Hrdina Sulík. Najdou se podobní i u nás?

Častokrát si všímám komentářů našich slovenských sousedů pod články, které se zabývají euroskeptickými či obecně konzervativními postoji prezidenta republiky Václava Klause. "Takového politika vám závidíme." - "Kéž by i náš prezident byl schopen říci něco tak silného." - "To se máte, že máte v politice takovou osobnost, která se nebojí stát si za svým názorem." Takto a obdobně píší někdy slovenští konzervativci na české pravicové weby.

Teď je ale na čase vyseknout poklonu opačným směrem - myslím, že vyjádřím postoj mnoha českých euroskeptiků, když prohlásím, že Slovákům závidíme jejich Richarda Sulíka. Kéž bychom měli v parlamentu a v exekutivě stejně nebojácné politiky.

A těm Slovákům, kteří brblají, že se Sulík zachoval arogantně a nekonstruktivně a že by měl ze své funkce odejít, mám chuť nabídnout, že bychom toho jejich "zlobivého" politika klidně vyměnili za celou řadu našich eurozbabělců, kterými se česká vláda jen hemží. Ti jsou konstruktivní ažaž.

Ale vážně: Slovensku se podařilo něco, co se podaří jen jednou za pár let - že malý národ sebere odvahu do hrstí a řekne Unii ´dost´. Holandsko. Irsko. Teď Slovensko. Sice ten vzdor trval jen pár dnů a Slovensko muselo své hlasování napravit (už jsme si zvykli, že Unie na záporná hlasování nehledí, akceptuje jen ta kladná a hlasuje se tak dlouho, dokud kladná nejsou), sice se zdá být Sulíkův odpor téměř zbytečný, protože eurovalu stejně nezabránil, navíc se kvůli jeho neústupnosti rozpadla vláda a on přišel o funkci - ale přesně o to právě jde. Jde o morální postoj a o odvahu říci ´NE´a nezlomit se pod tlakem, který Unie na neposlušné politiky vytváří. I kdyby to stálo cokoli. Česká republika tuto unikátní příležitost, kdy celou Unii držela v šachu, také měla. Ale nevyužila ji, její představitelé tlaku nakonec podlehli. Možná si řekli, že by se stalo totéž, co nyní se Sulíkem. Že by za svůj pevný postoj jen tvrdě zaplatili a stejně ničemu nezabránili. Sulíkovo hrdinství spočívá ale v tom, že se ho nepodařilo zlomit ani v posledních vteřinách a že šel zpříma do boje, třebaže věděl, že je dopředu prohraný.

Přiznám se, že jsem přitom ani nečekal, že by dovedl tak dlouho vzdorovat. Některá jeho nedávná vyjádření a kompromisní návrhy mi připadala jako opatrné ustupování z původně jasného postoje. O to více jsem byl překvapen, když nakonec dodržel slovo a euroval se svou stranou nepodpořil, na rozdíl od mnoha jiných rádobykonzervativců z KDH a dalších stran. Pod výhrůžkami nebo korupcí z Bruselu nakonec zásadovost politiků mizí jako pára nad hrncem. Ten, kdo však neuhne ani tehdy, teprve ten je skutečně hoden obdivu.

A takový je Sulík: "Raději budu za blázna v Bruselu, než abych se styděl před vlastními dětmi". To jsou slova muže. Dříve by to byla možná normální slova a normální postoj, ale v dnešní době poníženého přitakávání Bruselu, které slyšíme zleva i zprava, mají taková slova mnohem větší cenu, než kdy dříve.

"Jediné, co můžeme ztratit, je naše čest," řekl také Sulík. To není fráze, není to póza. To jsou zbytky pravého vlastenectví a zdravého rozumu, které ještě v Evropě zůstávají.

Však je také proevropská propaganda nemohla nechat jen tak a vyvinula velké úsilí, aby je překřičela a obrátila naruby. Hájit zájmy Slováků je vlastně zrada, kdežto vyhodit peníze Slováků oknem je politický um a evropanství. Silný a zásadový postoj je vlastně ukázka politické nestability, kdežto posranost politiků z Unie je jejich ctností. Radičová byla odvážná (když zapomněla na své sliby), Sulík je zločinec (když své sliby voličům hájil) - toto a podobné nesmysly křičely druhý den po pádu slovenské vlády všechny velké evropské i světové deníky.

