A co dál, Stworo?

Zhruba týden po zasedání krajského soudu jsem měl rozhovor se svým advokátem. Rozhovor probíhal zhruba takto:

Dr. Matzner: Musím vás upozornit na jednu věc. Pokud u Nejvyššího soudu prohrajeme, budete muset zaplatit deset tisíc.

Já: Deset tisíc vám?

Dr. Matzner: Ne, soudu. Můj honorář v tom není, ten budete muset zaplatit zvlášť.

Já: Jak to, soudu, za co?

Dr. Matzner: Ono to funguje tak. Když vyhrajeme, nic soudu platit nemusíte. Ale kdyby soud potvrdil výrok krajského soudu, budou po vás chtít deset tisíc. To je jako za jejich práci. Bere se to tak, že to dovolání bylo neopodstatněné.

Já: Hm. S tím jsem nepočítal. No dobře. A kdybychom vyhráli, tak už bude pokoj? Jaké jsou možné kroky Nejvyššího soudu?

Dr. Matzner: Jsou tři možné závěry: (a) soud se odmítne případem vůbec zabývat, například pro nesplnění podmínek dovolání nebo nejasně či špatně formulovaného dovolání, (b) soud potvrdí rozhodnutí krajského soudu a za (c) soud vám dá za pravdu.

Já: A tím končíme?

Dr. Matzner: Kdepak. Nejvyšší soud by v tom případě vrátil případ na začátek k novému projednání soudu první instance.

Já: Takže bychom začali zase od začátku?

Dr. Matzner: Ano.

Já: A může se v tom případě žalobce znovu odvolat?

Dr. Matzner: Může. Nemůže se sice odvolat proti nálezu Nejvyššího soudu, ale může přijít s jiným důvodem, například řekne, že bylo málo znaleckých posudků soudních znalců nebo něco podobného.

Já: Je nějaká hranice, kdy už se žalobce nemůže odvolávat?

Dr. Matzner: Není.

Přiznám se, že mi popis možných kroků příštího vývoje vyrazil dech. Žalobce jeho odvolání nestojí ani pětník. Dělá jen svou práci, nikdo mu to nemůže zazlívat. Zatímco mě každé další stání vyčerpává finančně i mentálně. Je to nesmírně náročné.

Podpora čtenářů klesá. Při prvním soudním stání byl vnitřní dvůr okresního soudu plný tak, že se někteří ani nevešli a zůstali na cestě. Při druhém stání se sešlo asi 20 lidí. Při třetím stání přišlo asi pět. A při jednání krajského soudu už nepřišel nikdo. Nepočítám v to pětici novinářů, kteří se přišli podívat na soud s popíračem z profesních důvodů.

A nejde jen o vaši přítomnost při soudních jednáních, jde i o finanční podporu. Ta, bohužel, také vyschla. Říjen býval v minulých letech co se příjmu týče vždy dobrý. Tento měsíc se zatím sešlo pouze 8 516 korun – nejméně za všechny říjny v celé dvanáctileté existenci Zvědavce. A z toho mám zaplatit překlady, právní pomoc a také nějak žít. Co k tomu dodat?

Všichni jsme z vleklých soudů už unaveni, chápu. Je hezké, že mi v emailech a v diskuzi za články vyjadřujete „podporu v mém boji“, ale z toho se, bohužel, nenajím a další soudy také nezaplatím.

Takže stojím před otázkou, co dál.