Ziskem poháněný vězeňsko-průmyslový komplex: Ekonomika věznění v USA

Každý, kdo aspoň trochu věnuje věcem pozornost, nepociťuje nedostatek záležitostí, které od základu zpochybňují podkladovou morální infrastrukturu americké společnosti a hodnoty, o kterých tvrdí, že je zastává. Za abstraktní iluze svobody je jen málo zřejmějších věcí, než počet Američanů, kteří stráví zbytek svého života v izolovaném nápravném zařízení – údajně aby byli napraveni. Spojené státy americké mají již dlouho největší počet uvězněných na světě, který daleko překračuje počty a poměr v jakékoliv jiné zemi. Z každých 100,000 Američanů jich sedí 743 za mřížemi. V současné době se vězeňská populace v Americe skládá z více než šesti milionů lidí, což je počet, která dalece převyšuje počet vězňů držených v gulazích bývalého Sovětského svazu v jakýkoliv okamžik historie.

Zatímco tato ostudná statistika ilustruje jistá opatření probíhající etnické kalamity v zadržovacích střediscích země svobodných, vykresluje jen částečný obrázek v rámci širší situace. Zatímco země čelí bezprecedentní ekonomické a finanční krizi, podnikání vzkvétá v jiných oblastech – konkrétně v soukromém vězeňském průmyslu. Stejně jako u každého dalšího podnikání jsou tyto instituce provozovány za účelem dosažení zisku. Státní a federální věznice jsou pronajímány soukromým společnostem, kterým je placena pevná částka za ubytování každého vězně na den. Jejich zisk je výsledkem utrácení minima státních nebo federálních finančních zdrojů za každého z vězňů, aby si zbývající zdroje mohli strčit do kapsy. Pro nápravný konglomerát v Americe závisí prosperita na ubytovávání co největšího počtu vězňů po co nejdelší možnou dobu – co možná nejlevněji.

Počet lidí uvězněných ve státních a federálních zařízeních vzrostl v letech 1970 až 2009 o 772%, z velké části v důsledku vlivu soukromých korporací získaného v americkém právním systému. Protože shovívavost soudu a snižování trestů ohrožují samotné podnikatelské modely těchto soukromých korporací, byly utraceny miliony za lobbování u představitelů státu a politických kandidátů, ve snaze dosáhnout tvrdší legislativy „nulové tolerance“ a povinného trestání vězením u mnoha nenásilných přestupků. Politické akční výbory vytvořené soukromými nápravnými korporacemi předaly v rámci lobbování politické třídě od r. 2001 přes 3,3 miliony dolarů. Výroční zpráva CCA vydaná v r. 2010 zdůrazňuje význam ovlivňovací legislativy:

Vzhledem k tomu, že dnes je populace soukromých věznic 17 krát větší, než před dvaceti lety, je poddajnost právního systému vůči vlivu korporací jasná. Corrections Corporation of America je první a největší soukromou vězeňskou společností v USA, jejímž spoluzakladatelem byl v r. 1983 Tom Beasley, bývalý předseda Republikánské strany v Tennessee. CCA vstoupila na trh a otevřeně využila politických konexí Beasleyho, a pokusila se převzít kontrolu nad celým vězeňským systémem v Tennessee. Dnes tato společnosti provozuje přes 56 zařízení a vlastní kontrakty s US Marshal Service, Immigration and Customs Enforcement (ICE) a Správou věznic. Skupina GEO provozuje 118 věznic po celých Spojených státech, v Jižní Africe, Británii, Austrálii a jinde. Pod svým původním názvem, Wackenhut Corrections Corporation, byla synonymem sadistického zneužívání vězňů ve svých zařízeních, což mělo v r. 1999za následek ukončení několika kontraktů.

Možná nejvíce znepokojivým aspekt tohoto urputného morálního problému se projevuje v soukromém najímání vězňů a jejich roli v montáži obrovského množství vojenského a komerčního vybavení. Zatímco Spojené státy se s každým novým vyrobeným konfliktem na základě široké škály podvodných záminek propadají stále větších problémů, je zajímavé si povšimnout, že všechny vojenské helmy, muniční pásy, neprůstřelné vesty, identifikační štítky, stany, batohy a další vybavení používané vojenskými okupačními jednotkami, jsou vyráběny vězni ve federálních věznicích po celých Spojených státech. Obří nadnárodní konglomeráty a výrobci zbraní, jako Lockheed Martin a Raytheon Corporation, používají práci federálních věznic k sestavování zbraňových komponentů, aby je pak prodaly Pentagonu za luxusní ceny. Nejnižší sazbou za práci vězňů je 17 centů za kompletaci high-tech komponentů pro systémy řízených střel, potřebné pro výrobu raket Patriot AC-3 a protitankových střel.

