Proč musel Kennedy zemřít

22. listopadu 1963 byl zavražděn prezident Spojených států. To bylo něco neslýchaného – byl zavražděn představitel světové velmoci No 1. Když jsem tu zprávu slyšel, dostal jsem strach, že z toho budou obviněni sověti, že bude válka. Ale rychlost, s jakou média dostala zprávu, že Rusové v tom nejedou, je – z dnešního hlediska - udivující. Někdo zavraždil prezidenta a tajné služby za pár hodin ví, kdo to udělal. Více než podivné. Stejně podivné, s jakou rychlostí věděli 11. 9. 2001, kdo je odpovědný za útok na WTC. Nechápu, jak je možné za pár hodin zjistit původce takového činu dlouho a pečlivě připravovaného. Člověk by řekl, že o tom věděli už předtím.

Od počátku vládnutí byl JFK infant terrible v politice. Pomocí daňových reforem, (které by z dnešního hlediska byly nepřijatelné), se mu podařilo zlepšit ekonomiku země. Byl odpůrcem segregace černošského obyvatelstva a podpořil Martina Lutera Kinga. Ale díky slabé pozici v rámci politického rozložení sil prosadil jen minimum nových zákonů o občanských právech. V mezinárodní situaci se mu podařilo urovnat kubánskou krizi, která hrozila přejít v otevřený konflikt. Nakonec recipročním stažením balistických raket ( Rusové z Kuby a Američané z Turecka), krizi vyřešil.

Kennedy byl prvním prezidentem, který si začal uvědomovat nebezpečí, na které poukázal už jeho předchůdce Dwight Eisenhower, který varoval před neoprávněným vlivem „vojensko-průmyslového komplexu“. Ale  Kennedy šel ještě dále. Varoval před vlivem i dalších uskupení, snažících se potají o uchopení moci. V projevu v Bílém domě řekl: „Samotné slovo "utajení " je ve svobodné a otevřené společnosti nepříjemné; a my, jako občané, se z podstaty i historicky stavíme proti tajným spolkům, tajným přísahám a tajným jednáním“.

Ačkoli přímo nejmenoval finanční sektor, bylo zřejmé, že o něm mluví. „Na celém světě čelíme jednolitému a bezohlednému spiknutí, které je založeno na zlých úmyslech rozšiřovat sféru svého zájmu. Je to systém, který investoval výrazné materiální a lidské zdroje k vytvoření vysoce efektivního stroje, který  se skládá z armádních, diplomatických, zpravodajských, ekonomických,  vědeckých a politických operací těsně provázaných. Jejich operace jsou utajované, nejsou zveřejňované. Jejich chyby jsou pohřbené, není na ně upozorňováno. Jejich odpůrci umlčeni, není jim dán prostor. Žádné výdaje nejsou dotazovány, žádné tajemství není zodpovězeno. Samotné slovo tajemství je zapovězeno ….“

K nápravě věcí Kennedy promluvil k novinářům: „Žádám však každého vydavatele, každého redaktora a každého novináře národa, aby přehodnotili své vlastní standardy a aby prohlédli podstatu nebezpečí, které hrozí naší zemi. V době války se vláda a tisk obvykle spojily ve snaze, založené převážně na vlastní kontrole, zamezit neoprávněným únikům informací k nepříteli. V současné době není vyhlášena žádná válka - a přestože může probíhat nelítostný boj, nemusí být nikdy vyhlášena tradičním způsobem. Napadený je náš způsob života. Ti, kteří se stali našimi nepřáteli, se právě rozmáhají po celém světě. Je ohroženo přežití našich přátel . Přesto však nebyla vyhlášena žádná válka, nebyly překročeny hranice pochodujícími vojsky, nebyly odpáleny rakety. Pokud tisk čeká na vyhlášení války předtím, než zaujme sebekontrolu za bojových podmínek, pak mohu jen říci, že dosud žádná válka nebyla pro naši bezpečnost větší hrozbou. Pokud čekáte na nalezení " zřejmého a přítomného nebezpečí ", pak mohu jen říci, že ono nebezpečí nikdy nebylo více zřejmé a jeho přítomnost nikdy nebyla přímější“. Bohužel, tady byl Kennedy snílek. Novináři už tehdy nebyli hlídací psi demokracie, ale poslušně psali podle přání svých majitelů. A ti jednali v souladu s těmito tajnými spolky, byli jejich součástí.

O způsobech jednání těchto vlivných uskupení neměl Kennedy žádné iluze. „Vedou studenou válku, stručně řečeno, s válečnou disciplínou, jíž se žádná demokracie ve svých nejlepších nadějích a přáních nemůže nikdy rovnat. Nicméně, každá demokracie zná nutné omezení národní bezpečnosti - a zůstává otázka, zda není potřeba tato omezení přísněji sledovat, pokud se máme postavit útoku tohoto druhu stejně jako otevřené invazi“.

Kennedy se ale nezastavil na projevech. Neváhal také jednat. Ačkoli věděl, s kým má tu „čest“, přesto se pokusil o nápravu. Jako první (a taky poslední) se pokusil zlomit moc banksterů. Kennedy se postavil proti bankovní mafii a svým prezidentským dekretem č. 11 110 se rozhodl vrátit státu ústavní právo vydávat peníze. Tímto rozhodnutím by FED ztratil možnost půjčovat emitované peníze  vládě Spojených států za úrok. Kennedy dal příkaz vytisknout 40 miliard dolarů a měly být pojmenovány US Bank notes. To bylo proti vůli bankovní mafie, která vlastní od roku 1913 Federal Reserve Bank. Kennedy se snažil zavedením nových peněz krytých stříbrem vymanit z vlivu FEDu. Po jeho zavraždění byly staženy z oběhu. Bylo mu toto jeho rozhodnutí  osudné? Jeden z největších bankéřů světa Rotchild řekl: „dejte mi možnost vydávat peníze a nebude mě zajímat, kdo vládne“. Ale tady narazila kosa na kámen. Kennedy vzal rotchildům jejich právo vydávat peníze. A to se nesmí. Teď už každý vládce ví, co by ho čekalo.  

Málokdo ví, proč a kým byl Kennedy zavražděn. Ale 7 z 10 Američanů nevěří oficiální verzi předložené vládou. Opět je to zajímavé ve srovnání s útoky v New Yorku – i tady jen málokdo věří oficiální verzi. Je to smutné, když lidé nevěří své vládě. A je signifikantní, že té vládě je to jedno. To je ta pravá demokracie. Každý může nadávat prezidentovi, nevěřit vládě, ale establišmentu je to jedno. Kára jede dál. I my v Česku máme s tím své zkušenosti.

Agent CIA Howard R. Hunt, který mj. vedl kampaň za svržení legálně ustavené vlády v Guatemale v r. 1953, řídil vylodění v Zátoce sviní na Kubě, mající svrhnout Fidéla Castra a který se vyznamenal v aféře Watergate, přiznal před svou smrtí v roce 2007 své rodině, že byl součástí konspirace na zabití prezidenta Kennedyho, kterou řídil viceprezident Lyndon B. Johnson. 

Už při vyšetřování vraždy Kennedyho ředitel FBI potvrdil slova JFK, když řekl: „Člověk ustrne, když se ocitne tváří v tvář spiknutí tak obrovskému, že se nechce věřit, že by mohlo existovat“. Tato slova šéfa FBI jsou v příkrém rozporu s oficiálním vyjádřením o osamělém střelci.  

Za pár let mají být otevřeny archivy o atentátu. Snad se potom dozvíme více. Ale obávám se, že úplnou pravdu se jen tak lidé nedozvědí.