměnilo a že objem derivátů od té doby jen vzrostl (viz tabulka). Člověk by si myslel, že se penězoměnci poučí, místo aby se krátkozrace soustřeďovali na své bohatství a hrabivost, čímž deriváty vzrostly na výrazně vyšší úroveň. Tito penězoměnci žijí ve strachu z následků těchto činů.

Nakonec dokonce i policie pochopí, že je tito penězoměnci okradli o penze. Penězoměnci manipulovali svými politickými loutkami tak, aby zavedli „penzijní reformy“, které zakrývají jejich rozkrádání ve jménu „nutných škrtů“. Penězoměnci žijí ve strachu, že nakonec dokonce i policie odmítne chránit jejich zájmy.

Penězoměnci žijí ve strachu, že hnutí Okupuj probudí zemi z jejího hlubokého spánku, a že spravedlivý hněv lidí se obrátí proti těmto sociopatům, kteří zmanipulovali systém, aby se obohatili, bez ohledu na kohokoliv jiného. Mohou mít své psychologické a fyzické bunkry, ale samotný fakt, že tyto bunkry potřebují, ukazuje na jejich strach.