Držba fyzického zlata je reálnou cestou z nadcházejícího chaosu

V době (květen 2011), kdy jsem publikoval článek pod názvem „Jsme zase o kousek blíž k reformě světového finančního řádu“¹, byla burzovní cena jedné trojské unce zlata 1487 USD, tedy 24 720 Kč. Tento text pojednával o následujícím institucionálním momentu: že v myšlení lidí bude docházet k posunu ve vnímání zlata jako budoucího směnného prostředku. Prostředku, který bude naplňovat 2 základní funkce peněz: směnu a uchování hodnoty. Prostředku, který postupně vytlačí současné papírové peníze s nuceným oběhem (fiat money).

Nyní, po necelém roce, se - za permanence kvantitativního uvolňování ze stran FEDu, ECB, BOJ, BOE, SNB apod. – dluhová a hospodářská situace západní civilizace pouze zhoršila a navíc došlo k několika zásadním věcem:

1. Výše uvedené instituce ztratily další část své upadající důvěry a budou ji ztrácet dále pod tlakem politiků nabitých sociálním populismem. Měnové války (devalvace domácí měny ze strany centrální banky – např. USD, EUR, JPY, CHF, CNY atd..) za účelem podpory domácího trhu jsou na denním pořádku.
2. Začíná se hledat tzv. „nová cesta“, kterou by se měl kapitalismus ubírat. Toto hledání víceméně slouží jedinému cíli – ospravedlnění dalších státních zásahů. Hlavním tématem Evropské unie a Spojených států amerických je posílit moc vládních institucí.
3. Není to ani pár týdnů, kdy Německo upsalo své dluhopisy s minusovým výnosem. V zásadě se jedná o spekulaci na vytvoření nové německé marky, kterou by byly současné dluhy zaplaceny. Investoři by ale měli pozorně sledovat chování vlády v Německu, která se hlavně snaží o vyšší politickou integraci, nikoliv o lepší trh.
4. Vyhledává se další geopolitický problém, který by z titulků novin nahradil současnou dluhovou krizi. Máme tedy před sebou vojenskou intervenci vůči Íránu, která je obecně předkládána jako nutná s nepříliš velkým rizikem. Je však dobré mít na paměti, že tato země se opírá o podporu Ruské federace a Číny. Je zde vysoká pravděpodobnost, že tento lokální konflikt může přerůst v něco mnohem nebezpečnějšího.
   Jedním z významných momentů tohoto nastávajícího konfliktu je současný stav, kdy Írán - pod tlakem hospodářských sankcí ze strany USA, EU a Austrálie - společně s Indií usilují o finální dohodu, jež by vedla k vypořádávání nákupů ropy ve zlatě. Toto rozhodnutí dá zelenou k vytvoření technické infrastruktury, která bude tyto transakce vytvářet. Vznikne nový prostor, kde nebude hrát vypořádací roli dolar, ale zlato.
5. Na Evropském trhu vzniká za poslední rok stále silnější distribuční síť fyzického zlata. Jako obchodník s fyzickým zlatem mohu potvrdit vysokou poptávku po tomto kovu nejen ze strany běžných investorů, ale především ze stran podnikatelské sféry – přímo firem. Podniky začínají nakupovat zlato přímo do svého majetku za účelem nahrazení hotovostních přebytků a vyvarování se probíhající devalvaci domácí i zahraniční papírové měny. Je jen otázkou času, kdy k těmto nákupům přistoupí velké mezinárodní korporace, které drží stovky mld. USD ve své hotovosti. Nyní jsou navíc ze stran politiků a finančníků obviňováni za to, že zadržují hotovost na svých účtech.
6. Burzovní cena jedné trojské unce zlata je 1733 USD (+16%), tedy 32 604 Kč (+32%).

Výše uvedená fakta ať přímo nebo nepřímo dokládají, že se západní civilizace nachází v hlubokých systémových problémech a přicházející vlna stagflace (vysoká inflace se stagnací nebo poklesem ekonomiky) odlomí další značnou část z trpělivosti jednotlivců, firem a korporací. Zvyšující se politická nervozita bude vyostřovat napětí mezi příjmovými skupinami obyvatelstva. Je vysoce pravděpodobné, že zvítězí ještě větší sociální populisté než ti, kteří jsou nyní u kormidla. Tito populisté se mohou zcela jednoduše „protisknout“ až k samotné hyperinflaci (ztráta důvěry v papírové měny ze strany veřejnosti) napříč celou naší civilizací.

Rozhodujícím okamžikem pro udržení regionální i státní stability bude, jak velké množství fyzického zlata se na daném území bude v okamžiku kolapsu finančního systému nacházet. Například naše země je co do základních potřeb zemí velmi bohatou (voda, půda, dřevo aj.), avšak máme jeden zásadní problém, nejsme producenti ropy a zemního plynu. Pokud se tedy nechceme u Ruské federace nebo Norska významně zadlužovat nebo prodávat národní majetek, pak musíme mít čím zaplatit. Íránská krize nám jasně dokazuje, že zlato je platidlem „par excellence“.