Humanitární mise pro kosovské Srby?

Že by se odehrávala v Kosovu humanitární tragédie, to se právě nedá říct. Ale mohlo by k ní dojít, protože přežívají staré problémy, jako třeba rozbité nemocnice, časté výpady elektrické sítě v předvečer třeskutých mrazů, nehledě na nevraživost vůči křesťanům fanatiků, kterým Amerika pomohla k moci.

Mise pouze pro Srby a nikoliv pro Albánce, může být humanitární? Ano i ne. Problém je v tom, že Albáncům platíme z našich daní evropských poplatníků téměř vše, co potřebuje k životu nový stát, mimo jiné policii EULEX, zatímco Srbové nedostávají nic. Jsou diskriminováni, jejich školy jsou vykrádány, kláštery vypalovány.

Jsem členem malého francouzského spolku s názvem Solidarité Kosovo. Byl založen roku 2004 s úmyslem vozit o Vánocích dárky srbským dětem v Kosovu, kterým jejich rodiče většinou nic koupit nemohou. Žijí totiž osamoceni v jim nepřátelské zemi, nemohou hledat práci, nesmí prodávat své produkty na trhu ani vyvážet ze země, prostě přežívají jen s tím, co vypěstují pro sebe.

S výjimkou severního Kosova, které je srbské, vyhnali muslimové ze země už prakticky všechny křesťany. Ti, kteří zatvrzele zůstávají, protože nemají kam jít, mohou vyjít z ghetta jedině když jim slíbí doprovod mírotvorci z KFOR - tedy i k lékaři nebo na nákup do města.

Každý rok před Vánocemi vyráží z Paříže na zasněžené cesty víc jak desítka dobrovolníků s několika kamiony a nákladem hraček a školních potřeb, které jsme dostali zdarma nebo levně koupili. Je to únavná a leckdy i nebezpečná cesta.

Konvoj pro Srby není na žádných hranicích vítán. I mezi srbskými vesničkami může být zastaven a vykraden islámskou milicí, může jej zasáhnout i kulka nebo bomba nějakého fanatika, ale když ti mládenci a dívky v pořádku dojedou do cíle, zářící dětské oči jsou jim odměnou.

Letos albánsko-muslimská vláda vymyslela další překážku, aby Srbům komplikovala život: zavedla hraniční kontroly na administrativní hranici mezi Kosovem a Srbskem, aby mohla, kdykoliv se jí zachce, přerušit na pár dní dodávky ze Srbska.

Nepřipomíná vám to náhodou přechody mezi Izraelem a okupovanou Cisjordánií? Hodiny čekání, když se vracíte z práce, ponižující kontroly, případné zastřelení, když se škaredě koukáte, to vše vám říká: Emigrujte jinam, tam vás buzerovat nebudou!

Situace se zostřila v září 2011, kdy vláda poslala albánské celníky na přechody do lokalit Jariňje a Brňak, ležících v území, kde žijí výlučně Srbové. Srbská vláda v Bělehradu samostatnost Kosova neuznává, ale kosovským Srbům pomoci nemůže: naletěla na sliby, že Srbsko jednou vstoupí do EU. Tak místní občané zablokovali celníkům cestu a postavili barikády.

Vojáci KFOR se několikrát pokusili odstranit tyto barikády, proti manifestantům použili slzný plyn, vodní děla, včetně střelby na ostro. Dne 28. listopadu u vesnice Zupce byla stovka raněných mezi demonstranty, 25 mezi vojáky. Vedení KFOR pohrozilo, že napříště použije válečné zbraně.

Následkem toho, měli jsme v Paříži velký problém najmout nákladní auta - majitel, s nímž obvykle pracujeme, odmítl: „příliš nebezpečné”. I pojištění bylo notně dražší. Přesto jede se. Doufejme, že dojedou. Kromě hraček a školních potřeb, posíláme i pár tun teplého oblečení pro děti i dospělé.

Spolek se stejným názvem byl založen nedávno i ve Španělsku, ale dosud sbírku neorganizoval. Zato připojilo se k nám nedávno i Rusko, díky tomu, že 20 tisíc kosovských Srbů v beznaději se obrátilo na prezidenta Medvěděva a podalo žádost o ruskou státní příslušnost. Ten odpověděl, že jim vyhovět nemůže, ale posílá jim humanitární pomoc.

První konvoj 25 nákladních aut s nákladem generátorů el. proudu, pokrývek, jídla, nádobí a zemědělských strojů ve váze 304 tun měl dorazit na místo 15. prosince. Jenže na hranicích Kosova v Jariňje jej zablokovala EULEX, která nutila Rusy přijmout doprovod albánských celníků, které Rusko neuznává.

Než došlo k dohodě s Ruskem v Bruselu (co jim asi museli Rusové výměnou dát? odsouzení syrského režimu?), pět dní Srbové nosili šoférům jídlo a pití, i prase na místě upekli. Nakonec odstranili barikády a kolona aut se hnula. Druhý konvoj 12 aut o 166 tunách vede do města Niš.

Konflikt v Kosovu se vleče už od 80. let minulého století. Do té doby albánské obyvatelstvo se natolik rozmnožilo, že získalo v Kosovu většinu a začalo vyžadovat nezávislost na Jugoslávii. Brzo jejich odpor přerostl ve skutečnou válku s nemalým množstvím obětí na obou stranách, přičemž USA se svými satelity (Anglie, EU, Turecko) se postavily slepě a bezvýhradně na stranu albánských muslimů.

Roku 1999 letectvo NATO vedlo 78 dní usilovného bombardování na Srbsko (včetně bomb s ochuzeným uranem - sám jsem viděl místo dopadu, i tráva je dodnes radioaktivní...), načež prezident Miloševič ustoupil, když mu Rezoluce 1244 zaručila, že Kosovo zůstane součástí Srbska. Navzdory rezoluci, v únoru 2008 Kosovo vyhlásilo nezávislost a Amerika jej ihned uznala, ne však Čína, Rusko, Slovensko, Rada Bezpečnosti, Valné Shromáždění OSN.