Bělorusko se připravuje na obranu proti agresi NATO

4. listopadu běloruský president Alexandr Lukašenko reportérům v Grodno řekl, že teroristé z NATO, kteří zavraždili libyjského vůdce Muammara Kaddáfího, jsou horší, než nacisté. Běloruský prezident řekl:

„Došlo k agresím a národní vůdci, včetně Kaddáfího, byli zabiti. Nebyl zabit na bojišti. Bezpečnostní služby NATO ho pomohly unést. Byl mučen a zastřelen a bylo s ním zacházeno hůře, než nacisté zacházeli s lidmi ve své době. Libye byla zničena jako suverénní stát.“

Běloruský prezident pokračoval odsouzením role OSN v tolerování toho, co popsal jako vandalismus NATO v Libyi.

„Na situaci můžeme pohlížet pouze extrémně negativně. Jak můžeme vyhodnotit akce NATO v Libyi? Jako porušení mandátu Rady bezpečnosti OSN. Nepřeháním u hodnocení této hloupé a šílené Rady bezpečnosti. Nepřeháním u hodnocení její role a role organizací OSN. Z těch se stalo jen jakési krytí. Podívejte se sami: Irák, Afghánistán, celý arabský oblouk. Proč tomu všemu OSN nezabránilo?“ (1)

Prezident Lukašenko, jehož vláda je dlouho na americkém seznamu režimů určených k likvidaci, reportérům také řekl, že probíhají přípravy na posílení obrany země, kdy jsou vytvářeny nové teritoriální vojenské jednotky skládající se z civilistů.

„Vytvořili jsme teritoriální jednotky. Je to levnější, než mít profesionální armádu, a budeme cvičit vlastní lidi. Za rok z nich budou dokonalí vojáci. Jsou to obyčejní lidé, kteří mají civilní zaměstnání. Tyto jednotky budou nasazeny pouze v případě války. V době míru cvičí.

Musí chránit vlastní majetek, mimo rodiny a půdy. Tito lidé jsou velmi dobře vycvičeni a je mezi nimi spousta vojáků.“ (2)

Běloruská vláda oznámila vytvoření nové občanské armády o počtu 120,000 lidí. Prezident Lukašenko reportérům v Grodno řekl: „Pokud budeme někdy nuceni ocitnout se ve válce, jsme muži, musíme bránit svůj domov, rodinu, svoji zemi. Je to naše povinnost.“ (3)

Je to poprvé od druhé světové války, kdy lidé v Bělorusku zažili ohrožení své bezpečnosti, a tato hrozba přichází opět ze Západu.

Bělorusko je možná kvalifikovanější, než jakákoliv jiná země, pro činění narážek na nacismus. Nejhorší zvěrstva druhé světové války byla spáchána německým Wehrmachtem v Bělorusku. Vlastně odboj Bělorusů proti nacistickým hordám byl tak hrdinský, že ústřední výbor komunistické strany SSSR odhlasoval návrh dát Běloruské sovětské socialistické republice po druhé světové válce vlastní křeslo ve Valném shromáždění OSN.

Běloruská republika se stala výkladní síní SSSR a stala se nejsilnější a nejvíce prosperující socialistickou republikou v Sovětském svazu.

Vůdce země, Alexandr Lukašenko, byl některými popisován jako typický „homo sovieticus“. Bývalý ředitel státní farmy Lukašenko byl jediným členem BBSR, který hlasoval v r. 1991 proti rozpuštění Sovětského svazu.

Lukašenko se dostal k moci v r. 1994, když získal důvěru lidí, díky svému výkonu jako šéf státního proti-korupčního výboru.

V posledních 16 letech jeho působení v prezidentské funkci zaznamenala země stabilní ekonomický růst, rostoucí mzdy a plnou zaměstnanost. Sociálně orientovaná ekonomika Běloruska udržuje úzké vztahy s ostatními zeměmi, vzdorujícími diktátu nového světového řádu, jako Kuba, Venezuela, Sýrie a donedávna Libye.

