Objízdná zahraniční politika Izraele

Pravičácká vláda Izraele začala s novátorskou zahraniční politikou, v jejímž rámci se snaží rozvinout vztahy s podstátními útvary a provinčními správami, a tudíž obejít vlády států a vyhnout se tak narůstajícímu nepřátelství ministerstev zahraniční cizích států a místních hnutí vůči politice Izraele ve vztahu k Palestincům.

Nastolování vztahů mezistátní úrovně mezi Izraelem a takovými nižšími typy samospráv, jako jsou americké státy, kanadské provincie a dokonce jednotlivé kmeny domorodých indiánů, zesílilo za působení ultra nacionalistického izraelského ministra zahraničí Avigdora Liebermana. Tato nová agresivní politika Izraele ve snaze najít spojence na podstátní úrovni má za následek mezinárodní tlak na vlády států, aby měly méně kritický přístup k izraelské politice ve vztahu k Západnímu břehu a Gaze.

Izrael vytvořil řadu „formálních partnerských dohod“ s americkými státy. Tyto dohody pokrývají řadu oblastí, včetně ekonomických a obchodních vztahů, kulturních styků, výměnných výletů představitelů amerických států a izraelské vlády, výměny technologií a výzkumu, a vzdělávání. Protože některé místní jurisdikce a univerzity a vysoké školy prosazují proti Izraeli iniciativu Bojkot, odinvestování a sankce (BDS), je si izraelská vláda jistá, že jakýkoliv pokus přenést takové návrhy na úroveň státu bude zaražen hned na začátku.

Virginie je příkladem jednoho ze států, který uzavřel s Izraelem řadu formálních dohod. Byla zahájena řada společných operací, včetně Virginského izraelského poradního výboru (VIAB), Virginsko-izraelského partnerství – vytvořeného guvernérem Georgem Allenem v r. 1995, a Virginsko-izraelské technologické aliance. V září 2008 uzavřely Virginie a Izrael formální mezivládní dohodu o partnerství, když guvernér Tim Kaine a izraelský vyslanec Sallai Meridor podepsali formální dohodu o výzkumu a vývoji mezi Commonwealthem Virginie a státem Izrael. Součástí této dohody, stejně jako mnoha dalších mezi Izraelem a státy, je výměna vojenských a bezpečnostních technologií. Důležitým faktorem je, že dohoda byla podepsána mezi Richmondem a Jeruzalémem, čímž se obešlo americké ministerstvo zahraničí, federální ministerstvo, které má obecnou pravomoc u zahraničních vztahů Spojených států s ostatními zeměmi.

Vojenské vazby mezi Spojenými státy a cizími zeměmi spadají do jurisdikce amerického ministerstva obrany. V r. 2003 guvernér Marylandu Robert Ehrlich a izraelská vláda podepsali Marylandsko-izraelské partnerství v oblasti bezpečnosti otčiny, první tohoto druhu u amerických států.

Formální dohody byly uzavřeny mezi Izraelem a Alabamou, Kalifornií, Connecticutem, Floridou, Georgií, Illinois, Marylandem, Massachusetts, Michiganem, Minnesotou, Missouri, Severní Karolínou, Nebraskou, New Jersey, New Yorkem, Ohio, Oregonem, Pennsylvánií, Jižní Karolínou, Tennessee, Texasem (guvernér Rick Perry dostal od Izraele cenu „Obránce Jeruzaléma“ a „Přítel Sionu“), Virginií a Wisconsinem. Většina dohod států s Izraelem byla uzavřena v posledních pěti letech. (Že by předjímali rozpad a zánik USA? – p.p.)

Legislativa některých států schválila společné rezoluce senátu-sněmovny/pléna, podporující pokračující silné vztahy mezi Spojenými státy a Izraelem, což rovněž obchází pravomoc ministerstva zahraničí podepisovat dohody s cizími zeměmi. 18. března 2011 byla jedna taková rezoluce, volající po „nepřetržité podpoře“ silných vztahů mezi Spojenými státy a Izraelem coloradskou legislativou, schválena coloradským senátem a plénem.

Ještě podivnější jsou izraelské dohody na úrovni státu s domorodými indiánskými kmeny, které se těší různé míře suverenity ve vztahu k americké federální vládě. Izrael navázal úzké vztahy s kmenem Coushatta z Louisiany. Kmen Coushatta byl prvním americkým kmenem, který uznal stát Izrael a oficiálně přivítal izraelskou delegaci v rezervaci. Izraelské společnosti vznesly nárok na 700 akrovou rezervaci Coushatta v Louisianě. V r. 2008 vydal kmen Coushatta „Potvrzení o přátelství“ s Izraelem, a uznal 14. květen, den nezávislosti Izraele, za národní svátek Coushattů. Izraelský generální konzulát v Houstonu udržuje s tímto kmenem kontakty a snažil se rozšířit obchodní a zemědělské vazby mezi Coushatty a Izraelem.

