Libyjské déja vu v Sýrii

Prakticky stejné veřejné a diplomatické harašení, které bylo aplikováno proti Libyjské arabské džamahírii, se nyní rozjíždí proti Damašku. V Ženevě stejné tak zvané skupiny za lidská práva tlačí na cenzuru Syrské arabské republiky. V souladu s tím se Arabská liga rozhodla nahradit syrskou vládu a její diplomatické uznání převést na loutkovou syrskou opozici. Rovněž není pouhou náhodou, že Přechodná rada v Libyi se stala prvním subjektem, který uznal Syrskou národní radu za legitimní vládu Sýrie, 10. října 2011.

Více než kdy jindy je třeba mezinárodní instituce zpochybnit a poukázat na jejich předpojatost. USA a jejich spojenci opakují stejné kroky, které podnikly proti Tripolisu, proti Damašku. K nim patří výzvy k postavení syrských představitelů před Mezinárodní trestní soud a k zavedení Tureckem zřízené „humanitární nárazníkové zóny“ na severu Sýrie, což je pozemní ekvivalent bezletové zóny.

Co se stalo Libyi v OSN v Ženevě?

Jedním z hlavních zdrojů obvinění, že plukovník Kaddáfí zabíjí vlastní lidi, byla Libyjská liga pro lidská práva (LLHR). LLHR hrála klíčovou roli při donucení Komise OSN pro lidská práva zrušit Libyi a při donucení Rady bezpečnosti OSN v New Yorku ke schválení sankcí OSN proti Libyi. Tato organizace je také členem ve Francii sídlící Mezinárodní federace pro lidská práva (FIDH), která je svázána s National Endowment for Democracy (NED).

21. února 2011 přiměla LLHR 70 dalších NGO poslat dopisy generálnímu tajemníkovi OSN, prezidentovi Obamovi a Catherine Ashton, ve kterých požadovaly mezinárodní akci a intervenci v Libyi. Následná kampaň proti Libyi byla organizována organizací OSN Watch, NGO, která tvrdě pracuje na ochraně a prosazování zájmů Izraele. Navíc pouze 25 členů této koalice proti Tripolisu skutečně tvrdilo, že jsou organizacemi pro lidská práva. Na základě jejich dopisů a bez jakýchkoliv důkazů, či důkazů obvinění vznesených LLHR, že Kaddáfí zabil 6000 libyjských civilistů, byla Rada bezpečnosti OSN vmanipulována Washingtonem a jeho spojenci do zřízení bezletové zóny. USA a NATO to použily jako záminku a krytí k vedení agresivní války, která ilegálně skončila změnou režimu v Tripolisu a nakonec vyústila v zavraždění Muammara Kaddáfího ve městě Sirte.

Indický vyslanec v OSN správně poukázal na to, že OSN schvaluje rezoluce proti Libyi bez jakýchkoliv důkazů a že je to znepokojivý vývoj. Jsou prováděny pokusy udělat totéž u Sýrie. Když byla LLHR a její šéf vyzváni, aby svá tvrzení, že Kaddáfí vraždí své lidi, dokázali, žádné důkazy nepředložili a drze řekli, že pro to žádné důkazy nejsou. Dr. Sliman Bouchuiguir, šéf LLHR a švýcarský občan, dokonce připustil, že to byl Mahmoud Jibril, kdo byl zdrojem těchto obvinění. Jibril následně vytvořil v Banghází sídlící Přechodnou radu a stal se premiérem.

Neví se však, že Mahmoud Jibril, člen vlády džamahírie, byl roky přítelem Slimana Bouchuiguira. Pět individuí, která se stala ministry v Přechodné radě, bylo také členy LLHR a přáteli Bouchuiguira. Patří k nim i Ali Tarhouni. Je to jasný střet zájmů, který by žádná seriozní organizace neměla ignorovat. Když byl dr. Bouchuiguir dotázán, jak přiměl ostatní NGO akceptovat tvrzení LLHR, ten v rozhovoru vysvětlil, že to bylo na základě osobních vazeb.