Bělorusko má jednu z nejnižších měr nerovnosti na světě, vydává 6% GDP na vzdělání a vědecký výzkum. Vzdělání a zdravotní péče jsou zdarma.

Netřeba říkat, že Lukašenkovo odhodlání sloužit zájmům vlastních lidí, a ne zájmům západních finančních kapitalistů, mělo za následek permanentní a neslábnoucí kampaň lží, pomluv a očerňování ze strany globálních korporátních mediálních impérií.

Spojené státy, Bělorusko a „lidská práva“

Lukašenkova popularita v Bělorusku byla dlouho cílem mohutně financované opozice, skládající z tak zvaných aktivistů „občanské společnosti“ a „novinářů“, financovaných National Endowment for Democracy z USA, organizace, která úzce spolupracuje se CIA na svrhávání cizích vlád, které se nepodřídily americkým zájmům.

Spojené státy a Evropská unie utratily za dosazení poddaného vůdce v Minsku, který by se podvolil jejich ekonomickým zájmům v zemi, miliony dolarů veřejných peněz. Jak kdysi řekl jeden evropský představitel: „Bělorusko je jedinou zbývající zemí, kde je stále co ukrást.“

Po útocích v New Yorku v r. 2001 se význam těchto událostí stal vládě v Bělorusku rychle zřejmý. Na konferenci pod názvem „Osa zla: Bělorusko – chybějící článek“ v listopadu 2002 senátor John McCain, při zmínce o obchodních dohodách Běloruska, prohlásil:

„Bělorusko Alexandra Lukašenka nemůže ve světě, kde se Spojené státy a Rusko těší strategickému partnerství a kde Spojené státy myslí svůj závazek skoncovat se zločineckými režimy, jejichž chování nás ohrožuje, vážně dlouho přežít.“ McCain dále řekl: „11. září nám otevřelo oči ohledně statutu Běloruska jako hrozby pro národní bezpečnost.“

V r. 2004 schválily Spojené státy zákon o demokracii v Bělorusku, který nařizuje přímé americké zasahování do vnitřních záležitostí Běloruska, s cílem prosadit „demokracii“ a „svobodu“.

Tato imperialistická legislativa byla následována rezolucí předloženou OSN a odsuzující Bělorusko za porušování „lidských práv“.

Nicméně běloruská vláda odpověděla rychle, prostřednictvím OSN.

Na 59. zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku stálý zástupce Běloruska v OSN Andre Dapkiunas předložil rezoluci s názvem: „Situace demokracie a lidských práv ve Spojených státech amerických.“

Běloruský návrh rezoluce odsoudil podvodné americké volby v r. 2000, fakt, že obyvatelé Washingtonu nemohou volit zástupce do amerického kongresu, trest smrti pro mladistvé a duševně nemocné, nezákonné zadržování lidí podezřelých z terorismu a široce rozšířené mučení.

Tato běloruská rezoluce byla pro americkou vládu obzvláště nepříjemná, protože donutila světové vůdce postavit se čelem k americkému pokrytectví ohledně zločinů proti lidstvu. O rok později schválily Spojené státy legislativu, která konečně skoncovala s trestem smrti u mladistvých mladších 18 let. Ostatních porušování lidských práv, zdokumentovaných v běloruském návrhu rezoluce OSN, se Spojené státy dopouštějí nadále. (4)

Velká konspirace proti republice Bělorusko:

19. prosince 2010 se mládežnické skupiny, vycvičené a financované USA, Německem a Polskem, pokusily proniknout do budovy parlamentu v Minsku, poté, co se Západem podporovaným kandidátům nepodařilo získat mezi běloruskými voliči významnější vliv.