Přispěchaly s komentáři o tom, že maličký stát drží eurozónu v šachu "kvůli vlastní nestabilní politické situaci". Copak je ale svobodné rozhodnutí slovenských zákonodárců znakem politické nestability? Copak je zásadový postoj koaliční strany, která se nechce zpronevěřit svým slibům a koaličnímu prohlášení, projevem politické nevyzrálosti?

Jiná média vinila Slovensko z toho, že eurozónu drželo jako rukojmí a úterní hlasování považovala za "selhání" (Washington Post). Říci Bruselu "NE" je tedy selhání? Chce Slovákům a potažmo nám všem někdo naznačit, že se v unijních záležitostech už napříště bezpodmínečně musí hlasovat jen kladně? Pak ale naše parlamenty zrušme nebo do nich nažeňme opice, které ruce umí zvedat také. Sulík to řekl po dodatečném schválení eurovalu přesně - "Slovenský parlament je loutkové divadlo a má plnit příkazy Bruselu". Myslím, že nejen slovenský.

Opět jiná média (The Australian) se rozčilují nad tím, kde bere takovou odvahu strana, která přitom zastupuje je 0,2 procenta z 332 milionů voličů v EU. Že tím ohrožuje druhé, stabilitu, globální trhy a kdesi cosi. Jsou to kecy. EU si euroval schválila hned dva dny na to, o nic nejde, nikdo plakat nemusí. Ale i kdyby SaS zastupovala voličů ještě méně, má právo říci ´NE´. To je totiž demokracie. Ale vykládejte něco takového globalistickým totalitářům v Bruselu, New Yorku a jinde...

"Není možné, aby malý, pětimilionový národ Evropu uvrhl do bankovní krize, proti níž by ta minulá byla jen procházkou," napsal zase německý deník Rheinische Post. Copak Slováci způsobili ekonomickou krizi? Nezpůsobili ji Slováci, ale ani Řekové. Způsobili ji chamtiví bankéři a na ruku jim jdoucí evropští politici a europolitici. Slováci v úterý jen na chvíli prokázali potřebnou míru pudu sebezáchovy, jestliže se nechtějí více zadlužovat proto, aby pomohli zadluženému Řecku. Nejde navíc o Řecko - jde o peníze pro evropské banky. Pro ony chamtivé bankéře.

Ekonomický deník Handelsblatt zase slovenský postoj označil za "úzkoprsý" a volal, že "takto to dál jít nemůže, jinak je euro skutečně ztracené a všichni v Evropě budou už brzy platit vlastními měnami". To by tedy byla katastrofa... Ve skutečnosti by to byla ta nejrozumnější věc, kterou by mohla Evropa udělat. Ale europotentáti by ji nerozdýchali, euro je totiž jejich fetiš.

Německý Spiegel pro změnu psal, že "Evropa doufá v druhou šanci od Bratislavy." Cítíte v tom tu drzost? Vždy, když se má nějaké eurohlasování někde zaseknout, europolitici se smějí a zlehčují to - ´to by snad nikdo neudělal,´ mumlají bohorovně. Když pak udělá, hrají zaskočené, šokované a zlehčují to ještě více: ´ale no tak, to jste určitě nemysleli vážně, to vám nějak ujelo. Víte co? Zavřeme oči, budeme dělat, že jsme to neviděli a vy to zkusíte ještě jednou a teď už doopravdy. Ano?´

Sulík je pro ně jen jakási chyba v Matrixu. Nepřiznají si, že o jejich vize Evropy na mnoha místech nestojí. Sulíka odstraníme, Fico vypomůže, euroval protlačíme, jede se dál.

Není ale čas bouchnout do stolu a přestat si kadit do gatí? Sulík ukázal, že to jde. Bohužel je ale Sulíků málo a je příliš mnoho zrádců, kteří jsou ochotni za Sulíka zaskočit.

Pánové a dámy v českém Senátu a sněmovně, teď je řada na vás. Česko má druhou šanci (po prohraném Lisabonu) ukázat, že - řečeno slovy Sulíka - je nám naše čest milejší.