Mediální mazlení s Mazelem

Při pozorování kauzy "rasistického advokáta" jsem se náramně bavil. Ne snad, že by téma samo o sobě bylo tak k popukání (ono je naopak velmi skličující), ale prostě proto, že všechno to mediální vlnění bylo opět tak krásně předvídatelné a stále probíhající podle neměnných a osvědčených scénářů.

Stále jsou to titíž lidé, kteří naříkají, soptí, hudrují, pohoršují se, nadávají, prskají, burácejí, lamentují, odsuzují, očerňují, prstem ukazují, tlučou na bubny, skřípou zuby, urážejí se, žádají exemplární potrestání. Je to tak průhledné, až je to právě komické.

Totiž takto: když tyto (rozuměj pravdoláskařské) vlny nějakou dobu sledujete, poznáte jejich mechanismus. Přesně víte, kdy začne rudnout vzteky Hvížďala, kdy dodá vulgární komentář Švejnarův pomocník Matoušek, kdy začne zhluboka dýchat paní Tydlitátová, kdy se pohorší předseda Ústavního soudu Rychetský, kdy bude následovat téma Lidových novin na minimálně tři strany, kdy různí režimní pisálci budou unisono hořekovat nad tím, že je tu zase druhá republika a že demokracie končí a že rasismus kvete a že je Hitler za dveřmi a že za to všechno může Klaus a škoda, že umřel Havel, protože jako kdysi umřel Masaryk a pak přišel nacismus následovaný válečným peklem, tak nyní umřel Havel a teď už to bude jen horší, ovládnou to tady fašisti, neofašisti, nacisti, neonacisti, klerofašisti, kleronacisti, fašizoidní a fašistoidní živly, fašounci, extrémisti, radikálové, nahnědlí, hnědí, ultrahnědí, černokošilatí, soldateska, hitlerčíci, náckové, národovci, klerikálové, nacionalisti, slovy "nezávislého" soudního znalce Iva Svobody "stupidní deprimovaná hovada", zkrátka fujtajblové.

Nejinak tomu bylo i se stále probíhajícím mediálním sporem mezi advokátem Petrem Kočím, zastupujícím představitelku Dělnické mládeže DSSS Lucii Šlégrovou a odborníkem na extremismus Michalem Mazlem. Mediální fronta se jako jeden muž sešikovala, když si Kočí dovolil vznést námitku, že by soudní znalec nemusel být ve sporu nestranný (že by tedy mohl být podjatý), protože má nejspíše židovský původ. Celkem logická úvaha, i po právní stránce čistá, které se nic nedá vytknout.

Po právní stránce nikoli, leč mediálně se s ní dá nakládat věru pěkně - a patřičně ji překroutit. A tak z námitky, která vlastně byla pouhou vznesenou otázkou a to naprosto legitimní otázkou (přitom pouze jednou z celkem tří námitek, kde další dvě byly možná ještě důležitější, ale v mediálním humbuku jaksi zapadly), se ihned stal "rasismus", "antisemitismus", "fašismus" a "ohrožení demokracie". Popudliví představitelé židovské obce opět přispěchali se srdcervoucím tvrzením, že tu snad někdo znovu chce Židům zakazovat nějaké profese (a pan Pavlát se kupříkladu v obraně rozepsal o tom, že židovství není přece překážkou pro toto či jiné povolání, jako by snad někdo něco takového říkal), zkrátka použil se veškerý osvědčený arzenál, kterým média disponují a který používají, když chtějí vyvolat davovou hysterii, veřejné pohoršení a nepohodlný názor utlouci hned v zárodku.

Podstata sporu přitom zůstala samozřejmě stranou - to, že je Mazel vpodstatě politický konkurent Šlégrové, protože kandidoval za TOP 09 (a nemůže být proto z principu v tomto případě nestranný), to, že si nechával za posudky platit přemrštěné částky, to, že to policie věděla a přesto jí to nevadilo, to, že takto to prostě v těchto případech chodí, protože podobně motivované účelové procesy jsou na politickou objednávku státu a nikdo proto neřeší, kolik to stojí a že jsou podobní mazelové na svých posudcích existenčně závislí, ale naopak jde o dobře promazané soukolí přinášející všem zainteresovaným stranám patřičné výhody. Celý mechanismus těchto politických procesů popsal výborně před časem na svém blogu občanský aktivista Tomáš Pecina (například v článku "Kdo je kdo na protiextremistické scéně" či v rozhovoru "Lidé věří tomu, co slyší z medií, skutečnost je nezajímá"). Případ Mazel je věrnou ilustrací toho, co Pecina načrtl v obecné rovině.

Zarážející je i to, jak dokonce i právníci a advokáti (o novinářích ani nemluvě) prokázali neznalost vlastního oboru, když činí skandál z něčeho tak rutinního, jako je námitka podjatosti. Ta přece neznamená žádnou vinu či skandalizaci, natož rasistické osočení, pouze naznačuje, že daná osoba nemusí být k posuzování případu vhodná, protože může být tak nebo onak zainteresovaná na výsledku soudní pře, ačkoli by měla být nestranná. Námitka podjatosti se uplatňuje u soudu dnes a denně z různých příčin a nikoho by nenapadlo za ní hledat nějaký osobní útok, jak ale média v případě soudního znalce Mazela halasně činí.