V lednu 2011 běloruská agentura státní bezpečnosti (KGB) zveřejnila dokumenty zabavené protestujícím, které odhalily rozsah silného zasahování představitelů německé a polské rozvědky do vnitřních záležitostí Běloruska. Zpráva „Pozadí konspirace“, zveřejněná v Minsk Times, dokázala, že mnoho mladých, používaných západními rozvědkami v nepokojích, bylo vycvičeno v pravičáckých výcvikových táborech na Ukrajině.

Další mladí byli přivezeni přes hranice z Ruska. Odtajněné dokumenty ukázaly, jak agenti západních rozvědek, pracující v rámci různých NGO, pašovali v kufřících peníze pro opoziční aktivisty přes běloruské hranice.

Západní výzvědné agentury měly pro svržení běloruské vlády dva strategické plány.

1) Dostat do ulic Minska až 100,000 lidí a zaútočit na parlament.

2) Pokud se jim nepodaří, aby se k akci přidal dostatek lidí, mělo být na budovu parlamentu zaútočeno železnými tyčemi, aby se vyprovokovala policie. Média by obvinila polici z „násilného potlačení“ a EU by získala záminku pro odsouzení „zfalšovaných voleb“ a uvalení sankcí.

Zpráva poukazuje na to, že mezinárodní reportéři při prosincových nepokojích se vůbec nepokoušeli informovat o volbách. Prostě dorazili, aby se připojili k předem naplánovanému shromáždění na Říjnovém náměstí.

Západem podporovaní pučisté měli poskytnout podporu básníkovi Vladimiru Nekljajevovi. Odtajněné dokumenty KGB odhalují důvody, proč si Západ vybral Nekljajeva:

„V. Nekljajev je představitelem tak zvané inteligence. Má jisté charisma, dlouhou dobu se neúčastnil domácího politického dění. Veřejnost si ho nespojuje s obrazem radikálního člena opozice, je lépe znám jako básník.

Jeho slabostí můžeme také využít. V minulosti byl v podstatě alkoholikem (nemoc mnoha umělců). Naši experti došli k závěru, že to vytváří podmínky pro to, aby v něm uzrála super myšlenka jeho nadřazenosti, že je předurčen k vyššímu poslání. Vlastníme také zásadní inkriminační důkazy proti němu, což nám umožňuje ještě více ho stimulovat v jakékoliv fázi projektu.

Věříme, že je vhodné využít navrhovaného kandidáta jako jednoho z představitelů kampaně. Dříve navržený kandidát může být prosazován zároveň, jako záložní plán.“ (5)

Tento dokument nám poskytuje jedinečný vhled do operační metodologie západních výzvědných agentur. Nekljajev se měl stát běloruským Václavem Havlem nebo Borisem Jelcinem. Jeho slabosti jako vůdce by byly pro Západ užitečné, protože by byl mnohem snadněji ovladatelný. Nekljajev měl být běloruskou verzí Mahmouda Jabrila, slabé a neschopné loutky západních zájmů.

Neklljajevovy západní loutkovodiči měli proti němu také „inkriminační důkazy“, což by jim umožnilo ho vydírat, pokud by rozhodl ve prospěch své země, namísto ve prospěch západního kapitálu.

Odtajněné dokumenty také odhalují promyšlenou kampaň pomluv a lží proti běloruskému prezidentovi. Drby a nechutné lži měly být šířeny a předávány západním médiím. Lži o zdraví prezidenta, lži o jeho soukromém životě, lži o kontech v zahraničních bankách, lži o hrozící rezignaci atd.

Část týkající se pomlouvačné kampaně proti běloruskému prezidentovi je zajímavé čtení a stojí za úplné uvedení, protože odhaluje silně koordinované aktivity západními rozvědkami financovaných barevných revolucionářů:

„Jednou ze složek podpůrné kampaně u kandidáta národní důvěry by mělo být záměrné vytváření stimulů pro šíření drbů. Drby musí být považovány za informace předané v rámci neformální komunikace a musí se šířit jako virus. Ideální platformou pro takovou kampaň je internet, obzvláště různé sociální sítě, blogy, Twitter.