V minulosti političtí žvanilové Spojených států kritizovali země jako Čína a Severní Korea za jejich roli při vykořisťování práce vězňů při výrobě spotřebního zboží, jako podprsenky a umělé květiny, na export. Je evidentní, že nakontraktování výroby vojenského vybavení zodpovědného za zmrzačení bezpočty civilistů u amerických věznic žádnou takovou kritiku od vojensko-průmyslové elity nesklízí. Naprostým výsměchem integritě obyčejných pracovníků je vystavování vězňů toxické použité munici, prachu ochuzeného uranu a dalších chemikálií, v rámci kontraktů na čištění a remontáž tanků a vojenských prostředků po návratu z boje. Pracující vězni nemají žádnou ochranu odborů, dávky nebo zdravotní a bezpečnostní ochranu ani v továrnách recyklujících elektroniku, kde jsou vězni pravidelně vystavování olovu, kadmiu, rtuti a arzenu.

Mimo vykonávání úkolů, které mohou mít za následek zhoubnou nemoc, je vězeňská práce používána při výrobě dalších vojenských položek, jako brýle nočního vidění, osobní brnění, rádií a komunikačních zařízení, komponenty protiletadlových kulometů bojových lodí, odminovávače a elektrooptické vybavení. Zatímco tento hojný zdroj levné lidské práce dále stimuluje akcionáře korporací zavádět drakonickou legislativu pro většinu Američanů, kteří spáchají nenásilné přestupky, je těžké si představit tak kolosální rozpor s oficiální rétorikou plnou tzv. amerických hodnot. Navíc je vězeňská práce používána nejen při kompletaci komplexních komponentů používaných v letounech F-15 a vrtulnících Cobra, ale tvoří také 98% celkového trhu kompletačních služeb, a podobná statistika je i u produktů jako barvy, sporáky, kancelářský nábytek, sluchátka a reproduktory.

Je jakousi pokřivenou ironií, že velká část údajně svobodného amerického pracovního trhu je spoutána v řetězech. Zbraně vyrobené v izolaci amerických věznic jsou zdrojem vykořisťovatelského cyklu, který zanechává členské země NATO zadluženými vůči mnohamiliardovému zbrojnímu průmyslu, na příkaz amerického ministerstva zahraniční a Pentagonu. Spolu s vlastními obchodními výstavami, poštovními katalogy a investičními domy na Wall Street význam soukromého vězeňského průmyslu posiluje probíhající likvidaci amerických principů – principů, které nyní vypadají abstraktněji, než den, kdy byly napsány.

Potenciální zisk z konjunktury vězeňské práce předvídatelně podnítil americké korporace přesunout svoji výrobu do amerických věznic. Konglomeráty jako IBM, Boeing, Motorola, Microsoft, AT&T, Wireless, Texas Instruments, Dell, Compaq, Honeywell, Hewlett-Packard, Nortel, Lucent Technologies, 3Com, Intel, Northern Telecom, TWA, Nordstrom’s, Revlon, Macy’s, Pierre Cardin, Victoria’s Secret, a Target začaly navyšovat objem své produkce v amerických věznicích. Mnohé tyto konglomeráty z Fortune 500 jsou korporátním členy civilním skupin, jako CFR a National Endowment for Democracy (NED). Tyto mozkové trusty hrají klíčovou roli při určování americké zahraniční politiky. Pod rouškou prosazování demokracie financují tyto společnosti opoziční hnutí a cvičí disidentské skupiny v zemích na celém světě, v zájmu pro-americké změny režimu.

Koncept privatizace vězeňství, kvůli snížení nákladů, znamená velkou cenu pro zadržované vězně, kteří jsou vystavováni životu ve stále mizernějších podmínkách v celách po celé Americe. V r. 2007 byla Texas Youth Commission (TYC) poslána do západotexaské věznice pro mladistvé, provozované GEO Group, aby tam prověřila jakostní normy. Inspektoři TYC byli nakonec vyhozeni z práce kvůli tomu, že neinformovali o odporných podmínkách, které v tomto zařízení viděli, a naopak udělili GEO Group v celkovém hodnocení dodržování norem téměř 100%. Zařízení později navštívili nezávislí auditoři a odhalili, že vězni byli nuceni močit nebo kálet do malých nádob, kvůli neexistenci záchodu v některých celách.

Partnerství mezi vládou Spojených států a korporacemi sahá napříč odvětvími, nicméně všechna se snaží o dosažení zisku, bez ohledu na morální a etické důsledky – důsledky pro lidi. Stále větší vliv vězeňsko-průmyslového komplexu na oficiální legislativu a ekonomické aktivity znamená velkou hrozbu pro lidská práva. Možná, že schvalování legislativy, která přivádí provinilé do vězení kvůli ziskům soukromých akcionářů, je tím nejčistším ztělesněním fašismu, podle Mussoliniho vize korporátního státu. Možná, že my všichni (včetně mne) nechápeme závažnost této legislativy a její dopad na naše životy.