K smíchu je i to, jak se Mazel staví do role oběti. Rozhodl se prý rezignovat na svoji práci, protože už má dost negativních komentářů na webu. "Mazel se kvůli tlaku extremistů rozhodl s funkcí soudního znalce skončit," píší dokonce novináři. Co je to za nesmysl? A co je to za slabocha, který se nedokáže povznést nad to, co mu lidé adresují? Kdybych si měl brát osobně všechny urážky, do kterých mi spílají pravdoláskaři, tak už dávno nepíšu. A dělá-li navíc někdo tak špinavou práci, jako je vycucávání si z prstu záminek, jak někoho na objednávku státu dostat do vězení, nemůže se divit, pokud mu někdo vzkáže, co si o něm skutečně myslí. Pravděpodobnější ale je, že si pan Mazel spočítal, že bude lepší se stáhnout do ústraní, už jen proto, aby se nikdo nepitval v té jeho Kočím naznačené existenční závislosti na policii a vůbec v celé té státní justiční mašinérii a jejím vnitřním mechanismu. A možná si i myslel, že nádavkem bude ještě vypadat jako někdo, komu jde o život a kdo by měl být litován. To je ubohé.

Téměř k pláči pak je naopak to, že mladá holka Lucie Šlégrová (pokud tedy není jen provokatérka a policií nastrčená loutka) by měla jít do vězení za to, že mluvila o "národním socialismu" a o tom, že "dnešní drzé vyvolené budou lidé časem soudit bez nejmenšího slitování". Šlégrová tato slova pronesla při projevu během shromáždění na litvínovském sídlišti Janov. Nu a co má být? Národní socialisty má dnes i Paroubek a že dnešní vyvolené, tj. politické elity tohoto státu, budou jednou lidé soudit bez nejmenšího slitování, o tom není sporu. Podobných výroků se dopouští i politoložka Vladimíra Dvořáková, která stále zvedá svůj varovný prst a mluví o tom, že lidé vyjdou do ulic a vezmou spravedlnost do svých rukou (vpodstatě takové nálady sama živí). Takže v čem je problém? Ti, co mají plnou pusu obrany demokracie, by měli naopak volat po Šlégrové propuštění, protože odsoudit za podobnou prkotinu ženu jejího věku do vězení, to zavání spíše tou totalitou, kterou nás pravdoláskaři tak vydatně straší.

A pak je tu ta hrozná politická korektnost, v případě Židů doslova hyperkorektnost. Je úsměvné, že Žid jakoby často ani neexistoval, existuje jen tehdy, jde-li o významnou osobnost, která nějak přispěla či přispívá k blahu lidstva, státu, vlasti. To se potom jeho židovství naopak zdůrazňuje a oslavuje. Jinak se ale židovská národnost, pokud by měla být zmíněna v jiném než pozitivním kontextu (a to i v kontextu neutrálním), spíše tají nebo i popírá či se zkrátka trvá na tom, že ptát se na podobné věci je jaksi neslušné. To je velké pokrytectví, i když do jisté míry pochopitelné. Tabu musí být zachováno, protože v opačném případě by se pak kdejaký šťoura mohl ptát, proč je u nás (a nejen u nás) taková disproporce v zastoupení potomků (slovy Arthura Koestlera) "třináctého kmene" na vlivných místech, navzdory jejich celkově nízkému počtu ve společnosti (v loňském sčítání lidu se k židovské víře přiznalo jen necelých patnáct set lidí - takže to vypadá, že tu máme více muslimů - těch se k víře přihlásilo přes tři tisíce - než židů). Ale divme se, že se Židé nechtějí k svému původu či víře hlásit, když tu pořád někdo straší koncem demokracie a nástupem fašismu.

Zatímco u Židů je tedy jejich strach celkem pochopitelný, zarážející je politická hyperkorektnost u ostatních lidí, tj. nežidovského původu, kteří mají najednou potřebu se distancovat od Kočího námitky, tedy přesněji od mediálního výkladu Kočího námitky, a aktivně požadovat jeho exemplární potrestání, aniž by se je na to kdokoli ptal. Takové plamenné kolektivní výzvy k potrestání jsme tu už párkrát v historii zažili.

"Několik advokátů už samo podalo podnět k zahájení šetření, hodně se jich distancuje," čteme například v novinách. "České advokátní komoře nejsou známy podrobnosti ze soudního spisu ani k osobě znalce v tomto řízení. Nicméně prohlašuje, že se jako samosprávná stavovská organizace všech advokátů ostře vyslovuje proti všem projevům národnostní, rasové, náboženské a jiné nesnášenlivosti," píše se zase jinde, jakoby snad Kočí projevil rasovou, náboženskou nebo jinou nesnášenlivost. Sami přiznávají, že o tom nic nevědí, ale přesto žádají jeho potrestání v kárném řízení a ještě navíc doživotní vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Marně přemýšlím, co je tohle za lidskou vlastnost. Ustrašenost? Podlézačství? Udavačství?

Člověka při čtení podobných mediálních dramat přepadne v druhé fázi (po smíchu) jakási nechuť, zlost a pocit bezmoci. Dá se s tím vůbec něco dělat?

Zřejmě ne, když je vůlí státu určité opoziční skupiny a skupinky i jednotlivce demonstrativně trestat a za tím účelem vykonstruovávat "závadné myšlení" z celkem libovolné věty. Na takovou práci tu jsou mazelové a spol. A dokud bude taková státní poptávka, budou tito mazelové psát své posudky, inkasovat peníze ze státní kasy a z cizího neštěstí (vězení pro někoho, kdo má odlišný názor) si budovat vlastní kariéru, případně vlastní domek.

Smutné je, že pravdoláska, která minulý režim kritizovala za věznění politických vězňů a zavírání těch, co byli součástí opozice, disentu, co byli nositeli alternativních politických názorů, je nyní hlavní hnací silou justičních procesů proti těm, kteří - podobně radikální jako kdysi oni - stojí v opozici režimu dnešnímu. Orwellovsky řečeno, prasata začala chodit po dvou nohách a žrát s pány.

Tohle má být ta pravdoláskařská demokracie? Pěkně děkuji - nechci.