Světová finanční válka je tu

Jak jsem slíbil v analýze věnované spolupráci Číny se zeměmi Perského zálivu, podívám se nyní na její vztahy s neropnými zeměmi a na mám připraveno krátké shrnutí.

Jaké kroky Čína podniká?

Čína přestává používat dolar, kde je to jen možné. O vyloučení dolaru ze vzájemného obchodu se Čína domluvila i s Japonskem. Má to svoji logiku, vždyť Čína je největších japonským obchodním partnerem, větším než Spojené státy.  Čím více zemí se bude řídit tímto příkladem, tím hůře pro Spojené státy.

Účast Japonska však dodává tomuto hnutí nový rozměr. To až dosud nebylo považováno za nepřítele Spojených států a tedy lze předpokládat, že se k tomuto kroku opravdu uchýlilo z primárně ekonomických důvodů. Proto je krok Japonska tímto směrem tak významný. Cílem směrem ke společnostem je snaha o snížení vlivu kurzových pohybů.  Postranním úmysl lze podle mě spatřit v signálu směrem ke Spojeným státům, že éra jejich dominance se pomalu ale jistě chýlí ke svému závěru.  Když prohlášení tohoto druhu vydá Írán, množství investorů si řekne, že to dělá čistě z politických důvodů „Spojeným státům na truc“. Tento pohled v případě Japonska nehrozí.

Nezanedbatelnou skutečností je i fakt, že Japonsko loni v prosinci oznámilo program nákupu čínských vládních dluhopisů. Tato skutečnost bude tlačit na posílení čínské měny. Pro Japonsko to bude zase vítaná možnost v rámci diverzifikace devizových rezerv, které jsou druhé největší na světě a aktuálně se pohybují kolem 1,3 biliónu dolarů. Otázkou zůstává objem této investice, když mělo Japonsko v loňském roce první deficit obchodní bilance za posledních 30 let.

Tahle revolta vůči dolaru však není jediná. Čínští výrobci pomalu přestávají pomalu za své produkty akceptovat dolary, ale začínají požadovat platby ve vlastní měně. Podle analýzy publikované Barclays Capital by tyto platby mohly jen britským obchodníkům přinést úsporu ve výši osmi procent a řada společností toho ve třetím čtvrtletí loňského roku také využila. Data za čtvrté čtvrtletí ještě nejsou k dispozici, ale lze čekat pokračování (ne-li zesílení) tohoto trendu. Zejména šlo o společnosti s vlastními pobočkami či výrobními závody v Číně.

Toto je potenciálně úplně největší ohrožení pro dolar, i když zatím v počáteční fázi. Kdo bude chtít i nadále odebírat jejich zboží (a nebude mít srovnatelnou alternativu), bude se muset přizpůsobit. Případné posílení renminbi, dlouhodobě vzývané americkou stranou, by v takovém případě mohlo sloužit jako iniciátor inflace ve Spojených státech. Navíc tito odběratelé sotva budou držet své likvidní prostředky v dolarech, ale přejdou na čínskou měnu. K částečné držbě čínské měny místo dolarů budou pak donuceny i společnosti jako je Wall Mart.

Proč právě teď?

To je jednoduché – protože Evropa a Spojené státy mají svých starostí dost. Nemají proto čas ani sílu reagovat na tyto na první pohled drobné kamínky vypadávající z hráze. Zadělávají jen ty největší díry (viz Írán). Ale větší množství malých děr může hráz během času rozložit. Slušně velký vypadnuvší kámen je obchodování ropy za zlato. I když, to není kámen, já bych to spíše přirovnal k balvanu.

Kam to celé směřuje?

Jsme svědky rozjíždějící se velké měnové a finanční války. Ač nejde o „klasickou“ válku, rozhodně nebude vedena v rukavičkách. Mediálně nejsledovanějším bojištěm této války je dnes bezpochyby Írán. Ačkoliv to tak není nazýváno a jeho projektu „ropa za zlato“ se dostalo minimální publicity.

Poslední velkou měnovou válkou byla druhá polovina 60. let minulého století. Na jedné straně stály Spojené státy, na druhé straně Francie, požadující za své dolary zlato. Tato válka trvající několik let vyvrcholila zrušením směnitelnosti dolaru za zlato prezidentem Nixonem v létě 1971. I právě probíhající válka je o tom, zbavit se dolaru. Akorát že proti Spojeným státům nestojí Francie, ale Čína spolu s dalšími zeměmi.

Porter Stansberry nedávnou publikoval zprávu uniklou (a naprosto výstižnou) zprávu z amerického velvyslanectví v Pekingu:

China’s gold reserves have recently increased. Currently, the majority of its gold reserves have been located in the U.S. and European countries. The U.S. and Europe have always suppressed the rising price of gold. The U.S. and Europe] intend to weaken gold’s function as an international reserve currency. They don’t want to see other countries turning to gold reserves instead of the U.S. dollar or euro.

Therefore, suppressing the price of gold is very benfficial for the U.S. in maintaining the U.S. dollar’s role as the international reserve currency. China’s increased gold reserves will thus act as a model and lead other countries towards reserving more gold. Large gold reserves are also bene“cial in promoting the internationalization of the RMB [China’s currency].

Vítěz této války nastaví nový globální finanční systém. Američané jsou si bezpochyby moc dobře vědomi, že ztráta pozice dolaru je připravila o výhody největšího obchodu všech dob a by měla za následek pád Spojených států z piedestalu největší světové velmoci. To je to poslední, co si přejí.

Příklad Velké Británie mají jistě před očima.

Malá anketa na závěr:

Jakou událost byste označili za první výstřel v měnové válce vedené proti Spojeným státům?

Těším se na vaše názory. Můj názor najdete zde.