Dobře vedená pomlouvačná kampaň nutí úřady neustále hledat výmluvy, které pomáhají vytvářet tak zvanou presumpci viny a vyvolávají větší nedůvěru obecné veřejnosti vůči vládě.

Jedním ze základních drbů, který je třeba podporovat po celou kampaň, by měl být drb o možné Lukašenkově rezignaci. Účelem je ujistit obecnou veřejnost a elitu o samotné možnosti takové rezignace.

Navrhované pomlouvačné cykly:

Osobnost Lukašenka a jeho rodina, drby o prezidentovi podkopávají jeho osobní pozici a ničí image silného statečného a rozhodného člověka.

Zde jsou hlavní směry a cíle „kampaně o pozadí“:

• Špatné zdraví Lukašenka a příslušníků jeho rodiny.
• Lukašenko se léčí v zahraničí a utrácí za to spoustu peněz.
• Lukašenko má uložené peníze v zahraničních bankách. Tento fakt by měl být zdůrazňován a částky by měly být neustále zvyšovány.
• Ekonomika. Zvěsti o ekonomických problémech musí vyvážit informace, že země nebyla krizí příliš ovlivněna.

Následující drby jsou také účinné:

• Každým dnem je více nezaměstnaných, očekávají se další noví nezaměstnaní.
• Země je levně vyprodávána, na plné obrátky probíhá tajná privatizace podniků. Představitelé prodávají majetek Arabům a Číňanům za úplatky.
• Vláda nesplnila požadavky MMF a úvěry by měly být splaceny předčasně.
• Zpochybňování bezpečnosti velkých veřejných projektů.
• Plánovaná jaderná elektrárna bude používat čínský reaktor, který je náchylný k explozi.
• Jaderný reaktor v jaderné elektrárně je v podstatě budoucí raketou, platformou pro jaderné vydírání…“ (6)

Šíření šílených drbů o Libyi prováděné korporátním médii vykazuje pozoruhodné podobnosti s metodologií barevné revoluce používanou proti Bělorusku. Po vypuknutí násilností v Benghází nám bylo masmédii řečeno, že Kaddáfí opustil Libyi a odjel do Venezuely. Abych opět citoval z dokumentu zabaveného běloruské opozici:

„Jedním ze základních drbů, které je třeba podporovat po celou kampaň, by měl být drb o možné rezignaci Lukašenka. Účelem je ujistit obecnou veřejnost a elitu o samotné možnosti takové rezignace.“

Podvodné zprávy o rezignaci Kaddáfího v Libyi měly podpořit povstání tím, že by protestující uvěřili, že v mocenském boji již zvítězili. Tyto lži byly brzy následovány zprávami, že Kaddáfí vydal rozkaz protestující bombardovat. Nicméně ruská armáda, která monitorovala Libyi z vesmíru, následně potvrdila, že k žádnému bombardování civilistů nedošlo.

V rámci příprav na válku v Libyi šířila Associated Press více drbů a lží o Bělorusku.

Hugh Griffiths ze Stockholmského mezinárodního institutu míru a výzkumu tvrdil, že „Iljušin Il-76 odletěl 15. února z Baranoviči, obrovského bývalého sovětského skladiště zbraní, nyní pod kontrolou běloruské vlády, do Libye“. (7)

Tato obvinění běloruská vláda razantně odmítla. Při rozhovoru s běloruskou agenturou Telegraf mluvčí běloruského ministerstva obrany Andrej Savinych reportérům řekl:

„Bylo zjištěno, že představitel OSN (Jose del Prado) americkému novináři řekl, že nemá žádné informace, a proto nemůže přítomnost jakýchkoliv běloruských žoldáků v Libyi potvrdit. Tento fakt lze považovat za důkaz, že Associated Press je nástroj propagandy.“

Savinych slušně poznamenal, že západní novináři mají sklon „snadno porušovat konvenční demokratické normy, když se jim to hodí a je to v souladu se zájmy jejich sponzorů“.

