Dvojí standard, dvojí morálka a pokrytectví této války proti terorismu

Myslím, že tomu začínám rozumět. Severní Korea porušila všechny jaderné dohody se Spojenými státy, vyhnala inspektory OSN a vydala se cestou, která jí do roka umožní vyvinout atomovou bombu. A prezident Bush říká, že jde pouze o diplomatickou záležitost. Irák předal 12 tisíc stran zprávy o svém zbrojním programu, umožňuje zbrojním inspektorům neomezený pohyb, inspektoři zatím nenašli - navzdory dvou set třiceti nečekaným šťárám -, ani zavařovací láhev nebezpečné chemikálie, ale prezident Bush oznamuje, že Irák je pro Ameriku nebezpečný, že neodzbrojil a že může být vojensky obsazen. Tak, tak je to.

Jak je možné, ptají se mě čtenáři ve svých nejvýmluvnějších dopisech, že mu to prochází? Skutečně. Jak je možné, že to prochází Tony Blairovi? Není tomu dávno, co náš drahý první ministr oznámil v parlamentu - svým obvyklým učitelským hlasem, kterým se kárají zvlášť nepozorní nebo pomalí hoši ve třídě -, že Saddamovy továrny hromadného ničení byly v provozu (pauza) a pracují (pauza) právě teď. Ale drahý vůdče, v Pyongyangu stojí také továrny (pauza) a vyrábějí smrtící zbraně hromadného ničení (pauza) právě teď. A Tony Blair mlčí.

Proč to tolerujeme? Proč Američané? V posledních několika dnech se objevily malé náznaky toho, že americká média - největší a nejvíce vinna svou bezmeznou podporou prolhané kampaně Bílého domu - začala plaše klást několik otázek. Měsíce poté, co Independent začal upozorňovat své čtenáře na kamarádskou návštěvu Donalda Rumsfelda v Bagdádu, kterou podnikl v roce 1983, v době, kdy vrcholilo použití otravných plynů Irákem v Iránu, začal konečně Washington Post částečně sdělovat svým čtenářům, co se tenkrát dělo. Reportér Donald Dobbs ovšem neopomněl připojit obvyklou úhořovitou klauzuli (názory expertů na Střední východ se liší v tom, zda mohl tehdy Washington udělat více k zastavení dodávek zbraní a technologie pro ZBN do Bagdádu), nicméně stěžejní bod je tady: vytvořili jsme monstrum a pan Rumsfeld se na tom aktivně podílel.

Ale ani americká a ani britská média se neodvážila začít vyšetřovat další, téměř stejně nebezpečný vztah, který americká administrativa ková za našimi zády: vojenská podpora alžírskému režimu. Už deset let probíhá v této zemi jedna z nejšpinavějších válek - údajně mezi muslimy a bezpečnostními složkami země. Bylo zabito téměř 200 tisíc lidí, většinou civilistů. Ale posledních pět let se objevuje stále více důkazů, že tytéž bezpečnostní síly mají na svědomí některé nejkrvavější masakry včetně těch, při kterých byla miminkům podřezávána hrdla. Zatím nejdůkladnější rozbor policejních zvěrstev a protizákonných poprav mužů a žen v Alžírsku zveřejnil Independent. Přesto Amerika v rámci své obscénní "války proti teroru" přeladila na strunu přátelství a srdečnosti, co se alžírského režimu týče. Pomáhá vyzbrojit alžírskou armádu a slibuje více. Zástupce ministra zahraničních věcí William Burns oznámil, že "Washington se má ještě hodně učit od způsobu, jakým vede Alžírsko svou válku proti terorismu."

Má samozřejmě pravdu. Alžírské bezpečnostní síly mohou Američanům ukázat, jak přesvědčit vězně - muže či ženu - že mu hrozí udušení. Metoda je následující: Do úst svázané oběti se nacpe hadr namočený v čisticím prostředku. Vězeň se pomalu dusí. Američané mohou zastihnout experty této techniky při práci přímo ve sklepních místnostech policejní stanice v Château Neuf ve středním Alžírsku. Existují i další techniky: obvyklé strhávání nehtů, obvyklé elektrody na penisu či ve vagíně a - a navždy si budu pamatovat slova tohoto očitého svědka - znásilnění staré ženy přímo na policejní stanici. Zvláště to, jak celá zakrvácená naléhala na ostatní vězně, aby vydrželi a nepodlehli.

