Válečná mračna nad Íránem

Všemocná izraelská lobby ve Washingtonu, Americko-izraelský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC), organizace tvořená izraelskými kolaboranty, infiltrátory a čistými zrádci Spojených států, protlačuje sněmovnou legislativní opatření H.R. 1905, které zakazuje prezidentovi Spojených států, ministru zahraničí, členům amerických zahraničních služeb nebo jakémukoliv zvláštnímu vyslanci navazovat jakékoli diplomatické kontakty s Íránem.

Navázat diplomatické kontakty s Íránem může prezident pouze tehdy, pokud informuje předepsaný výbor. Izrael má de facto kontrolu nad výbory kongresu pro zahraniční záležitosti, takže jakékoliv informování Bílého domu o potřebě kontaktovat íránské představitele bude okamžitě odesláno kanceláři Benjamina Netanyahu v Jeruzalému a Izrael pak jakémukoliv americko-íránskému kontaktu zabrání. AIPAC, se svoji rezolucí, činí ze Spojených států ještě většího vazala židovského státu.

Strategií Izraele je zajistit, že se jeho plány na útok na íránská jaderná zařízení, a zřejmě na další cíle, nesetká v diplomatických kruzích Spojených států s opozicí… Izrael postavil vlastní zájmy vysoce nad zájmy Spojených států a jsou s americkými zájmy v rozporu.

Protože čelíme vyhlídce izraelského útoku, podpořeném Saudskou Arábií – tajným spojencem Izraele v regionu – měl by tento útok čeřící efekt na celém Středním východě a v Asii.

Země v Asii se perou o připojení k Šanghajské organizaci spolupráce (SCO) coby plnoprávní členové. Konfrontován s válkychtivými Spojenými státy, NATO a záměrem Izraele svrhnout vlády v Sýrii a Íránu, tento ekonomický, kulturní a de facto kolektivně-bezpečnostní pakt, skládající se z Ruska, Číny, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Uzbekistánu a Tádžikistánu, po schůzce premiérů v Petrohradě oznámil, že SCO brzy otevře dveře k plnému členství Pákistánu, Íránu a Indii. Asijské země chtějí zastavit vměšování Spojených států v Asii.

Před schůzkou v Petrohradu Rusko a Čína rázně varovaly západ před jakýmkoliv útokem na Írán. Použitá slova v rámci mezinárodní diplomacie připomínají éru studené války, nicméně je to západ, kdo je v roli agresora, i když agresora vedeného Izraelem a jeho špiony a aktivy infiltrovanými v nejvyšších vládních kruzích ve Washingtonu, Londýně, Paříži, Berlíně a v hierarchii OSN.

Dokonce i americký vazalský stát Afghánistán, bažící zbavit se okovů NATO a Washingtonu, získal v SCO statut pozorovatele. Nedávné komentáře zástupce velitele NATO pro výcvik v Afghánistánu, amerického armádního generála Petera Fullera, že afghánská vláda je nevyzpytatelná, nevděčná a mimo realitu, protože prezident Hamid Karzai řekl, že Afghánistán by měl stranit Pákistánu v americké válce vedené proti němu, měly za následek, že Fuller dostal padáka. Fullerovy komentáře měly také za následek to, že Karzai požádal o statut pozorovatele v SCO, protože americká agrese proti muslimskému světu a odmítání suverenity Palestiny způsobily propad pozice Washingtonu na celém světě.

Další země, kde CIA, Pentagon a miliardářský provokatér George Soros mají své agenty, Mongolsko, je také pozorovatelem SCO. Existují také „partneři“ SCO – země, které by mohly získat pozorovatelský statut nebo členství v SCO v budoucnosti. K partnerským zemím patří Bělorusko, Srí Lanka a země, kde by se měl Tel Aviv a Washington obávat, Turecko, člen NATO. Moskva a Ankara souhlasí, že Turecko by se nakonec mělo stát plnoprávným členem SCO. Turecko má úzké historické a kulturní vazby na turkické země střední Asie a na mnoho autonomních turkických republik Ruska, včetně Tuva, Baškortostánu a Adygeya.

Turecko je unavené zasahováním Izraele do svých vnitřních a vnějších záležitostí, jako zuřivým a krvavým izraelským útokem na tureckou loď s pomocí pro Gazu Mavi Marmara; podporou teroristických útoků kurdské PKK Mossadem; a tajnou izraelskou sítí „vnořeného státu“ Ergenekon.