Vzhledem k faktu, že Bělorusko je cílem USA sponzorované změny režimu, lze snadno dospět k závěru, že drby v médiích mají za cíl sloužit jako varování Minsku ohledně toho, čemu bude čelit, pokud odmítne se před říší sklonit. (8)

Libye, Bělorusko a hloupá a šílená Rada bezpečnosti

Ve svém prvním projevu k Valnému shromáždění OSN v r. 2009 Muammar Kaddáfí poukázal na to, že Rada bezpečnosti OSN porušuje článek 2 charty OSN. Článek 2 charty OSN uvádí, že všechny státy jsou si rovny, ale jak to může být pravda, když hrstka světových velmocí může rozhodovat o osudu všech ostatních zemí, prostřednictvím Rady bezpečnosti?

Kaddáfí dále tvrdil, že Rada bezpečnosti by měla mít mandát pouze implementovat rozhodnutí učiněná Valným shromážděním.

Plukovník Kaddáfí kritizoval také válku v Iráku, která byla flagrantním porušením charty OSN. Libyjský vůdce všem přítomným připomněl, že OSN „měla ochránit generace před útrapami války“, avšak od založení OSN v r. 1945 bylo 65 válek, válek vedených několika členskými státy Rady bezpečnosti.

Navíc plukovník Kaddáfí poukázal na to, že charta OSN stanovuje, že všichni členové OSN jsou povinni přijít na pomoc jakémukoliv státu, který byl napaden. Vůdci Británie a Spojených států opustili jednací sál v OSN před Kaddáfího projevem. (9)

Dnes je Libye v troskách. Kdysi pokojná a prosperující země, jediný ekonomický, sociální a politický úspěch v Africe, byla vybombardována do doby kamenné, díky NATO, a především podivným levičákům, kteří podporovali rasistické a fašistické hordy z Benghází, když vraždily každého muže, ženu a dítě, které potkaly.

Bělorusko ví, že Severoatlantická teroristická organizace a kurvy z vojensko-průmyslově-mediálního komplexu udělají všemožné, aby dosáhly stejného potrestání i této země. Bělorusko, zakládající člen OSN, si je velmi dobře vědomo nebezpečí, které pro lidstvo představuje zkorumpovanost organizací OSN euro-atlantickými válkychtivými zločinci.

Bývalý Oberstgruppenführer SS Paul Hauser kdysi řekl, že zahraniční jednotky nacistické SS byly předchůdcem NATO. Blesková válka NATO v Libyi mu zcela jistě dala za pravdu. Nyní se připravuje na obranu před jakýmikoliv teroristickými aktivitami, které pro ni má NATO připraveno, poklidná prosperující a velmi civilizovaná země na východě Evropy. Země, které všichni dlužíme za její hrdinský příspěvek k porážce nacismu za druhé světové války, nyní čelí jeho současným dědicům. Stejně jako v minulosti bude obrana Běloruska obranou všech svobodných občanů světa.

Poznámky

1. http://news.belta.by/en/news/president?id=666308
2. http://news.belta.by/en/news/president?id=666326
3. http://news.belta.by/en/main_news?id=666220
4.  Parker, Stewart(2007)The Last Soviet Republic, Trafford Publishing, p 141.
5. http://www.belarus.by/en/press-center/news/behind-the-scenes-of-one-conspiracy_i_0000001970.html
6. http://www.belarus.by/en/press-center/news/behind-the-scenes-of-one-conspiracy_i_0000001970.html
7. http://www.time.com/time/world/article/0,8599,2056420,00.html
8. http://en.rian.ru/world/20110415/163542578.html
9. http://metaexistence.org/gaddafispeech.htm
10. Barker, A.J (1982) 'Waffen SS at War' Ian Allen Ltd, pp24/25