Někteří svědci těchto hnusností byli samotni alžírští policejní důstojníci, kteří hledali útočiště v Londýně. Ale zbytek jistě může Američany mnoho cenného naučit - v tom má pan Burns pravdu. Už se ostatně stalo - a neptejte se , jak je možné, že o tom noviny nepsaly - že nejvyšší velitel alžírských ozbrojených sil byl vřele uvítán v jižním ústředí velitelství NATO v Naples.

A Američané se učí. Důstojník národní bezpečnosti napojený na CIA minulý měsíc prozradil, že pokud jde o vězně, "naši chlapci je mohou malinko okopat bezprostředně v adrenalinovém opojení (sic)." Jiný oficiál národní bezpečnosti oznámil, že "ovládat bolest u poraněných pacientů je velmi subjektivní věc." Ale buďme objektivní. Možná se Američané naučili tyto hrůzy od Alžířanů. Ale stejně tak se to mohli naučit od Talibanu.

V Americe mezitím spěšně pokračuje profilování muslimů. 17. prosince se dostavily do kanceláří federální vlády tisíce Syřanů, Libyjců, Afgánců, Bahrainů, Eritreanců, Libanonců, Marokánců, Omanisů, Qatarisů, Somálců, Tunisanů, Jemenců a občanů Spojených arabských emirátů k odebrání otisků prstů. New York Times, nejdevótnější americké noviny, v článku patřícím do série tématicky pokrývající situaci po 11. září, se zmínily (pochopitelně až v pátém odstavci) že "v minulém týdnu úřady spoutaly želízky a uvěznily stovky mužů, kteří se dostavili k odběru otisků. V některých případech tak učinily z důvodu propadlých studentských či pracovních viz, v jiných proto, že lidé nebyli schopni doložit příslušnými doklady svůj imigrační status."

V Los Angeles policii došla pouta, jak se snažili pozatýkat a uvěznit celé stádo dostavivších se mužů. Z té tisícovky uvězněných po 11. září bez soudu a obvinění bylo mnoho rodilých Američanů.

Ve skutečnosti mnoho Američanů ani neví, co vlastně znamená ten mrazivý akronym "US Patriot Act". Slovo 'patriot' v názvu toho zákona není odvozeno od slova 'patriotismus', jak by se snad zdálo, ale znamená United and Strengthening America by Providing Appropriate Tools Required to Intercept and Obstruct Terrorism Act. Program TAP (Total Awareness Programme) v ceně dvě stě milionů dolarů umožní americké vládě monitorovat e-mailovou poštu a internetovou aktivitu všech Američanů. A ačkoliv nám to novináři neprozradili, Američané nyní otravují evropské vlády o datové soubory jejich občanů. Nejčerstvější - a nejabsurdnější - z jejich požadavků přišel v těchto dnech do francouzské aerolinky Air France. Dožadují se přístupu do jejich databáze, aby mohli profilovat tisíce jejich pasanžerů. Všechny tyhle věci přesahují i nejdivočejší sny Saddama a drahého vůdce Kima.

Nová pravidla si dokonce našla cestu a proplazila se až do akademického vzdělání. Vezměme si například malou, přátelsky vyhlížející Purdueskou univerzitu ve státě Indiana, kde jsem měl před několika týdny cyklus přednášek. Za pomoci vládních fondů nyní tato univerzita zakládá 'Institut pro vnitřní bezpečnost' (an Institute for Homeland Security). 18 "expertů" - někteří od firmy Boeing, jiní z Hewlett-Packard a další z ministerstva obrany a ministerstva zahraničí - budou organizovat "reseršní programy" (research programmes) týkající se "oblastí kritických misí" (critical mission areas). Zajímalo by mne, co mají být tyto oblasti. Určitě ne nic, co by se týkalo bezpráví na Středním východě, arabsko-izraelského konfliktu, či prezentace tisíců amerických posádek na arabských územích. Konec konců, byl to Richard Perle, Bushův nejzlověstnější pro izraelský poradce, který minulého roku prohlásil, že "terorismus musí být asasinován".

Mezitím jsme - na tomto základě - vrženi do války v Iráku, který má naftu, a vyloučeni z války v Koreji, která ji nemá. A naším vůdcům to prochází. Na tomto základě vyhrožujeme nevinným, mučíme naše vězně a "učíme se" od mužů, kteří by měli být souzeni pro válečné zločiny. Toto je náš skutečný pomník, který jsme vybudovali na památku mužům a ženám surově zavražděným 11. září 2001 zločinem proti lidskosti.

Uveřejněno 4. ledna 2003 pod jménem The double standards, dubious morality and duplicity of this fight against terror v Independent