Limonádový Joe jako filozoficko-satirická prognóza

Přestože už je po Silvestru a do aprílu daleko, věnoval jsem tento článek úvaze sice na relativně vážné téma, ale v relativně již ne tak vážném duchu.

Říká se, že v bibli lze najít vše a někteří to tvrdí i o Švejkovi. Existují filmy jako Matrix, Pán prstenů apod., které jsou podrobeny důkladným rozborům, z nichž dle autorů těchto rozborů plynou hlubokomyslné filozoficko-esoterické a někdy i prognostické teorie, jaké údajně byly záměrem autorů filmů. Přitom je jich tolik a tak protichůdných, že je jasné, že většina jich nemůže být pravdivá.

Nedávno jsem shlédl, nevím po kolikáté, film Limonádový Joe a zjistil jsem ke svému úžasu, že tento film je hlubokou kritikou současného stavu ve společnosti včetně filozofických úvah jako je relativizace dobra a zla, či zda a jak (podle čeho) se dá vlastně poznat, že dobro vyhrálo. Vliv tohoto filmu na naši společnost nelze podceňovat, protože se jedná o divácky nejúspěšnější film (náš) všech dob a nejen u nás ale i v zahraničí (zejména díky SSSR). Údajně se jedná o nejlepší parodii na western všech dob (nejen českou).

Nedalo mi to a udělal jsem rozbor tohoto filmu pravděpodobně z úhlu pohledu, kterému ještě nebyla věnována náležitá (či spíše žádná) pozornost. Vycházím z předpokladu, že velká většina čtenářů film dobře zná, a budu k tomu v následujícím textu také tak přistupovat. Pokud by si někdo chtěl film připomenout, tak jej nalezne na „Ulož.to“. Na závěr úvodu pro jistotu upozorňuji, že ne vše je nutno brát zcela vážně.

Jako ve většině westernů (pohádek pro dospělé a hlavně muže), tak i v této parodii je ústředním námětem boj dobra se zlem. Ač by se dalo předpokládat, že v parodii budou věci dotaženy ad absurdum a vše bude křiklavě černobílé, v daném případě tomu tak není. Pokud si provedeme bleskovou analýzu hlavních postav, tak zjistíme, že pouze dvě postavy spadají do kategorie jednoznačných klaďasů nebo padouchů.

Kladnou postavou bez poskvrnky je tu pouze novinář Goodman (Bohoušek Záhorský) otec Winnifred. O jednoznačné kladnosti hlavního hrdiny (Karel Fiala) by se dalo s úspěchem pochybovat. Evidentně prosazuje zájmy korporace a nadřazuje je nad zájmy jiné a zabití člověka mu očividně nečiní žádný problém, i když většinou prosazuje humánní způsoby pacifikace nepřátel. Ani Winnifred (Olga Schoberová) se nevyhýbá finančním kalkulacím v rámci svého citu k Limonádníkovi.

Čistokrevného padoucha tu máme také pouze jednoho, a to Horáce Badmana alias Hogofogo (Miloš Kopecký), který skutečně ze svého padoušství nesleví ani v jediném okénku filmu. Skutečný padouch (ne nešťastný člověk) se pozná podle toho, že padoušství je pro něj potěšením. Další záporné postavy již projevují lidské city (Tornado Lou – Květa Fialová či Doug Badman – Rudolf Deyl) a dokonce vrchní surovec Grimpo (Josef Hlinomaz) nemá na svědomí ani jednu vraždu ani vážnější ublížení na zdraví a jeho nejstrašlivějším činem je rozkousání houslí.

Zajímavé je rovněž porovnání vztahu „kladné“ Winnifred a „záporné“ Tornado Lou“ k hlavnímu hrdinovi. Zatímco Winnifred relativně chladně kalkuluje o finanční výhodnosti sňatku, Tornadou Lou touží po tom, aby jejího srdce šampion ji učinil lepší.

Relativizace dobra a zla je vůbec (zejména v závěru filmu) zřetelná. Jasnou ukázkou je situace, kdy pistolníci konzumující kolaloku (veskrze kladný nápoj) mají přesnou mušku a ve vzájemném souboji se zastřelí, což se jim ve stavu podnapilém nedařilo. I relativně dobrá myšlenka tak může mít horší následky než myšlenka relativně špatná.

Názor autorů na možnou úspěšnost dobra je možno vidět v roli novináře Goodmana, který při prosazování dobra je naprosto bezvýznamnou figurkou a bez mocenských prostředků (pistolí Smith & Wesson hlavního hrdiny) by neměl žádnou šanci. Sebelepší a sebeušlechtilejší myšlenka sama o sobě bez podpory nástrojů moci nemá ve společnosti žádnou šanci se uplatnit.

Zajímavé je rovněž, jak je ve filmu až nápadně připomínáno, že zlo může používat jakékoliv prostředky k dosažení svých cílů a také je často, rádo a bez skrupulí používá. Naproti tomu dobro nekalé prostředky používat nemůže, protože pak by přestalo být dobrem. Ve filmu je poměrně drasticky (na „klinické“ smrti hlavního hrdiny) ukázáno, jaké to zlu přináší výhody a jak díky tomu často nad dobrem vyhrává. Dobro si tuto nevýhodu může občas kompenzovat zázraky konanými v jeho prospěch (zázračná resuscitace klinicky mrtvého hlavního hrdiny kolalokou). V daném případě opět slouží jako reklama kolaloky.