Írán nyní viděl, jak nejotevřenější spojenec Izraele, Saudská Arábie, jmenovala bývalého šéfa egyptské rozvědky a blízkého přítele Netanyahu, Omara Suleimana, poradcem saudského následovníka, korunního prince Nayefa bin Abdul Azize al-Sauda, který je nyní ministrem vnitra. Osa Jeruzalém-Riyadh je nadále upevňována, kdy Obamova vláda přesunuje 4,000 vojáků z Iráku do Kuvajtu a posiluje další americká vojenská aktiva v Bahrajnu – sídle americké Páté flotily – a v Kataru, Spojených arabských emirátech a Ománu. CIA a Pentagon vytvořily základny bezpilotních letounů Predator v Džibuti, na Seychelách, v Etiopii a, údajně, v Saudské Arábii.

Kandidát na prezidenta v Kyrgyzstánu, premiér Almazbek Atambajev, oznámil, že chce, aby USA a NATO opustily leteckou základnu s tranzitním střediskem Manas v jeho zemi poté, co v r. 2014 vyprší stávající nájemní smlouva. Agenti Sorosem financovaných nevládních organizací (NGO) v Kyrgyzstánu se již pokusili přijít s tvrzením, že podle nové kyrgyzské ústavy nemá Atambajev pravomoc základnu uzavřít. Je to právě tento typ zasahování USA do záležitostí zemi v Asii, co přimělo SCO začít připravovat rozšíření počtu členů, aby byly zahrnuty země vystavené přímé americké vojenské hrozbě: Írán a Pákistán. Podezření ohledně záměrů a vojenských plánů USA učinilo také z požadavku Washingtonu vstoupit do SCO jako partnerská země mrtvou záležitost. Zájem Washingtonu účastnit se summitů SCO jako „partner“ vypovídá především o neschopnosti CIA získat přístup k vnitřní činnosti SCO, dokonce i přes bývalé „spojence“ jako Afghánistán, Pákistán a Mongolsko, než o velkém zájmu na „dialogu“ se členy a pozorovateli SCO. Nakonec, AIPAC a jeho poskoci dokázali protlačit sněmovnou zákon, který zakazuje Američanům jakékoliv diplomatické kontakty s představiteli Teheránu.

Prezident Obama je během volebního roku pod obrovským tlakem izraelské lobby, aby podpořil izraelský vojenský útok na Írán, akci, která nevyhnutelně povede k zapojení ozbrojených sil Spojených států v Zálivu do války proti Íránu, ve prospěch režimu v Tel Avivu/Jeruzalému. Na summitu G-20 v Cannes byl francouzský prezident Nicolas Sarkozy zaslechnut, jak říká Obamovi „nesnáším Netanyahu, je to lhář“. Na což Obama odpověděl „vy ho máte plné zuby, ale já s ním musím jednat každý den“.

Výměna mezi Sarkozym a Obamou je poučná. Obama neodporoval, že Netanyahu je patologický lhář, který udělá nebo řekne cokoliv, aby prosadil izraelské a globální sionistické zájmy na úkor všech a všeho ostatního, dokonce do té míry, že lže o vymyšlených íránských jaderných zbraních, aby prosadil vojenský útok na Írán.

Izrael, používající agenty pro ovlivňování v delegacích Spojených států, Británie, Německa, Kanady, Švédska a Holandska v OSN, zajistil, že generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) Aykia Amano upravil zprávu své agentury o íránském jaderném programu tak, jak by nikdy netoleroval jeho předchůdce Mohammed ElBaradei. Amano zcela určitě nijak nezajímal fakt, že jeho vlastní země, Japonsko, tajně vyrábí jaderné zbraně v jaderném komplexu Fukušima, v rozporu s pravidly IAEA. Následky ničivého zemětřesení v Japonsku tajné práce probíhající ve Fukušimě odhalily. Amano je zcela ochoten působit jako loutka Izraele a izraelské lobby při „odhalování“ porušování pravidel IAEA Íránem.

„Hodiny soudného dne“ Bulletinu jaderných vědců, měřící, jak blízko je svět k jaderné válce, nyní ukazují na šest minut před půlnocí. Díky machinacím Izraele ve vztahu k Íránu, vnitřnímu rozpadu Obamova Bílého domu po sesazení šéfa Billa Daleyho, a po pozvání Íránu SCO, aby se dostal pod ochranný bezpečnostní deštník Ruska a Číny, nyní tyto hodiny poskočili o několik minut vpřed.