Věznění bez omezení: Politický Washington ruší ochrany v rámci řádného procesu

Obyčejní lidé v Evropě a Americe čelí vleklé krizi. V důsledku toho miliony lidí přišly o práci, domov, příjem a budoucnost.

Lidská bída roste. Stejně tak vztek veřejnosti. Vztek v celé Americe a Evropě jsou toho odrazem. Gerald Celente vysvětluje, co je v sázce, a říká:

„Když lidé ztratí vše a nemají již co ztratit, ztratí to.“

Drakonická opatření policejního státu byla zavedena, aby je udržela na uzdě. Stovky táborů FEMA je mohou pojmout. Stanné právo to může nařizovat a lze tvrdit, že jde o stav „katastrofické nouze“. Senátoři se plně odkopali, když označili Ameriku za „bojiště“.

Během druhé světové války byli loajální Američané japonského původu nezákonně uvězněni. Dnes to hrozí lidem protestujícím proti sociální nespravedlnosti a dalším, kteří chtějí změnu. Politický Washington si je vzal za cíl, aby zajistil, že byznys bude pokračovat jako obvykle. Obama v tom zcela jede.

14. prosince schválila sněmovna Zmocňovací zákon národní obrany (NDAA) na fiskální rok 2012. 15. prosince učinil totéž senát – ironicky na den Listiny práv. (Podobnost s Ermächtigungsgesetz z Třetí říše jistě jen náhodná – p.p.)

Obama tento zákon podepíše. Tato opatření skoncovávají s ústavní ochranou všech, včetně amerických občanů. Specificky je jejich cílem řádný proces a pravomoci pro vynucování práva.

S důkazy nebo bez, v záležitostech údajných napojení na teroristy, představující hrozby pro národní bezpečnost, nyní Pentagon nahrazuje civilní úřady. Je to dalece za rámcem jeho mandátu.

Armády existují, aby ochránily země před cizí hrozbou. Jednotný zákoník vojenské spravedlnosti (UCMJ) se týká pouze armádního personálu, jak k tomu opravňuje první článek ústavy, odstavec 8, který uvádí:

„Kongres má pravomoc… vytvářet pravidla pro správu a regulování pozemních a námořních sil.“

V Americe jsou státní a místní policie, ministerstvo spravedlnosti a FBI zodpovědné za trestní vyšetřování a stíhání. Ale u záležitostí týkajících se údajného ohrožení národní bezpečnosti to již neplatí.

Od této chvíle mohou americké ozbrojené síly zatýkat a neomezeně věznit kohokoliv kdekoliv, včetně amerických občanů, jen na základě podezření, falešných obvinění, nebo jen tak, pokud to prezident diktátorsky nařídí.

Profesor práva Jonathan Turley vyjádřil pobouření a řekl:

„Nejsem si jistý, co je horší: ztráta hlavních občanských svobod, nebo téměř směšné následné zdůvodnění upuštění od principů. Kongres a prezident nyní dokončili zákon, který by tvůrce ústavy vyděsil.“

„Věznění občanů bez omezení je něco, s čím byli důvěrně obeznámeni a výslovně se to snažili zakázat v Listině práv.“

Další odborníci na právo souhlasí, že by všichni údajní zločinci měli mít habeas corpus, řádný proces a další práva u řádně vytvořených civilních soudů.

Vojenské tribunály jsou ústavně ilegální. Od června 2004 vynesl americký (konzervativní) Nejvyšší soud tři mezní výnosy:

V Rasul vs. Bush (červen 2004) soud zaručil vězňům na Guantanamu práva habeas zpochybnit své veznění před civilním soudem. Kongres zareagoval Zákonem o zacházení s vězni (DTA) z r. 2005 a tento výnos zrušil.

V Handman vs. Rumsfeld Nejvyšší soud rozhodl, že federální soudy mají nadále jurisdikci nad případy habeas. Uvedl, že vojenské komise v Guantanamo nemají „pravomoc, protože jejich struktura a procedury porušují jak Jednotný zákoník vojenské spravedlnosti, tak čtyři Ženevské konvence z r. 1949“.

V říjnu 2006 zareagoval kongres podruhé. Schválil Zákon o vojenských komisích (MCA). Zvrátil rozhodnutí Nejvyššího soudu extrémnější formou.

Podkopáním základních principů vlády práva to poskytlo vládě mimořádné neústavní pravomoci zadržovat, vyslýchat, mučit a stíhat údajné podezřelé z terorismu, nepřátelské bojovníky, nebo kohokoliv, o kterém tvrdí, že je podporuje.

Umožňuje prezidentovi označit kohokoliv kdekoliv na světě (včetně amerických občanů) za „nezákonného nepřátelského bojovníka“ a zplnomocňuje ho zatknout a věznit takové lidi bez omezení ve vojenských věznicích.