O úspěšnosti podnikání nerozhoduje kvalita výrobků či služeb, ale reklama, peníze a opět mocenské prostředky. Tento motiv se dokonce ve filmu vyskytuje vícekrát, přičemž je názorně ukázáno, jak je možné dav snadno a za použití jednoduchých prostředků získat i k radikální změně názorů. Na obsluhujícím personálu barů (Vladimír Menšík a Jiří Lír) je vidět, jak běžný je výskyt lidí, kteří budou ochotně (až radostně) a bez výčitek svědomí sloužit vládnoucím za každého režimu.

Na vynikající, ač malé roli hrobníka si lze všimnout, že jsou profese, jejichž vykonavatelé se budou mít dobře vždy bez ohledu na to, kdo je u moci.

Z mého zorného úhlu je v tomto filmu významné chápání lidské smrti z pohledu těch, kteří určují pravidla hry a hrají v nich rozhodující úlohu. Smrt zejména druhořadých osob je zcela bezvýznamná. Výjimku tvoří snad jen „kladní“ hlavní hrdinové. Charakteristické jsou pro to tři scény. V první Joe zastřelí čtyři bankovní lupiče, aniž tomu víceméně věnuje nějakou pozornost nejen on, ale i kdokoliv jiný s výjimkou toho, kdo z toho má prospěch, tj. hrobníka.

Ve druhé scéně zastřelí Hogofogo šerifa a rovněž se nad touto jednoznačně zákeřnou vraždou nikdo nepozastaví a vypadá to, že i jediná veskrze kladná postava Goodman pláče spíše nad ztrátou byznysu než nad zmařeným životem. Dokonce i mrtvola šerifa se ze záběru poněkud záhadně „vypařila“. Ve třetí scéně Tornado Lou v okamžiku prozření a návratu k „dobru“ bez mrknutí oka zastřelí tři muže, kteří zrovna „krutě“ mučili hlavního hrdinu. Smrt běžných lidí (bez ohledu na počet) nikoho nezajímá a vůbec už ne byznysmeny.

Propojení byznysu (korporací) se státní  mocí nemohlo být v tomto filmu snad ani vyjádřeno přímočařeji a ani hlavní hrdina je nijak nezastírá. V pravděpodobně nejznámějším a nejčastěji používaném sloganu z filmu to formuluje Joe přesně: „Říkal jsem, že se vrátím Dougu Badmane – a se mnou přijde zákon.“ A na Badmanovu námitku: „Nebo kolaloka.“ odpoví Joe zcela jednoznačně: „Kolaloka, to je zákon.“ Cokoliv bych k tomu dodal, by jen rozmělnilo natvrdo ukázanou realitu.

Nuže pojďme do finále jak filmu, tak článku. Co nám ještě v závěru autoři považovali za vhodné sdělit?

Protikladné strany (podle úhlu pohledu můžeme jedné říkat dobro a druhé zlo) spolu bojují, ale nad nimi se struktura setkává v jednom bodě a tím je korporace, která nezná pojem dobro a zlo v běžně používaném pojetí. Dobro je zisk, ztráta je zlo. Použité prostředky a lidé (jejich charaktery) je používající jsou podstatné pouze v tom smyslu, zda jsou účelné a vedou k cíli.

Pro dokumentaci uvedu pár dialogů z filmu.

Telegrafista: „Pane Kolaloku, vyhrál jste na burze pět miliard dolarů.“

Kolalok: „Já věděl, že dobro zvítězí.“

Hogofo: „Dojemné, skoro mám chuť nebýt padouchem.“

Kolalok: „Ne tak hochu. Náš obchod potřebuje talenty všeho druhu.“

Limonádový Joe: „Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina.“

Výklad závěru filmu jako vítězství dobra nad zlem také může být chápan tak, že zlo v životě nikdy zcela neprohrává, jen se převtěluje do jiných forem.

Na úplný závěr už jen dvě drobnosti, které pravděpodobně mohly uniknout pozornosti diváka v době vzniku filmu, ale dnes již nikoho nepřekvapí.

V reklamách se běžně „upřímně lže“ o výrobku (viz Alkoholická lihuprostá limonáda Whiskola).

Kapitál se chopí jakékoliv příležitosti, kde je naděje na zisk a klidně přesedlá třeba z potravinářského průmyslu na ropu.

Vlastně ještě jeden záběr by mohl mít svůj skrytý význam, a to když Joe pozoruje fata morganu a při objevení se obrazu Prahy zpívá: „Good bye, good bye.“ Jeho výklad však již ponechám na konspirativní fantazii každého čtenáře.

Zdá se vám rovněž neuvěřitelné, s jakou jasnovidností autoři filmu přesně popsali naši současnou společnost bez jakýchkoliv ideologických zábran. Kdyby již dříve byly pochopeny všechny hluboké a kritické myšlenky tohoto filmu, je možné, že by se už dávno stal Limonádový Joe filmem trezorovým.