Stav veřejnoprávních médií je důvodem k odmítnutí reformy vysokých škol

Minulý rok proběhlo v ČR sčítání lidu. Kromě výsledků je na celé události zajímavé i to, jak nás o nich informovala naše domácí média. Průzkum se týkal všech obyvatel ČR a tudíž by o jeho výsledcích měli být informování všichni v plném rozsahu. To se ovšem ve veřejnoprávních médiích nestalo. Tento případ je možné vnímat jako skutečnost, že se z k veřejnosti dostávají informace v "odfiltrované" podobě. A jak může téma veřejnoprávních médií souviset s navrhovanou reformou vysokoškolského zákona? Veřejnoprávní média svoji nezávislost na politické moci dávno ztratila. Boj o to, jestli dopadnou stejně i vysoké školy, se rozhořel před nedávnem.

V ČR působí od roku 1992 tři veřejnoprávní média - Český rozhlas, Česká televize a Česká tisková kancelář. Mají zákonem stanovenou povinnost poskytovat objektivní, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů. Volbu jejich generálních ředitelů a dohled nad jednotlivými médii provádějí příslušné rady, které jsou voleny Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR.

Vraťme se ale k samotnému sčítání. První výsledky zveřejnil ČSÚ těsně před Vánoci. ZDE
Z nich vyplývají toto:

• populace stárne
• zvyšuje se počet cizinců žijících na území ČR
• přibývá lidí s vysokoškolským vzděláním i negramotných
• zvýšil se počet věřících, ale propadl počet lidí hlásící se k některé z hlavních církví
• výrazně propadl počet lidí hlásících se k české národnosti, naopak přibylo lidí hlásících se k moravské nebo slezské národnosti, výrazně přibyl počet lidí bez národnosti

Naše internetové deníky (např. ZDE , ZDE , ZDE ) kladly důraz na různá zjištění vyplývající z uveřejněných výsledků sčítání. Souhrnně lze říci, že nás na svých stránkách informovaly o všech jeho výsledcích.

To ovšem nelze říci o našich veřejnoprávních médiích. ČTK ( ZDE , ZDE , ZDE ), Česká televize ( ZDE ) i Český rozhlas se ve svém zpravodajství shodně vyhnuly informacím o výrazných změnách v národnostním složení obyvatelstva. Otázkou je, proč veřejnoprávní média nechtějí informovat své občany o tom, že se k české národnosti přihlásilo o 2,6 milionu méně lidí než před 10-ti lety a že přibylo lidí opětovně se hlásících k moravské a slezské národnosti?

Že se nebude jednat o nedopatření ukazuje následující internetový průzkum. Ve vyhledávači Google je možné zjistit, kolikrát se za celý minulý rok objevila na internetových stránkách výše zmiňovaných veřejnoprávních médií slova: "Češi", "Moravané", "Slezené".

(K získání výsledků bylo použito vyhledávače www.google.com, kde byl specifikován název prohledávaného serveru a přesné znění hledaného výrazu (např. site:ceskenoviny.cz "Češi") za období od 1.1.2011 do 31.12.2011. Výsledky mohou obsahovat i výskyty hledaného slova uvedeného pouze v následných internetových diskuzích.)

Z uvedených výsledků je zřejmé, že veřejnoprávní média neposkytují vyvážené informace respektující národnostní složení České republiky, ačkoli vyváženost informací mají stanovenou v zákoně.
Smyslem veřejnoprávních médií není generování zisku, ale poskytovat svým vysíláním službu veřejnosti, která si tuto službu platí formou koncesionářských poplatků. Jejich nezávislost na politické moci je ovšem více než diskutabilní.

A jak stav veřejnoprávních médií souvisí s nově navrhovanou reformou zákona o vysokých školách? Ministr školství Dobeš se pomocí této reformy snaží aplikovat model dohledu nad vysokými školami podle již "osvědčeného" modelu dohledu nad veřejnoprávními médii. Nově by totiž měla na jednotlivé vysoké školy dohlížet tzv. rada veřejné vysoké školy, která má být jmenována ministrem školství. Tato rada bude disponovat klíčovými pravomocemi, jakými jsou oprávnění schvalovat rozpočet vysoké školy a navrhovat kandidáta na rektora. Nad veřejnoprávními médii ze zákona dohlíží Rada ČTK, Rada ČT a Rada ČRo. Tyto rady jsou voleny Poslaneckou sněmovnou a mezi jejich kompetence patří schvalování rozpočtu a volba generálního ředitele. Obava akademiků ze ztráty akademických svobod a samosprávy škol je zcela na místě. Stejně tak je jasné, že se politická moc těchto svobod ve prospěch vysokých škol v budoucnu dobrovolně vzdávat nebude.