V r. 2001 si kmen Coushatta zajistil lobbyistické služby lobbyisty Republikánské strany a vyhlášeného stoupence Izraele Jacka Abramoffa. Abramoff vyždímal peníze z kmene a Republikánů pro sebe tím, že Coushatty napálil a přiměl je věřit, že budou ušetřeni konkurence indiánských kasin v blízkém Texasu, pokud darují peníze vládním křesťanským konzervativcům stavějícím se proti hazardu.

Jedním z faktorů, mimo kasínových zájmů, stojícím za zájmem Izraele o nastolení vztahů s americkými indiány na státní úrovni může být uplatňování tlaku na Spojené státy, s cílem odradit Washington od uznání palestinského státu. Izrael může věřit, že pokud se Spojené státy rozhodnou formálně uznat Palestinu za nezávislou, může podniknout podobné kroky ve vztahu k domorodým indiánským kmenům Spojených států.

Navázáním vztahů s vládami států se Izrael rovněž může zapojit do politiky na úrovni států. 13. ledna vydavatel Atlanta Jewish Times, Andrew Adler, napsal sloupek, ve kterém požadoval, aby izraelský Mossad zvážil zavraždění prezidenta Spojených států, pokud Irán získá jaderné zbraně a americký prezident neprovede proti Iránu vojenskou akci. Adler napsal, že může být pro Izrael nezbytné „dát v USA zahnízděným agentům Mossadu příkaz sejmout prezidenta, považovaného vůči Izraeli za nepřátelského, aby jeho místo zaujal stávající vice-prezident, a aby bylo násilně nařízeno, že součástí politiky Spojených států je pomáhat židovskému státu vyhladit jeho nepřátele“.

„Osamocený šílenec“ a „zešílený magor“ prohlašovaly americké židovské politické nátlakové skupiny o Adlerovi a jeho sloupku. Nicméně Adlerovy noviny mají úzké vazby na izraelský generální konzulát v Atlantě a na židovské představitele Republikánské strany v Georgii. 30. prosince 2011 zveřejnily Atlanta Jewish Times fotografii jednoho z Adlerových hlavních sloupkařů, Chucka Berka, který je rovněž spolupředsedou Republikánské židovské koalice Atlanta, vedle izraelského generálního konzula v Atlantě Ophera Avirana, georgijského guvernéra Nathana Deala a několika senátorů státu Georgia. Krátce po svém setkání s Dealem a sloupkařem atlantských židovských novin odcestoval Aviran z Atlanty do Jacksonu v Mississippi, aby byl jedním z mála zahraničních představitelů, kteří se zúčastnili inaugurace nového republikánského guvernéra Mississippi Phila Bryanta.

Výhružka atlantského židovského vydavatele se objevila ve stejnou dobu, jako rozhodnutí soudce správního soudu státu Georgie v Atlantě Michaela M. Malihi zamítnout podání právníků zastupujících Obamu, požadujících zrušení podání vyškrtnout Obamovo jméno z hlasovacích lístků v Georgii v prezidentských volbách, na základě toho, že Obamův havajský rodný list je neplatný a nepotvrzuje jeho statut osoby narozené v USA. Jedním z právníků žalobců v tomto případě je Orly Taitz, Američanka izraelského občanství narozena v bývalé Moldavské SSR, která se snažila vyvrátit Obamovu způsobilost působit jako prezident a která podporovala cíle izraelské pravičácké vlády. Skutečně, Atlanta se stala v každém ohledu epicentrem hrozeb pro prezidenta Obamu, stejně jako byl Dallas a New Orleans pro bezpečnost prezidenta Johna F. Kennedyho. Nicméně v Atlantě existuje silný izraelský a židovský postoj k radikálnímu proti-obamovskému aktivismu.

Agresivní zapletení Izraele do politiky na podstátní úrovni je evidentní také v Kanadě, Německu, Austrálii, Británii, Španělsku a dalších zemích. Dlouhá snaha Quebecu o odtržení od Kanady byla promořena pokusy izraelských a židovských Quebečanů vylíčit quebecké hnutí za nezávislost jako „antisemitské“, kdy se dostali poslanci Parti Quebecois (PQ) a Bloc Quebecois pod palbu kvůli tomu, že podporovali při útocích Izraele na jejich území Palestince a Libanonce. V r. 2000 politik PQ Yves Michaud zmínil zapletení Izraele do tlaku Quebecu za nezávislost tím, že prohlásil B’nai Brith Canada za „nepřítele quebeckých nacionalistů a falangu izraelské vlády“.

Stejně jako v případě amerických států ustavil Izrael přímé styky s takovými kanadskými provinciemi, jako Nova Scotia, Ontario a Alberta.

Podobné zasahování ze strany pro-izraelských zájmů lze vidět v současném pokusu Skotska odtrhnout se od Británie. Izrael má společné podniky se španělským Baskickem a Katalánií, německým Bavorskem a australským Novým jižním Walesem a Queenslandem. Ve všech výše uvedených státech je prioritou číslo jedna zmařit hnutí BDS a zajistit, že místní političtí vůdci budou razit pro-izraelskou linii.