Tento zákon uvádí: „Žádný (civilní) soud, orgán spravedlnosti nebo soudce nemá jurisdikci vyslyšet nebo projednávat jakoukoliv žalobu nebo kauzu týkající se čehokoliv… co souvisí se stíháním, souzením nebo odsouzením… vojenskými komisemi… včetně zpochybňování jejich zákonnosti…“

12. června 2008 Nejvyšší soud opět nesouhlasil. V Boumediene vs. Bush rozhodl, že vězni na Guantanamo mají práva habeas. MCA je protiústavně porušuje. V důsledku toho nemá vláda žádnou právní pravomoc upřít jim řádný proces u civilních soudů, nebo jednat jako žalobce, soudce a popravčí bez poskytnutí práva na odvolání nebo možnosti soudní spravedlnosti.

Nicméně část 2031 NDAA pro fiskální rok 2010 obsahovala Zákon o vojenských komisích (MCA). Fráze „neprivilegovaný nepřátelský bojovník“ nahradila frázi „nezákonný nepřátelský bojovník“. Znění se změnilo, ale záměr nebo nezákonnost usurpování si pravomocí policejního státu ne.

Doposud vojenské komise Američany nesoudily. Od této chvíle, na základě údajného nebezpečí pro národní bezpečnost, tak podle drakonických opatření NDAA 2012 činit budou.

Takže třeba Jose Padilla, americký občan, byl nezákonně vězněn tři a půl roku ve vojenských a civilních věznicích jako údajný „nepřátelský bojovník“. Obvinění proti němu byla falešná. Přesto mu byl upřen řádný proces, byl mučen, vystaven brutálnímu zacházení, odlidštěn a přesunut na samotku, aby změkl.

Když byl emocionálně zničen a očekával svůj civilní soud, jeho právník řekl, že připomínal „kus nábytku“, neschopného se před soudem řádně zastupovat. Ve vojenské věznici, v očekávání svého polního soudu, byl Bradley Manning díky barbarskému zacházení zneschopněn ještě více.

Závěrečný komentář

Roky se Amerika plíživě přibližovala totalitní vládě. Zejména Zákon o protiterorismu a účinném trestu smrti z r. 1996 usnadnil šmírování a zmírnil omezení u trestu smrti, erodoval ochranu habeas a usnadnil cestu následujícím represivním opatřením.

Po 9/11 se to rozbujelo. Ústavní ochrana byla systematicky likvidována. Opatření NDAA 2012 ničí základní ochranu Listiny práv, včetně práv na řádný proces podle pátého a čtrnáctého dodatku.

Pátý dodatek uvádí: „Žádný člověk se nebude zodpovídat z hrdelního nebo jiného závažného zločinu, aniž by byl postaven před velkou porotu a byl jí usvědčen.“

Navíc nikdo „nebude souzen za stejnou věc dvakrát a nebude kvůli tomu dvakrát v ohrožení jeho život nebo končetiny… nebude nucen svědčit proti sobě, ani nebude připraven o život, svobodu nebo majetek bez řádného zákonného procesu…“

Čtrnáctý dodatek uvádí: „Všichni lidé narození nebo naturalizovaní ve Spojených státech a spadající do jejich jurisdikce jsou americkými občany.“

„Žádný stát nebude vytvářet nebo si vynucovat jakékoliv zákony, které zbavují privilegií nebo imunity americké občany… ani žádný stát nepřipraví někoho o život, svobodu nebo majetek bez řádného zákonného procesu…“

Celkově americká ústava chrání proti přehnaným, svévolným nebo vrtošivým zákonům, které nejsou založeny na principech vlády zákona.

Výnosy Nejvyššího soudu ochranu Listiny práv potvrdily. V listopadu 2008 soudce Anthony Kennedy podpořil většinové rozhodnutí a řekl:

„Po pečlivém zvážení relevantnosti 10 neporušitelných práv, které tvoří ideologický základ, na kterém naše země stojí, soud shledal, že tyto základní svobody zůstávají nadále důležité a neměly by být zrušeny.“

„Dokud nebude moct být rozhodně dokázáno, že občané již takovou ochranu, kterou jim nabízí Listina práv, nepožadují, zůstane pro Spojené státy americké základním právním vodítkem.“

Za Obamy a 112. kongresu již její neporušitelnost neplatí. Nahradila ji diktatura. Amerika se nijak neliší od ostatních totalitních států. V důsledku toho není nikdo, kdo zpochybňuje moc státu, v bezpečí.

Odsuzování imperiálního bezpráví může být kriminalizováno. Stejně tak obrana správného před špatným. Ústavní ochrana již neplatí.

Může ji obnovit jen moc lidu. Žádný jiný způsob neexistuje.