Ve stejné době, kdy byla vznesena tato obvinění, Aly Abuzaakouk a tito jedinci vyjednávali nové kontrakty na libyjskou ropu za výhodných podmínek pro USA a EU, připravené na dobu, až ke změně režimu v Tripolisu dojde. Ali Tarhouni, americký profesor ekonomie kázající ekonomický neoliberalismus, dostal na zodpovědnost jak důležitý energetický, tak finanční sektor, v rámci podivně zkombinovaného ministerského portfolia. To vypadá u ministerského portfolia jako podivné, jen dokud člověk nepochopí, jaké měl Tarhouni cíle. Byl prakticky vyslán Washingtonem, aby otevřel dveře Libye pro plundrování. Ali Tarhouni, jako ministr zodpovědný jak za ropu, tak za finanční sektor, okamžitě libyjský energetický a finanční sektor zprivatizoval, jako svůj úplně první počin. A to v době, kdy se svými spolukonspirátory sliboval, že se Libye přemění na novou Dubaj.

Byla to právě tato neověřená tvrzení, doprovázená lžemi médií o žoldácích ze subsaharské Afriky v Libyi, co líčilo černé Libyjce jako cizí občany, a podvodná tvrzení o tom, že libyjská vojenská letadla střílí na neozbrojené civilisty, byla použita pro falešné obvinění Libye a započetí války NATO. Později byl Bouchuiguir odměněn za svoji úlohu v komplotu v Ženevě tím, že byl jmenován novým velvyslancem Libye ve Švýcarsku, v Bernu.

Nahrazení syrské vlády Syrskou národní radou

Stejně jako v Libyi i zde Arabská liga vytvořila rámec pro nezákonné uznání Syrské národní rady. Libye byla zrušena Arabskou ligou předtím, než NATO začalo válku, a nyní je zrušena i Sýrie. Avšak Arabská liga zašla tentokrát o dva kroky dále. Arabská liga se rozhodla odebrat předsednictví v Arabské lize Sýrii a udělit ho Syrské národní radě. Čímž hrubě a nestoudně porušila vlastní stanovy. Toto rozhodnutí si vyžadovalo jednomyslný souhlas, aby mohlo být ratifikováno a bylo právně závazné, ale ten získán nebyl. Mimo Sýrie hlasovaly proti tomuto kroku také Libanon a Jemen. Irák se zdržel. Alžír a Súdán byly tlačeny USA, EU a arabskými šejchanáty, aby zrušení Sýrie odhlasovaly.

Komise OSN pro lidská práva bude nyní použita při pokusu nahradit Syrskou arabskou republiku Syrskou národní radou, která je klonem Přechodné rady, která nahradila libyjskou vládu džamahírie. A opět v čele obviňování stojí OSN Watch a organizuje NGO v Ženevě. Činí tak ve spolku s FIDH, NED a několika syrskými ekvivalenty Libyjské ligy pro lidská práva (LLHR). K nim patří Damašské centrum pro studium lidských práv, svázané s FIDH.

Damašské centrum pro studium lidských práv a jeho vůdce dr. Radwan Ziadeh působí jako ekvivalent LLHR. Ziadeh byl dokonce přítomen na stejných fórech, jako vůdci libyjské Přechodné rady. Ba co víc, Bouchuiguir má vazby na izraelské zájmy prostřednictvím svého dohlížitele při doktorandské práci o zabránění Arabům použít ropu jako páku. Zdá se, že dr. Ziadeh spadá do kategorie cizí agent. Ziadeh a jeho komplicové odmítli odpovědět, jestli uznají Izrael, pokud vytvoří syrskou vládu. Odpovědět odmítli kvůli své oddanosti. Vyhýbali se problematice Izraelem okupovaných syrských Golanských výšin a neprojevili vůči Tel Avivu naprosto žádné nepřátelství, přičemž byli velmi nepřátelští vůči Iránu, Rusku a Číně.

Takže dojde k tomu, že Syrská národní rada bude nezákonně, a v rozporu s mezinárodním právem, uznána jako vláda Sýrie arabskými šejchanáty a Tureckem. Pokud bude gambit úspěšný, učiní pak USA a EU totéž. Syrská velvyslanectví budou předána jim, nebo budou převzata Syrskou národní radou, a diplomatická válka proti Sýrii se zintenzivní. Zároveň začnou oficiální média a organizace pro lidská práva požadovat intervenci v Sýrii, zatímco bude prováděn nátlak na Irán, Rusko a Čínu a další, aby Syřany opustili…